ABK - 23. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Arey

"Oko za oko, zub za zub. Bolest za bolest. Život za život. Tak to všechno začalo. A tak to i všechno skončí "

~ Jenny Han

MELODY

Protáhla jsem siramena a zhluboka se nadechla, než jsem vstoupila na pódium. Tisk byl znovu jako lovečtí psi bez vodítka, kteří čekali, až mě sežerou. Všichni se naklonili, když jsem otevřela ústa, jako kdyby mikrofon přede mnou, byla nějaká opora.

"S velkým smutkem tady před vámi všemi stojím na tomto shromáždění kvůli tragédii v Terni. Včera v noci, nečekaně, kvůli vadnému, nesprávně instalovanémutopení, unikal do více než tuctu domůoxid uhelnatý a pozabíjel obyvatele uvnitř, zatímco spali. Guvernérský úřad, spolu s místní policií, tuto záležitostvyšetřují. Jak je nyní známo, tato topení byla nainstalována nyní zrušenou firmou B & B Teplo & Chlazení. Jako guvernérka, promlouvám ke všem občanům tohoto státu, abyste si zkontrolovat topení. Pokud zjistíte, že máte topení a zařízení od této společnosti, opusťte prosím své domovy a zavolejte na bezpečnostní linku." Vadná topení?To nebyl nejlepší příběh, ale bylo to možné a částečně pravdivé. "Nyní přenechám vaše stručné dotazy- "

"VRAŽEDKYNĚ!" Zakřičela žena, držela fotografii někoho, o kom jsem mohla jen předpokládat, že byl mrtvý člen rodiny. Ochrankak ní přiběhla, když na mě ukázala. "Udělala jsi to ty! Ty monstrum! Ty svině! Zabila jsi je! Vím, že jsi to udělala ty! TY ĎÁBELSKÁ DĚVKO!"Začali ji táhnout pryč. Bojovala s nimi, stále na mě křičela a řekla italsky, "Bůh se smiluj nad tvou duší,protože já se nesmiluji!"

Kdo jsi, že bych měla žádat o milost? Chtěla jsem se jí zeptat, a kdyby nebylo těch zatracených fotoaparátů, udělala bych tak. Místo toho, jsem se na ní usmála a zamávala ji.

"Nebudou žádné další otázky. Děkuji." Řekl Bruce, můj sekretář, který zastupovalMinu, která odjela s dětmi.

"Byl si úřad guvernéra vědom vadného topení?"

"Proč selhaly až teď?"

"GuvernérkoCallahanová, po všem úsilí, které jste dala do přetvoření tohoto města, jsou tyto nedávné události těmi nejhoršími Vaší kariéry. "

"Stále budete kandidovat na prezidenta?"

"Stahují se díky událostem posledních pár týdnů znovu oblaka nad Chicagem?"

"Dámy a pánové, v důsledku tragédie, buďteprosím zdrženliví. Jak jsem již řekl, žádné další otázky."Sdělil jim klidně Bruce; Nebylo žádným tajemstvím, že chtěl Mininu práci, a přestože věděl, že ji nikdy nezíská, pořád se snažil mít vztyčenou hlavu.

Odcházejíc z pódia, jsem zamířila ven bočními dveřmi a vstoupila do haly.

"Zasraná otrava," zasyčela jsem, když jsme vstoupili do haly.

"To přejde. Už jste zvládla i horší věci, madam. Každý ví, že toto město bylo na pokraji chaosu, nežjste vstoupila do úřadu."Brucepřešel přede mě a sáhl si do svého ošklivéhosvetru pro telefon. Ignorovala jsem ho, prošlapřímo kolem něj směrem k mé kanceláři. Teď jsem na ně nemohla ani myslet; Nejdůležitější věcí bylo najít Emilia.

"Váš manžel, madam." Bruce mi podal telefon, než jsem vešla do své kanceláře.

"Máš ji?"

"Je mrtvá a myslím, že Emilio -"

"Ach…" vydechla jsem a upustila telefon, jakmě najednou někdo stáhl dozadu,a spadla jsem na zem. Natáhla jsem ruku na drát kolem mého krku, který mi nedovoloval dýchat.

