LTOYW - 1. kapitola

Překlad: Cukýna

Ve zpětném pohledu jsem to měla vzít metrem.

Ale dnes bylo zahájení nové a vylepšené Grace. Neboli Grace 2.0, jak začala přemýšlet o svém vylepšeném já. A volba bot Grace 2.0 se opravdu nehodila do metra v New Yorku. Mezi rošty, schody a šváby, by měla Grace Brightonová v botách Jimmy Choos na deseti centimetrových podpatcích štěstí, kdyby to vůbec do kanceláře zvládla. A celá ta věc teď-nosím-pohodlné-boty-a-změna-přijde-později, nebyla Grace 1.0 nebo 2.0.

Samozřejmě tu byla ta nepříjemnost s prohlášením o dopravní špičce, nemluvě o…

Ach, z koho si tu dělá legraci?

Brightonovi ze Scarsdale z New Yorku nepoužívají metro.

Ve skutečnosti by Graceina matka pravděpodobně omdlela, kdyby zjistila, že se její jediná dcera chystá vklouznout se svou po kolena dlouhou pouzdrovou sukní do taxíku, místo do elegantního černého vozu s řidičem.

Ale její matka tu nebyla.

A ani osobní řidič její matky.

Tak. Bude to taxi.

Grace vystoupila z výtahu bytu ve věžáku, kam se přestěhovala sotva před měsícem. Napadlo ji, jestli teď vypadá jinak, když verze 2.0. kompletně vystavovala zadeček s dívčí mocí nabitou díky rutině, když vyrostete se zlatou lžičkou u pusy.

Například by si někdo mohl všimnout, že její vlasy, které jí kdysi spadaly až do půli zad, byly nyní ostříhané pod ramena v novém, šmrncovním provedení.

Ale ti samí lidé by mohli říct, že jmenované vlasy nebyly ostříhané o patnáct centimetrů, spíš jako v marné snaze zbavit se devastujícího pocitu nedostatečnosti, která se kolem ní usadila jako jedna z těch ošklivých, průhledných pláštěnek.

A možná by si mohla nějaká staromódní duše všimnout, že její sukně byla z právě uvolněné řady Tory Burch, ale nevěděli by, že ji koupila kvůli zábavnému, kostkovanému vzoru? A věděli by snad, že si vybrala kostkovaný vzor, protože poslední čtyři roky strávila tím, že nosila solidní barvy kvůli Gregovi, který jí řekl, že víc zeštíhlují?

Všiml by si snad někdo, že její rtěnka je o trochu jasnější, její podpatky o něco vyšší a úsměv o maličko širší? Všechno to maskovalo skutečnost, že cítila cokoli jiného kromě radosti, cokoli jiného kromě ušlechtilosti a její úsměv rozhodně nebyl skutečný…

Grace 2.0 si hlasitě odkašlala. Správně. Bloumat jako tělo bez duše bylo táááák 1.0.

Nová Grace byla zadek-nakopávající a plná sebedůvěry.

Nebo tak něco. No dobrá, na té zadek nakopávající části možná stále ještě pracovala.

Grace se odmítala usmát, když viděla dlouhou řadu lidí, kteří čekají na taxík před její budovou. Grace 1.0 se tu posmívala vzpomínce na dřívější život, v němž už by vrátný pro ni a Grega zařídil přistavěný taxík.

Grace 2.0 připomínala 1.0, že tento stereotyp byl dříve pro její uspořádaný život na cestě do pekla.

V těch dnech by si tím Grace ráno prošla bez pláče či čmáranic typu Nenávidím muže z oblasti New York Times. Už by byla bez problému na cestě do práce v zadní části taxíku, po boku svého přítele, s nímž byla devět let, možná by si pročítala e-maily na telefonu, když by taxík mířil do Gregovy kanceláře na Wall Street, než by vzal Grace do okrajové části města do její kanceláře.

Poměrně časté byly zprávy od Grega, když se uvnitř připravovala na pracovní den. Chybíš mi. Miluji tě.

