Lassoing - 7. kapitola

Překlad: Verča

Clare

Nemůžu se přestat dívat na Cashe, zatímco jedeme na farmu. Pokaždé, co se snažím tajně se na něj kouknout, přísahám, že bojuje s úsměvem.

Tento muž je tak matoucí. Nebo spíš to, co jsem se o něm dozvěděla v posledních čtyřiadvaceti hodinách. Může štěkat rozkazy a pak může být sladký jako broskvový koláč. Chci ho plácnout, za to, že je hrubián, pak se ale roztavím nad polibky, které mi dal. Moje hlava je nepořádek. Nejsem si jistá, jestli ho mám ráda. Lež. Zatřesu mou hlavou.

Možná, že celá tahle zásilková-nevěsta věc nebude po všem tak zlá. Bála jsem se, s kým se zavážu. Nikdy jsem si nemyslela, že se budu bát pro někoho ztratit srdce. Odtlačím myšlenky stranou, ale to zase vnímám Cashovo dotyky.

Chci vylézt na jeho obří tělo. Nikdy v životě jsem takhle s mužem nejednala. On smyje můj hněv a nahradí ho chtíčem. Zajímalo by mě, jak daleko by to došlo, kdyby mě Cash nezastavil. Byl tím, který se odtáhl.

„Chci, abys zůstala daleko od Brandona.“ Cash snadno vklouzne do jeho velitelského tónu.

Otočím se k němu. Mám ráda Brandona. Je milý. On a Earl jsou jediní lidé, které tu znám.

„Budu trávit čas s kýmkoli budu chtít,“ odvětím mu.

„Netlač, Clare.“ Jeho oči se zúží.

Zasáhne mě myšlenka, hluboko v mém břiše mě něco zahřeje. Řekl, moje. „Žárlíš?“ Nevěřícně zvednu obočí.

„Sakra, jo. Žárlím, takže kdybych byl tebou, zůstal bych daleko od něj.“ Kouknu na jeho prsty, které pevně svírají volant a jeho klouby začínají bělat.

„Jsi směšný, Cashi.“ Zvednu ruku a ukážu mu prsten. Prsten, který mi dal před několika hodinami. Ta věc je nepřehlédnutelná. „Je jasné jako den, že jsem zabraná. Kromě toho, nikdy bych ti to neudělala.“ Kruci, jsem panna. Není to tak, že bych skákala z postele do postele, ale to on neví. Ani jeden z nás moc nemluvil o minulosti.

„Ne, bojím se o tebe,“ řekne a já uvidím dům v zorném poli.

„Oh, takže ty nevěříš vlastním mužům?“ Zeptám se. Nevypadá, že by nevěřil mužům, které má na jeho pozemku.

„Dokonce ani já si kolem tebe nevěřím.“ Znovu se na mě podívá, jeho oči běží přes mé tělo. Můžu skoro cítit jeho dotek na mé kůži, jak jeho pohled směřuje na mé nohy.

„Vypadal jsi pod kontrolou na parkovišti,“ připomenu mu.

„Jen proto, že jsem si uvědomil, že by tě každý mohl vidět, kdyby se to zvrtlo. Viděli by to, jak budeš pracovat na ptákovi tvého manžela, dívali by se na tvé rozevřené nohy, které jsou jak dělané pro rajtování na mě. Klidně bych tě v tom autě ošukal.“

Ústa se mi otevřou nad jeho syrovými slovy a moje tělo se vrátí k životu, jako tomu bylo na parkovišti.

„Nikdo neuvidí ty sračky. Pokud jde o ně, ty budeš vařit a šít a pak půjdeme staromódně spát do manželské postele.“

Obrátím se k oknu a sleduju cestu.

Když dojedeme na farmu, nakloní se ke mně a já vím, co přijde. Připlácnu si ruku na má ústa a pohnu se na druhou stranu sedačky. Mohlo by dojít k tomu, co se stalo na parkovišti. Hodí hlavu dozadu a nahlas se zasměje. Jeho smích je hluboký a bohatý a musím zatnout zuby, abych se sama nesmála.