"Jste zatraceně fajnová guvernérka, madam, a bylo mi potěšením pro vás pracovat, ale právě jsem dostal rozkaza Emilio není typ člověka, kterého můžete nechat na holičkách."Brucese ušklíbl, sliny mu unikalyz úst. Zlomily se mi nehty, jak jsem se snažila drát odtáhnout od krku.

"Ugh!" Sáhla jsem po lampě, ale podařilo se mi chytit jen okraje dřevěného stolu. Celé moje

tělo se začínalo uvolňovat a viděla jsem rozmazaně.

Pět.

Čtyři.

Tři.

Dva.

Jedna.

Umřít rukou totohle dementa? Ne.

Když mi odtáhl drát od krku, nedýchala jsem a ani se nehýbala.

"Hotovo," řekl do telefonu. "Co myslíš tím, jestli si jsem jistý? Dívám se na ní- "

Popadla jsem ho za motýlka, přitáhla ho k sobě a udeřila ho hlavou do nosu. Dostala jsem se na kolena, chytla lampu a rozbila mu ji o hlavu.

"Bože-"

Ječel, jak jsem k němu natáhla, když ode mě začal ustupovat. Vrazila jsem jeho tělem do dědečkových hodiny, popadla kus skla, a pak mu ho zapíchla do očí.

"Do prdele!"

Pohnula jsem se zpátky a popadla drát, který upustil.Na nic jsem nečekala a omotala ho kolem jeho krku. "Takhle máš někoho dusit ty malá svině!"

Několikrát mě praštil loktem a snažil se převalit, ale já jen utáhla drát silněji.

"Je to škoda, jsi zatraceně dobrý vlezdoprdelka, ale já jsem tady alfa, a to jsem od prvního zasranýho dne a malý sviněs alfounevyjebávaj."

Silně jsem zatáhla a drát se mu zatnul do ohryzku. Na ruce se mi řinula krev. Když padl na nohy, několikrát jsemse zhluboka nadechla, zavřela oči a došla k mému stolu. Chvilku jsem tam stála, než jsem vytáhla svou oblíbenou zbraň, nerezového Beretta M9 a zkontrolovala náboje-

"Melody!"

Zamířila jsem přímo na něj, když vešel dovnitř. Liam rozšířil oči, když se podíval na pistoli v mé ruce se a pak na modřiny kolem mého krku a mrtvého sekretáře na vládní pečeti na zemi mezi námi.

"Hajzl." Plivl na něj.

Položila jsem zbraň a opřela se.

"Nikdo tam není?" Kývla jsem ke dveřím za ním.

"Tvoje kancelář je prázdná, ale pořád tam je ochranka," odpověděl. Sáhla jsem do spodního šuplíku a vytáhla láhev mého oblíbeného červeného vína.

"Vypadá to, že můj drahý starší bratr se chce bít." Zvedla jsem láhev a dlouze se napila.

Přešel ke mně a já mu podala láhev. Nenapil se, jen mi zvedl bradu, aby viděl na můj krk.

"Jsem v pořádku."

"O tom rozhoduju já," řekl vážně.

"Od kdy?"

"Od té doby, co jsem si tě vzal. Teď zůstaň v klidu." Vytáhl ubrousek z kapsy saka a setřel mi z krku krev.

"Na tohle nemáme čas."

BANG! První výstřel, jako by zazněl celou budovou, a následně křik a dokonce další výstřely.

"Jako bych to neříkala." Povzdechla jsem si a podala mujednu z mých pistolí.

Namísto toho vytáhl svou, standardní černou edici. Ušklíbl se a řekl, "Drink a doutníky na střeše, až budeme hotoví?"

"Na základě mé nedávné operaci srdce si myslím, že bychom měli najít novou tradici." Usmála jsem se.

Pokrčil rameny. "Pak teda smoothies? Budeme dokonce jako ty otravný holkyv obchoďáku a požadovat o kapustu navíc."

Než jsem stačila odpovědět, otočili jsme oba hlavu ke dveřím, když jsme uslyšeli nabít pistoli. Schovali jsme se pod stůl a kulky začaly létat vzduchem.