Kdyby jen všechna Gregova „láska“ stačila, aby udržel péro v kalhotách.

Grace se zhluboka nadechla nosem a odstrčila tuhle myšlenku z mysli. Nevracej se k tomu. Posunula ses dál, pamatuješ?

Stejně neměla čas nostalgicky vzpomínat na Grega a jeho potulný penis, protože toto konkrétní pondělní ráno tu žádný taxík nečekal, stejně jako žádné doma připravené latte, ani žádné cukrující zprávy. Nebyly tu ani žádné z těch tuctů známých malých pejsků, které už znala jmény, díky jejich rannímu venčení. Místo toho tu byli jiní psi, jejichž jména neznala a jejichž vlastníky nepoznávala, a jeden z nich si ulevoval uprostřed chodníku. Jediné, co její lodičky od Jimmyho Choo měly rády méně než mřížky na chodníku, byly psí bobky.

Jestli bude čekat v řadě na taxi, nikdy se nedostane na týdenní poradu včas.

Ale Grace stejně jako každý dobrý Newyorčan věděla, kdy být prohnaná.

Grace se proplétala kolem maminek s kočárky v zadky obepínajících jóga kalhotách, dokud nedorazila do jedné z klidných bočních ulic, které by měly mít méně konkurentů na taxíky.

Jako na zavolanou zatočil taxík za roh jedné ulice a mířil směrem k ní.

Konečně. Trocha štěstí.

Grace zvedla ruku, aby si jej přivolala, jen aby s hrůzou sledovala, jak se před ní pohnula ruka v přesně tomtéž gestu a v přesně tutéž dobu. Naštvaně zasyčela, i když tam ten muž byl zřejmě první a taxík byl po právu jeho.

Stejně si potichu zanadávala. Tohle nebyl způsob, jakým si představovala, že Grace 2.0 začne. Měla vstát brzy a zacvičit si jógu, pak si dát beze spěchu zdravou smoothie snídani. Pak si měla dát dlouhou sprchu, po níž by následovaly perfektní vlasy po celý den, načež by byla v taxíku a mířila by do kanceláře dřív, než začne dopravní špička.

Místo toho se Grace probudila o hodinu později s porouchanou konvicí na kávu, rozhodně neměla čas na jógu, a ani na to, aby si udělala pěkný účes.

Teď jí bere nějaký příliš vysoký a dokonale učesaný cizinec taxík.

Jakoby cítil její smrtící pohled až na zátylku, otočil k ní muž obličej zrovna, když taxík zpomalil a zastavil před ním.

Grace ztuhla. Mohl být zloděj taxíků, ale pokud se zlodějů týče, byl nádherný. Černé vlasy měl tak akorát dlouhé, aby byly zajímavé, aniž by byly nedbalé. Byl vysoký asi 185 cm – svou výšku uměl nosit, měl široká ramena a štíhlý pas. Drobné strniště na bradě – stín víc než pět hodin, méně než šupák.

Vynikající.

Byla by ze svého zírání na rozpacích, kdyby se nedíval stejně důkladně. Klouzal po ní svýma hnědýma očima, natolik krátce, aby nebyl chlípný, ale dostatečně uznale, aby ji přiměl se zachvět.

Když se jejich oči setkaly, usmál se svými dokonale bílými, rovnými zuby. Tenhle muž věděl, co dělá a byl dobře zběhlý v prodeji svého zboží.

Na tohohle pozor, zašeptala Grace 2.0. Z tohohle úsměvu mu dáš dřív, než ti koupí něco k pití.

Její přitažlivost se okamžitě změnila v ostražitost. Dobře tedy. Končím se svlékáním očima.

Grace 1.0 by bědovala, že si tak dokonale milý muž zaslouží šanci.

No, Grace 1.0 si to mohla strčit někam. Grace 1.0 a její pohádkové dogma šťastné-konce-opravdu-existují, byly důvodem, proč byla Grace ve dvaceti devíti letech neočekávaně svobodná místo toho, aby si kupovala svatební šaty.

