Winter - 26. kapitola

Překlad: CimFam

Výhrůžky

„PŘEMÝŠLEL JSEM, jestli se vrátíš. Chtěla jsi zavolat?“

V bezpeří dojdu do své budovy, než si mne všimne. Noah sedí na schodech vedoucích ke vchodu, ruce v kapsách. Ramena mi poklesnou při ostrém pohledu v jeho očích.

„Takže teď na mě čekáš před budovami?“ Zaryju si zuby mých klíčů do dlaně.

„Je to jediný způsob, jak se s tebou vidět, lásko.“ Z jeho přirozeného použití slova „lásko“ se chci otřepat. Vypustí napjatý smích. „Neboj se, Avery, je to jen název pro projev náklonnosti.“

„To vím.“ Můj hlas je tichý, nehledě na to, jak moc se snažím znít naštvaně. Rychle projdu klíči v ruce a pohnu se ke dveřím. „Nechci stát tady venku, aby to všichni viděla. Chceš jít dovnitř?“

Noah toporně stojí a trochu nahrbí ramena v jeho kabátě. „Nikdo tu není, Avery. Všichni jsou na přednášce.“

„Kde bys měla být.“

„Kdy bychom měli být oba.“

Přejdu si jazykem po zubech. „Jdu dovnitř. Jestli chceš, můžeš taky.“ Vejdu do budovy a na chvíli podržím dveře, chci vědět, jestli mne následuje. Následuje. K mému bytu dojdeme v tichu. Nějak jsem úplně zapomněla na Leslie. Vypadá jako duch, když se dveře otevřou a překvapeně vykulí oči. „Ahoj, lidi!“

„Promiň, Leslie. My ehm… půjdeme do knihovny,“ řeknu.

„Bože, ne. Právě jsem odcházela.“ Vyskočí z pohovky, obuje si Ugg boty a zaklapne notebook, když prchá z místnosti. Právě neodcházela; má na sobě teplákovku a vlasy má v rozcuchaném drdolu na vrcholku hlavy. Ani si nevezme kabát. Zvuk zavírajících se dveří zařinčí obývákem. Automaticky zamířím k mému pokoji a srdce mi v hrudníku klesne.

„Do háje.“ Sednu si na postel, zírám si na ruce a nedávám moc pozornost, když se ke mně Noah přidá.

„Co se děje?“ Vůně jeho kolínské je povědomé, ale přesto moc silná. Jeho paže se ovine kolem mých ramen a snaží se si mne přitáhnout, ale zůstanu ztuhle vzpřímená.

„Leslie si asi myslela, že se nevrátím. Vyšiluje kvůli tomu, že sdílí pokoj s dcerou sériového vraha.“

Noah si povzdechne. „Moc to rozebíráš.“

„Ou, jo? Ty jsi taky nevzal novinky velmi dobře.“

Svěsí hlavu a hluboce si povzdechne. „Jenom jsem byl v šoku, to je všechno. Byl jsem tak naštvaný, že sis nemyslela, že mi to můžeš říct.“

„Sotva tě znám, Noahu. Měsíce mi trvalo, než jsem to řekla Morgan a i tehdy to byla nehoda.“

„Já vím. Máš pravdu, opravdu mě to mrzí. Ale teď, když už je to otevřené téma, můžeš mi věřit, ano? Nechci se vzdát na začátku čehokoli, co tady máme. Jenom potřebujeme-„

„Noah, já ne… já se s tebou nemůžu vídat.“

Otočí se a zamračí se na mě. „Cože? Proč?“

„Je to prostě příliš komplikované. Všechno.“

Na chvíli je potichu a pak mne vezme za ruku. Otevřu oči a on zírá odhodlaně na mne. „Nevyrostla jsi, kde já, kdy já, ale co je však nejdůležitější, kolem lidí, kde já, Avery, bez toho aniž bys znala několik vrahů. Někteří tátové mých kamarádů jsou pořád v Portaloise bez naděje, že někdy budou na svobodě. Nezáleží na tom, kolikrát to tvoji rodiče posrali – jejich chyby jsou jejich. Cokoliv udělal, lásko, tak udělal. Zajímám se jen o to, co děláš ty. Co uděláš příště.“ Zmáčkne mi ruku a pomalu se postaví. Jemně mnou škubne, takže se posadím. Posadím se a hlavu mám tak, že mi vlasy zakrývají obličej. „Podívej se na mně?“ Jeho hlas je tlumený. Chce se mi brečet. Rozbrečím se, když se zeptá, trhne sebou, když rozezná výraz v mém obličeji. „Chci, abys jela se mnou.“

