ABK - 22. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Arey

"V ten samý večer projdu Egyptem a sejmu všechny prvorozené člověka i zvířete;

Odsoudím všechny bohy Egypta. Já jsem HOSPODIN. "

~ Exodus 12:12

MELODY

"Miláčku, jsem zpátky. Bouře se opravdu zhoršila,"řekl, jak za sebou zavřel dveře a pověsil sako.

"Miláčku?"

Jeho mokré boty vrzaly po parketách, když vstoupil dál do domu. Slyšela jsem, jak přešel k šuplíku a vytáhnul to, co bylo s největší pravděpodobností revolver, který mu můj otec před lety daroval.

Když konečně odbočil za roh, uviděl ji, jakje hozena přes pohovku. "Violet!" Vyběhl k ní.

"Netrpěla," řekla jsem mu a on ke mě zvedl hlavu, jak jsem pila víno. "Ve skutečnosti jsme si perfektně popovídaly. Přinesla jsem víno. BaroloRiserva z toku 1961, strýčku Vinnie. Fedelovi jsi řekl, že ti chutnalo, ne? "

Natáhla jsem se pro láhev na konferenčním stolku a nalila mu do prázdné sklenky, kterou jsem pro něj připravila, než jsem nalila sama sobě.

"Je vskutku úžasné. Můžeš cítit, jakdokonale vypěstovali každý jednotný hrozen. Můj otec mě vzal na jeho vinici v Toskánsku; bylo to krásné. Kopce, vůně… Milovala jsem to tam mnohem víc než Bosu. To město bylo nudné, ale můj otec mi řekl, že nikdy nemohl uniknout místu, kde se narodil. Lidé tam byli nejvěrnější a skuteční, nikdy nikoho takového jinde nepotkal. Taky jsem mu věřila; Koneckonců měl přátele, jako jste vy, strýčku Vinnie. Přísahal jsi, že nikdy nezradíš mou rodinu, a přesto tady sedím, naproti tvé mrtvé manželce, piju víno, mluvím o Toskánsku a mém otci, i když všechno, co chci udělat, je střelitti kulku dotvélebky."Vychutnávala jsem si víno na rtech.

"Nikdy jsem nezradil Giovanniovi… Emilio je-"

"Neopovažuj se!" Zasyčela jsem a stiskla sklenici pevněji. "Ukážešna určitého psa na ulici a srovnávášho se mnou? Je lepší než já, protože má penis? Nevíš o něm nic nebo v co věří, nebo jestli se o vás vůbec stará. Můj otec si vybral mě, a ty nerespektuješ jeho rozhodnutí."

Vstal, poodstoupil od své manželky a čelil přímo mě. "Pokud mě zabiješ, udělej to teď. Jsem si jistý, že tak jako tak jsi z toho vybrala kulky."

Hodil mi revolver k nohám. Sáhla jsem dolů, popadla ho, znovu ho zvedla a podala mu jej.

"Nezabiju tě, strýčku Vinnie-"

"No, jsi zatracený blázen, jestli si myslíš, že ti něco řeknu."

Zasraně jsem nenáviděla, když mě lidé přerušovali; zkurveně mě to rozčilovalo! Zhluboka jsem se nadechla a natáhla k němu pistoli.

Vzal si ji a já mu řekla. "Zabiješ se."

"Proč bych to dělal?"

Pokrčila jsem rameny. "Protože víš, že se odtud tak jako tak nedostaneš živ, tak proč se obtěžovat? Alespoň budeš moct říct, že jsi odešel z vlastní vůle."

Odmlčel se na chvíli a pakna sebezamířilpistolí. "Jsi ďábel."

"Říká muž, který zabil desítky lidí po boku mého otce," odpověděla jsem a než jsem stačila mrknout, obrátil zbraň ke mně, ale jiná zbraň vystřelila první. Kulky hozasáhly do hrudi.

BANG.

BANG. BANG.

Tři výstřely celkem a spadl na zem, zatímco jsem usrkla trochu vína a Liam vyšel za mnou.