"Nechodíš do obchoďáku, tak jak víš o holkách?" Křikla jsem přes kulky.

Ohromeně se na mě podíval. "Opravdu se právě teď budeš hádat kvůli mýmu vtipu?"

Když kulky ustaly, oba jsme vykoukli zpoza stolu a vystřelili. Trefila jsem jednoho z nich do

hrudníku a Liam zasáhl hlavu druhého, než jsme se schovali zpátky.

"Byla to jednoduchá otázka; Proč jsi tak defenzivní? "

Křupnul si čelistí, chystal se něco říct, když jsme uslyšeli jednoho z nich stoupnout na rozbité sklo.

Liam se podíval skrz jednu z děr po kulkách na stole, než na mě kývl. Rozptylujíc ho výstřelem k jeho nohám, jsem vstala, pistoli jsem držela oběma rukama a vystřelila zpět. Když už všichni byli na zemi, Liam spěchal k jejich tělům a zvedl náboje.

"Jsem už příliš starý na tohle svinstvo!" Zavrčel a hodil mi jedny, jak jsem spěchala ke dveřím.

"Pak tu zůstaň, zlato, můžeš si u toho čekání udělat čajový dýchánek."

"Melody, bejby, udělej mi laskavost a zmlkni(cockit – asi všechny víme, co znamená slovíčko cock :D)," vyštěkl na mě a já si olízla rty, když pomalu vyšel ze dveří.

"Kdykoli chceš-"

"Melody!" Zakřičel, spěchal ke mě, když jsem zaslechla tiché pípnutí. Bylo to zvláštní, dobrou sekundu jsem nic necítila, když naše těla narazila do zdi.Obraz Abrahama Lincolna se rozbil a spadnul Liamovi na záda. Liam ho odstrčil.

"Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se ho.

"Kurva, myslím, že mám zlomený nohy, ale budu žít. Declansi dává celkem načas."

"To je dobrý."

"Mel?" Posadil se a prohlédl si mě.Vytřeštil oči na střep zabodnutý v mém břiše jako módní doplněk. "Melody!"

"Jsem v pořádku," lhal jsem, ovinula jsem ruce kolem sebe. "Upřímně, Abe tady, ach, nic nemám, promiň."

"Melody, dýchej. Zlato, bude to v pořádku. Nic to není, jen povrchová rána."Taky lhal.

"Já vím." Přinutila jsem se k úsměvu. "Což je důvod, proč je dobře, že nejsi moc zraněný… ach… protože… protože…"

"Melody!" Zatřásl se mnou. "Melody, nezavírej oči, jasný?"

"Liame, jsem v pořádku, jen to malinko bolí." Lhářko. Lhářko. Lhářko. "Já… potřebuju… abys nakopal zadek mému bratrovi, jo? Počkám tu na tebe. "

"Melody-"

"On nás zabije a já opravdu chci svoje smoothie na střeše."

Ztuhl. Pořád na mě zíral, ani nemrknul, a byla jsem si jistá, že to byl důvod, proč mu ukápla z levého oka slza. Musely ho pálit oči, jak dlouho je držel otevřené.

"Liame,děsíš mě, když se na mě takhle díváš." Stále nic. "JDI-"

Tvrdě mě políbil a mě se to nelíbilo, vůbec ne, ale políbila jsem ho zpátky.

"Pokud zemřeš, nikdy ti to neodpustím, manželko. Nikdy," řekl, když se odtrhl, sundal si sako a položil ho na mě.

Neodpověděla jsem, jen jsem kývla… ale k Bohu jsem se modlila, aby mi odpustil.Čekala jsem, dokudmi nezmizel z dohledu, než jsem po dlouhé propukla v pláč.

"Mrzí mě to. Mrzí mě to,"šeptala jsem znovu a znovu, s Ethanem, Donou a Wyattem v mé mysli.

