TB - kapitola 35-38

Překlad: Verča

Ahoj, holky J Trochu jsem si mákla a máte tu rovnou čtyři kapitoly. Hezké čtení J

35. kapitola      

                                                                                           

Willow

Sledovala jsem Brodyho spolknout kousek jeho jídla, a byla uchvácená jeho řezanou čelistí. Úhly se staly výraznějšími v průběhu let. Pěti-hodinové strniště se rozprostíralo přes jeho opálenou čelist, což vyvolávalo pocit tmavšího odstínu jeho kůže, a to způsobovalo, že jeho bledě zelené oči byly ještě více senzační.

Zachytil mě zírat a svraštil jeho obočí, pak se na mě lehce usmál, než se vrátil k rozhovoru s Grouperem.

Byla jsem tichá, zatímco dokončovali jídlo. Jak sekundy ubíhaly, byla jsem si vědoma toho, že jsme spolu měli posledních pár hodin. Po dnešku, opravdu nebyl žádný důvod k tomu, abychom se navzájem ještě někdy viděli. Marlene byla jediná věc, která vázala naše životy. A teď byla pryč. Ta myšlenka mi způsobila fyzickou bolest v mé hrudi.

„Jsi v pořádku?“ Poté, co jsme se rozloučili s Grouperem a Shannon, Brody a já jsme šli k výtahu.

Přikývla jsem.

Stiskl tlačítko sedm pro mě a třicet tři pro něj. Když jsme vystoupali k mému podlaží, vyšla jsem ven a Brody strčil ruku proti horní části posuvných dveří, čímž zastavil jejich zavření. „Mám trénink v devět. Trenér byl v pohodě s mou absencí. Ale pokud se nevrátím zítra, nakope mi zadek. Sejdeme se na snídani v sedm?“

Souhlasila jsem. Brala jsem cokoliv, co mi bylo poskytnuto.

Můj hotelový pokoj byl tichý. Vždycky jsem nenáviděla ticho – nebylo tu nic, co by přehlušilo mé myšlenky. Teď víc, když jsem byla čistá. To byla nejtěžší část na střízlivosti – nemožnost uniknout svým vlastním myšlenkám.

Během několika posledních let, jsem myslela na Brodyho téměř denně. Ale v posledních několika týdnech jsem přemýšlela nad tím, jak by všechno bylo, pokud bych nikdy nezmizela. Pokud by se můj život nevymkl kontrole. Byli bysme ještě spolu? Byla bych vdaná? Mé myšlenky byly naplněné slovy, Co kdyby.

Osprchovala jsem se a zapnula televizi, pohřbívajíc se pod přikrývkou ve snaze ztratit se v show. První kanál, který jsem naladila, ukazoval pár, který byl ve vášnivém polibku. Brody úžasně líbal. Tak dominantně, nelíbal jemně. V jeho způsobu vždy byla syrovost. Natáhla jsem se a přeběhla si prsty přes mé rty, zavřela jsem mé oči nad vzpomínkou.

Co kdyby…

Přepnula jsem kanál. FX opakoval sérii, kterou dávali minulý rok, Zákon gangu, vnitřní pohled na motocyklové gangy. Bylo to plné zbraní a násilí. Perfektní.

Sledovala jsem to pár minut. Pak najednou skončila scéna se skupinou motorkářů v kožených vestách, kteří vešli do klubu a objevila se potetovaná záda, nahého blond muže. Kamera zabírala jeho napjatý zadek, který zuřivě pumpoval do ženy pod ním. Sténala. Brody byl tak dobrý, s tím jeho neuvěřitelným tělem. Bože, bylo to dávno, co mi muž způsobil sténání.

Co kdyby…

Znovu jsem přepnula kanál.

ESPN ukazoval fotbalové zápasy z minulého víkendu. Philadelphský quarterback hodil míč do end zóny, do rukou širokého receivera. Zapumpoval pěstí a slavil vítěznou hru. Brody a já jsme slavili výhru v jeho ložnici. Doslova jsem vytřepala mou myšlenku z hlavu a přepnula.

Co kdyby…

Potřebovala jsem si vyčistit hlavu od Brodyho. Přepnula jsem televizi na hudbu. Na obrazovce se zobrazily volby jako Top 40, Classic Rock, Hip Hop a Country. Vybrala jsem si Classic Rock. “Feel Like Making Love“ od Bad Company  hrála prostřednictvím televize.