Podala jsem mu sklenici a on mi podal zbraň, aby se mohl napít.

"Nechápu všechen ten poprask kolem," řekl, přestože vypil celý obsah sklenice. "Ve skutečnosti si myslím, že by mohlo být silnější. "

"Máš na víno příšerný vkus." Vzala jsem si sklenici zpátky. "Ta poslední sklenka byla pro tebe zcela zbytečná."

"Ale přežiješ to?" Odvětil a obrátil oči v sloup, když jsem přešla ke strýčkovi Vinniemu. Jeho tělo se zmítalo na zemi, krev mu tekla z úst, když se díval.

"Nemuselo to takhle dopadnout… vy všichni jste mě k tomu přiměli," zašeptala jsem. Liam už čekal u dveří. Hlavní ulice, kterou jsem ráda nazývala Nová Itálie, byla strašidelně tichá. V řadách přes ulici všechny domy vypadaly úplně stejně. Uvnitř jsem viděla rodiny v obývacích pokojích dívat se na televizi, jiní byli v kuchyních nebo nahoře ve svých ložnicích. Tutokomunitu jsem postavila pro ně, moje peníze, moje oběť… vzala jsem zchátralou slepou ulici a vybudovala z ní novou městskou čtvrť.

Co jsem darovala, si můžu vzít taky zpátky.

"Melody," řeklLiam, když auto zastavilo.

Přikývla jsem a vytočil číslo, když mi Lucian otevřel dveře. Když se dveře zavřely, Liam zavěsil a my jsme vyjeli. Jak jsme projížděli kolem, nemohla jsem si pomoct a dívala se na domy, na jejichž poštovních schránkách nebyly červené vlaječky…to byli lidé proti mně.

"Mají hodinu," řekl mi Liam a upravil si oblekovou vestu a opřel se.

Oxid uhelnatý: bez chuti, bezbarvý, bez zápachu a vysoce toxický…každé nadechnutíje pomalu zabíjelo.

"Jsi v pořádku?"

Podívala jsem se na něj se zvednutým obočím. "A proč bych neměla být? Nebyl to náhodou můj plán?"

"Ne, tvůj plán byl je vyhodit do povětří… jsi pyromaniak." Ušklíbl se.

Zúžila jsem oči. Znělo to, jako bych byla ten, kdo s větší pravděpodobnost vyhazoval věci do prdele, když jsem se to vlastně naučila od něj. "To říká muž, jehož první volba je vždy na" pojďme si na ty svině rozsvítit"… legrační. Řekněme, že to byla týmová práce."

"Nehádejme se o tom, čí je zásluha, je to pod-"

"Možná tak pod tvojí úroveň, ale já jsem chamtivá žena; je to jeden z mých mnoha hříchů."Nemohla jsem si pomoct a na rtech se mi rozšířil úsměv. Naklonil se ke mně a zvedl mi bradu.

Jeho rty se vznášely nad mými. "Jsem obeznámený s tvými hříchy, manželko, výhradně se shodují s mými."

Nepolíbil mě, ale ani se neodtáhl. Čím víc na mě zíral, tím víc jsem ho chtěla. A konečně se jeho rty dotkly mých.

"Řekni to," dožadoval se, volnou rukou svíral mou hruď. Zasténala jsem, když začal sázet polibky po celém mém krku a stahovatvýstřih mé blůzy.

"Zastav auto a vypadni!" Podařilo se mi říct, když ho popadla za vlasy; nezdálo se, že by se Liam staral. Kousla jsem se do prstu aodvrátila se od něj, když mě líbal nahoru a dolů po krku. Popadl má prsa do dlaní, než vtáhl jednu bradavku do úst a roztrhl mi blůzu.

"Liame…" zasténala jsem, když jsem slyšela dveře od auta se otevřít a zavřít. Pomalu jsem padla na záda.

"Ještě jsi to neřekla." Usmál se nade mnou a sundal si kravatu. Ležela jsem tam s vystavenými prsy a bradavky mi z rostoucíhonapětíve vzduchutvrdly. Jeho zelené oči se do mě bořily, rozkazovaly mi, abych mu podlehla… aby ho prosila mě ošukat.