„Cože?“

„Jeď se mnou na stáž do Sierry Leony. Budeme mít šanci se líp poznat. Potřebuješ si jenom promluvit s profesorem Langem. Vyřešil by to papírování, takže by ses pořád mohla později zapsat na žurnalistický program. Už jsem mluvil s lidmi v Africe a jsou více než rádi, že bude pomáhat další pár rukou. Vypadalo by to dobře ve tvém-„

„Noahu.“

„Co? Neříkej mi, že bys nerada na chvíli odtud zmizela. Musela bys absolvovat jen příští týden a pak se Kolumbijská na Vánoce zavírá. Než se vrátíme, všichni zapomenou na-„

„Noahu, spala jsem s Lukem.“

Přestane mluvit. NA chvíli nemůžu uvěřit slovům, které jsem vypustila z úst. Nedokážu pochopit, proč jsem je řekla nahlas. Zmatek probleskne v Noahově obličeji. „Lukem? Tím klukem z baru? Ale… ale říkala jsi, že jen kamarád?“ Jeho hlas je přidušený. Žaludek se mi zkroutí při pohledu na bolest v jeho obličeji.

„Je. Chci říct, já… byl můj kamarád. Nemyslím si, že už jsme dál kamarádi.“

„A ty jsi s ním spala?“

Přikývnu, protože nevěřím, že by cokoli dávalo smysl, kdybych promluvila. Odtáhnu se, takže se zády opírám o zeď a přitáhnu si kolena pod bradu. Noah si dřepne u postele a zaboří obličej do rukou. Celé dvě minuty jen potichu zhluboka dýchá. Nakonec si přejede dlaněmi po obličeje a podívá se na mne.

„Na tom nezáleží.“ Do pekla nezáleží. Mám v plánu to říct, když mne chytne za ruku a přeruší mne. „Není to, jako bys mne podvedla. Byla jsi rozrušená kvůli tvému tátovi. Pravděpodobně jsi to udělala jen kvůli tomu, abys přestala na všechno myslet, že?“ Naděje v jeho hlase je bolestivá. Jsem strašný, strašný člověk.

„Ne. Ne, neudělala jsem to kvůli tomu, Noahu. Udělala jsem to, protože… Udělala jsem to, protože mi na něm záleží.“

„Záleží ti na mně?“

„Ano, ale ne-„

„Tak pak jedeš se mnou do Afriky.“

„Noahu-„

„Ne!“ Rychle si stoupne a sepne ruce za krkem. „Na ničem z toho nezáleží, ano? Podívej, neříkám, že jsem šťastný při pomyšlení, že jsi spala s někým jiným. Záleží ti na něm - neříkám, že se mne to trochu nedotklo.“ V obličeji je bílý jako stěna. „Ale musíš si to přiznat. Na mně ti taky záleží. A to je přesně důvod, proč tě nedokážu opustit. Právě teď se cítím jako naprostá sračka a to proto, že si přeju, abych to býval byl já. Chci tě, Avery. Nechci se o tebe dělit. Chci tě celou pro sebe. Takže musíš jet do Afriky.“

On mě neslyší. Nechce mne slyšet. Tohle je šílenství. Absolutní šílenství. Jak si může myslet, že se můžu jen tak sebrat a odjet s ním, poté, co jsem právě spala s jiným klukem, je víc než šílené. „Podívej, je mi to vážně líto, Noahu. Vím, že je to vůči tobě nefér. Je mi vážně líto, že jsem plýtvala tvým časem, ale-„

„Je ti vážně líto, že jsi plýtvala mým časem?“ Noahovy oči jsou v plamenech, když po mne šlehne pohledem. Měla jsem vidět, jak jeho oči měly schopnost vypadat takto divoce, jako by byl na pokraji od toho, aby skočil do hluboké propasti. Projede si prsty vlasy a přechází od jednoho kraje postele ke druhému. „Plýtvala mým časem? Jsi vážně blbá malá mrcha, Avery. Máš ponětí, kolik holek se mnou chtělo posledních pár týdnů spát, no? Jsem tak-„ Vypadá jako by fyzicky ztratil slova, která hledá. Pořád jsem v šoku z toho, že mě nazval, blbou malou mrchou, když zase vyleze na postel, takže jeho nohy drží moje a dlaněmi se opírá o stěnu na každé straně mé hlavy.

