ABK - 20. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Arey

"Celé své mládí se snažila potěšit svého otce, nikdy si to plně neuvědomovala. Ani jako dítě, nikdy to nedokázala."

~ Alice Walker

LIAM

"Není v pořádku," Mina zašeptala, když jsem se dostal ke dveřím její kanceláře. "Snažila jsem se jí přesvědčit,aby zůstala v nemocnici, ale nechtěla."

"Zvládnu to, jdi domů," řekl jsem a otevřel dveře. Seděla na podlaze své kanceláře, podpatky ležely vedle ní, závěsy byly zatažené a v ruce měla láhev červeného vína.

"Lže," řekla, když se napila z láhve. Víno jí zůstalona koutku jejích rtů, ale bylo jí to jedno. Pila, dokud senemusela nadechnout a pak si otřelaústa a dodala. "To jsem si říkala. Lže nebo zešílel. Ale pak jsem si říkala, Melody, proč ses tak otřásla,  když ses na něj podívala? Co bylo špatně? Uvědomila jsem si, že vypadá jako Orlando. Má oči mého otce. A když jsem si to uvědomila, pomyslela jsem si, jak hloupá jsem? Samozřejmě, že můj otec mohl mít další dítě. Nebylo to, jako by držel celibát. Jasně si vzpomínám na ženy, které přicházely a vycházely z jeho pokoje. Zapomněla jsem, že muži rádi šukaji více žen, protoževšichni v klanu Callahanů jsou tak vášnivě zamilovaní do svých manželek. Jak jsem na to mohla zapomenout? To je věc číslo jedna, kterou se jako žena naučíš. A zatímco si za to nadávám, musím se smát, Liame. Tak zasraně moc se musím smát, protože hádej co?"

Mlčel jsem a ona zvedla láhev, aby se znovu napila.

"Mám bratra a on se mě snaží zabít." Odfrkla si, opět se rozesmála. "Zamysli se. Nejdříve moje matka, která měla být mrtvá, přišla odnikuda pokoušela se mě zabít. Pak se objevil můj dědeček, který stál v čele FBI a taky se mě pokoušel zabít. Teď mám nevlastního bratra, který je starostou a zároveň se mě snaží zabít. Liame, jsem živou, dýchající telenovelou!" Smála se silněji. "Dokonce jsem přišla na název svého života: "Las pasiones de Melody!"Momentálně sháním osazení pro příští sérii, kdy ti představím mou sestru, mé zlé dvojče, které se mě pokusí zavraždit a bude se snažit převzítmůj život. Ale!" Zvedla ruku. "Mrtvá nebudu. Vrátím se nějakým dramatickým způsobem, abych ji zabila, ale, ach ne, ona je těhotná. A i když se budeš cítit zrazen zlým dvojčetemMelody, nedovolíš mi zabít své dítě! To bude velký průlom mé telenovely!"

"Skončila jsi?" Zeptal jsem se a doufal, že bychom se mohli pohnout dál od jejích bláznivých řečí. Měla představivost, o tom nebyl pochyb, aleta vycházela pouze na povrch tehdy, když byla buď příliš opilá nebo těhotná.

Zhluboka se nadechla a opřela se zády o svůj psací stůl, zvedla kus papíru. "Poslal mi tento dopis, který mu před pár lety Orlando zřejmě dal. Rukopis je mého otce, to je jisté."

Přistoupil jsem k ní a vzal si ho od něj.Byl jsem rád, že jsem se naučil psát a číst italsky.

Emilio,

pokud čteštento dopis, znamená to, že ti tvá matka řekla, kdo jsi: Giovanni, syn Orlanda Giovanni, muž, který přišel do této země z městečka Bosa s ničím kromě kapesních hodinek mého dědečka a novým párem bot, které jsem ukradl synovi mého souseda. Ze všech otázek, které pro mě určitě máš, je ta nejdůležitější, proč nejsem ve svém životě. Je to velmi prosté: naše jméno je "Giovanni", kterým je znázorněna přízeň, ale to je vlastně lež. Nikdy nic nezískáváme lehce, nic nám není dáno, musíme si vzít vše, co chceme a bránit to, dokud není vzduch v našich plicích. Celý život jsem bojoval za své jméno. Jen tak ti ho nedám. Budeš bojovat a pouze tehdy, pokud přežiješ, můžeš vyjítna povrch jako můj syn. Dokážeš vládnout, jako já, jako hlava Italů? U našich lidí, si musíš úctu zasloužit, takže si zasluhuj své jméno. Bojuj za své jméno. Dokud tohle nedokážeš, nemůžeš být mým synem.To je lekce, kterou ti dávám. Jednoho dne, možná, pokud budu mít štěstí, tě uvidím, dostanu šanci vidět svůj odkaz a že naše příjmení pokračuje.