Bože…

Poslouchala jsem Paula Rodgerse zpívat o zlatých snech včerejška tak dlouho, jak jen to šlo. Když už jsem to nemohla víc poslouchat, přepnula jsem na Country. “Remember When“ od Alana Jacksona mi připomněla mé poprvé.

Brody byl můj první.

Vesmír byl proti mně.

Nebo…

Možná to bylo znamení.

Co kdyby…

Na mém playlistu bylo desítek písní, které mi připomínaly Brodyho. Vždycky jsem je přeskočila, ale nikdy žádnou nevymazala.

Co kdyby…

Pozítří, nebude nic, co by nás udržovalo v kontaktu.

Nechtěla jsem trávit celý život přeskakováním.

Co kdyby…

Nastal čas je všechny vymazat a pohnout se dál, nebo nechat písně hrát.

Můj život byl naplněn spoustou lítosti. V ten moment jsem věděla, že když se nepokusím, mohla bych rozhodnutí litovat. Odkryla jsem přikrývku, vylezla z postele a oblékla se, zatímco moje mysl skákala všude možně. Šance, že budu mít pro Brodyho nenávistné pocity, prakticky neexistovala. Ale…

Co kdyby…

Zapomněla jsem dát Brodymu jeho klíč k výtahu. Neměl by tušení, že jedu do jeho apartmá, dokud by mi neotevřel dveře. Nedávala jsem si dostatek času na přemýšlení a jela výtahem do jeho apartmá. Neměla jsem ponětí, co říct nebo udělat. Jen jsem věděla, že tohle byla moje poslední šance a nechtěla jsem žít s myšlenkou, co kdyby.

Brody odpověděl hned na první zaklepání. Stále měl na sobě kalhoty od obleku, ale jeho košile a pásek byly rozepnuté. Bože, byl nádherný.

„Willow?“ Pořád jsem neřekla ani slovo. „Všechno v pořádku?“

Zavrtěla jsem hlavou a zírali jsme na sebe dlouhou chvíli. „Můžu dál?“

Na sekundu, jsem si myslela, že mi možná řekne ne. Zavřel oči, ale když je otevřel, ustoupil stranou, abych mohla vstoupit.

36. kapitola

Delilah

Indie by se mi vysmála. Stála jsem ve frontě ve večerce, v ulici u Regency, která se právě chystala zavřít. Když mi řekla abych Brodymu přinesla dezert, cannolis (trubičky plněné krémem) byly nejvíc vzdálenou věcí v její mysli.

Po Drewovi, by mě nikdy nenapadlo, že bych se takhle mohla cítit kolem jiného muže. Když jsem uviděla Brodyho jméno na obrazovce, způsobilo mi to úsměv. Vidět ho osobně způsobilo, že mé srdce bilo rychleji. Někdy jsem si četla jednoduchou zprávu od něj desetkrát.

S Drewem, to bylo jiné. Mohla jsem udělat seznam milionů věcí, které jsem na něm milovala. Myslela jsem, že to byla pravá láska. Logické. Skutečné. Láska byla seznam hmotných věcí, které říkaly, že byl ten pravý.

Ale s Brodym, jsem nemohla najít slova k popisu toho, co jsem k němu cítila. Mohla bych vytvořit milion důvodů, proč bych od něj měla zůstat pryč. Přesto jsem věděla, že on byl v mém srdci jediný. Má duše ho vybrala, ne moje mysl.

Fronta stála podél regálů se sezónními impulsivními předměty. Růžová školní guma s krocanem na ní, malé malované dýně, balení NFL sběratelských karet. Přiblížila jsem si gumu k mému nosu, vůně mi připomínala mě na základní škole. Hodila jsem jich pár do mého košíku a  hrst balení karet. V době, kdy jsem se dostala k pokladně, můj košík mě stál třicet tři dolarů.

Výtah byl prázdný. Do Brodyho apartmá jsem vystoupala tak rychle, až jsem cítila menší závrať, když jsem vystoupila. Směs vzrušení a nervozita mě praštila, jak jsem zvedla ruku ke dveřím.

Mé zaklepání bylo lehké, ale rozléhalo se po tiché chodbě.

Čekala jsem. Můj tep se zrychlil, jak sekundy ubíhaly.

Možná, že už spal?

Znovu jsem zaklepala. Podruhé hlasitěji.

Kroky vibrovaly na podlaze, když se blížily.