LIAM

09:17

Byl jsem v jednom ohni… nebo alespoň jsem se tak cítil. Bolelo mě celé tělo, ale ne tak moc, jak moje noha. Byl jsem si teď sto procent jistý, že je zlomená, ale to nebylo nic ve srovnání s nesnesitelnou bolestí v hrudi při každém kroku. Kulhal jsem dopředu a měl před sebou jenom Melody, kus skla a její uvolněný výraz ve tváři, jako by věděla, že… ne, ne-

BANG

"KURVA!" Zasyčel jsem a spadnul na záda, když mi kulka prošla ramenem.Do prdele!Sundal jsem si sako, které bylo jako moje neprůstřelná vesta.

"Víš, Callahane, bylo tovšechno trochu příliš snadné na můj vkus," řekl a sklonil se nade mnou. "Ale na druhou stranu, každý, komu jste doposud čelili, chtěl moc, chtěl to, co jste měli; Mně to jeu prdele. Jsem tu, abych sledoval, jak všechno shoří.“

Čím víc času jsemplýtval s tímhle kašparem, tím déle jsem byl od ní.

"Můj otec to celý život budoval. Melodyto celý život budovalaa proč? Toto město bude žít dál, až zemřete. Lidé, které chráníte, si najdou nové šéfy. Jaký to má smysl?"

"Agh!" Zasyčel jsem, zatnul zuby, když přitlačil na mou nohu.

"To jsou jen některé z otázek, na které jsem se chtěl zeptat mého otce, ale ten stařec prostě musel zemřít. Furt mluvil o tom, abych byl silný a on natáhne bačkory, zatracený pokryt- "

"Mně to zkurveně nezajímá!" Vytáhl jsem nůž z pásku, natáhl ruku a bodl ho do ramene, než jsem se přetočil a zvedl pistoli a střelil ho do hrudi.

Letěl zpátky, a já věděl, že jsem střelil do vesty. Zvedl jsem se na lokty a vstal. "Máš problémy s otcem? Jdi do řady! "

Zasmál se, zvedl se z podlahy avytáhnul nůž ze svého ramena a zahodil ho. Otočil se ke mně a zahodil i pistoli a zvedl ruce. "Pojďme bojovat, muž proti muži. Vidím ti to na očích: Chceš ze mě vymlátit duši, že jo? Uvidíme, jestli to je opravdu možné se zlatou lžíci, která ti visí z úst – byl vůbectatínkův oblíbenec někdy ve skutečném boji? VÍŠ VŮBEC JAKÉ TO JE… ne, Callahanovi jsouzasraně-přešťastná-rodi- "

"Znáš tu část filmu, kde darebák má velký projev o tom, proč je sakra tak pojebanej a dělá špatný věci?" Přerušil jsem ho, než jsem zvednul zbraň. "Tu část nenávidím ze všech nejvíc.“

BANG.

Zasáhl jsem ho do krku, padl na kolena.

Otočil jsem se od něho a snažil se vrátit k ní, ale nemohl jsem. Všechno se točilo a bylo rozmazané, když jsem spadnul na břicho.

"CHICAGSKÁ PD!"

Samozřejmě… teď přijdou. Existovalo jen velmi málo věcí, se kterými byste mohli počítat v Chicagu; Cubs vždy vyhrajou úvodní zápas, ve městě je vždy větrno a policie nikdy nikam nedostane svoje zadky včas.

09:24

Slyšel jsem je nade mnou, ale nemohl jsem otevřít oči. Víčka jsem měl tak těžká.

"Ztrácí hodně krve, Jerry!"

"Pohotovost za čtyři minuty!"

"Jak vypadá jeho noha?"

Moje žena… co je sMelody?

MINA

11:57

"Mluv se mnou, prosím," zašeptala jsem a natáhla se po jeho ruce, ale odtáhl se ode mě a otočil hlavu. Od chvíle, kdy se probudil, neřekl ani slovo, nebo otevřel oči. Jen tam ležel v tichém, mučivém vzteku a já si nebyla jistá, co mu říct. Nevěděla jsem, jak to napravit.

"Neale… " Znovu jsem se natáhla a dotkla se jeho stehna, ale popadl mě za paži, pevně ji stiskl.

"Prostě jdi." Jeho hlas byl přísný a temný, vůbec nezněl jako muž, kterého jsem si vzala. "Vezmi děti a odejdi."