Orlando Giovanni

"Byla to lež," zašeptala, když jsem dočetl. "Pokaždé, když mě tlačil a mučil, řekl, že to bylo proto, aby mě nikdo nezpochybňoval, až po něm převezmu vládu. Byla to lež. Nepočítal se mnou. Nudil se nebo mě možná jenpřipravoval jako poslední překážku pro jeho syna. Ať tak či onak, ten člověk, o kterém jsem si myslela, že byl na mě vždy pyšný, vždy viděl to nejlepší ve mně, byla tatáž osoba, kterámě plánovalapodvést. Můj vlastní otec. Cítím nůž v páteři, Liame. Obehrál mě."

"Melody, vstávej."

"Liame, nemám ná-"

"Vstaň ze země!" Vyštěkl jsem na ni.

S povzdechem se odlepila od podlahy, mírně se kymácela, když stála přede mnou. Popadl jsem ji a otočil k sobě. "Nejsem si jistý, kdoje žena, která právě teď přede mnou stojí, ale vím, že to není moje žena."

Odhrnul jsem ji vlasy na stranu arozepnul zadní stranu šatů.

"Liame-"

"Psst." Políbil jsem ji na zadní stranukrku a rukou jí vklouzl do šatů. "Vytáhnu ten nůž."

Cítil jsem, jak tvrdnu, když se uvolnila a dýchala pomalu. Chtěl jsem ji… moc… ale nemohl jsem, ještě ne. Už tak na sebe tlačila, poslední věc, kterou jsem potřeboval, bylo přidávat větší nápor na její srdce, ať už to bylo pozitivní, nebo ne. Místo toho, jsem ji jen přitiskl k sobě, líbal ji nahoru a dolů po krku a ramenech.

"Ty nejsi jen Giovanni. JsiCallahan. Jsem na tebe hrdý. Vidím v tobě jen to nejlepší. To je vše, na čem mi záleží. Když zemřel tvůj otec, svěřil mi tě. Je mi u prdele, co říká nějaký kus papírua tobě by mělo být taky. Takže, vrátíš se z té bláznivé země nebo budu muset stále poslouchatděj"Las pasiones de Melody?"" Ušklíbl jsem se.

"Říkám ti, na té show bychom vydělali balík." Na tváři se jí rozšířil úsměv. "Ale ano, jsem zpátky. Trochu opilá, ale zpátky. "

"Budeme muset zabít Emilia, víš to, viď?" Věděl jsem, že to věděla, ale potřeboval jsem, aby to řekla

"Zabila jsem už všechny z mé rodiny, tak proč ne jeho?" Zamumlala. Když se pokusila odtáhnou, stiskl jsem ji ještě pevněji k sobě.

"To není totéž. On tohle začal. Celý důvod, proč se stal starostou, byl, jen aby mohl veřejně oznámit, že je tvůj bratr, a přitom získat pozornost od Italů. Budeš jim muset osobně připomenout kdo jsi."

Neodpověděla. Jen jsme tam klidně stáli dokud jí nezazvonil telefon a já ji nechal jít. Přešla kolem svého a dala telefon na reproduktor.

"Co je?"

"Dělají pro něj shromáždění. Je tady se většinou rodin, "odpověděl Fedel, když si sedla na židli. "Co chcete, abych udělal?"

"Nic," řekla, točila se dokola. "Nic nedělej, jen sleduj a poslouchej. To je vše."

"Ano, madam." S tím zavěsil a ona se pomalu točila.