Když se dveře otevřely, zvedla jsem cannolis, zabalené v krabici červeno-bílou stuhou. „Myslela jsem, že by sis dal nějaký dezert?“

Brody byl ještě oblečený v oblečení, které měl na bohoslužbě. No, vlastně to vypadalo, jako kdybych ho právě vyrušila při svlékání. Jeho bílá košile byla rozepnutá, pásek na jeho dlouhých kalhotách volně visel a měl bosé nohy. Moje první myšlenka byla, že bylo plýtvání kupovat cannolis, když existují lepší věci k jídlu.

Usmála jsem se. Ale něco v jeho očích způsobilo, že mé srdce pokleslo.

Otočil se a podíval se do jeho hotelového pokoje. Když se otočil zpět, jeho výraz říkal všechno. „Nečekal jsem tě.“

„Mám odejít?“

„Ne. Jen…Willow přišla před několika minutami a-“

„Willow je ve tvém hotelovém pokoji s tebou?“

Projel si rukou vlasy. „Není to tak, jak to vypadá. Přísahám.“

„Tak mi to řekni. Jak to je?“ Nahlédla jsem do Brodyho pokoje a uviděla Willow stát v obývacím pokoji. Její nohy byly bosé a pozorovala nás z dálky.

„Potřebuje přítele. Bylo to pro ni pár drsných dní.“

„A ty jí utěšuješ, zatímco jsi napůl svlečený…ve tvém hotelovém pokoji?“

„Tak to není.“

„Pak mi řekni jak.“ Zvedla jsem hlas. „Co tu kurva děláš?“

„Nic. Prostě jsem nemohl…nemohl jsem jí odmítnout.“

„Proč ne?“

Brody držel můj pohled. „Protože jsem nemohl.“

Upustila jsem krabici s cannoli a otočila se zpět k výtahu. Ta zatracená kabina už odjela. Mačkala jsem tlačítko dvacetkrát ve snaze vypadnout odtamtud.

Dveře Brodyho apartmá se zavřely a na okamžik jsem si myslela, že šel dovnitř. Ale pak byl za mnou. Položil mi ruku na bok. „Nechoď. Prosím. Nic se nestalo. Přísahám.“

Naštěstí výtah přijel rychle. Vstoupila jsem dovnitř a obrátila se k Brodymu. „Vlastně ti věřím. Nemyslím si, že se stalo něco fyzického mezi vámi dvěma. To není důvod, proč musím odejít.“

„Tak proč?“

„To potřebuješ zjistit na vlastní pěst.“ Zírali jsme na sebe, dveře se zavřely.

Držela jsem slzy na uzdě, dokud jsem nedošla na ulici. Pak mě všechno zaplavilo. Smutek. Zklamání. Zlomené srdce. Zalapala jsem po vzduchu, opřená o hotel. Sklonila jsem se a držela se za má kolena.

Brody to musel vzít dolů dalším výtahem, protože jsem ho viděla, jak běžel ven. Tak jsem nastoupila do taxíku a odjela.

***

Auto přijelo k chodníku u mého domu, ale pak jsem se rozhodla, že jsem nechtěla domů.

„Změnila jsem názor. Můžete mě vzít do Chelsea- One Fifty-Five West Twenty-Second Street?“

„Zaplatíte za dvě cesty?“

„Samozřejmě.“ Nestarala jsem se o to, že zaplatím víc. Jen jsem věděla, že nechci jít domů. Bylo skoro deset, ale Indii to bylo jedno. Dívajíc se z okna do ulic, když jsme se vydali zpět do provozu, jsem neplakala. Bylo to jako kdyby mé vnitřnosti byly vytržené a i když se mi chtělo brečet, chtěla jsem to dostat z mého systému, slzy si neprobojovali jejich cestu přes obrovskou prázdnotu.

Vešla jsem do Indiinina bytu v mlze. Ve výtahu jsem se dívala na panel tlačítek, nemohla jsem přijít na to, co jsem měla dělat. Naštěstí starší pán vešel s malým psem do výtahu a ujal se toho.

„Jaké patro?“

„Ummm. Sedmé.“ Poté, co jsem to řekla, jsem si nebyla jistá, že je to správná odpověď.

Chodba byla cítit po marihuaně, což potvrzovalo, že jsem byla ve správném patře. Indiin soused, Devin, byl hulič.

Zaklepala jsem, a když otevřela dveře, aniž by se zeptala, kdo to byl, usmála se, ale jakmile mě uviděla, jak tam tak stojím, rychle jí úsměv klesl. „Ach, zlato.“ Neměla ponětí, co se stalo, ale vzala mě do jejího bytu a zabalila kolem mě ruce. Slzy hrozily, ale stále nepřišly.

