TGGS - 25. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

ASHER HART

Chroupu jablko ke snídani – které jsem koupil Mozartovi – když mi začne zvonit telefon. Vím, že bych měl přestat jíst svému mazlíčkovi jídlo. Četl jsem, že veverky potřebují vyváženou stranu složenou z ovoce, zeleniny a ořechů. Ale ořechy jsou jeho nejoblíbenější, takže jsem ho nechal při tom. Kromě toho se začínalo ovoce kazit…tak jsem si řekl, že ho sním dříve, než bude příliš pozdě.

Nikdy jsem nebyl na ovoce. Dospěl jsem k tomu. Asi nakonec budu jíst zdravě.

„Haló?“ odpovím s plnou pusou na neznámé číslo.

Remy se na gauči posadí, falešné vlasy mu trčí do všech stran a kouká na mě krví podlitýma očima.

Mávnu na něj, vyskočím na nohy a otočím se k němu zády, když se muž na druhé straně představí. Jsem nadšený.

„To myslíte vážně?“ vyhrknu.

Muž se zasměje, než mi to potvrdí. Poté mi řekne víc detailů, než zavěsím a otočím se, abych se se novinkou svěřil Stickovi.

„Co?“ zeptá se okamžitě a vyskočí z gauče. „Máme další koncert, že?“

Kývnu. „V Grenadě. Příští sobotu. Kurva.“ Před rokem jsem se nám tam snažil zařídit koncert. Teď oni zavolali mně a prosili nás, abychom přijeli. Ach, svatá prostoto.

„Sakra,“ vykřikne Sticks, začne tančit a směju se.

„A tak to začíná,“ řeknu dramaticky a zajímá mě, na kolik dalších míst se dostaneme. Pro kapelu to vypadá opravdu dobře.

Nabídnu mu pěst a plácneme si, než si spokojeně povzdychne. „To je tak super. Je to jako splněný sen. Pořád se mi někdy nechce věřit, že jste mě vzali do kapely. Je to tak…opravdové. A úžasné.“

Odmávnu jej. „Upřímně jsi talent. Jsem si jistý, že by ses dostal do jakékoli kapely,kdybys chtěl.“

Odfrkne si. „Přemýšlej znova. Toužil jsem po tom roky. Snažil jsem se na více místech, než by sis představil.“

Zamračím se. „Tak proč jsi ne…?“ svraštím obočí. „Chceš tím říct, že tě odmítli kvůli tomu, že jsi gay?“ To byli idioti.

Nejistě se na mě dívá. Pak svěsí hlavu a poškrábe se na krku, než řekne. „Více méně, ano…protože jsem na kluky.“ Vzhlédne a s očekáváním se na mě dívá. „Opravdu, Ashere, nemáš ponětí, jaký dar jsi mi dal a nejen šanci být v Non-Castrato, ale…že jsi mě přijal, jaký jsem.“

„Hej,“ řeknu tiše a chci ho poplácat po rameni, nebo já nevím, nějak jej přesvědčit, že je pro mě velmi důležitý.

„Ser na ostatní lidi, kteří se odmítli podívat pod povrch a vidět, jaká jsi úžasná osobnost. Vlastně víš co, jsem rád, že to byli idioti, protože jejich ztráta je naše výhra. Hrát s tebou v kapele a poznat tě bylo…milé.“

Remymu se zalesknou oči, jako kdyby měl brečet.

Sakra, doufal jsem, že nebude. Necítím se dobře s holkami, které brečí…a určitě nevím, jak jednat s brečícími kluky.

Ale jen vyhrkne: „Díky,“ než si odkašle a začne si prohlížet můj byt. „Sakra, nevěřím, že jsem ti usnul na gauči. Kolik je, mimochodem?“

„Je čtvrt na 11.“

Vytřeští oči. „Sakra! Přijdu pozdě do práce. Ach…musím jít.“ Začne couvat a pak se zarazí, jako kdyby k tomu potřeboval moje svolení.

Zasměju se a odmávnu jej. „Běž. A mrzí mě to. Probudil bych tě dřív, kdybych to věděl. Měl jsem se zeptat.“

„To není problém.“ Obuje si boty, které skopl někdy při naší válce v Call of Duty, běží ke schodům a mávne na Mozarta, který je znova v kleci.