"Ne." Stáhla jsem ruku pryč.

"Sakra, Mino! JDI! ODEJDI!"Křičel, hruď se mu zvedalaa padala jako býkovi. "Sotva se na sebe můžupodívat a nemůžu vystát, že se na mě díváš."

"Proč bych se na tebe neměla dívat, Neale? Jsi můj manžel, nebo ne?"

Neodpověděl, jen ode mě otočil hlavu. "Mino… prosím."

Chtěla jsem se hádat. Chtěla jsem ho prosit… ale místo toho jsem vstala, políbila ho na hlavu a vyšla ven. Zavřela jsem za sebou dveře, nadechla se a opřela se o dveře. Stejně jak jsem se chystala sklouznout dolů, ucítila jsem Sedricovudrobnou ručku zatahat za mou košili.

"Maminko?"

"Ahoj, kamaráde." Dřepla jsem si před něj a uchopila jeho tváře do dlaní.

"Můžeme teďuž vidět tátu?" Zeptal se. Podívala jsem se na Nari, kteráse dívala na dveře. Natáhla jsem se pro mě a oba najednou objala.

"Ještě ne, kamaráde. Je velmi… unavený."

"Ale řekl, že s ním můžu kdykoliv mluvit." Pokusil se ji odstrčit.

"Sedricu!"

Všichni jsme vyskočili, když jsme uviděli Helen běžet směrem k nám s širokým úsměvem. Za ní šla Cora s Darcym.

"Sedricu, chyběl jsi mi!" Helen ho objala, ale Sedric se snažil odtáhnout.

"Proč? Abys mě mohla znovu namalovat?"Zamračil se.

"Ne, nalakujeme ti nehty. Pojď, Nari!" Oba chytila za ruce a táhla pryč.

Nariza sebou táhla nohy. " Ale můj táta-"

"Babička říká, že dívka by měla mít vždy upravené nehty, říká, že o sebe musíme pečovat. Nechceš, aby sistrýček Neal myslel, že o sebe nepečuješ, že ne?" Odvětila, totálně vyhrávajíc nadNari.

"Tvoje dcera je chytrá," řekla jsem unaveně Coře, která se hrdě usmála.

"Já vím, a beru za to všechnu slávu."

Obě jsme se zasmály, ale netrvalo to dlouho. Podívala se přes rameno. "Jak mu je?"

"Je v šoku." Jako každý, kdo by přišel o končetinu.

"Dej mu čas… možná se odtahuje a odhání tě, ale je to upřímně poslední věc, kterou chce. Vezmi si příklad ode mě. Čím více říkáme "nech mě být," tím více máme na mysli "nepouštěj mě."" Období, kdypodstupovala léčbu rakoviny, mi okamžitě zaplnilo mysl. Ještě jsem tehdy nebyla součástí rodiny, ale viděla jsem, jak moc ona a Declan trpěli.

"Coro. Mino." Přišla k nám Evelyn, měla zarudlé oči. Jen Bůh věděl, jak bolestná pro ni musela celá tato situacebýt.

"Evelyn, bude-" začala jsem říkat, ale přerušila mě,když udělal krok zpět a snažila se zůstat pohromadě.

"Nechala jsem připravit tryskáč. Musíme být všichni co nejdříve zpátky v Chicagu. Již jsem mluvila s nemocnicí ohledněNeala."

"Je po všem?" Zeptala se Cora.

Evelyn otevřela a zavřela ústa, než řekla. "Nasbírejte sílu, dámy… Nejsem… prostě…"

"Evelyn, začínáš mě děsit. Co se děje?"

"Prosím, jen se připravtena odchod a ujistěte se, že děti neuvidí a anineuslyší žádné zprávy. Jedu pro Ethana, Wyatta a Donatellu."

Instinkty nás obou byly stejné… vytáhly jsme mobilní telefony. Ve chvíli, kdy jsme tak udělaly, jsme si přály, abychom to neudělaly, protože to bylo jako by se země pod našima nohama rozevřela.

To nemůže být pravda.

Nemohla jsem tomu uvěřit.

Vůbec.