„No tak.“ Odvedla mě do kuchyně a rozsvítila světlo. „Posaď se.“ Ukázala na židli a já jsem jí vyhověla. Upřímně řečeno, byla jsem ráda, že jsem to otočila k Indii, protože jsem byla tak ztracena, že bych přijala nabídky od úplného cizince.

Otevřela skříňku, vytáhla misky a nabrala dvě vrchovaté lžíce zmrzliny Ben a Jerry´s. Jednu postavila přede mě, dala mi do ní lžíci a pak se posadila naproti mně. „Co se stalo?“

„Můžeme mluvit o něčem jiném. Nevím. O počasí? Práci? Globálním oteplování? Prostě o něčem jiném?“

Přikývla a strčila si lžíci zmrzliny do úst. „Přemýšlím o tom, že se vyspím s Devinem.“

„Tím huličem?“

„Píchá jako zajíc.“

Málem jsem se zasmála. Málem. „Jak to víš?“

„Sdílíme stěnu ložnice. Právě si mě přerušila. Chceš jít poslouchat?“

„Myslím, že si to nechám ujít.“

Byla ticho po dobu několika minut. „Určitě o tom nechceš mluvit?“

Dívala jsem se do své poloprázdné misky. „Opravdu jsem mu propadla.“

„Vím, že ano.“

„Dala jsem fotku Drewa dovnitř mé skříně.“

„Nastal čas, zlato.“

Přikývla jsem, moje ramena byla těžká. „Je to ironie. Konečně jsem podnikala kroky kupředu a on šel zpět.“

První slza padla a pak se rozpoutalo peklo. Jakmile to začalo, nemohla jsem přestat. Vzlykala jsem, jako kdybych nebrečela roky. Pláč byl cítit monumentálně – nebylo to jen kvůli tomu, že jsem ztrácela přítele, ztrácela jsem Drewa. Mé srdce ho zradilo kvůli jinému muži a teď jsem truchlila pro obě dvě ztráty.

Indie mě objala. „Nech to všechno jít, zlato. Pusť to.“

37. kapitola

Delilah

„Mohla bys říct CUMovi, že potřebuješ víc práce na tvém notebooku?“ Indie natáhla krk, sledujíc pohledného – a velmi mladého – IT specialistu, když vyšel z mé kanceláře k výtahu.

Otevřela jsem můj počítač, přihlásila se a ověřila, že jsou všechny mé soubory neporušené. Pouze aktualizoval můj virusový software, ale v poslední době jsem nikomu nedala můj notebook za účelem údržby. Klikla jsem na složku Steel a vytáhla můj itinerář pro zítřek.

„Jsi si jistá, že ti nevadí udělat to?“

„Zbláznila ses? Už se nemůžu dočkat.“ Indiin telefon zabzučel. Podívala se dolů, ušklíbla se a otočila telefon čelem ke mně. Na obrazovce vyskakoval zajíc.

„Devine, zlato. Můžeš mi udělat laskavost?“

Napůl jsem poslouchala jejich konverzaci, když ho Indie žádala, aby nakrmil její rybičku.

„Jídlo? Ano. Je v mé ložnici. Malý stolek vedle postele.“ Chvíli bylo ticho a pak:“ To by bylo skvělé. Co kdybych ti udělala večeři, až se vrátím, abych ti poděkovala?“

Usmívala se jako kočka Šklíba, když zavěsila.

„Co máš za lubem?“

„Nic. Jen jsem se ptala Devina jestli mi nakrmí rybičku.“

„A jídlo pro rybu máš v šuplíku v ložnici?“

Pokrčila rameny. „Je to Manhattan. Skladování je těžké.“

Zamžourala jsem na mou příliš šťastnou přítelkyni. „Co je v tom šuplíku?“

Vstala. „Proč, co tím máš na mysli?“

„Chceš aby ten hulič viděl, že máš v šuplíku vibrátor?“

„Ne!“

Můj obličej volal: kecy.

„Nemám v něm vibrátor. Dala jsem ho do šuplíku se spodním prádlem.“

Přistoupila ke dveřím mé kanceláře. „K černému krajkovému prádlu, kožešinovým poutům, kondomům a tělovému mléku. Zítra v deset?“

„Ano. A Indie?“

„Hmmm.“

„Děkuju ti, za to, co děláš.“

***

Minulou noc jsem sotva spala. Z představy rozhovoru v šatně Steelů, se mi chtělo zvracet.