„Jsem kurva tak blbý!“ vydechne. Celé jeho tělo se třese. Každý jeho gram křičí, Zlost! Měla bych se bát, když se nakloní a zabodne mi ukazováček do obličeje, ale ne. Prázdně na něj zírám a klidně přemýšlím, jestli mne udeří, což se zdá, že ho rozzuří ještě víc.

„Jedeš se mnou do Afriky, Avery.“ Hlas se mu třese, když se snaží ovládat. „Ani kurva nemysli na to, že bys řekla ne. Neberu ne jako odpověď, slyšíš?“

******

„Nepojedeš do Afriky s tím psychopatem!“

Morganiny boty vydávají pískavý zvuk, když procházíme kampusem domů. Zašly jsme si na kávu a řekla jsem jí o Noahově zhroucení. Jen jsem jí neřekla, co to způsobilo. Nemusí vědět o tom, co se stalo s Lukem. „Žurnalisté v Sierra Leone umírají, Avery. Jedou tam a snaží se být dobrými samaritány a pak jim odpálí dětský voják hlavu. To nechceš. Nikdo to nechce. Navíc, oprav mne, jestli se pletu, ale zní to, jako by ti Noah vyhrožoval.“

„Vyhrožoval. Byl rozzuřený.“

„Ale neublížil ti?“ Morgan se na mne podívá koutkem oka. Tohle je po patnácté, co se mne na to zeptalo. Vypadá to, že pořád potřebuje přesvědčit.

„Nedotknul se mne. Řekla jsem mu, aby odešel a on odešel. Konec příběhu.“ Jo, konec příběhu, pokud nepočítáš, že záměrně shodil foťák, který mi koupil strýc Brandon na Díkůvzdání. Noah taky praštil do zdi na jeho cestě domů, ale dle jeho zasyčení bolestí a úplného nedostatku poškození malby, podezřívám, že ublížil víc sobě než čemukoli jinému. Ani jsem ještě nezapnula foťák, abych zjistila, jestli pořád funguje; udělala jsem chytrou věc a odešla hledat Morgan, pro případ, že by se vrátil.

Když se blížíme k naší budově, Morgan mne zatahá za rukáv kabátu. „Jsem ráda, že je konec, Ave. Nevěřím mu. Řekla jsi to Lukeovi?“

„Ne, neřekla jsem to Luekovi. A ani neřeknu.“

Morgan vypadá, že je připravená mne uškrtit. „Musíš. Nebo aspoň někomu jinému z policie NY. Mohl by se vrátit. Mohl by se doopravdy pokusit ti ublížit.“

„Neublíží.“

„To nevíš!“ Morgan mne chytne a zastaví mne v mé cestě. „Podvíej, neříkám, že Noah je psychopatický vrah nebo tak něco, ale nikdy nevíš. Nechci být tou kamarádkou ve večerních zprávách, která brečí nad tím, kdyby… kdyby tehdy donutila svoji nejlepší kamarádku nahlásit nebezpečné chování toho kluka, tak by teď byla naživu.“ Podívá se na mne naléhavým pohledem. „Nebudu schopná v noci spát, pokud to nikomu neřekneš.“

„Dobře. Fajn. Zavolám na policii a nahlásím to. Ale upřímně, nic to nebylo.“

Zamíříme dovnitř budovy a začneme stoupat k mému pokoji. Morgan kolem mne ovine její ruku, když jdeme po schodech a opírá si hlavu o mou. „Díky. Teď už můžu být v pohodě.“

„A co kdybys mi dopomohla k té mé a řekla mi, jak šla tvoje schůzka s děkanem, no?“ Kolumbijská se nedívá zrovna pěkně na studenty, kteří nechodí na přednášky, kvůli jejich utajené závislosti na drogách. Schůzka, kterou měla dnes odpoledne Morgan se školskou radou, nebyla jen, aby zjistila, jestli může pořád dokončit prvák, nebo bude muset opakovat. Byla kvůli tomu, abys zjistili, jestli ji vykopnou na dobro.

