TD - 28. kapitola

Překlad: Marťa

Uspořená částka na Paříž:3417 dolarů (mínus 537 dolarů od mé poslední výplatní pásky z ColeDesigns a plus dalších 3250 dolarů za prodej mého auta).

Co už mám:dýňové koření, které jsem ukradla ze svého stolu při mém odchodu z kanceláře.

Věci, které ještě potřebuji:seznam ubytoven v Paříži.

Francouzské fráze, které znám:Non, je ne ai pas de travail. Puis-je laver la vaisselle?… což by se dalo přeložit, jako: „Ne, nemám práci. Mohu umývat nádobí?“

„Takže oni tě vyhodili?“ Zeptala se Brooklyn, když jsme spolu později toho odpoledne mluvili po telefonu.

Protočila jsem očima a posadila se na posteli. Najednou jsem se cítila nervózně. Proč jsem jí volala, místo abych se utápěla ve své samotě? Řekla to tak, jako by to, že mě vyhodili, byla špatná věc. Raději jsem se na to dívala tak, že jsem v podnikatelském světě použila ostré lokty na to, abychse nenechala zadupat velkým světem byznysu.

„Cammie?“ Ozvala se znovu, tentokrát netrpělivě.

Povzdechla jsem si. „Ano, jsem nezaměstnaná smolařka.“

Zasmála se, a pak se rychle opravila. „Je mi to líto, Cammie. Proč nepřijedeš do Montany a nezůstaneš tady pár dní se mnou a Jasonem? LuAnne by tě ráda viděla a kovboj Derek je stále stejně roztomilý, jako vždycky.“

I když myšlenka na Montanu zněla velmi lákavě, věděla jsem, že nemůžu odjet. V Los Angeles jsem měla nedořešené záležitosti, a jakmile je objasním, odjedu do Paříže. Žaludek se mi zkroutil při představě, že nastoupím do letadla – a opustím Graysona. To, že jsem ho donutila mě vyhodit, byl jeden z nejvíc ponižujících okamžiků mého života, ale opustit ho, bylo pro mě ještě desetkrát horší.

„Děkuji za nabídku, ale zůstanu tady.“

„Kvůli Graysonovi?“

Zarazila jsem se a přemýšlela, kolik jí toho můžu říct.

„Z mnoha důvodů.“

Celý život jsem měla Brooklyn, jako bezpečnostní síť, která mě chytila, když byl život občas příliš tvrdý. V sedmé třídě, když mi před celou třídou Sarah Buchananová řekla, že mé oči jsou tak velké, že vypadám, jako ryba, mě Brooklyn vzala po škole na zmrzlinu, a pak jsme cestou domů házeli na Sařin dům vejce. V posledním ročníku střední školy mě chtěl opilý ToddJenkins přinutit k sexu na záchodcích naší školy. Brooklyn mě odvedla před školu, a pak jsme šli k němu před dům a naházeli na jeho dveře dvě plata vajec. Hmm, v mém dětství hrála vejce velkou roli.

A co je nejdůležitější, když naši rodiče zemřeli, Brooklyn mě udržela pohromadě, jak nejlépe uměla. Jednalo se o zažitý zvyk, který se mezi námi vytvořil, a já byla rozhodnutá s ním skoncovat. Nemohla jsem s každou maličkostí záviset na Brooklyn.

Odjet do Montany, abych unikla svým problémům, nebyla odpověď.

Zaklepání na dveře mého bytu odvedlo mou pozornost od místa, kde jsem kroutila svou deku mezi prsty.

„B, musím končit. Někdo je za dveřmi,“ řekla jsem.

„Ok. Opatruj se a s tou hloupou prací si nedělej starosti. Najdeš si něco lepšího a pravděpodobně, tak jako tak, nebyl dobrý nápad, abyste ty a Grayson pracovali společně.“

„Jo, možná máš pravdu,“ řekla jsem, když se znovu ozvalo zaklepání na vchodové dveře.

„Jo a hej! Pošlu ti veselou fotku Jasona, jak spí v letadle. Dal si mezi rty preclíky a vypadal, jako mrož. Mrkni na email, zvedne ti to náladu.“

Usmála jsem se. „Podívám se.“

Jakmile jsem zavěsila, hodila jsem telefon na postel, šla zkontrolovat dveře a modlila se, aby to nebyla Hannah. Pořád jsem nepřišla na to, co s ní budu dělat.

„Cammie, jsi tam?“ Zaduněl z druhé strany dveří hluboký hlas.

Otočila jsem zámkem a čekala na druhé straně dveří. Otevřela jsem a on kolem mě rychle prošel dřív, než jsem o něj mohla zavadit letmým pohledem.

„Taky tě ráda vidím,“ řekla jsem, otočila se a zatlačila do dveří zadkem, aby se zavřely.

Otočil se ke mně čelem a vypadal o hodně neupraveněji, než dnes ráno, kdy jsem ho viděla. Vlasy měl zježené, jako by si je celý den rukama projížděl v naději, že se uklidní. Jeho kravata byla pryč a měl rozepnuté dva vrchní knoflíčky u košile. Oči mu divoce létaly po mé maličkosti.