Grace 1.0 byla důvodem, že si skutečně postrádá Grega místo toho, aby vyexpedovala jeho vzpomínky ve své duševní hromádce kompostu.

Uvažování nad svým ubohým ex  Grace připomnělo, jaký odpor má v těchto dnech proti mužům, tak místo toho, aby cizinci opětovala srdečný úsměv, přesunula Grace záměrně svůj pohled za něj, aby se poohlédla po jiném taxíku.

„Chcete tenhle?“ zavolal.

To upoutalo její pozornost. „Co?“

Pan Příliš-Dobře-Vypadající gestikuloval k otevřeným dveřím taxíku. „Taxi. Chcete ho?“

Přimhouřila oči, jakoby se ptala: V čem je háček?

Jeho úsměv nepolevil, když kývl k taxíku. „No tak. Máte přes čelo napsáno spěchám.“

Opravdu?

Samozřejmě, že ano.

Chvátala. Obvykle nevadilo mít menší zpoždění na pondělní poradu. Pokud se to nestává pravidelně, byla její šéfová ohledně takovýchhle věcí docela v pohodě. A Grace byla puntičkářská, měla šanci, že jí to projde – byla měsíc mimo kancelář a všem by došlo, že se snaží dostat zpátky do chodu firmy.

Všichni tomu porozumí. Ach, ubohá Grace, buďte na ni hodní. Prošla si tolika věcmi.

Při tom pomyšlení se jí udělalo zle. Kruci, to ne.

Rychlou prohlídka zjistila, že na ulici zatočil další taxík, ale už byl zabavený někým v protisměru. Sakra.

„Jste si jistý, že Vám to nevadí?“ ptala se, přičemž s cizincem nenavazovala oční kontakt.

V odpověď ustoupil stranou a galantně máchl rukou směrem k otevřeným dveřím. Je to celé tvoje.

Nakonec kavalírství zřejmě úplně nevymřelo, a za to se na pana Okouzlujícího usmála. Maličko.

„Děkuji,“ zamumlala, když spěchala do čekajícího taxíku. „Opravdu si toho vážím.“

„Považujte to za výraz poděkování,“ pronesl potichu, když byli obličejem proti sobě.

„Poděkování za co?“ Do háje. Nechtěla, aby to vyšlo tlumeně a koketně.

„Za to, jak jste krásná.“

Grace překvapeně zamrkala. Byla rozpolcená mezi polichocením a znechucením. „Páni. Páni. To je pěkná hláška.“

Usmál se a náhle vypadal ten dokonalý úsměv s bílými zuby poněkud… predátorsky.

„Příliš moc?“ ptal se a vypadal trochu zaraženě.

Grace nadzvedla rameno, když si sedala do taxíku. „Docela evidentní. Možná byste to mohl zkusit znovu, protože tohle očividně nefunguje.“

Naklonila hlavu a naposledy tomu chlapovi poděkovala, jen aby si uvědomila, že už vedle taxíku nestojí. Byl v taxíku.

„Co to… co… hej!“ řekla, když něžně poklepal klouby prstů na její bok ve všeobecném gestu naznačující pohyb, než ji nacpal na druhou stranu taxíku.

„Kam to bude?“ ptal se, když zavřel dveře. Obdivuhodně trpělivý taxikář zapnul taxametr a otočil se. Oba muži na ni netrpělivě pohlédli.

Pýcha požadovala, aby z taxíku odešla, ale praktičnost… pohlédla na hodinky. Sakra. Fajn. Podělí se o taxík s tímhle kreténem.

„Padesátá osmá a osmá,“ pronesla.

Vecpávač do taxíku se na chvíli pozastavil, vytáhl z kapsy telefon a vypadal překvapeně.

„Co?“ vyštěkla.

