TD - 34. kapitola

Překlad: Marťa

Odjezd do Paříže měl vyřešit mé problémy. Měla jsem sny o tom, že si zřídím domovskou základnu, najdu si práci ve firmě a přispěji svou troškou ke koloritu města světel.

Místo toho jsem se cítila, jako bych si všechny problémy vzala s sebou do zámoří. Necítila jsem se o nic soběstačnější, než předtím. Byla jsem pořád pekelně naštvaná, že mě Grayson obešel a znovu a znovu se mi pletl do života. Když jsem telefonovala s Brooklyn, lhala jsem. Stýskalo se mi po ní, jako blázen a skutečný důvod, proč jsem se z Paříže netěšila, byl, že jsem tam nechtěla být bez něj. Chtěla jsem jíst palačinky s Graysonem. Chtěla jsem prozkoumávat architektonické krásy s ním po svém boku. Chtěla jsem ho vzít za ruku, když budeme procházet zahradami a nasměrovat ho do mé tajné kavárny, abychom si mohli dát odpolední cappuccino, než si naše nohy odpočinou.

Vzpomínala jsem na něj každý den, ale ze všeho nejvíc jsem na něj myslela, když jsem navštívila Eiffelovu věž. Sedla jsem si na trávu a žasla nad ohromnou strukturou tohoto monumentu a jediná věc, na kterou jsem myslela, bylo to, jak vypadal během mého přijímacího pohovoru. Způsob, jakým se na mě upíraly jeho modré oči přes stůl, v jeho kanceláři. Jak mi ukradl srdce, jako by to byla ta nejjednodušší věc, kterou kdy udělal.

O dva měsíce později nebylo chvíle, kdy bych se znovu a znovu neprobírala svými pocity. Jednoho dne jsem se probudila a on mi chyběl tolik, že jsem ležela v posteli a prohlížela si jeho staré textové zprávy a znovu četla každé slovo, které mi napsal. Jindy jsem si vzpomněla na email o stipendiu nebo pohovorech, které mi zařídil, a musela jsem se držet, abych nevytočila jeho číslo a nevynadala mu. Většinu dní jsem se pohybovala mezi tím, že jsem ho milovala a nenáviděla nejméně třicetkrát (a to ještě dříve, než jsem měla první kafe).

Bylo matoucí, fungovat s takovými pocity vůči jedné osobě… zvláště, když na konci dne byl Grayson ten jediný člověk, bez kterého jsem nemohla žít. Byl hrozivý a vášnivý, kreativní a intenzivní. Naučil mě milovat architekturu a inspiroval mě k tomu, splnit si své sny, tak proč bych mu nemohla odpustit za to, že překročil své hranice?

Proč bych si nemohla uvědomit, že být s Graysonem by neznamenalo, že se musím vzdát své nezávislosti?

Stýskalo se mi po něm tolik, že týden předtím, než jsem měla naplánovaný let zpátky do Los Angeles na Brooklyninu zásnubní hostinu, se mi podařilo přesvědčit samu sebe, že jeho jednání bylo dokonce poněkud ušlechtilé. Nebylo to, jako by mě tajně sabotoval. Byl to můj anděl strážný, který zajišťoval, aby na mé cestě nebyly žádné překážky, které by mi bránily v cestě. Mohla jsem ho za to opravdu nenávidět?

Možná trochu, ale ne natolik, abych tu zůstávala o něco déle.

***

Vrátit se domů, do LA, byl podobný pocit, jako když jsem poprvé přijela do Francie. Neměla jsem žádné místo, které bych mohla nazývat domovem, neměla jsem peníze, byla jsem bez práce a Grayson a já jsme spolu nemluvili. Ačkoli to všechno bylo děsivé, nejhorší byla ta poslední část, kvůli které jsem měla těžký pocit v žaludku.

Měla jsem mizerný pocit z toho, že jsem se vrátila domů, protože můj sen selhal. Všechno, co jsem za dva měsíce v zahraničí dokázala, byla povrchní znalost francouzských slov a taška plná pařížské čokolády. Někteří lidé by se styděli, ale já ne. Víte, během toho dlouhého, dlouhého letu domů jsem zkonzumovala velké množství alkoholu a skutečně jsem neměla vůli se o cokoliv starat. Natož o fakt, že jsem velký lůzr bez práce a přítele, který nebyl opravdový přítel, ale jen někdo, s kým jsem dva měsíce nepromluvila.

„Cammie! Zvládla jsi to!“

Vzhlédla jsem a uviděla Brooklyn a Jasona stát s otevřenou náručí před eskalátorem. Jedním rychlým skokem jsem byla u nich a objímala je, zatímco jsem se rozhlížela kolem, ale Grayson nebyl nikde k nalezení.

„Jak to, sakra, že jste tu jen vy dva a on tu není a jen…“ Už jsme byli dole na eskalátoru, ale všechna zavazadla jsem hodila na Jasona. „Vezmi to, je to strašně těžké, protože jsem koupila příliš pařížských šátků. Kdo sakra nosí tolik šátků? A barety? Nikdo je nenosí. Pokud ten někdo nechce vypadat, jako šašek, jen tak pro tvoji informaci.“

„Páni. Dobře, vypadá to, že jsi v letadle něco pila,“ řekla Brooklyn a vyměnila si s Jasonem vědoucí pohled.

„Vím, co děláte. Přestaňte se spolu telepaticky domlouvat a prostě mě vezměte do letištní haly, abych mohla počkat na Graysona, až mě vyzvedne.“

„Grayson?“ Zeptala se Brooklyn a její modré oči se setkaly s mými. Vypadala tak nevinně a sladce se svými zlatými vlasy a značkovým oblečením. Nenáviděla jsem ji za to, že vypdala tak zmateně, když jsem se zmínila o tom, že mě Grayson vyzvedne na letišti.

„Ano. Grayson. Chlap, kterého miluju. Potřebuje mě vyzvednout z letiště.“

Zavrtěla jsem hlavou, otrávená, že jsem jí musela něco vysvětlovat.

„Poslyš, proč nejedeme domů a nedokončíme přípravy na zítřejší zásnubní večírek? Možná, že Grayson přijede až tam?“

To znělo rozumně, tak jsem se nechala Brooklyn a Jasonem vyvést z letiště, vznášejíc se na obláčku alkoholového opojení.