Morgan se zamračí. „Máš být na mé straně. Děkan byl naštvaný, ale zvládla jsem ho přesvědčit, že se to znova nestane.“

„Takže to je všechno? Nevyhodí tě?“

Morgan obrátí oči v sloup a zatahá za její o číslo větší svetr, který má na sobě. Červená není zrovna její barva. Pořád ale vypadá jako rozehřátá smrt. „Zmínili dvouleté soudní pozastavení, ale dohodli se místo toho na podmínce.“

Podmínka je proveditelná. Podmínka je do pekla o hodně lepší než trvalá černá tečka na jejím zápisu o vzdělání. „Jen se ujisti, že je to pro tebe nejlepší, ano? Tvoje máma ohledně tohohle měla pravdu. Vzdělání na vysoké bude zbytečné, pokud budeš mrtvá.“

Napjatý úsměv se objeví Morgan na tváři; vidím tu snahu, kterou musela vyvinout, aby na mne nevyjela. Vypadá unaveně. Více než unaveně – utahaně a vyčerpaně. Drobné fialové stíny se jí přetrvávají pod očima a její lícní kosti vyčnívají víc než obvykle.

„Jíš?“ Otevřu do mého bytu a lámu si hlavu, abych si vzpomenula, co mám v ledničce, abych ji nakrmila. Morgan zavrtí hlavou.

„Nemůžu. Tate Rhodes zničil moji chuť do života. Konečně se mi podařilo spojit se s jeho matkou na Bali. Řekla, že o něm neslyšela. Ani nezněla nějak ztrápeně. Byla víc přesvědčená, že média zjistí, že se pohřešuje. Řekla a to cituje. „Tohle někdy dělá, holka.  Objeví se, kdy se mu to hodí a já ho zase budu muset vytáhnout z nesnází. Jen nech, aby ho policie hledala, ale nikde o tom ani muk.“

Sednu si na stůl a žvýkám si vnitřní stranu rtu. „Je mi to líto. Říkala jsem, že řeknu Lukeovi, aby zjistil, jestli policie neví něco víc o Tateovi, ale…“ významně jsem to zkurvila a teď s ním nemůžu mluvit.

Morgan je v obličeji bledě zelená. „To je v pořádku. Jeho máma taky řekla, že ví, že je v pořádku, protože zkontrolovala stav jeho kreditky. Vyšlo najevo, že používá jeho kreditky ve striptýzových klubech. Myslí si, že jen paří.“

„Udělal to už někdy?“

„Zní to tak,“ řekne a ztiší hlas. „Už mám dost toho, jak se o něj bojím, Ave. Skončili jsme. Nechala jsem mu už čtyři hlasové zprávy, ve kterých jsem mu to řekla. Teď může jít na párty a užívat si s kolika striptérkami chce, úplně bez vina. Ne, že si dokážu představit, že by se cítil trochu vinný.“

Chudák Morgan. Tate je zasraný kretén Musí vědět, jak byla doteď nemocné a nezvedne jí ani mobil? Prostě nedokážu uvěřit, že by byl takový bastard. „Mrzí mě to, Morgan. Víš ty co? Srát na něj. Pronajmeme si film a budeme litovat. Pak, od zítřka, najdeme nádherně krásného gentlemana, který se o tebe správně postará. Platí?“

„Dobře. Platí.“

„Taky objednám i čínu,“ řeknu. Morgan do sebe potřebuje dostat pořádné jídlo. Ale hned jak pomyslím, že bych objednala čínu, vzpomenu si, jak nám ji objednával Luke do jeho bytu. Stoh komiksů Supermana, hory notových listů, kytary, úhledně poskládané deky v jeho skříni. Jeho oceán knih a jeho nekonečná zásoba Jacka. „Kašlat na to. Místo toho objednám indické jídlo.“