„Jsi nerozumný.“ Vezmu za kliku, ale zastaví mě Cashova ruka na mém stehně.

„Vím, že jsi vzteklá, zlato, ale dovol mi, abych ti pomohl dolů.“

„Můžu se dolů dostat sama, Cashi.“

„Ne, počkáš na mě, abych ti pomohl.“

„Myslíš si, že jsem dítě?“

„Není na tobě nic dětského.“ Ruka na mém stehně vyjede trochu výš, palcem dělá malé kroužky, což způsobí, že se mi udělá husí kůže i v tomto bláznivém teplu. „Dokonce, i když jsem ti to řekl mile, bojuješ se mnou, takže tě budu muset odnést.“

A to je to, co udělá. Vyndá mě z trucku a pak si mě hodí přes rameno.

Kroutím se v jeho sevření, snažím se osvobodit.

„Cashi?“

Hlas pochází od ženy.

„Slečno June,“ slyším Cashe, jak se zastaví v jeho stopách. Odhrnu si nějaké vlasy z mého obličeje a pokouším se zjistit, odkud hlas přichází. Pak uvidím dívku, která je možná o pár let starší než já, jak stojí na verandě. Nemám ponětí, jak jsem jí předtím mohla nevidět, když jsme zastavili. Možná vyšla z domu nebo tak něco.

Její oči se přemístí na moje. Zúží se, a pak se odvrátí. Jedna věc je jasná. Plakala. Její oči jsou trochu červené, ale make-up vypadá stále dobře.

Vypadá jako country dívka. Růžové kovbojské boty a krátké džínové šortky. Nebyla bych překvapena, kdyby se otočila a já uviděla její půlky.

Má dlouhé nohy, boky a prsa. Některé ženy mají štěstí. Mám nějaké křivky, ale ne takové jako ona.

„Hej, Cashi. Napadlo mě, jestli bychom si nemohli promluvit.“ Popotáhne. „O samotě,“ dodá.

„Momentálně jsem zaneprázdněn mou ženou,“ odpoví jí.

„Cashi, ona pláče,“ zašeptám, takže mě může slyšet jen on.

Odfrkne si, jako by mu to bylo jedno.

„Nebuď blbec.“ Tentokrát to není šepot. Poklekne si a spustí mě dolů přes jeho tělo. Jeho oči jsou na mých. Odhrne mi několik kadeří z tváře. Ten akt je tak jemný, tak nemístný pro takového hromotluka, jako je on. Ztratím se v něm a téměř zapomenu, že je tu žena, která nás sleduje.

„Jsem Clare,“ řeknu jí, když se k ní otočím. Chci si s ní potřást rukou, ale Cash si mě k němu přitáhne. Protočím oči.

„Omlouvám se za něj. Pořád ho učím chování.“ Snažím se zažertovat a odlehčit situaci. Pak se Juniny oči stanou chladnými. Řekla jsem něco špatného? Nejde snad o nějakou mileneckou věc, ne?

Je ohromující a je těžké nesrovnávat se s ní. Zajímalo by mě, jestli je ona jeho typ. Jestli spolu randili. Obě jsme blond, ale to je tak vše, co máme tělesně stejné.

 „Jsem June Johnson, ale všichni mi říkají JJ, že, Cashi?“ řekne a sladce se usměje, takže nejsou žádné památky po té chladnosti. Sestoupí z verandy, natáhne ruku a potřese si se mnou.

Můžu cítit Cashe, jak pokrčí rameny. Jeho lhostejnost nemůže být jasnější.

„Co potřebuješ, June?“ Jeho tón je fádní.