„Proč jsi to udělala, Cammie?“ Zeptal se.

Přitiskla jsem si dlaně na svá prsa. „Odpust si tu přednášku, prosím. Už jsi mě vyhodil. Strávila jsem celý den bědováním si Brooklyn, protože nemám práci a žádné vyhlídky. Takže prosím, sundej si ten šéfovský klobouk a nasaď si ten přítelův.“

Jeho rysy se uvolnily a vrásky na čele zmizely.

„Přítelův?“

Oči se mi rozšířily.

„To bylo přeřeknutí. Kromě toho, trvalo by dvě hodiny vysvětlit, co vlastně skutečně jsme, takže bychom se měli na terminologii domluvit asi hned teď.“

Zdvihl se mu koutek úst. „Myslím, že označení přítel by mělo zůstat.“

Nebyla jsem si jistá, jestli jsem souhlasila, ne dokud si neposlechnu jeho hlasové zprávy.

„Byl zbytek dne moc chaotický?“ Zeptala jsem se, založila jsem ruce na prsou a odvedla ho zpátky k pohovce.

Zavrtěl hlavou. „Ne, Alan nařídil ostatním, aby to udrželi v tajnosti. A vyhodil jsem Hannah.“

„Cože jsi?!“

Tu poslední poznámku pronesl tak nenápadně, že jsem jí málem přeslechla. On vyhodil Hannah? Nemohla jsem říct, že by si to nezasloužila, ale i tak to znělo trochu drsně.

Sledovala jsem, jak si sedá na pohovku a opírá se zády o polštáře. Pravděpodobně to byla jeho první přestávka toho dne. Zděsila jsem se, když jsem si uvědomila, že to já jsem byla příčinou jeho únavy.

„Věř mi, že bych raději pracoval se žhářem, než s intrikující drbnou,“ řekl a ujistil mě o svém rozhodnutí.

Třela jsem si zadní stranu krku a snažila se pochopit, jak moc se mi za jeden den změnil život.

„Chápu.“

„Co budeš dělat? Nemůžu uvěřit, že jsem tě musel vyhodit, Cammie. Nedala jsi mi jinou možnost.“ Očima mě prosil, abych ho pochopila. „Víš, že nebyla jiná možnost, že jo?“

Přikývla jsem a věnovala mu vřelý úsměv.

Nemohla jsem mu odpovědět na jeho otázku o tom, co budu dělat, protože jsem to sama nevěděla, tak jsem zůstala tiše.

„Pojď sem,“ řekl a natáhl ruku a chytil tu mou konečky svých prstů. Jakmile se naše kůže dotkly, projel mnou proud chtíče. Za dlouhou dobu to byl můj nejhorší den, ale chtěla jsem Graysona pro sebe a on právě teď vypadal tak sladce a unaveně. Nechala jsem ho, aby mě stáhl dolů, a pak jsem si obkročmo klekla koleny vedle jeho boků. Po tom, co jsem přišla domů, jsem se nepřevlékla ze šatů do práce, tak se mi úzká sukně vyhrnula nad stehna a Graysonovy prsty jí ještě pomohly. Jeho značkové kalhoty se mi třely o zadní strany nohou a lechtaly mě na kůži.

„Přítel má umožnit své přítelkyni cítit se po dlouhém dni lépe.“ Zašeptal, když mi jednou rukou vklouzl pod šaty. Druhou rukou mi zkroutil vlasy do dlouhého provazu, a pak za ně jemně zatáhl, takže jsem musela zaklonit hlavu dozadu nebo trpět bolestí krku.

Jeho rty našly rozcestí mezi mou bradou a krkem, citlivý malý žlábek, na který mě políbil a způsobil tak, že mi po celém těle vyskočila husí kůže.

„Nemůžu uvěřit, že jsi mě dnes vyhodil,“ promluvila jsem.

„Nemůžu uvěřit, že ses mi vloupala do kanceláře,“ řekl.

Zavrtěla jsem hlavou, protože jsem si vzpomněla na zprávy, které jsem slyšela z jeho záznamníku. Byla to perfektní příležitost s tím začít, a přesto jsem se nedokázala přinutit udělat to.

„Opravdu jsem nechtěla proniknout do tvé kanceláře. Je mi moc líto, že jsem to udělala,“ zahučela jsem, když jsem prsty klouzala dolů po jeho hrudi.

V následující hodině jsme si, Grayson a já, navzájem pomáhali zapomenout na dnešní hrozný den. Slíbal moje rozpaky a já setřela jeho zklamání. Nakonec mě zvedl a odnesl do mého pokoje, ale jak jsme pozdě v noci leželi v posteli, věděla jsem, že některé věci zůstaly objasněné. Chaos toho dne mě na chvíli rozptýlil, ale bylo toho ještě hodně, na co jsem se ho chtěla zeptat. Jedna moje část věděla, že jakmile ty hlasové zprávy zmíním, nebude návratu do tohoto šťastného místa – místa, než jsem odjela do Paříže a než mi on řekne něco, co mu nebudu moci odpustit.