TB - 27. kapitola

Překlad: Verča

Delilah

Ať už se ve mně dříve usídlil strach, pomalu se začal rozptylovat. Tři noci sdílení apartmá s Brodym ve slunné Floridě mi dodaly zpět mou důvěru v nás. I přesto, jsem se nevzdala pokoje, který mi WMBC zaplatilo, protože jsem nechtěla, aby se mě kdokoli vyptával. I když už bylo všeobecně známo, že jsme Brody a já byli pár. Někteří z mých mužských kolegů, kteří drželi zášť, protože jsem byla nad nimi povýšena, dělali sarkastické poznámky o tom, jak si ženské reportérky zajišťují jejich rozhovory. Nenáviděla jsem to, ale ne natolik abych přestala s Brodym randit.

Po zápase proti Tampě, rozhovorech v šatnách v neděli odpoledne se Brody a tým chystali zamířit na letiště, a já měla mít schůzku s Michaelem Langleyem kvůli Miami. Tým nakládal jejich tašky do autobusu, když Michael zastavil jeho lesklým červeným kabrioletem před hotelem.

Brody a já jsme mluvili o tom s kým pojedu, takže to pro něj nebylo překvapení. Ale neznamenalo to, že byl nadšený. Nebyl naštvaný, opravdu. Řekla bych, že to spíš byla záležitost žárlivosti, ten alfa-přivlastňovací-barbarský styl. Kupodivu se mi to tak nějak líbilo.

Po naskládání jeho tašek do autobusu se Brody otočil abychom se rozloučili. Michael zamával, ale stál u jeho auta několik stop od nás.

„Můžeš pátek vynechat?“

„Myslím, že ano.“

„Chci tě vzít nahoru. Ukázat ti mou chatu.“

„Chceš mi ukázat tvojí chatu?“

„Jop. A mýho ptáka. Vždy ti chci ukázat mýho ptáka. Ale chci ti ho ukázat v mé chatě ve čtvrtek v noci.“

„Jak můžu odmítnout tak lákavou nabídku?“ Zasmála jsem se.

„Nemůžeš.“ Brody kolem mého pasu utáhl jeho ruku a přitáhl si mě blíž. „Vyzvednu tě ve čtvrtek poté, co skončíš v práci.“

„Dobře.“

Přiblížil se, naše nosy se téměř dotýkaly, ale mohla jsem vidět záblesk v jeho očích. „Víš, potřebuju mu ukázat, že jsi moje.“

„Chystáš se zvednout tvojí nohu a očůrat mě, jako požární hydrant?“

„Moje sladká dívka je do výstředních sraček. Ale hraju, pokud chceš.“

Šťouchla jsem ho do hrudníku mým loktem.

„Vážně. Měj bezpečný výlet. A řekni tomu kreténovi, aby držel jeho oči na silnici a ruce na volantu, nebo se s ním budu muset vypořádat.“

„Ano, Tarzane.“ Hravě jsem zakroutila mýma očima.

„Pojď sem, Jane.“ Brodyho ruka mě zmáčkla na zátylku, zatímco jeho ústa pohltila moje. Úplně jsem se v polibku ztratila. Podívanou, kterou udělal, když mě sklonil do dramatického poklesu a políbil mě jako kdyby neexistoval žádný zítřek, sledoval celý jeho tým a zuřivě tleskal.

Chtěla jsem ho zabít, i když mě varoval. Předtím, než uvolnil jeho sevření, překvapil mě tím, že mi přetáhl něco přes hlavu. Byl to jeho dres. Nedělal si legraci, o tom, že mě chce označkovat.

„Postarej se o ni.“ Kývl na Michaela, když mi otevřel dveře od auta.

Prvních několik minut jízdy bylo nepohodlně tichých. Nakonec, Michael promluvil. „Takže. Hádám, že vím, proč si se mnou nechtěla jít ven.“

„Promiň. Asi jsem ti to měla říct. Ale když si se mě poprvé zeptal, nerandili jsme spolu a byla jsem opravdu zaneprázdněná, jak jsem říkala. A pak když ses mě znovu zeptal, ještě jsme spolu nerandili, ale časem jsme-“

„To je v pořádku. Nemusíš nic vysvětlovat.“ Podíval se na mě a pak zpět na silnici. „Nebudu lhát a říkat, že nejsem zklamaný. Ale nebudu dělat věci nepříjemnými.“

Moje ramena se trochu uvolnila. „Děkuji.“

Tři hodiny jízdy byly vlastně opravdu klidné. Teplé floridské slunce pražilo na mou hlavu, zatímco vítr mě díky otevřené střeše udržoval v příjemném chladu. „Nikdy jsem nejela kabrioletem. Miluju to. Pronajal sis tohle auto?“

„Ne. Vlastně tu mám dům. V Miami. Mám tu i auto.“

„To jsem si neuvědomila. Je to daleko od hotelu?“

„Dvacet minut s dopravou.“

„Oh. Můžu si odtamtud vzít taxíka, takže si nemusíš dělat zajížďku.“

„Mně to nevadí. Ale jsi vítána u mě doma.“

Mé oči se vytřeštily.