„Tvoje matka by se převrátila v hrobě, kdyby slyšela, jak mluvíš s dámou.“ V tu chvíli mi to docvaklo. Johnson. Farma vedle Cashovo. Ta, o které mi vyprávěl. Tihle dva spolu pravděpodobně vyrůstali. Montáž mladé, sladké první lásky bliká v mé mysli - první polibky, tance a další věci, na které nechci myslet. Cash bude můj první ve všem, a nenávidím tuhle ženu přede mnou, že je jeho všechno první. Okamžitě ji nemám ráda za něco, co ani není její vina, ale prostě si nemůžu pomoct. Začínám žárlit. Wow, karma pracuje rychle.

„Jo, nejspíš by se převracela v hrobě, kdybych nedostal mou ženu do domu z takového tepla a nenakrmil jí. Vsadím se, že jsi ještě nejedla, že?“ Řekne poslední část vedle mého ucha, jeho zájem o mě je jasný.

„Já…“ Nemůžu dokonce vymyslet, co říct. Jsem příliš zaneprázdněná snahou zjistit, o co jde mezi Cashem a June. „Proč nedojdu dovnitř, abych nám udělala pár sendvičů, zatímco ty si promluvíš s June?“ Nabídnu.

„Nejsem si jistý, že máme o čem mluvit. June, pokud tvůj otec něco potřebuje, může zavolat. Tak jako tak mu chci dnes zavolat, Sammy se ztratil.“

„Proč jsi takovýhle?“ nafoukne se, a trochu našpulí ústa. Opravdu tu nechci být. Nejradši bych jí řekla, aby odešla a držela se daleko od mého manžela, ale pravdou je, že nechci, aby měl Cash nějaké city pro jinou ženu. Bylo by nejlepší vyjasnit si to teď, než mu propadnu hlouběji.

 „Nejsem takovýhle. Dneska nehraju ty tvoje malé hry. Nehraju je. Nikdy nehrál.“

Její ruce si položí na boky a ohrne její ústa. „Nemůžu uvěřit, že se s ní chystáš oženit. Pokud jsi chtěl ženu, víš, že bych to udělala. Ukončíme tuhle malou válku, která se děje mezi našimi rodinami. Dáme zem dohromady. Byli bychom spolu dobří. Proč to prostě nemůžeš přijmout?“

Snažím se dostat z Cashovo sevření, nechci tu mezi nimi stát, ale Cash mě sevře pevněji.

„To zkurvený město. Vsadím se, že inkoust na manželském povolení ještě ani neuschnul, když to všichni věděli,“ řekne Cash.

„Jop, protože nemohlo uvěřit, že to děláš. Čekali jsme, než vytáhneš hlavu ze zadku a požádáš mě.“

„S Clare se ožením v pátek, takže hádám, že ty i město byste si na to měli zvyknout.“ Jeho tón je stále znuděný, jako by se vlastně nezajímal o to, jestli si na to město zvykne nebo ne. Pochybuju, že Cashe zajímá, co si o něm lidé myslí. Nezdá se jako typ člověka, který se stará o tyto věci.

„Je to prsten tvé matky?“ zeptá se v šoku, udělá krok ke mně, a natahuje její ruku, aby se dotkla mé, ale než to stihne, jsem opět na Cashovo rameni.

„Jdi domů, June, a nevracej se bez pozvání,“ řekne Cash a zamíří ke dveřím.

„Nedělej to, Cashi. Není stvořená pro tento život,“ slyším ji křičet, když bouchnou přední dveře.

„Prosím, dej mě dolů.“ Nesnáším, jak nepatrně zní můj hlas. Nevím, co se to právě teď stalo. Trochu mě to bolí, ale nějakým způsobem se mi to líbí. Bolí ta myšlenka, že s ní byl, že prožili něco speciálního. Dokonce znala jeho rodinu. Ale líbí se mi, jak dal Cash jasně najevo, že jsem jeho a je to konečné.