Nebyla jsem si jistá, co jsem si myslela, že se stane, když jsem vyběhla z Regency před čtyřmi dny, ale určitě to nebylo to, co se stalo. Nic. Stalo se nic. Nikdy jsem nebyla ten typ dívky, která chtěla být pronásledovaná, ale pokud by existoval nějaký pokus o kontakt, cítila bych se lépe. Napadlo mě, jestli se Brody vrátil do jeho obleku a posunul se.

Ale pak jsem ho viděla na fotce při tréninku druhý den. Jeho oči byly temné a zapadlé, jeho hlava visela porážkou. Vypadal jako kdyby právě ztratil Super Bowl. Každou chvíli jsem se zastavovala od zavolání mu, když jsem ho uviděla.

Kousek mě pociťoval vinu, za to, že jsem tak utekla, když právě uložil k odpočinku ženu, kterou miloval. Byly to dva roky od té doby, co můj otec zemřel, a utrpení ze ztráty bylo stále čerstvé několik dní. Ale pak jsem si vzpomněla, že Brody nebyl sám. Měl Willow, která ho utěšovala. Potřebovala jsem si na to vzpomenout pokaždé, co jsem mu chtěla zavolat. A co když bych mu zavolala a zvedla to ona?

„Jsi připravena, Thelmo?“ Indie strčila její hlavu do mé kanceláře.

„To si piš, Louiso.“

Jízda do Marylandu trvala pět hodin, ačkoli to vlastně uběhlo rychleji, než jsem čekala. Indie byla pekelný silniční společník. Nejen, že nás zásobila na silnici – Pringles a Cheez-Ity – ale podařilo se jí udržet mou mysl od všech věcí týkající se Brodyho Eastona, alespoň na několik hodin.

Náš hotel byl v blízkosti stadionu. Firemní cestovka nám zarezervovala blok pokojů s vědomím, že ve městě bude blázinec kvůli playoff hrám. Jak jsme se blížily ke stadionu, Indie nakousla téma.

„Bude nemožné vyhnout se mu. Provedla jsem průzkum nejbližších cukráren. Je tu Baskin Robbins jeden blok na východ a Scoops asi čtyři bloky na západ.“

„Díky.“ Zasmála jsem se.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Samozřejmě.“

„Musíš mi slíbit, že se na mě nenaštveš.“

Nelíbilo se mi, jak to znělo. „Dobře…“

„Věříš Brodymu, že tě nepodvedl, ale nevěříš, že je za Willow?“

„Ano.“

„Už jsi přemýšlela, proč mu věříš v jedné věci, ale ne v ostatních?“

Přemýšlela jsem o tom v posledních dnech. „Myslím, že je to proto, že cítím, že dokáže ovládat jeho touhy, ale nedokáže ovládat jeho srdce.“

„Ale jak víš, že jeho srdce ji stále miluje?“

„Miloval ji a ztratil ji. Proč by ji neměl stále milovat?“

Indie se natáhla a vzala mě za ruku. „Zlato. Mluvíš o Brodym a Willow nebo mluvíš o tobě a Drewovi?“

***

Michael a Indie si povídali během večeře. Bylo nás tu šest z WMBC, měli jsme jednání v hotelovém steakhouse, i když jsme opravdu nemluvili o podnikání. Snažila jsem se užít si to, ale trvalý mrzutý stav se mě nepustil.

„Jak na to pohlížíš ty, Delilah?“ Marvin Clapman stál v čele inženýrské divize stanice. Byl jedním z mála zbývajících zaměstnanců, který byli ve stanici od vzniku, tedy už čtyřicet let. Protože se vypracoval z opraváře zařízení, byl teď zodpovědný za vše ohledně mikrofonů. Zíral na mě, čekajíc na odpověď.

„Um, promiň, mohl bys zopakovat otázku?“

Jeho oči se zúžily. Zopakoval otázku a já na ní odpověděla.

Naštěstí, Aileen Fisher, jedna z vedoucích Marvinova oddělení, skočila do rozhovoru, takže jsem byla mimo horké křeslo. Naklonila jsem hlavu zpět, když jsem dopíjela zbytek mého vína a dívala se skrz dno sklenice. V přední části restaurace byl rozruch. Můj žaludek se potopil při pohledu do známých tváří. Velmi známých hráčských tváří.

Celá restaurace přestala s jejími večeřemi a hosteska je usazovala. Šest mimořádně velkých mužů v oblecích, jeden hlasitější než druhý. Vydechla jsem obrovskou úlevou, když jsem nenašla Brodyho. Dokud jsem neviděla, že stůl byl pro osm lidí, takže zbývaly dvě židle.