„To je až v okrajové části města.“

„Ach, to je mi líto,“ pronesla sladce. „Zapomněla jsem se o tom zmínit, když jsem Vás prosila, abychom se podělili o taxík?“

Pokrčil rameny a otočil se zpátky k telefonu. „Nevadí mi to. Tribeca má pro někoho, kdo pracuje v západní části Central Parku, zrovna tak zajímavou volbu okolí.“

Grace se napřímila a upjatě vyhlížela z okna. „Tribeca se mi líbí.“

Grace by vlastně nevadilo uniknout zemi jóga maminek a luxusního hlídání dětí při pokusu o nalezení nové část města. Ale poté, co si sbalila věci a přestěhovala se z bytu, o nějž se dělila s Gregem, zastrčila ocas mezi nohy a odplížila se od něj do nejvzdálenějšího možného okolí.

Místo toho si vybrala jednu z novějších budov jen několik bloků od svého starého bytu. Dost daleko na to, aby chodila do jiného Starbucksu, ale ne tak daleko, aby to mohl někdo zaměnit za útěk.

Kdyby mezi ně chtěl umístit větší vzdálenost, mohl by si sbalit vlastní věci a přestěhovat se mimo centrum města, na druhou stranu, z města, z planety…

Cítila, že ji cizinec zkoumá, ale neotočila se, aby se setkala s jeho pohledem.

„Máte manžela?“ ptal se.

Grae ztuhla. „Ne.“

„Snoubence?“

„Ne.“ I když jsem si myslela, že do toho praštím.

„Dítě?“

„Ne!“ vybuchla a konečně šlehla hlavou kolem a zabodávala se do něj pohledem. „Poněkud osobní, nemyslíte?“

„Omlouvám se,“ pronesl, aniž by zněl, že by mu to bylo líto. „Tribeca je velice nakloněná rodině s dětmi. Myslel jsem si, že to je možná důvod, proč jste si ji vybrala.“

„Máte Vy ženu, dítě nebo psa?“

„Ani náhodou,“ řekl, když něco začal vyťukávat na telefonu.

Samozřejmě, že nemá. Tenhle muž prakticky zavání tím, že je svobodný mládenec.

„Pak proč tu žijete?“

„Nežiji,“ pronesl prostě. „Bydlím v centru města.“

Grace se zamračila. „Tak proč jste ksakru chytal taxík odsud v osm ráno?“

Očima zalétl nahoru, uzamkl s ní pohled a držel jej. Nedíval se samolibě sám o sobě, ale bylo to tak očividné, jakoby jen čekal, až jí cosi docvakne…

„Ach!“ řekla. „Ach. Tohle.“

Usmál se, ale neodpověděl. Nemusel.

„Dovolte mi to přeformulovat,“ pronesla a nebyla si jistá, proč tak tlačí. „Pokud je Tribeca tak přátelsky nakloněná rodinnému životu, proč odsud jdete uličkou hanby?“

„Vypadá to, že nejste jediná svobodná žena skrývající se uprostřed skupiny hlídající děti.“

Grace přimhouřila oči. „Co Vás vede k přesvědčení, že jsem svobodná?“

Vyťukal na telefonu zprávu, než odpověděl, pak zasunul telefon zpátky do kapsy a natočil své tělo tak, aby jí čelil.

„Opravdu to chcete vědět?“ ptal se.

Ne. Rozhodně nechce slyšet, že je na ní vidět, jak je žalostně ztracený případ. „Ano,“ odpověděla.

„Jiskření,“ pronesl znuděně.

„Jiskření,“ zopakovala.

„Mezi námi. Cítíte to,“ řekl a provrtával ji pohledem. „Žena ve spokojeném vztahu nevyzařuje takovéhle jiskření.“

A ať se propadne, jestli její břicho neudělalo maličký kotoul. A dvojité zatraceně, jestli přesně neví, o jakém jiskření mluví.

Cítila to.

Ale mohla to stejně snadno ignorovat.

„To se mi stává v jednom kuse, když jsem naštvaná,“ pronesla potichu a znuděně.

