Lassoing - 3. kapitola

Překlad: Verča

Clare

Dívám se do nejšedivějších očí, které jsem kdy viděla. Jeho opálená ruka se kolem mé ruky trochu víc utáhne. Pevně, ale ne bolestivě. Mé oči sklouznou na jeho ruku.

Myslela jsem si, že byl velký podle fotky, kterou mi poslal. Ale nebylo to nic ve srovnání s ním osobně. Ten muž byl tak o čtyřicet centimetrů vyšší než já. Cítím, jak jeho palec tře rukáv mého trička, je to skoro, jako kdyby dělal malé kroužky. Hrubá struktura je cítit moc dobře proti mé kůži, příliš dobře na muže, kterého chci právě teď plácnout za to, že se chová jako blbec. Sexy blbec.

Olíznu si rty. Jsou náhle cítit suše. Jeho oči tam přistanou. Jeho čelist je tvrdá a pokrytá strništěm. Zajímalo by mě, jestli je staré několik hodin nebo dní. Pokud bych měla hádat, řekla bych, že se holil dnes ráno a vousy mu rostou rychle.

„Ne? Chystáš se jí zamknout do spíže?“ Earl se zasměje vlastnímu vtipu. „Vím, že jsi napjatý, šéfe, ale-“ Jeho slova jsou odříznuta, jak mě Cash zatáhne za ruku a díky tomu mé tělo narazí proti jeho. Nemá v úmyslu nechat mě jít ze spíže. Je cítit jako slunce.

Použiju mou druhou ruku, abych si zastrčila mé volné blond lokty za ucho. Je to něco, co vždycky dělám, když jsem nervózní. Vzduch ve spíži začne houstnout neklidným mlčením.

„Měla bych jít vyndat poslední koláč z trouby.“ Zatáhnu za mou paži a Cash mě neochotně pustí. Sáhnu po příležitosti uprchnout ze spíže, proklouznu kolem Cashe a Earla, jako kdybych měla zadek v plamenech. Nemám tušení, co se to právě stalo, ale vůbec jsem si nemyslela, že mého manžela potkám zrovna takhle.

Zamířím rovnou k troubě, a zakňučení vyjde z mých úst, jak jsem zvednuta a dána na pult. Vím, že by vítr mohl být schopný odvát mě, ale on mě zvedl jako nic.

„Shořela bys.“ Řekne hluboce a velitelsky. Vezme si chňapky, uchopí broskvový koláč a dá ho na pult vedle ostatních.

„Jak si myslíš, že jsem dostala ty ostatní ven?“ Odvětím mu kousavě. Vím, proč mu Earl řekl šéfe. Ten titul mu padne.

Sundá si chňapky a hodí je na pult. Jeho ruka se dotkne jeho mírně křivého nosu. Pravděpodobně byl jednou nebo dvakrát zlomený. Očividně je mnou podrážděný. Možná bude lepší zazipovat má ústa. Potřebuju to místo. Nemám kam jít. Pokud se nesmím dotknout trouby, co mám teda dělat?

Mé tváře začnou hořet kvůli špinavým myšlenkám, které mi přijdou na mysl. Skloním hlavu a dívám se na mé opotřebované boty, aby Cash nemohl vidět můj růměnec. Možná bych to mohla svést na to, že to mám z celodenního vaření.

„Co s ní mám dělat?“ Slyším ho mumlat. Tohle opravdu není dobrý začátek. Je to totální blbec. Ani se neobtěžoval pozdravit mě. Je to tak těžké? Ahoj, já jsem Cash, muž, kterého si zítra vezmeš. Jsem potěšen, že tě poznávám. Není to těžké, ne? Ten chlap nemá žádné vychování. Nebo není spokojený s nevěstou, kterou dostal.

„Proč se k nám nepřipojíte, Clare? Poznat všechny?“ Slyším říct Earla, což mě přinutí vzhlédnout. Najednou si vzpomenu, že každý v jídelně nás může vidět. Všichni zírají na mě a Cashe. Jejich oči lítají tam a zpět mezi námi, čekajíc co se bude dít.

„Proč se nestaráš o vlastní věci, Earle?“ Vyštěkne Cash a ani se na toho chudáka nepodívá. Já ale vidím, že se směje. Nikdy dřív jsem neviděla nikoho, kdo by se smál tak snadno. Je to hezké. Připadám si, jako bych měla někoho na své straně. Mrkne na mě, jako kdybychom sdíleli nějaký vtip, o kterém nevím.

„Moc ráda.“ Seskočím z pultu, ignorujíc Cashe, který si opět něco mumlá. Vezmu si talíř a zamířím do jídelny. Earl šťouchne do muže, který sedí vedle něj, zvedne se a přenechá mi místo. Když si nandávám jídlo, cítím na mě celou dobu Cashovo oči. Poté co dostanu můj zadek na židli vedle Earla, Cash dodupe do jídelny a sedne si na židli vedle mé, do čela stolu.

„Všichni, tohle je slečna Clare Stevens.“ Earl mě každému představí a já se přitom snažím ignorovat Cashe, jak nejlépe umím. Není to snadné s jeho velikostí a intenzitou. Pak se pustíme do jídla. Všichni to do sebe ládují, jako by týdny nejedli. „Už je to doba, co jsem měl tak dobré jídlo,“ řekne Earl, přičemž ukousne velké sousto jeho hamburgeru.