Kdybych byla vyrušena předtím, byla bych naprosto k ničemu, protože jsem se dívala na dveře a čekala, až se zaplní volná místa. Indie seděla naproti mně a její oči pochytily mou paniku.

Věděla jsem přesně, kdy vešel do dveří. Hleděla jsem dolů na můj telefon, zoufale se snažila být nezpozorována, když začal slabý šelest. Hluk rostl, zatímco si ti dva razili cestu do restaurace. Brody šel s trenérem útočné linie.

Neviděl mě, ale já se nemohla dívat jinam. Vypadal smutně, unaveně a jeho normálně domýšlivý úsměv nebyl nikde k nalezení. Otevřelo to ve mně trhliny a najednou jsem byla nervózní, že by se vlna emocí mohla otevřít a já bych nebyla schopná kontrolovat samu sebe.

V půli cesty k jeho stolu se zastavil. Sledovala jsem jeho oči přecházet po místnosti, něco hledal. Od té doby, co jsem se setkala s Brodym, cítila jsem ho dřív, než jsem ho viděla. Když jeho oči přistály na mých, věděla jsem, že mě taky cítil a hledal mě.

Naše pohledy se uzamkly. Vidět bolest v jeho zelených očích, to pro mě byl přímý úder do hrudníku. Cítila jsem se, jako kdyby někdo kopl do mé hrudi botou s ocelovou špičkou a pak sáhl dovnitř a uchopil mé srdce do rukou.

Zůstali jsme takhle po dobu několika sekund, ale vnímala jsem tu dobu jako mnohem delší. Pak se jeho oči podívaly vedle, kde seděl Michael Langley. Viděla jsem bolest v jeho očích, těsně předtím než otočil hlavu a šel k jeho stolu.

„Co se to sakra stalo?“ řekl Marvin. Sklonila jsem opět mou hlavu k mobilu a hleděla do něj. Marvin byl nejspíš jedinou osobou, která nevěděla nic o mém vztahu s Brodym.

Indie kopla Marvina pod stolem a odpověděla za mě. „Jen nějaký hráč, který dělal goo-goo oči na hezkou dívku.“

Servírka přišla k našemu stolu. „Jste připraveni objednat si hlavní jídlo?“

„Dám si jablečné martini.“

„Dobře. A k večeři?“

„Nemám hlad.“

Indie zamumlala, „do prdele.“ Správně. Nebyla jsem moc velký piják. A naposledy, co jsem pila martini, jsem ležela dva dny v posteli. Nemohla jsem si vzpomenout na polovinu noci. V té době jsem si myslela, že to byla nejděsivější věc na světě a nikdy znovu se už nechtěla opít. Ale právě teď, jsem chtěla, abych zapomněla. A rychle.

Během mého prvního martini, jsem se letmo dívala na Brodyho.

Během mého druhého martini, jsem na něj zírala, jako kdyby kopl mého psa.

Po mém třetím martini, jsem sotva zvládla zadržet slzy.

Celou noc se nepodíval mým směrem.

Indie viděla můj obličej a naházela do sebe večeři, tak rychle, jak to šlo. Když jsme vstaly, že odejdeme, nemohla jsem zadržet mé slzy. Přišly tak rychle, že rozmazaly mé vidění. Když jsem je setřela, jediná věc, která byla jasná, byl Brody, který na mě zíral z druhé strany restaurace.

***

Vletěla jsem do postele. Indie se mě snažila svléknout, ale byla jsem mrtvá váha. Podařilo se jí převrátit mě a sundat kabát. Sundala mé boty. „Jsi v pořádku?“

Přikývla jsem a přitáhla si kolena k bradě a obalila kolem nich paže. Alespoň pláč ustal.

„Jdu se umýt a vyčistit zuby. Potřebuješ něco?“

Zavrtěla jsem hlavou. Alkohol mě udělal němou.

Svázala si její vlasy na temeni hlavy, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Šla ke dveřím, hlasitě si povzdechla a vrátila se ke mně. „Je to Brody. Zbavím se ho. Zůstaň tu.“

Přikývla jsem, pochybujíc, jestli bych vstala, i kdybych chtěla.

„Je v pořádku?“ Brodyho hlas byl nízký.