„Klid. Mám dům pro hosty. Můžeš tam pobýt.“

„Děkuji za tvou nabídku. Ale prostě zůstanu v hotelu.“

Michael pokrčil rameny, jako by to nebyl velký problém. Byl tak tolerantní. Zůstat v jeho domě pro hosty by nejspíš nebyl problém. Ale přesto jsem se cítila špatně. Hotel byl rozhodně lepší nápad.

Provoz se zpomalil, jakmile jsme se dostali do pruhu do Miami, a můj mobil zazvonil v mé tašce. Vytáhla jsem ho a přečetla si zprávu od Brodyho.

Brody: Čekáme. Zpoždění. Co děláš?

Rozhodla jsem se ho trošku poškádlit.

Delilah: Koktejly u bazénu a pracuji na mém opálení. Plavky jsem odhodila do tvé tašky.

Brody: S Langleym?

Delilah: S kým jiným bych měla být?

Brody: Se mnou, zkurveně.

Delilah: Hádám, že nenajdeš žádné bílé stopy.

Brody: Tvůj zadek bude mít na sobě stopu od mé ruky.

Delilah: Hmmm…Ráda.

Brody: Děláš si ze mě zasranou prdel?

Delilah: O koktejlech a bazénu? Ano. Stopy od ruky…

Brody: Stávám se tvrdým v letadle vedle 325 librového linebackera.

Delilah: LOL

Brody: Oznámili, že máme konečně povolení ke startu. Musím vypnout mobil. Kéž bys jela se mnou domů. Dokonce i po těch třech dnech s tebou mi chybíš.

Mé srdce se zvětšilo v mé hrudi. Ten chlap doslova odkouzlil mé kalhotky pryč, aniž by se o to snažil. Byla jsem do něj blázen.

Delilah. Ty mně taky.

***

Bylo už po půlnoci, když mi zazvonil můj telefon. Zrovna jsem usnula. Brodyho jméno blikalo na obrazovce. Odpověděla jsem, usmívajíc se. „Ahoj.“

„Vzbudil jsem tě?“

„To je v pořádku.“

„Neměl jsem ti volat tak pozdě. Promiň. Zavolám ti ráno.“

Tón jeho hlasu mě přinutil sednout si. Natáhla jsem se a rozsvítila. „Co se děje?“

„Poslechl jsem si mé zprávy, když jsme přistáli. Volali z Broadhollow Manor. Sanitka odvezla Marlene do nemocnice.“

„Co se stalo?“

„Nejsou si jistí. Byla trochu mimo v průběhu dne. Pak si šla zdřímnout, což jí není podobné a neprobudila se. Její životně důležité orgány začaly sklouzávat a proto zavolali sanitku.“

„Pane Bože. Je mi to líto. Míříš tam?“

„Jo. Odvezli jí do St. Luke´s. Jsem na cestě tam. Jedu taxíkem.“

Brody vyštěkl příkazy taxikářovi, říkal mu, ať ho nebere určitými ulicemi. Napětí v jeho hlase rostlo, když se dostávali blíž. „Vyskočím a půjdu pár bloků pěšky. Provoz je tady na hovno. Je zkurvená půlnoc.“ Odtáhl mobil od úst a promluvil k řidiči. „Zastavte a vyhoďte mě tady.“ Slyšela jsem otevírání dveří a tlumená slova, když vystupoval z taxíku.

„Jdu si zamluvit první let hned na ráno.“

„Musíš udělat rozhovory. Zůstaň. Ani nevím, co se tady děje.“

„Ale…“

„Jdi spát. Napíšu ti, až budu vědět víc.“

„To prosím udělej.“

„Jo. Dobře. Musím běžet. Nemocnice je o blok dál a pravděpodobně bych měl zavolat Willow a dát jí vědět, co se děje.“

Zůstala jsem několik hodin vzhůru v naději, že znovu uslyším Brodyho, ale nenapsal předtím, než jsem usnula. Nenáviděla jsem, že jsem byla tak daleko. Chtěla jsem tam pro něj být. Sedět po jeho boku, kdyby uslyšel špatné zprávy, přinesla bych mu pohodlí. A možná, jen možná, tam byla sobecká část mě, která se chtěla ujistit, že nikdo jiný neseděl na mé sedačce a nenabízel mu pohodlí.