„Uvidíme se na zkoušce,“ volám za ním a křením se při jeho úprku.

„Jo, uvidíme se,“ ozve se za ním hlas ze schodů.

Když za ním prásknou dveře, usměju se. Pokoj je najednou…prázdnější. Nezmění to ani má veverka rachotící v kleci.

Vydechnu a rozhodnu se, že si budu dělat starosti s jinými věcmi. Musím vyměnit palivovou hadici, naplánovat koncert a hudbu k nové písni.

Mám toho hodně. A nemám čas cítit se být sám.

***

„Vole,“ zasyčí mi Remy do ucha a chytne mě za paži.

„Neřekl jsi mi, že tady dnes budou Fish ´N´ Dicks.“

Právě jsme přijeli do Grenady, kde byla jmenovaná kapela na pódiu.

„Jo, řekl. Řekl jsem, že před námi budou hrát dvě kapely,“ zakřičel jsem na něj přes hluk.

„Ale neřekl jsi, že jednou z nich budou Fish ´N´ Dicks.“

Zamračím se na něj a zajímá mě, proč je tak nasraný. Pak pokrčím rameny. „Neviděl jsem v tom problém. Jejich písnička ´Tomorrow Promise´ je super.“

To vyvedlo našeho bubeníka z míry, než řekl: „Opravdu?“ jako kdyby to bral jako kompliment. Najednou se narovná a odkašle si.

„Jejich zpěvák je debil.“

Jen se zasměju. „Kdyby mě srali debilové, nikdy bych nebyl v kapele s Gallym.“

„Co?“ otočí se na nás Gally, který zaslechl své jméno.

Remy se podívá na baskytaristu a pak na mě. „Pravda.“ A přestane o tom…než narazíme na další kapelu v zákulisí a připravují se hrát jako druhá kapela.

Jo, řekl jsem to správně. Jsme velkým finále. Hurá.

„No, no, no, jestli to není Non-Castrato,“ řekne zpěvák, když nás uvidí. Myslím, že se jmenuje Fisher, ale v tu chvíli mi to unikne. „Jsi Hart, že?“

Kývnu a nedám mu vědět, že si jeho jméno nepamatuju, takže řeknu: „Čau, chlape. Jak je?“

Sklouzne pohledem na Remyho, který vedle mě ztuhne.

„Nic moc. Slyšel jsem, že máte nového bubeníka. Ten poslední…co to bylo? Šel do vězení za to, že upálil celou rodinu?“

„Taky se ptal, kde bydlíš,“ odsekne Remy.

Gally začne řvát smíchy a Holden se taky zasměje.

Zamračím se na Remyho, aby se choval slušně, ale ignoruje mě a přimhouří oči na kluka s tetováním ryby na polovině tváře.

„Kurva, kdo jsi?“ zeptá se rybíksicht a mračí se na mého bubeníka.

A můj bubeník se mračí na něj. „To není tvoje zkurvená věc.“

Postaví se před sebe, jako kdyby se chtěli prát, tak mezi ně vložím ruku. „Hej, hej, hej. Dnes tady máme hrát. Ne se prát.“

Remy okamžitě vydechne a probere se, ale ten druhý se na něj pořád mračí.

„Tvůj bubeník má vážně problémy s chováním.“

„Hej, je v pohodě,“ ujistím jej, poplácám ho po hrudníku.

„Hodně štěstí.“

Nakonec si rybíksicht odfrkne a otočí se k odchodu.

„Co to, sakra?“ zasyčím na Remyho, když je pryč. Obvykle si musím dělat starosti s tím, aby se Gally choval slušně a nedostal se do rvačky.

Pokrčí rameny a uhne pohledem. „Prostě toho bastarda nesnáším,“ zamumlá.

Zvednu obočí. „Znáš ho, protože on tebe ne.“

Remy se na mě podívá. „Já…znám holku, se kterou chodil…a posral to s ní. Takže nejsem jeho fanda.“

„Dobře, fajn. Příště mě varuj, než si otevřeš pusu na druhou kapelu, abych na to byl připravený.“

„No, kdybych věděl, že tady bude –“

„Fajn. Fajn.“ Zvednu ruce. „Pokud budeme příště koncertovat s nimi, varuju tě.“

„Díky.“ Naposledy se na mě podívá.