„Je v pořádku. Jen se potřebuje vyspat.“

„Chci ji vidět.“

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“

„Zdáš se mi jako dobrá kamarádka. Ale víš, že pokud mě nepustíš dovnitř, zvednu tě a odnesu dovnitř.“

„Brody…“

Vyklopýtala jsem z postele. „Nech ho vejít. Je to v pořádku. Jsem opilá, ale ne moc.“

Indie zavrtěla hlavou. „Opilá, ale ne moc, jo?“

Odmávla jsem ji rukou. „Je na to zvyklý. Jednat s opilými ženami. Správně, Beastone?“ (Můj pokus o Brody Easton zřejmě selhal.) Možná bych měla začít brát heroin a pak by se do mě zamiloval.“

Brodyho čelist se zatnula.

Obrátila jsem se k Indii, nakrčujíc můj nos. „Kouříš heroin?“

Indie pokrčila rameny; vypadala velmi nepříjemně, jak stála mezi námi. Obrátila se ke mně, vzala můj obličej do dlaní a držela mé oči. „Chceš abych zůstala?“

Zakryla jsem její ruce mými. „Jsem v pohodě.“

Prohlížela si můj obličej a pak přikývla. Šla rovně k mohutnému, napjatému muži, a zabodla mu prst do hrudi. „Vrátím se za patnáct minut. Jestli jí ublížíš…tak se modli k Bohu.“

Popadla její běžecké boty ze skříně a zmizela.

Pak už jsme tam byli jen Brody a já - mírně opilá.

„Můžeme si sednout?“

„Proč? Nezůstaneš dlouho.“

Brody zaťal zuby tak tvrdě, až jsem si myslela, že mu prasknou. „Protože se houpeš ze strany na stranu. Myslel jsem, že by bylo lepší, kdyby sis sedla na tvůj zadek.“

Otočila jsem se zpět do pokoje. Ne proto, že chtěl abych si sedla, ale protože se se mnou začala točit místnost. Posadila jsem se na okraj postele. Brody stále přede mnou.

Podívala jsem se nahoru. Dokonce i v mém stavu opilosti jsem viděla mou budoucnost s letmým pohledem do jeho očí. Najednou jsem byla vyděšená. Mé oči těkaly po místnosti. Komoda, TV, druhá postel…všude, ale ne na muže, který stál přímo přede mnou.

Klekl si. „Delilah?“

„Měl bys odejít. Není o čem mluvit.“

„Hovadina.“

„Nic se nestalo.“

Zírala jsem na své ruce. „Na tom nezáleží.“

„Kurva jestli nezáleží.“

Čekala jsem a pak jsem se na něj podívala. „Miluješ ji?“

Zavřel oči a zhluboka se nadechl, než je znovu otevřel. „Jo. Ale ne tak, jak si myslíš. Máme spoustu historie. Jen se nechci dívat, jak se trápí.“

Když jsem se podívala pryč, položil dva prsty pod mou bradu a zvedl ji, takže se naše oči setkaly. „Miluju tě, Delilah.“

„Nemůžeš milovat dvě ženy najednou.“

„Ty můžeš. Jen je nemiluješ stejně. Stále tu osobu budeš milovat, jen o ní nebudeš zamýšlet jako o té, se kterou chceš být navždy.“

Jeho slova se zabodly do mého srdce.

Nemohla jsem to Drewovi udělat. Prostě nemohla.

Brody zakryl mé ruce jeho. „Miluješ mě?“

Neodpověděla jsem.

„Delilah?“

Nemohla jsem ho milovat. Stále jsem milovala Drewa.

Byla jsem vyděšená, když jsem se mu podívala do očí, takže mohl vidět skrz mou lež. „Ne. Nemiluju.“

38. kapitola 

                                                                                                

Delilah

„Vypadáš jako sračka.“

Pokaždé, když jsem zamrkala, mi třeštila hlava. Pokusila jsem se zvednout mou bolavou hlavu z polštáře, ale musela jí dát zase dolů. Byly skoro čtyři hodiny ráno, když jsme šly konečně spát. Brečela jsem tak moc, že jsem si byla jistá, že bolest hlavy byla způsobná dehydratací.

„Kolik je hodin?“ Můj hlas byl protkán chraptěním.

„Je čas, abys dostala tvůj zadek z postele.“

Přetáhla jsem si přikrývku přes hlavu. Poté, co Brody odešel, mě Indie držela celé hodiny, zatímco jsem plakala. Probrečela jsem se až do kocoviny.

„Musíš být na pregame a bude trvat hodinu, než ti zakryju ty pytle pod očima. Objednala jsem ti snídani. Suchý toast, kafe, pomerančový džus a led na tvůj obličej.“

Stáhla jsem přikrývku a vykoukla jedním okem. „Kam jdeš?“ Vázala si její boty.