Natáhla jsem ruku a přitiskla svůj prst na jeho rty.

"Musíš si to zasloužit, zlato." Přejížděla jsem prsty po jeho rtech. Jeden vzal do úst a jemně ho zkousnul.

"A jak to mám udělat, paní Callahanová?" Otázal se.

S úsměvem jsemroztáhla nohy. "Jsem si jista, že na to přijdete."

Jako lev se nade mnou vznášel, jeho tělo bylo přímo nade mnou. Znovu mě políbil, jeho jazyk

se spojoval s mým znova a znova… Byla jsem tak rozptýlená, že když jeho ruka sklouzla mezi moje nohy, mírně jsem uskočila a sténala mu do úst.

"Jak si přejete," odvětil a sjel dolů.

"KURVA!" Sykla jsem a popadla sedadlo vedle mě, když roztáhl rty mé kundičky svým jazykem. Do prdele!

Nestydatě jsem ojížděla jeho rty, popadla svá vlastní prsa, srdce mi silně bušilo, měla jsem pootevřená ústa, jak se moje oči stáčely do hlavy. Nepřestával do mě zasouvat prsty… Nemohla jsem dýchat, na tváři se mi tvořil pot a stékalpo krku kolem údolí mých prsou.

"Liame!" Zaúpělajsem, když olízl můj klitoris. Moje tělo se zachvělo "Ach…"

Všechno ze měvypil, otřel si koutek úst se škodolibým úšklebkem na rtech.

"To bylo rychlé, bejby."

"To je tím vínem," zalhala jsem, popadla ho zakravatu kolem krku a přitáhla ho k sobě.

"Nebo jsem tak dobrý," zašeptal, než mě políbil, a já jsem se zachvěla, když jsem ochutnala sama sebe na jeho jazyku. Chtěla jsem z něj víc. Mé ruce se pohybovaly kolem jeho krku, pak jepopadl jednou rukou.

Oprostil se ode mě, trhl mnou dopředu, dokud jsem neseděla. Zhluboka se nadechl, jeho chřípí plálo a já byla tak nadržená, až mi vyschlo v ústech.

"Udělej to." Provokovala jsem ho a on stiskl mé ruce silněji. "Vím, že mě chceš, zlato… nedrž se teď zpátky- "

Přerušil mě, když si mě strhnul k sobědo klína. Cítila jsem jeho obrovský penis pulzovat proti mému břichu, když mi vytáhl sukni a odhalil můj nahý zadek.

"Moc na mě tlačíš, Melody." Jeho hlas byl tichý,když mě za něj chytil.

"Zřejmě ne dost -ACH!" Sevřela jsem ruce v pěst, když mě plácnul tak tvrdě, až jsem otevřela ústa dokořán. "Znovu."

PLESK!

Do hajzlu…

PLESK!

Cítila jsem, jak jsem vlhčí a vlhčí, když jsem se dívala na vlastní odraz v temném sklu okna. Milovala jsem, když ze mě dostával tuhle mou stránku…

PLESK!

"Ježíšikriste…"

PLESK!

Můj zadek byl v jednom ohni, a přesto jsem se ho nemohla přinutit zastavili.

PLESK!

PLESK!

PLESK!

PLESK!

"Liame, nemůžu-"

PLESK!

Chci ho.

PLESK!

Zkurveně ho potřebuju.

PLESK!

"KURVA! Prosím… ošukej mě!"Zatraceně!Vyhrál. Ta tři slova, byla moje zkáza. Odvalil se a já se na něj dívala, pýcha v jeho tváři byla víc než jasná.

"Tak pojďme šukat, bejby," odpověděl. Když jsem se posadila, jeho penis už stál a hrdě na mě čekal.

Nečekala jsem, vlezla jsem mu na klín a ucítila špičku. Zasténala jsem.Objal mě kolem pasu, hříšně pomalu mě na sebe spouštěl. Natáhlajsem se k němu a rozepnula košili, abych mohla vidět jeho svaly. Pocit toho, jak do mě bušil, mě vedl k šílenství.