Byl k ní tak chladný, což mě přivedlo k myšlence, že mu možná ublížila. Bylo jasné, že s ní nechtěl být. Nabídla se mu na stříbrném podnose, ale odmítl ji. Emoce posledních čtyřiadvaceti hodin mě tlačí dolů. Jejich hmotnost mě nutí jít do postele.

Možná má pravdu. Nevím, jestli jsem stvořená pro tento život. Vím, že si Cash nemyslí, že jsem, vzhledem k tomu, že se mnou zachází jako bych byla vyrobena ze skla.

„Zlato, nedus to.“ Slyším zámek a pak mě položí na pohovku a umístí se nade mě. „Naštvi se.“

„Měla bych být naštvaná?“

„Ano,“ řekne a pak mi umístí pusu na můj krk.

Pocítím hroudu v mém krku. „Proč bych měla být naštvaná?“

„Nikdo by neměl pochybovat o našem manželství. Není to jejich starost. Nejhorší je, že tu sračku neměla říkat před námi.“

„Cashi, chci vidět tvou tvář.“

Jedním rychlým pohybem nás Cash vytáhne do sedu, je pode mnou, když se nad ním rozkročím.

„Proč sis místo June vybral zásilkovou nevěstu? Musela tě opravdu zranit.“

Jeho velké ruce se dotknou mých tváří, palcem přejede přes mé rty.

„Ne, miláčku, nikdy mi neublížila. Dráždila ty sračky ve mně? Ano.“ Vydechne, jako by o tom opravdu nechtěl mluvit. „Vyrůstali jsme spolu. Jaksi, ale ne doopravdy. Nevěnoval jsem jí žádnou pozornost. Nebyl jsem do holek, když jsem vyrůstal. Zajímali mě víc koně, než cokoli jiného. Když jsem nebyl ve škole, nebo nepomáhal taťkovi, byl jsem na koni. A dívce, jako June se to nelíbilo.“

„A když jste byli starší?“ Tlačím na něj, chci vědět víc.

„Pokoušela se získat mou pozornost. Vždycky jsem si myslel, že to bylo proto, že jsem k ní byl lhostejný. Chtělo mě spíš její ego. Já sem chtěl něco, co měli mamka a taťka. Pak umřeli.“

Vidím záblesk bolesti v jeho očích. Nakloním se a políbím ho na rty.

„Bylo to rychlé. Autonehoda. Jeli na výlet. Bylo pak mnoho věcí k řešení. Pustil jsem se do toho a teď mám rozběhlou farmu. Lidé jsou na mě závislí. Všechny ostatní sračky šly pryč.“

„Proč teď?“ Zeptám se.

Zvedne jeho ruku a položí ji na zadní část mé hlavy, přitáhne si mě k němu a položí mou hlavu na jeho rameno. Začne si hrát s mými vlasy. Nutí mě to zavřít oči.

„Jediné, co dělám je práce. Mám muže po mém boku, ale už nechci trávit noci o samotě. Stále si přeju to, co měli rodiče. Nemyslel jsem si, že bych to mohl dostat se zásilkovou nevěstou, ale chtěl jsem to zkusit. Určitě jsem věděl, že to nechci s June. Nemluvě o tom, že můžu stěží tolerovat její hlas. Vždycky štěká.“

Usmála jsem se, úleva zaplavila mé tělo.

„Nikdy si jí nepolíbil?“

Cítím, jak se zachichotá.

„Ne, miláčku. Nikdy jsem jí nepolíbil. Musím říct, že mě dohání k šílenství, když slyším chlapy mluvit o ženské žárlivosti, ale líbí se mi, že žárlíš.“

„Nežárlím,“ zaprotestuju, když zívnutí opustí mou pusu.

„Postarám se, abys zůstala daleko od ní. Zdá se to být správná věc.“

A já se postarám o to, aby se Cash už nikdy necítil sám. Vím, jaký to je pocit. Možná nejsem stvořená pro život na farmě, ale je to něco, co můžu zvládnout.