„Zaběhat si.“

„Fuj.“ Přetáhla jsem si přikrývku zpět přes hlavu.

„Na stole máš dva Motriny a vodu. Spolkni to a zůstaň v posteli, dokud nedorazí pokojová služba.“

„Ano, mami.“

Zasmála se. „Vrátím se za hodinu. Neusni.“

***

Vypadala jsem lépe, než jsem se cítila. Dívala jsem se na svůj odraz ve dveřích vedoucích do šatny. Steelové vyhráli 21-14, s Brodym běžícím s vítězným touchdownem. Zasloužil si být šťastný. Minulý týden pro něj byl hrozný. Byla jsem na něj pyšná, ale také velmi znepokojená z toho jít do šatny.

Playoff hry měly trojnásobný počet reportérů. Každý potřeboval nějaký ten kousek zpráv. Fronty byly hodinu dlouhé. Měli jsme tři reportéry, ne jen mě. Nick se přiblížil s Michaelem Langleyem. „Jsi připravena?“ Nick přiletěl dnes ráno, a pochybovala jsem o tom, že věděl, že jsme se s Brodym rozešli.

„Ano.“ Zvedla jsem tašku a chtěla vyjít, jenže mě Michael zastavil.

„Jsi v pořádku?“

Přinutila jsem se k úsměvu. „Jsem připravena. Neboj se.“

„To není to, na co jsem se ptal. Jsi v pořádku?“

Zhluboka jsem se nadechla. „Budu. Díky.“

Přikývl.

Čekali jsme ve frontě a pracovali na našem útočném plánu. Michael si zabral Brodyho a defensivního linemena. Já si vybrala dva z méně zajímavých hráčů, dávajíc si pozor, abych byla daleko od Colina. To znamenalo, že mé fronty na rozhovory budou nejkratší.

Snažila jsem se vyhýbat pohledům na Brodyho, ale moje oči nenásledovaly směr mého mozku. Měl na sobě ručník omotaný kolem pasu, ale jeho arogantní úsměv nebyl nikde k nalezení. V jednom bodě, jsme Nick, Michael a já stáli v otevřeném centru šatny a moje oči se uzamkly s Brodyho. Měl rozhovor a čekal než si kameraman Angie Snow nastaví kameru. Bodnula mě žárlivost. Angie byla nádherná, mladá blondýnka s křivkami. Něco mu řekla a natáhla ruku, aby se dotkla jeho paže. Musela jsem se podívat jinam. Ale vrátila jsem se pro víc.

Brodyho oči těkaly sem a tam mezi Angie a mou, když s ní mluvil, zatímco její kameraman si pohrával s jeho zařízením. Byla jsem tak zaujata sledováním, že jsem si neuvědomila, že se mě Michael ptal na otázku a čekal na odpověď.

„Delilah?“

„Hmmm?“ Obrátila jsem se k Michaelovi.

Ten se zamračil. Pak se ke mně naklonil a zašeptal: „Zvládneme to, pokud si potřebuješ dát pauzu.“

Ujistila jsem ho, že jsem v pořádku a jen trochu zahlcená šílenstvím mé první návštěvy playoff šatny. Když se ke mně Michael sklonil, jeho ruka se dotkla mého kříže. Neuvědomila jsem si, že ji tam mám, dokud jsem neviděla výraz na Brodyho tváři. Jeho oči hořely, když se mě Michael dotýkal. Vypadal rozzuřeně, chystajíc se vybuchnout. Musela jsem vypadat jako jelen ve světle reflektorů, když se jeho oči zvedly k mým.

Angiin kameraman něco řekl a Brodyho pozornost byla otočena na blížící se rozhovor. Když se rozsvítilo světlo na Brodyho a kameraman zvedl jeho kameru do správné polohy, Brody se na mě podíval ještě jednou. Byla to ta stejná minuta, kdy se ke mně Michael znovu naklonil a něco řekl. Udělala jsem grimasu, jak jsem sledovala Brodyho tvář měnící se z nasrané na ďábelsky usmívající.

Obrátil jeho pohled zpět k Angie a položila mu první otázku. Jeho odpověď vyšla v pomalém pohybu. Široce se usmál, pak jeho ruku pomalu přesunul k uzlu jeho ručníku a trochu za něj zatahal. Nechtěla jsem se držet kolem a dívat se na to v klidu – věděla jsem, co přijde.