"Mel-"

"Liame, co myslíš, že bych měla udělat?" Odmlčela se, upřímně se mě zeptala. Tehdy vypadala jako jiný člověk a doufal jsem, k Bohu jsem se modlil,že z ní stále mluvilo víno. "Měli bychom ho zabít hned a skoncovat s tím? Nebo bychom měli počkat a uvidíme, kdo se k němu přidá a všech se najednou zbavili?"

Díky bohu. Je stále sama sebou.

Natáhl jsem se na podlahu a zvedl láhev vína. "To by mohlo vést k další Italsko-irské válce, která by mohla vést ke krvavým mstám a dalším úmrtí na ulicích."

"Takže?"

"Takže uvidíme, cose dnes stane. Nevíš jistě, jestli se k němu někdo přidá."

"A když kousnou do ruky, která je krmí?" Zeptala se.

"Ráno pošleme děti pryč," uvedl jsem, než jsem se napil. "A ne do bezpečného domu ve městě, tam bude krvavá lázeň. "

Chtěla se hádat, ale byl jsem rád, že se nehádala. Jen si položila ruku přes ústa. "Dobře."

"Dobře."

FEDEL

Zrádci.

Nemohli ani počkat čtyřiadvacet hodin, než mu začnou lézt do prdele. Jako u správných Italů, všude bylo plno jídla a víno teklo z láhve do sklenice znovu a znovu, jak jsme všichni stáli na zahraděStrýčkaVinnieho. Byl jsem tam asi hodinu, jednu celou zasranou hodinu, a všechno, co ta svině dělala bylo, že pil a poslouchal, jak strýček Vinnie a všichni ostatní vyprávěli o Orlandovýchslavných dnech.

"Tvůj otec byl jedním z nejsilnějších mužů, které jsem kdy poznal." Strýček Vinnie položil ruku na jeho

rameno, mluvil v italštině. "Přiměl muže, aby se ho báli, i když ještě sám neměl tušení, co byl strach. Není lepšího muže než Itala! Nikdo není jako Italové. Obsadili jsme celý svět. Najdete nás v každé zemi; všude jsou Italové, říkával. "

"Je to pravda," odpověděl Emilio a napil se.

"Já tomu nerozumím." Velký Tony vstoupil do zahrady, doutník měl v jedné ruce a sklenku červeného vína v druhé. "Věděl jste celou tu dobu, že jste Giovanni a zůstal mimo? Orlando o vás věděl a nechal vás s nějakou Mexičankou?"

"Moje matka byla sestrou MarcoseFelipehoCarrasca, drogového lorda známého jako El Rojo. Patrně si myslel, že mě nejlépe vychovátvrdost latinské Ameriky a odměna za její hlavu. "

Usmál se, ale pracoval jsem pro Melody dost dlouho, abych věděl, že to byl falešný úsměv. Byl zahořklý a naštvaný, ale maskoval to úšklebky, pokyvováním a chlastem.

"Co budete teď dělat?" Tlačil Velký Tony.

Strýček Vinniese na něj zamračil, jako by se chystal ho praštit. "Tony-"

"Ne, to je v pořádku. Upřímně řečeno, jen tu jsem, abych poznal své kořeny. "

To je hovadina.

"Vidíš. Všechno v pořádku."Vinnie přikývl. "Ale ta Číňanka, se kterou jsi ženatý-"

"Nejsme svoji. Byla prostě… velmi speciální přítelkyně."Mrkl na ně a oni se rozesmáli; vtip mi musel ujít.

Chystal jsem se něco říct, když Velký Tony opět promluvil. "Nebudeme předstírat, že nevíme, co se to tu děje. Koneckonců, jeho přítelkyněpostřelila Orlandovu dceru… a jeho vnoučata. Upřímně mi je u prdele, kdo je aprostě ho nechci vidět. On není jedním z nás. "

"MiserabiliPezzi di merda!" Zařval strýček Vinniea otočil se k němu. "Musí na tom být hned něco špatného? Mluvíš k jedinému synovi Orlanda Giovanni. On je jedním z nás. Víc než ta děvka, která zplodila irské děti s irským jmény."