Znovu se usmál. „A to,“ pronesl a ukázal na ni prstem, „tohle mravenčení – to je důvod, jak jsem přišel na to, že nejste jen svobodná, ale čerstvě svobodná.“

Zásah.

Grace si založila ruce na hrudi. „No, copak jste o mě všechno zjistil?“

Zaklonil hlavu o sedadlo, jakoby se nudil. „Podívejme se… táhne Vám na třicítku, odhaduji dvacet osm plus mínus, ale staráte se o sebe. Pravděpodobně cvičíte jógu, protože jste v nějakém časopise četla, že je to dobré pro mysl a tělo, a domníváte se, že rovnováha je do značné míry svatý grál. Milujete svou práci, především protože Vám to umožňuje nosit upnuté sukně a vysoké podpatky, ačkoli máte rodinné peníze, které tyto příjmy doplňují, což je důvod, proč řečená sukně a vysoké podpatky jsou od návrháře a ne konfekční. Barva vlasů je přírodní, barva rtů ne, a to je jediný důvod, proč jste nevystoupila z auta, když jsem sem vlezl k Vám, protože se zoufale snažíte dostat do ach-tak-důležité práce.“

Otočil hlavu, setkal se s jejím vražedným pohledem a věnoval jí široký úsměv. „Jak si vedu?“

„Je mi dvacet devět,“ bylo všechno, co v odpověď pronesla a maličko zúžila oči. „Ale není to špatné.“

A pak, protože se ohledně ní tak zatraceně trefil – děsivě správně – mu Grace věnovala svůj nejlepší úsměv ledové princezny. Ten, který se postará o to, že si opilí muži v barech udržují odstup, a kočičí žena si netroufá drbat o nikom z Graceina kruhu přátel.

Ale tenhle chlápek? Nezdálo se, že by si tento muž vyložil její zvláštní úsměv za to, čím je. Protože pokud něco, jeho tmavě hnědý pohled byl o něco vřelejší.

Ne. Byl vyloženě žhavý.

A najednou si Grace uvědomila, že to s tímhle mužem hraje celou dobu špatně. I když by neměla hrát vůbec.

Tenhle chlápek od ní nepotřebuje led – ten může roztavit tím dokonalým úsměvem a očima nechceš-se-se-mnou-vyspat. Ne, tenhle si zaslouží oheň.

Oheň byl něco, čeho měla Grace Brightonová vždycky docela nedostatek.

Ale naštěstí pro tohohle blbce strávila posledních několik měsíců tím, že se dostávala přes stravující bolest, kterou jí způsobila bývalá láska jejího života tím, že ji podvedl.

A teď? Teď skončila s popíráním. Skončila se slzami.

Vztekala se.

Takže ano. Právě přidala čerstvou dávku požáru do svého arzenálu.

„Jsem na řadě,“ pronesla sladce.

Blahosklonně zvedl obočí. „Myslíte, že mě zvládnete přečíst, co?“

Ach, vím, že ano.

Uvidíme, tenhle muž doslova uhodil hřebíček na hlavičku při svém odhadování, ale byl tam jeden velice důležitý detail, který nepostřehl. Práce, která jí umožňovala nosit „přiléhavé sukně a vysoké podpatky?“ Tahle práce byla v podstatě profesí v tomhle druhu věcí.

Číst muže.

A pak o tom psát.

Jistě, kvůli Gregovi měla přes oči nasazené růžové brýle – možná jí maličko pošlapal ego, ale Grace byla rozhodnutá znovu získat svůj titul jako expertka na muže a hry, které hrají, pro časopis Stiletto. Nebyla jednou z hlavních redaktorek země nejprodávanějšího ženského časopisu pro nic za nic.

A tenhle chlap je přesně tím, co potřebuje, aby se dostala zpátky do sedla.

