TTA - 16. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

Ahoj čtenářky, tak a čeká nás zajímavý obrat.

Co říkáte na nově objeveného člena?

Užijte si kapitolu a další bude zítra, a pokud se mi povede, co mám naplánováno, tak o víkendu budou 2 kapitolky.

M.

Vejdu do pokoje Taiyi bez klepání, otevírám pusu, abych jí řekl o plánech, které jsem připravil na dnešek. „Co to sakra je?“ vyhrknu, jakmile pohledem zachytím ptáka, který jí sedí na rameni.

Usměje se a otočí se k ptákovi. „To je Leonardo, náš nový mazlíček.“

Mlčím.

„Říkala jsem ti, že dneska přinesu zvířátko, vzpomínáš?“

„Jo, ale myslel jsem, že přineseš nějaké štěně nebo rybu nebo cokoliv jiného,“ blábolím a zírám na ptáka.

„Je to korela. Není nádherný?“ zeptá se. Nádherný. Tohle slovo bych k popisu vůbec nepoužil. Taiya ho postaví zpátky na bidýlko a vstane.

„Dej mi minutku. Jdu a přinesu jeho klec,“ řekne a vyjde z pokoje. Jsem zvědavý, takže se ke zvířeti přiblížím a natáhnu ruku, jak to dělala Taiya. Místo toho, aby mi vylezl na ruku, to malé monstrum zasyčí a klovne mě do prstů.

„Zlý mazlíček, co?“ zabručím a znechuceně sleduju Leonarda. Když znovu zasyčí, ustoupím. Taiya se vrátí zpátky s klecí a postaví ji na podlahu do rohu.

„Nebude spát tady, že ne?“ zeptám se jí a děsím se odpovědi.

„Ne,“ odpoví se smíchem. „Dám ho do chodby.“ Díky Bože za to.

„Mám pro nás na večer plány,“ řeknu jí a obmotám jí ruce kolem pasu. Dá ptáka do klece, otočí se a věnuje mi pozornost.

„Co máš za lubem?“ zeptá se podezíravě, hlavu si opře o mou hruď.

„To chlap nemůže rozmazlovat svoji ženu?“ řeknu a políbím ji do vlasů. Miluju, když ji držím v náručí. Vypadá to pak, že na světě je vše v pořádku. Jako bych byl tam, kde mám být. Během posledních dvou týdnů od chvíle, kdy jsem jí dal prsten, se cítím jako na líbánkách. Jsme každý den spolu. Milujeme se, máme romantické schůzky, navzájem se znovu poznáváme. Jsou to nejlepší chvíle mého života. Je perfektní. Pro mě je perfektní.

„Jsem si jistá, že mě bys mě teď chvíli rozmazlovat mohl,“ řekne a podívá se na mě. Odhrne si vlasy z obličeje.

„Raději si na to zvykni,“ informuju ji a prsty hladím po hebké tváři.

„Musím se k něčemu přiznat,“ řekne rozpačitě.

„K čemu?“

„Přestěhovala jsem se sem, protože jsem věděla, že tady bydlíš, a i když jsem byla na tebe naštvaná, chtěla jsem ti být nablízku,“ vychrlí najednou.

Široce se usměju. „Věděl jsem to!“

„Nevěděl,“ řekne a protočí oči.

„Fajn, nevěděl. Nemohl jsem uvěřit, jaké jsem měl štěstí. Summer říkala, že se ti o tomhle bytě zmínila.“

Přikývne. „Zmínila a taky to, že tady bydlíš.“

Tuhle část Summer vynechala. „Byl to risk,“ zamumlám.

„Risk, který se zřejmě vyplatil.“

„Máš pravdu. A jsem zatraceně rád za to, jak to dopadlo. Teď se tě můžu dotýkat, kdykoliv budu chtít,“ řeknu, když jí sevřu zadek.

„Tak to máš blbé, Ryane,“ zavtipkuje a nakloní se, aby mě mohla políbit na čelist. Kurva, je tak sladká. Právě se jí chystám ukázat, jak moc je sladká, když mi zazvoní telefon, vyřvává tu stupidní písničku o liškách. Taiya se začne smát, takže vím, že ji tam nastavila ona. Polechtám ji, než odpovím.

Pak rovnou zamířím najít Reida a zjistit, co se to sakra děje.

*****

Reid stojí u okna své ložnice a dívá se ven. Hned poznám, že se něco děje. Do telefonu nic neřekl, jenom, že mám přijít, protože se mnou o něčem potřebuje mluvit. Summer s Taiyou jsou v kuchyni, abychom měli s Reidem klid. Jsem rád, že obě chápou, že se někdy potřebujeme s Reidem navzájem podržet. Můžeme vypadat jako holky nebo něco takového, ale jsme dvojčata a to znamená, že máme pouto, kterému ostatní nerozumí. A ani bych to nečekal.