"To je moje holka," zašeptal.Zvedl mou bradu vzhůru –stejným způsobem, jakým jsem se dostala do týhle zasraný pozice.

Pozoroval mě, chtíč zastínil jeho oči, když jsem se zvedla a pak spustila zpátky na něj. Ztěžka jsem dýchala a celé tělo mi hořelo.

"Užíváš si to, ty parchante…" Vůbec se nesnažil, jen si užíval, jak na něm jezdím.

"Jen blázen by si to neužíval," odpověděl a políbil jizvu na mé hrudi.

"Říká Šílený Kloboučník?"

Neodpověděl, místo toho popadl hrst mých vlasů a přitáhl si mě k sobě. Než stačilpromluvit, políbila jsem ho, a když jsem to udělala, sklouzl k okraji sedadla a sevřel mě pevněji.

Vrazil kupředu tak tvrdě, že jsem muselaovinout ruku kolem něj, moje druhá ruka seopírala protistropu. Šukal mě bez milosti, celé auto se třáslo spolu s námi, a to ještě neměl dost. Hodil mě zpátky na záda a ponořil se do mě hlouběji. Naše kůže o sebe plácala,stékal po mně jeho pot.Zasraně jsem to milovala… každý pohyb, každý sten, jeho pevné sevření na mém stehnu; všechno bylo moje osobní nebe.

"LIAME!" Křičela jsem a prohnula se.

Vzal mé ruce a držel je nad hlavou, kdyžzrychlil. Nebyla jsem si jistá, co si myslel, ale výraz v jeho tváři, když se udělal… bylo to jen pro mé oči.

Nic neřekl, jen na mě padl a já kolem něj obmotala ruce.

"Vy jste ale zatracanědobrej, paneCallahane."

"Je to dar."

Samolibý bastard. "To byla narážka, abys to řekl i o mě, manželi."

Zvedl hlavu a líně se na mě podíval, pak zamumlal "Byla jsi v pohodě."

"Ty…" Než ho mohla moje ruka praštit, popadl ji a políbil. Zavrtěl se a vytáhl se ze mě, než si sedl.

"Teď, když jsem se najedl a zacvičil si" - řekl a mrkl na mě - "se můžeme zbavit otravy, která trápí toto město. Jsem z toho unavený, Melody, musíme ho -" Odmlčel se, když mi zazvonil mobil. Sedla jsem si a natáhla se pro něj na zem.

"Co se děje?" Odpověděla jsem a snažila se zjistit, jestli existuje nějaký způsob, jak zachránit svou blůzu.

"Madam, tadyFrankie…"

"Kdo kurva-"

"Fedel mě naraboval."

S povzdechem jsem posunula telefon ke svému druhému uchu. "Jak jsi přišel k tomuhle číslu?"

"Fedelho měl a já myslel si, že jestli by se mu něco stalo, měl bych ho mít taky, ale on mi řekl, ať ho nikdy nepoužiju, jen pokud to bude důležité… no důležité pro vás, ne pro mě… řekl, že by mu bylo jedno, i kdybych umíral-"

"CO JE!" Zařvala jsem. Ježíšikriste.Byl otravnej.

"Uh… právě dorazily nějaké informace, které Fedel hledal … my -on hledal něco na Emilia a jeho matku.Momentálně je tady v Chicagu v jednom nemocničním zařízení, má Huntingtonovuchorobu. Na fotkách vypadá dost špatně. Ta dáma bude potřebovat zázrak. "

"Jak můj otec říkával, aiutati che Dio ti auita," řekla jsem do telefonu, zatímco Liam na mě zmateně zíral a opatrně si upravoval kravatu. "Bůh pomáhá těm, kteří pomáhají sami sobě. Všichni ostatní jsou jen slabí."

LIAM

Skutečnost, že jsem se musel osobně táhnout do nemocnice jen proto, abychpotkal matku toho zkurvysynav osm ráno, když jsem musel řešit svou vlastní rodinu, mě v tom okamžiku srala. Skryl ji, aby ji měl přímo na očích, ne více než pět mil od kanceláře starosty.