"Jdeš po nebezpečné cestě, můj starý příteli. Víme, jaký ďábelMelody je. Tvrdě pracovala pro nás všechny, všechno co jen mohla nám poskytla; ani jednou s námi neměla problém. Žádný Ir na tom není lépe než my. Máme mír. Nevidím, že by tu naše děti dostávaly málo, to jen vy a všichni ostatní tady chce víc! "

"Ďáblovi, kterého znáte, jste jedno." Emilio někomu podal sklenici a všichni teďutichli. "Ďábel, kterého znáte, chce moc jen pro sebe."

"Každý chce moc pro sebe." Nakonec jsem promluvil a poprvé od té doby, co jsem přijel, se zdálo, jako by si mě všiml. "To není problém. Co je problémem je, co se stane, když špatný člověk dostane tu moc. Jak již bylo uvedeno, šéf nikdy nesvrhl své vlastní. "

"Šéf." Uchechtl se tomu. "Šéf čeho? Ona je guvernérkou, je maminkou. Před pár lety předala všechno LiamoviCallahanovi. Ty to víš. Nesetkáváš se teď jen s ním? Přiměla tě plazit se k muži, jehož rodina téměř zničilavšechny naše, muži, jehož věrnost jen jeho vlastní. Chcete pravdu, fajn, tady to máte: MelodyCallahanová buď ustoupí v klidu, nebo jí vezmu moc kousek po kousku. "

"Kolik dobrých lidí zemře v tomto procesu?" Zeptal se ho Velký Tony.

"Právě teď, jen jeden." Obrátil se čelem ke mně a než jsem se mohl pohnout, on už vytáhl pistoli.

BANG.

MELODY

"Ach, jak jste mi všichni chyběli!" Ovinula jsem své paže kolem mých dětí, všechny byly nyní na mé posteli se mnou. Liam se opřel o sloupek postele, paže měl zkřížené, ale na tváři mu hrál malý úsměv, když nás sledoval.

"Mami, říkali, že odcházíme, proč?" Dona si hrála s mými vlasy, otáčela si je kolem prstíků. "Nechci nikam jít."

"Já taky ne," Wyatt zavrčel a zkřížil si ruce. "Zůstanu tady s tebou."

"Ale maminka a tatínek mají práci." Šťouchla jsem ho do jeho nosu.

"Vždycky máte práci, proč je to teď jiný?" Zeptal se Ethan, jak jinak. Podíval se na Liama a pak na mě. Liam položil ruku na jeho hlavu, než si sedl vedle mě.

"Je to… velmi složité Ethane. Ale právě teď to není bezpečné- "

"Říkal jsi, že jsme vždy v bezpečí ve městě." Odtáhl se, byl rozmrzelý. "Je to člověk, který ublížil mamce? Chci zůstat, tati. Pošli pryč Donu a Wyatta."

"Hej!" Dona a Wyattna něj křikli.

"Pokud zůstaneš, já zůstanu taky!" Wyattstrčil do jeho ruky.

"Jste děti!" Ethan ho odstrčil.

"To ty jsi taky." Dona se zamračila.

Zavrtěl hlavou. "Jsem skoro teenager."

Na to jsem zakoulela očima azasmála se, než jsem ho políbila na čelo. "Ty jsi taky dítě, Ethane, kluk, který musí jít a dávat pozor na jeho sourozence."

"Chci zůstat," řekl opět Ethan.

"Ethane," Liam promluvil jeho otcovským hlasem.

Vstal. "To je jedno-"

"Co prosím," vyštěkla jsem na něj a on ztuhl. "Vím, že jsi naštvaný, ale nebudeš se k nám takto chovat, je to jasné? Řekli jsme, že na nějakou dobu odjedete, to znamená, že prostě odjedete. Tohle není demokracie. Nemáš povoleno hlasovat. Sedni si."

Všichni byli zticha, když se ozvalo zaklepání na dveře. Liam vstal a šel je otevřít a já každého z nich políbila na tvář.

"Jděte spát, později za vámi přijdu," řekla jsem, když se na mě Liam podíval.

Tiše seskočili z naší postele a odešli k druhým dveřím. Vstala jsem z postele a viděla, že Declan ani Liammě nechtěli informovat o co šlo. Místo toho jsem šlak přední části domu a zdálo se, že každá služebná a komorník byli uvnitř. Cora stála u dveří, chovalaDarcyho v rukou.

