Unchangeable - 5. kapitola

Překlad: Markéta

Samantha

Sedím vzadu v pekárně u kulatého stolu, který obvykle okupují kluci, a přemýšlím o naší hádce, kterou jsme měli včera v noci a mém dnešním ránu. Slade zamířil prvním letadlem dnes ráno do Chicaga. Objal a políbil mě a Sadey na rozloučenou. Plakala jsem a on mě ujistil, že není proč být smutný. Skoro jsem cítila, jako by byl připravený odejít. Dát si přestávku od našich zaneprázdněných životů. Stejně, jako by to pro sebe mohl vzít jako mini dovolenou. Jen jsem měla pocit, že něco není prostě v pořádku a měla jsem pravdu. Právě jsem s ním mluvila. Musí tam zůstat ještě další den. To mi zlomilo srdce. Řekla jsem dobře, protože nebylo co jiného říct. Pracuje na případu a já nemám žádnou kontrolu nad tím, co se s tím stane. On nezněl nadšeně, že musí zůstat další den, ale taky nezněl, že mu to vadí.

Prostě to nemůžu dostat ze svojí mysli, ale mám pocit, že naše jiskření už vyprchalo a to mě děsí. Miluju Slade víc, než cokoli jiného. Je celý můj svět. Ale jak udržíte naživu ten pocit? Jak nedovolíte každodennímu životu a dětem vstoupit mezi vás dva? Jak udržíte naživu romantiku? To je otázka za milion dolarů.

Položím si hlavu na stůl a popotáhnu. Slzy hrozí, že se skutálí, ale pevně zavřu oči. Začínám být citlivá. Nedostatek spánku a myšlenky, které se nezastaví s přicházením těch nejhorších scénářů, vám tohle udělají.

„Vstáváme, vstáváme.“

Vzlyknu, když uslyším Parkerův hlas. Nevím proč, ale prostě teď chci být sama. Dnešek je tím typem dne, kdy se chcete skrýt pod přikrývkou a zůstat v posteli. Ale to není možné, když máte dítě a rozběhnutý podnik.

„Hej?“ slyším ho přejít k mojí straně předtím, než mi jeho ruka přistane na zádech. „Co se děje?“

Další vzlyk otřese mým tělem, když promluví. „Samantho?“ Jeho hlas je víc dožadující se, než znepokojený. Bojuju s ním, když se mě snaží vytáhnout do sedu, ale nakonec to vzdávám.

„Co se děje?“ ptá se, když si přede mě poklesne na kolena.

Rychle zavrtím hlavou, zatímco si utírám slzy z obličeje. „Nic.“

„Lžeš.“

Spadne mi více slz. Lhal Slade? Myslím tím, že vím, že je na služební cestě, ale půjde tam do baru? Potká tam někoho, kdo ho přiměje cítit se tak, jako jsem to dělala já? Někdo mladý a krásný a bez starostí na světě? Kdysi jsem tou dívkou bývala já. K čertu, byla jsem to já před dvěma lety. Většina párů spolu roky randí, pak se vezmou a ještě chvíli počkají, než mají děti. Náš vztah se pohyboval tak rychle.

„Je to proto, že Slade opustil město?“ zeptá se a já si nemůžu pomoct a přikývnu.

„Ani se mě nezeptal, jestli s ním chci jet,“ říkám smutně. „Sadey a já jsme tam s ním mohly jet. Prostě jen zavolal a řekl, že musí zůstat ještě další den. Vždyť je ke všemu Valentýn.“ Zítra je Valentýn. Říkal, že se vrátí do zítřejšího odpoledne. Ale byla bych ráda, kdybychom tam se Sadey dnes večer jely a zůstaly s ním. Hádám, že to necítil stejně.

„Do prdele,“ zasyčí Parker tiše, jakoby si právě uvědomil, že je zítra Valentýn. Jsem si zatraceně jistá, že tohle Slade neví. Vzpomněla jsem si na to dnes ráno poté, co Slade odešel z domu. Což je šílené, protože jsem se na to připravovala tady v pekárně poslední měsíc.

„Dovol mi, abych ti pomohl,“ říká Parker, přejíždějíc mi rukama po mých pažích.

„To nemůžeš.“

Vstane a podívá se na mě dolů. „To můžu. Nech mě pohlídat ti Sadey. Můžeš odletět zítra ráno a vrátit se v neděli. Bude to na jednu noc.“ Usměje se jemně na mě. „Kdybych měl nějaký problém, mám spoustu přátel, kterým můžu zavolat.“

„To nemůžu…..Tate a Missy….“

„Bydlím s nimi. Mohou mi pomoct, pokud bude potřeba.“ Skloní se, popadne mě za ruce a vytáhne mě do stoje. „Můžeš a potřebuje to.“ Povzdechne si, jako by přemýšlel o tom, jak říct další slova. „Nevím, o co jde, ale je to vážné, Sam.“ Popotáhnu. Pokud někdo, jako Parker, který je příliš zaměstnaný sám sebou, může vidět, že jeho přátelé mají manželské problémy, pak je to očividně špatné. „Tak jdi a překvap svého manžela na Valentýna.“

Jsem v rozpacích. Potřebuju vidět svého manžela. Potřebuju mluvit se svým manželem a potřebuju to udělat, aniž by byla kolem Sadey. Holky si beze mě v pekárně jeden den poradí samy. Nechci, aby nás slyšela se hádat a nechci udělat něco stupidního, co by jí vzbudilo. Nějakým způsobem mi vesmír poslal Parkera, aby zachránil moje manželství a můj zdravý rozum. Ach Bože, potřebuju pytlík na zvracení.

*********************

Slade mi volal dnes pětkrát. A napsal mi asi dvacet textovek. Byl až příliš sladký a zněl tak, že má mnohem lepší náladu, ale nemohla jsem si pomoct myslet si, že je to kvůli případu. Dělá to, co vždycky miloval. Já ho nepřiměla se usmívat. Nebo ho nepřiměla se smát a to je to, co mě nejvíce zraňuje.

Moje letenka byla koupená. Moje zavazadlo sbalené. Všechno, co potřebuju je dobrý spánek, ale nemůžu zavřít oči. Pořád přemýšlím o Sladovi, zatímco ležím v naší posteli. Naše malá princezna leží spící vedle mě. Zajímalo by mě, co dělá. Jestli pracuje nebo spí. Jestli šel na drink ven do nějakého baru, nebo na mě myslí.

Co by mělo Chicago napravit? Jakmile v neděli vystoupíme z letadla, vrátíme se zpátky do našich hektických životů. Život není dovolená. A manželství není jednoduché. Mohla bych pracovat v pekárně dvacet čtyři hodin denně, ale být rodič bude pořád moje nejtěžší práce. Dokonce, i když nejste se svými dětmi, bojíte se o ně. A hádám, že se to nikdy nezmění, ani poté, co se jednou sami ožení.

Skloním se a dávám jí jemný polibek na její malé tvářičky předtím, než si zpátky lehnu. Nevím, co přinese budoucnost mě a Sladovi, ale vím, že budu bojovat za to, abych si ji udržela.