Zalapám po dechu, když jsem zvednuta a umístěna na tvrdý klín. „Paní Clare McCallister.“ V Cashově hlase jde jasně slyšet majetnickost, jak opraví mé jméno i když to ještě není pravda. Zamrznu jako jelen zachycený ve světle reflektorů, když každý přestane jíst a podívá se na konec stolu. Jejich oči jsou na Cashovo, předpokládám, protože se zaměřují na oblast nad mojí hlavou.

Natáhne se kolem mě a uchopí můj talíř. Ústy přejde k mému uchu. „Jez.“ Dává další příkaz. Jeho teplý dech proti mému uchu polechtá mou kůži. Maličko se odtáhne a cítím, jak jeho nosem přejíždí přes mou kůži. Slyším, jak se zhluboka nadechne. On mě snad dýchá. Sevřu nohy a přeju si, abych měla džíny namísto šortek. Převlékla jsem se do nich z šatů, které jsem na sobě měla, když jsem zjistila, že se dnes nebudu vdávat.

Když si všimne, že nás každý sleduje, vyštěkne příkaz, aby se všichni vrátili k jídlu. Jeho tón není tak jemný, jako když mi šeptal do ucha. Každý se ihned pustí do jídla.

Nevím co mám dělat, takže začnu jíst. Možná, že čím rychleji to sním, tím rychleji se dostanu z jeho klína. Zvednu svůj hamburger a ukousnu si velké sousto. Chuť zasáhne můj jazyk. Zasténám nad ním, protože si nemohu vzpomenout, kdy naposledy jsem měla plnohodnotné jídlo. Neměla jsem moc peněz, šetřila jsem, takže má jídla nikdy nebyla tak plnohodnotná.

Cashovo ruka zmáčkne můj bok a pak to ucítím. Jeho tvrdý penis proti mému zadku. Zastavím se s cheeseburgerem v půli cesty k mým ústům. Vyrůstala jsem kolem mužů, když jsme s mamkou pracovali na Blackwellově farmě. Zarazila jsem se v chůzi nebo práci, když jsem narazila na muže, kteří probírali jejich noci, a tajně je poslouchala.

Když jsem tam byla, byla jsem příliš mladá, a všichni muži s námi zacházeli s respektem. Majitel, pan Blackwell, se mě ptal, jestli si nepotřebuju popovídat. Všichni byli jako má rodina, nebo to nejbližší co jsem měla. Nikdy jsem nepoznala mého otce a jsem jedináček. Poté, co jsme opustili farmu, byla jsem jen s mojí mamkou v nemocnici, dokud nezemřela. Muži nebyli na mém radaru.

Věděla jsem, že to přijde. Přemýšlela jsem o tom, od chvíle, co jsem se upsala té zásilková nevěsta věci. Ale cítit, jak se tlačí proti mému zadku, to všechno udělalo reálné. On mě chtěl, a já nevěděla co s tím dělat. Byla jsem nadšená, šťastná, vystrašená a nervózní najednou.

„Hotovo,“ pípnu, snažíc se vyskočit z Cashovo klína, ale jeho paže se omotá kolem mého pasu a přitáhne si mě zpět do klína. Všechny oči v místnosti se opět podívají naším směrem. Tohle je pro ně večeře a show nebo tak něco.

„Jez. Jsi moc malá.“ Můj žaludek se zauzluje nad jeho slovy. První věc, kterou mi o mě řekne, je negativní. Hlad, který jsem cítila je nyní pryč a nahradil ho uzel.

Možná, že po mně měl chtít poslat mojí fotku. Pak by věděl, co dostane. Myslela jsem, že jsem vyhrála jackpot, když jsem uviděla jeho fotku. Bylo to příliš dobré na to, aby to byla pravda.

Vyškubnu se mu z klína, tentokrát důrazněji a on mě se zavrčením pustí.

„Earle, koupil byste hřebce, aniž byste se na něj podíval?“ Zeptám se ho, ustupujíc krok od Cashe. Nepodívám se na něj, a přesto vím, že jsou jeho oči na mně. Stejně jako všech ostatních v místnosti.

„Ne, madam.“

„Myslela jsem si to. Myslím, že by to pan McCallister měl vědět, pokud vlastní farmu.“ Moje oči konečně přejdou k němu. Zírá na mě, jeho tvář je v šoku. „Možná ses na mě měl nejdřív podívat, než jsi mě dostal. Mohl jsi mě odmítnout a najít si něco trochu víc podle tvých představ.“

S tím se otočím a jdu do kuchyně, ale pak se zastavím, protože nevím, kam jít. Nejsem si jistá, ve kterém pokoji pobývám.

Otočím se a vidím, že na mě každý kouká, ale pak uzamknu mé oči na předních dveřích. Musím se dostat pryč od každého pohledu a nakopat se. Co když mě Cash vyhodí?

„Neutečeš,“ řekne Cash, když vstane z jeho židle, jako by mě mohl zastavit.

„No, pak můžeš mít gauč,“ nafouknu se, než se otočím a jdu chodbou, která snad vede k ložnici. Zastavím se v koupelně, vezmu si mou tašku, kterou jsem tam dřív nechala, když jsem se převlékala a začnu otevírat dveře.

První vedou do kanceláře, která vypadá, jako by tady došlo k výbuchu. Rychle je zavřu, protože kdybych se na to dívala déle, začala bych to tam uklízet.

Další dveře vedou do ložnice, která vypadá stejně stroze jako zbytek domu. Obří postel je usazená ve středu. Upustím mou tašku, než zavřu dveře. Můj prst se vznáší nad zámkem, ale rozhodnu se proti tomu. Tohle není můj dům.

Přejdu k posteli a vrhnu se na bílé přikrývky, modlíc se, aby mi Cash zítra ráno nesbalil věci.