Klinika byla v malé budově. Když se skleněné dveře otevřely a já vešel dovnitř, jediná věc, co byla cítit,byla dezinfekce a staří lidé.

"Mohu vám nějak pomoci?" Zeptal se malý, buclatý a plešatý muž, když si zastrčil pero za ucho.

"Sháním GabrielluBecerra." Dal jsem mu falešné jméno, které použil Emilio.

"Kdo jste?"

To nemyslel vážně.

"LiamCallahan. GabrielleBecerra je matka starosty a moje žena, guvernérka a já jsme ji chtěli jen pozdravit." Zvedl jsem květiny.

Muž se zamračil a zavrtěl hlavou. "Omlouvám se, pane, dnes ráno zemřela… nevěděl jsem,že o ní Emilio někomu řekl. Je to tragický, právě když se mu začne dařit, ona zemře… počkat,

není Vaše žena jeho sestra? "

Definuj sestra. Pokud jsi měl na mysli ženu, která v současné době leští pistoli, kterou speciálně vybralapro jejího bratra, pak jo, sestra byla to správné slovo.

"Haló?"

"Pardon, co jste říkal?"

Naklonil se blíž přes pult. "Vzhledem k tomu, že všichni jste rodina, měl byste to vědět. Emilio… je trochu mimo. Udělal pro svou matku vše, co jenmohl; když je teď pryč, musí být skutečně zlomený. Řekněte guvernérce, já nevím, ať se o něj nějak postará nebo tak něco.Mohlo by mu pomoci vědět, že není sám. Chudák, je jen jeden malý krůček od zhroucení, pokud se mě ptáte."

Z nějakého důvodu mi vyschlo v ústech a vstaly mi vlasy na zátylku. Pomalu jsem si v hlavě spojoval, co všechno Emilio udělal od chvíle, kdy přišel do města. Nechtěl Melodyhnedmrtvou, protože ji chtěl mučit, tím, že udělá z města opět nestabilní místo, jít po našich dětech, slíbit Italům ochranu - ale nedotáhnulto do konce. Noc předtím, než jsme přišli na to, žesi nemyslel, že bychom pomstili Italy tak brzy nebo přinejmenším, aniž bychom si byli jistí, kdo byli zrádci… Melody dokonce navrhla, že nemohl mít dost mužů, kteří by za ním stáli a chránili všechny… Ale co když je nikdy nechtěl chránit? Možná je jen tlačil, aby se odvrátili od Melody protože věděl, že by se jim pomstila.

Ale proč zabíjet lidi, kteří vás podporují? Ve chvíli, kdy jsem na to pomyslel, mi docvakla odpověď. Nechtěl jejích zasranou podporu; chtěl je zničit.

"Orlando," zašeptal jsem si pro sebe.

"Co?" Zeptal se mě.

Chystal jsem se odejít, ale zeptal jsem se. "Mluvil někdy Emilio o svém otci?"

Muž sebou trhl; Ani sineuvědomil, že to udělal.

"Co je?"

"Nic, jen s ním nemluvte o otci, když s ním budete. Je to dobrý chlap, ale bez ohledu na to, co jeho otec provedl, poznamenalo ho to. "

Přikývl jsem a květiny jsem nechal za sebou, když jsem odcházel. Sáhl jsem do saka pro svůj telefon. To bylo ono. Nesnažil se zničit Melody. Ten hajzl se snažil z nějakého důvodu pomstítOrlandovi… a plánoval tozasraně dlouho.

Vytvořil drogu Blphine, aby se dostal k Číňanům. Využil Číňany, aby se někým stal a byl starostou. Aby vůbec mohl být zvolen starostou, stal se právníkem. Poté, co se stal starostou, využil tohoto postavení, aby oznámil, že byl Giovanni, protože moc dobře věděl, že si tím získá každého pozornost. Kousek po kousku se odrážel blíž a blíž a to všechno jen kvůli tomu, aby zničildvě věci, na které byl Orlando pyšný: jeho lid a jeho dceru.