"Co se děje?" Zeptala jsem se Liama. Nic neřekl, a aninemusel. Jakmile jsme se dostali ven, viděla jsem ho.

Fedel. Jeho tělo bylo hned za rodinnými branami, kulku měl přímo mezi očima. Ještě ani nebyl bledý.

"Melody." Liam přistoupil vedle mě a jáse nepohnula ani nepromluvila. Byla jsem ztuhlá. Byl přímo tam, mrtvý. Pryč. Takhle. Zabit lidmi, které chránil, mými lidmi, našimi lidmi; zavraždili ho.

Taky za mnou nikdy nestáli. Tak dobrá.

"To je ten chlapec, který ho přivedl," uvedl Neal. Podívala jsem se na hocha kolem dvacítky s krátkými vlasy a brýlemi. Byl tak hubený, že vypadal, jako by ho vítr mohl odvát každou chvíli.

"Kdo jsi?" Chtěla jsem se zeptat, ale nemohla jsem mluvit, takže se zeptal Liam za mě.

"Frankie, pane… uh, FrankieSeverino, Fedel… on umm … on mě trénoval, chci říct, jsem jeho záložní řidič, ale on mě trénoval taky v dalších věcech. Řekl, že bych jednou mohl přijít vhod…"

On? Přijít vhod? V čem? Comic-Conu?

"Jsem nejlepší biochemik na tomto pobřeží. Cokoli chcete, vám smíchám… uh, chci říct, tohle není vhodná doba. Jen, jo. To je to co dělám. A měla byste vědět, že ne všichni Italové jsou s tímhle novým chlapem, madam. Mnoho lidí je v šoku a zmatení, ale skoro všichni jsou rozhádaní. Znám hodně lidí, kteří jsou stále loajální. Postřelil i Velkyho Tonyho, ale on je stále naživu. Některé další chlapi ho vzali do nemocnice. Ale-"

"Ale?" Nakonec jsem promluvila.

Zvedl zakrvácený telefon. "Fedelova poslední nahrávka. Emilio pro vás zanechal vzkaz, madam. "

Vzala jsem telefon z jeho rukou a stiskla play.

"Sestřičko!" Zařval. "Bože, nemáš tušení, jak dlouho jsem čekal, až ti tak řeknu. Mimochodem, je mi líto tvého psa. Jeho štěně jsem alenechal žít, vypadá jako skutečná čivava. Nezapomeň na rozhovor, který jsme nedávno měli… Doufám, že teď to bereš mnohem vážněji. Kdo by řekl, že tolik tvých lidí tě nenávidí?"

Už jsem ho slyšet nechtěla, nechala jsem telefonvyklouznout z mé ruky a otočila se.

"Liame, vypadá to, že máme naši odpověď," řekla jsem mu.

Irové a Italové šli znovu po krvi. Nebylo nic, co říct, žádná slova to nemohla popsat. Pro tuto chvíli jsem se musela zaměřit na své děti. Znala jsem Emilia natolik dobře, abych věděla, že po nich půjde, pokusí se mi je vzíta já mu nesměla dát šanci.

"Mel…" Corana mě začala mluvit, ale prošlajsem přímo kolem ní. Neměla jsem jí co říct. Když jsem se dostala k Ethanovu pokoji, zastavila jsem se, protože jsem si uvědomila, že se mi třásly ruce. Od hněvu? Nebo smutku? Nebyla jsem si jistá.

Fedel…

Ne. Nemohla jsem. Teď ne.

"Ťuky ťuk." Strčila jsem hlavu dovnitř, protože jsem věděla, že byl na mě naštvaný, a jak jinak, otočil se na bok ahrál videohry. S hlubokým a hlasitým povzdechem jsem šla k němu a sedlasi tvrdě na kraj postele. Odrazil se, ale nepodíval se na mě.

"Mio bel Leoncino."Spadla jsem do jeho polštářů a podívala se na nebesa jeho postele. "Jsi na mě naštvaný?"

Žádná odpověď. Místo toho jsem slyšela motor závodního auta ve hře zrychlit.