Jsme na řadě, hrajeme z celého srdce a dav na nás křičí o přídavek. Když se s Gallym, Heathem a Remym vracíme do zadní místnosti, majitel klubu mě zastaví a zaplatí nám.

Křením se na peníze a řeknu mu, že se rádi vrátíme, jestli nás pozve. Snažím se nedělat si starosti s kamarády z Forbidden. Všichni nadávali, když se dozvěděli, že tam nebudu na další karaoke. Nesnášeli řešení všech technických problémů, o které jsem se vždycky staral.

Pick jim řekl, aby sklapli, protože jsou tyto koncerty pro mě velkou příležitostí, ale taky jsem si dělal starosti o něj. Pomohl mi začít a dal mi víc příležitostí, než kdokoli jiný a měl jsem najednou pocit, že jsem jej opustil.

Věděl jsem, že to tak necítí. Bylo divné mít rodinu, která chce pro mě to nejlepší. Protože jsem si tak přál pro něj udělat víc.

Odstrčím ty myšlenky stranou a spěchám za ostatními, kteří vypadají už ožrale, když si posílají láhev Grey Goose, která zbyla v našem pokoji.

„A tady je ten hlavní,“ zavolá Remy a zvedne láhev k přípitku. „Všichni na Ashera Harta.“ Zakřičí, než se napije.

„Počkej, ty chamtivý bastarde,“ stěžuje si Gally a sebere Remymu vodku, takže se Remy polije na bradě.

„Čuráku,“ nadá Gallymu, když si utírá bradu. A s lesklýma očima se na mě usměje. „Jak je, šéfe?“

Nevím, proč mi říká šéfe, ale zvednu peníze, které jsme vydělali, a ovívám se jimi. „Výplatní den,“ řeknu.

„Zatraceně, že jo,“ zařve Gally a zvedne pěst do vzduchu.

„Dej mi prachy!“

Protože je volné místo jen vedle Remyho na gauči, kde se rozvaluje, beru to. Odstrčím mu kolenem nohu a posadím se vedle něj.

Zakření se na mě a vsaje Twizzler mezi zuby. (Twizzler – něco jako u nás pendrek, mají různé příchutě)

Zbylou část mu utrhnu a zakousnu se z druhé strany.

„Manažer nás pozval na další koncert příští měsíc. Řekl jsem, že přijdeme.“

„Sakra, že jo,“ zvolá Gally a Holden kývne.

Remy je zaměstnaný mračením se na kousek, který jsem mu ukradl. Natáhne ruku, aby si ho vzal zpátky, a zavrčí, když jsem rychlejší, protože Twizzler vyndám z pusy a natáhnu ruku z jeho dosahu. Pak jsem to udělal; olízl jsem celou délku a rozšířil své bakterie, aby si to nevzal.

„Ha,“ chvástám se vítězně. „Olízl jsem to, tak je to moje.“ To je odplata za to, že mi nakopal zadek v Call of Duty.

Zamračí se. „Opravdu? To je dospělé?“ pak na mě zakývá obočím. „Teď to chci ještě víc.“

Když vybuchnu smíchy a skoro se dusím Twizzlerem, Gally zasyčí: „To je hnus, kámo. Je to nechutné. Neflirtuj s tím teploušem.“

„Cokoli,“ zamumlá Remy, nakloní se a hledá v tašce nový Twizzler. „Jen žárlíš, protože jsi to nebyl ty.“

„Páni,“ řekne Gally, když odtrhne pohled od peněz v mé ruce.

„Tím to určitě není. Vážně, vy dvě hrdličky jste se od pobytu v Chicagu skamarádili.“

„Jo.“ Remy si zasněně povzdychne, přitiskne si ruku na hrudník a zamrká na mě. „Jsme spojení. Bylo to krásné.“

„Ježíši, Sticku.“ Zamračím se na něj. „Jak moc jsi opilý?“

Chraplavě se zasměje a pošle mi pusu. „Jsem nalitý, zlato.“

„Jo, to bych řekl.“ Mávnu na Heatha, aby mi dal láhev vodky.

„Zdá se, že vás budu muset dohnat.“