„Co se děje?“ zeptám se a sednu si na kraj postele. Zvedne kus papíru a mlčky mi ho podá. Je to dopis. Od našeho otce. Podívám se na Reida a ten povzbudivě kývne hlavou. Přečtu dopis, jednou, dvakrát. „Děláš si ze mě kurva prdel?“ zavrčím, položím dopis a vstanu. Reid si promne tvář a podívá se na mě prázdným pohledem.

„Musíme ji najít,“ je všechno, co řekne.

Přikývnu, trpce se usměju. „Najdeme.“

Neměl jsem tušení, že mám nevlastní sestru. Jak to, že zrovna teď se nám rozhodl říct? Takhle to na nás vybalit? Zasraným dopisem. Je v pořádku? Žije si dobře? Ví o nás? Věděla máma, že ji podváděl? Spousta nezodpovězených otázek, a protože nehodlám jít přímo ke zdroji a požádat o vysvětlení, tak je musím zkusit najít sám. Začít s ní. Persephonou Knoxovou.

Položím ruku na Reidovo rameno a zmáčknu ho. „Máme sestru!“

Trochu se usměje. „Už teď ji lituju.“

„To mi povídej. Takže takhle se cítil Xander,“ řeknu a oba ztichneme, ztraceni ve vlastních myšlenkách.

„Co když s námi nebude chtít mít cokoliv společného?“ zeptám se z ničeho nic a sednu si na postel.

„Budeme si dělat starosti, až se to stane. Nejdříve ji musíme najít.“

Semkne rty. „Mohly jsme s ní být celou tu dobu. I kdyby to bylo jen o prázdninách. Mohli jsme ji mít na očích, ujistit se, zda něco nepotřebuje. Je to zatracený sobecký parchant.“

Přikývnu. „Já vím.“ Co jiného říct? Náš otec je debil; to není novinka. Musím se ptát sám sebe, proč se rozhodl, že nám to teď řekne. Možná, abychom ho přišli navštívit a žádat o její adresu. Možná potřebuje peníze nebo něco.

„Jak víme, že nelže?“ zeptám se. Reid vstane a vezme ze stolku obálku. Podá mi ji a já ji otevřu. Vytáhnu malou fotku a zírám na ni. Na ní je otec, nějaká žena a malá holčička. Je blonďatá a roztomilá. Obrátím fotku a čtu Persephone.

Ztěžka polknu, vnímám každý detail na fotce. Nevím, proč to bolí, ale je to tak. Měl další rodinu. To je ten důvod, proč nás tak nenáviděl?

„Zůstaň v přítomnosti, Ry,“ řekne Reid a vytáhne mě z myšlenek.

Narovnám se. „Je to trochu složitější, co?“

„Ano, ale teď musíme myslet na Sephu,“ řekne a promne si zátylek.

Odmlčím se. „Už jsi jí stihl dát přezdívku?“ zeptám se a lehce se usměju.

„To jméno je trochu dlouhé,“ zarazí se, „a směšné.“

Přikývnu na souhlas. „Potřebuje jméno na R.“

Rozesměje se. „Přesně.“

„Víš, myslím, že budeme úžasní bratři.“ Podívám se na něj všeříkajícím pohledem. „Takže si myslím, že začneme na internetu.“

„Můžeme požádat Miu o pomoc,“ řekne.

„Cože?“ zeptám se zmateně.

„Je jako FBI. Vzpomínám si, že když jsme spolu randili, tak prolezla všechno: můj telefon, email a různě mě sledovala.“ Zasmějeme se. Vím, že jenom blbne, aby odlehčil situaci.

„Jo, teď je to vtipné,“ řekne a odkašle si.

„Pojď, promluvíme si s holkama,“ řekne a já se usměju.

„A kdo je teď pod pantoflem?“

„Pořád ty,“ odpovím.

Usměje se. „No, ale teď už mě chápeš.“

„Fajn, řekněme, že jsme vyrovnaní.“

„Ovládaní kudičkama?“

Ztichnu. „Fajn, dobře. Ale ty to nepřiznáš.“ Alespoň ne nahlas. Nebo veřejně.

„Ovládnutý kundičkou. Nepřiznám to, jen to chápu,“ řekne. Chová se jako blbec.

„Někdy mě děsíš.“

„Miluješ mě.“

To ano. „Dobře, pojďme zavolat posily. Zítra začneme hledat Persephonu.“