"To je v pořádku, pokud jsi, nerozmyslím si to. Nemůžeš tu zů-"

"Mami!" Zasténal, posadil se a zamračil na mě.

"Ano?" Zeptala jsem se potichu a snažila se neusmívat.

"Proč? Jsem starší-"

"Protože tě miluju," řekla jsem. Ztuhl amračil se.

"Nemůžeš to jen tak říct, není to fér." Trucoval, lehl si zpátky vedle mě, a já ho pohladila po jemných vlasech.

"Můžu to říkat, protože je to pravda," zašeptala jsem, mé srdce zase bolelo. "Miluju tě tak moc Ethane, až tak, že to nemůžu popsat. Jsi můj syn, moje první dítě a myšlenka, že by se ti něco stalo…

Mě děsí natolik Ethane, že někdy nemůžu v noci spát. Víš, že máma a táta dělají věci, o kterých si lidé myslí, že jsou špatné, ne? "

Přikývl hlavou vedle mě, když mě objal. "Ale táta říká, že někdy musíme dělat špatné věci, abychom získali dobré výsledky. Pokud by to nedělal on, tak by to dělal někdo jiný a tak bychom mohli přijít k úrazu."

Zní to jako zcela Liamova odpověď.

"Má pravdu." Řekla bych mu totéž. "A z větší části, táta a já máme věcipod kontrolou. Ale někdy nás za to lidé nenávidí a chtějí nám ublížit jediným způsobem, jak mohou, a to je ublížit lidem, které milujeme nejvíce. Lidé jako vás. "

"A proto nás posíláte pryč."

Přikývla jsem. "Posílám vás pryč, abychom táta a já mohli udělat to, co musíme, a nebát se, že nejste v bezpečí. Bud větší a buď silnější, a nikdo tě znovu nepřiměje se schovávat. "

"Dobře. Ale až budu starší, budu s nimi bojovat, jako to děláte vy." Vyskočil, šťastně se na mě díval.

"Dohodnuto."Natáhla jsem ruku a vstávala z postele. Potřásl si se mnou, než se doplazil pod deku.

"Chceš, abych tě uložila?"

"Ne, mami," řekl a bylo to, jako by se chystal přidat "na to už jsem velký". Předklonila jsem se a políbila ho na čelo.

"Mám tě ráda, mio ​​bel Leoncino."

"Já tebe taky." Zívl, překulil se na bok a zapomněl na své videohry. Popadla jsem je, vypla jea položila na noční stolek.

Odešla jsem z jeho pokoje a vstoupila do Donatelly a Wyatta. Dona bojovalase spánkem, jak jí jejich chůva česala vlasy. Hlava ji poskakovala sem a tam.

"Už se o ni postarám," řekla jsem služebné, která nic neřekla, jen položila kartáč a opustila místnost.

"Mami." Dona se zakřenila, natahovala se pro mě. Někdy byla tak roztomilá. Když jsem ji zvedla,

nohy a ruce omotala kolem mě, když jsem ji nesla do postele. Všimla jsem si, jak těžká teď byla v mém náručí. Vzpomněla jsem si, když byla tak drobná, mnohem menší, než byl Ethan a Wyatt, a já měla strach, že bych ji ublížila.

"Maminko. Teď už dokážu víc plavat,"zašeptala.

"To je moje holčička," zašeptala jsem, když pro ni Wyatt zvedl deku dřív, než jsem ji položila. "Budeš

rychlejší než já. "

Zachichotala se, "To asi ne, mami, jsi jako ryba. Táta říká, že piješvodu během plavání."

"To není pravda a nezkoušej to,onemocníš." Pohladila jsem ji po straně obličeje. "Chceš něco?"

Zívla, třela si nos. "Aby se Ethan a Wyatt přestali hádat."

"Hej!" Zavrčel Wyatt za mnou.

Mávala jsem rukou před jejím obličejem stále dokola, než jsem jí foukla do očí. "Tak, dávám ti moc zasáhnout a zastavit je jakýmkoli způsobem můžeš."

"Kopnu do nich." Usmála se a já se zasmála a políbila ji na hlavu.

"Udělej, co musíš udělat."