„Pojďme na to,“ pronesla, opřela si hlavu o sedadlo a napodobila jeho držení těla. „Pravidelně cvičíte, pravděpodobně se snažíte zmírnit hrstku šedivých vlasů, které se Vám předčasně objevily na spáncích. Říkám předčasně, protože Vám je jen třicet tři, ale dřete tvrdě a tvrdě i hrajete, a zatraceně nenávidíte, že nedokážete kontrolovat své vlasy stejně snadno, jako své svaly. Vaše práce vyžaduje, abyste byl neustále okouzlující, což je něco, co si s potěšením přinášíte i do svého osobního života. Hádám, že to znamená, že Váš nejdelší osobní vztah bude v rozmezí… čtyř měsíců? Plus mínus. Představujete se jako Newyorčan, ale Váš přízvuk zavání maloměstem Středozápadu – něco, co pravděpodobně nenávidíte, ačkoli jste to nikdy neprozradil rodičům, kteří žijí poblíž.“

Grace se odmlčela, aby nabrala dech.

„Ještě nikdy Vás nenapadlo, že by s Vámi žena nemusela chtít sdílet taxík, a teď strávíte zbytek dne tím, že budete přemýšlet nad tím, proč jsem se Vám nesnažila dát své telefonní číslo. Pak o mě budete moct do zítřka všechno zapomenout, až Vám padne do oka další upnutá sukně. Kromě toho děvče na jednu noc se slečnou Tribecou zaručuje, že na sobě máte včerejší oblek, ačkoli hádám, že jste si obrátil špinavé spodní prádlo, což znamená, že jste v současné době v pohotovosti. Na závěr bych chtěla poukázat na to, že je to naprosto nechutné.“

Jakoby na povel zastavil taxík před její firmou, vytáhla dvacet dolarů a naklonila se, aby ji úhledně zastrčila do kapsy jeho saka.

„Jak jsem si vedla?“ zeptala se sladce, zatímco natahovala ruku ke klice u dveří.

Pohnul se rychle, natáhl ruku a popadl její zápěstí. Rozevřel jí dlaň a umístil jí tam zpátky dvacet dolarů. „Nebylo to špatné,“ pronesl zastřeně.

Očima se střetla s jeho, a i kdyby byly stejně srdečně flirtující jako předtím, teď hořely jako peklo. „Ale?“ ptala se víc než jen trochu zvědavá ohledně toho, jak blízko se dostala.

Palcem přejel přes její vnitřní zápěstí, načež jí povyskočil pulz. „Máte dobře vše, až na jeden detail.“

Věnovala mu soucitný pohled. „Takže na sobě máte špinavé prádlo?“

„Ne,“ pronesl hlasem, který ještě o něco klesl. „Myslel jsem tím, že se pletete ohledně té části, že na Vás do zítřka zapomenu.“

Grace vyschlo v ústech.

„Něco mi říká, že na Vás jen tak nezapomenu.“ S tím pustil její ruku a Grace chňapla po klice od dveří a její vyrovnanost byla v háji jedním hezkým chlápkem.

Grace 1.0 se po těch pěkných slovech prakticky zahihňala, a 2.0 vyla vzteky na oblohu.

Jelikož byla 2.0 hlasitější, držela se Grace pohrdání místo omdlévání a odmítla tomuto muži věnovat druhý pohled, když mu strčila zpátky dvaceti-dolarovku do kapsy a vylezla z taxíku.

Hodná holka, řekla si Grace 2.0 a v duchu se poplácala po rameni. Tohle je tvoje chvíle. Čas nezadané, mocné dívky, jakkoli to chceš nazvat.

Správně. Chápu. Grace si urovnala sukni a zamířila do haly v budově Ravenny na první setkání po měsíci.

První den jejího nového života a toho všeho.

Bylo na čase zjistit, kým Grace Brightonová skutečně je. A to znamená, že nechce žádný trvalý vztah. Žádný sex. Žádné muže. Alespoň po dobu šesti měsíců.

Zvláště ne vysoké tmavovlasé playboye, kteří nastupují do taxíku s cizími ženami a pravděpodobně nemají po jednorázovce spodní prádlo.

Nezáleží na tom, jak sexy byl.