"Mami, ne, ona nás opravdu kopne!" Wyatt zasténal, když jsem se pohnula k jeho posteli.

"Nebo ty a tvůj bratr se nebudete hádat a ona nebude muset." Nic na to neřekl, jen si zkřížil ruce a lehl si na záda. "Není to moje vina."

"Opravdu?"

Kousl se do rtu.

"Wyatte."

"Je to tak trochuchyba nás obou," připustil.

Naklonila jsem se k němu a zašeptala, "Řeknu ti tajemství a ty o tom nikdy nesmíš říct své sestře nebo bratrovi."

Jeho oči se rozšířily a otočil se, aby mi viděl plně do očí. "Jaké?"

"Ze všech mých dětí, ty, Wyatte, jsi moje oblíbené."

Otevřel ústa a pak zase zavřel, než se pomalý úsměvobjevil na jeho rtech. "Opravdu?"

"Chceš vědět proč?" Zeptala jsem se a kývl, pohnula jsem se blíž. "Protože ze všech mých dětí ti rozumím nejvíce. Ethan je velmi podobnýtvému tátovi a všichni mu i tak ustupují. Dona je obklopena lidmi, kteří ji vždycky brání. Ale ty, Wyatte, jsi jako já; všechno vidíš a ptáš se, "Kampatřím?" Když na to přijdeš, nic tě nebude moct zastavit."

Nezdálo se, že by tomu moc rozuměl, ale vypadal pyšně, že byl můj oblíbený. Byla to pravda; milovala jsem ho, protože byl tolik jako já. Brzy se jeho dech uklidnil a stejně tak můj; než jsem si to uvědomila, usínala jsem taky.

LIAM

V době, kdy jsem se vrátil do naší ložnice, Fedelovo tělo bylo uklizeno; Declan a Nealse chtěli o všechno ostatní postarat osobně. Nikdo z nás to nikdy neřekl, protože jsme nikdy necítili potřebu… až do teď… ale Fedelnám byl tak blízký, jako rodina. Ani jednou si nevzal den volna kvůli nemoci. Ani jednou nechyběl u toho, když jsme ho potřebovali. Jeho loajalita byla nezpochybnitelná a on za to zaplatil kulkou. Pokud jsme my všichni byli kvůli tomu rozrušení, neměli jsme ani tušení, jak se musela cítitMelody. Každý člověk, se kterým přišla do tohoto domu, odešel v rakvi.

"Mel?" Zavolal jsem, když jsem se dostal do našeho pokoje, ale světla byla zhasnutá a ona ještě nebyla zpátky. Zkontroloval jsem koupelnu, než jsem se vydal do pokojeDony a Wyatta.

"Mel…" Můj hlas se vytratil, když jsem jiuviděl spát vedle Wyatta, který byl stočený se vedle ní. Nechal bych je, ale byl jsem sobec.

Pohnul jsem se k ní, zastrčil ruku pod její záda, přitáhl ji k sobě a zvedl ji.

"Liame?" Řekla tiše, mírně otevřela oči.

"Psst. Mám tě,"řekl jsem, když její hlava spočinula na mé hrudi.

"Pokud… pokud mám plán, který by zaručil, že už si s námi nikdo nikdy nebude zahrávat,odpustil bys mi bolest, kterou by ti to mohlo způsobit? "

Melody… žádala o odpuštění? Věděl jsem, že jí to vše bolelo. Nikdy by to nepřiznala, ale její otec, Emilio, Fedel… to jí bolelo.

"Promluvíme si ráno," odpověděl jsem a položil ji dolů.

Zavrtěla hlavou. "Odpověz mi."

"Melody, vždycky jsi říkala, abych se tě neptalna otázky, na které znám odpověď. Teď řeknu to samé."

"Pak tedy jen jednou." Usmála se, ale to se jí však neodráželo v očích.

Lehl jsem si vedle ní a políbil ji na ruce. "Jsem tebou posedlý, Melody. Bez ohledu na to, co uděláš, vždy ti odpustím. Dokonce i kdybys mě zabila, tak bych ti odpustil."

Neodpověděla, jen zavřela oči. "Fedel… Byl víc než voják… byl jako můj jediný bratr."

"Já vím."