SF - 19. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Nemůžu zpracovat to, co jsem na veřejném jednání soudu, které bylo pro diváky i reportéry, slyšela. Caroline znásilnil její nevlastní bratr, Jonathon Townsend, což je perfektní motiv vraždy pro Becka. Ale právě Beck byl včera přesvědčen o tom, že je to jinak.

V okamžiku, kdy Remmers řekl, že DNA z mého případu bylo řádné zaevidováno do databáze DNA a s vědomím toho, že neodpovídalo DNA s Carolinina znásilnění, byli jsme si jisti, že JT lhal.

Ale teď se zdá, že opak je pravdou. A to je to, co nemohu zpracovat. DNA, co dostali ze mě, zjevně není JTho a to znamená, že jsem se velice mýlila ohledně jeho účasti na té noci.

Co když moje vzpomínky, bez ohledu na to, jak žalostné a roztříštěné jsou, jsou zcela nepravdivé? Co když jsem si vše vykonstruovala na základě toho, co se mi stalo?

Ne…nedokážu to zpracovat a ani na to nemám čas.

Beck mě požádal, abych pomohla jeho sestře a to je to, co udělám. Moje vlastní myšlenky všeho druhu, o tom, co vím a nevím o svých útočnících mohu nechat na později. Žila jsem roky bez toho, abych něco věděla, ale nyní mě zabije vrátit se do toho nevědomí.

V tu chvíli vyjdu ze soudní síně a rozhlížím se chodbou k výtahu. Vidím Caroline stát uvnitř a slzy jí tečou po tvářích. Několik reportérů vyjde ze dveří za mnou, nejistí tím, co mají dělat. Caroline se na mě dívá plná hněvu a posuvné dveře výtahu se zavřou. Reportéři se dávají do akce. Běží k výtahu a mačkají tlačítko, ale já vím, že je to zbytečné. V soudní budově je jen jeden a ten jezdí rychlostí šneka.

Neváhám. Běžím opačným směrem a vběhnu na únikové schodiště. Jsme na pátém podlaží a snažím se nezlomit si kotník na vysokých podpadcích, které mám na cobě, zatímco se řítím dolů, abych byla schopna ji chytit.

Letím dolů, klapu podpatky a rukou tvrdě svírám zábradlí.

Když se dostanu na spodní patro, bouchnutím otevřu dveře a smykem vběhnu do vstupní haly. Ihned vidím Caroline vystupovat z výtahu. Rukou pevně drží kabelku, kterou má přes rameno a její tvář je sklopená dolů, takže nikdo nemůže vidět její uplakaný obličej.

„Caroline,“ volám na ní a běžím k ní.

Shrbí ramena a zrychlí tempo, několika kroky vycházím z únikových dveří. Spěchám za ní a znovu na ni volám, když se vydá ulicí na parkoviště, které je na druhé straně. S mým štěstím není žádný provoz, aby ji zabrzdil. S krátkým pohledem přes rameno vidím ve vstupní hale stále reportéry, zrychlím na plné obrátky a doufám, že to kotník vydrží. Když vstupuje na parkoviště, ji konečně chytím.

Budeme-li mít štěstí, tak reportéři poběží dál po chodníku.

„Caroline, počkej,“ řeknu, když natahuji ruku a uchopím ji za loket.

Otočí se na mě s výrazem plným vzteku a prudce odtáhne ruku pryč. „Věděla jsi to, nebo ne?“ Zeptá se mě s obviněním.

„Ano,“ říkám, ale hned svou odpověď změním. „Ne, teď. Je to dlouhý příběh a chtěli jsme ti to říct, ale…“

„Měli jste mi to kurva říct,“ kvílí z plných plic, když udělá krok ke mně s hrozivým výrazem. Slzy se jí valí z očí, které jsou plné čisté zloby a momentálně ani trochu bolestí. Očekávám, že ta se dostaví později a odvane tím hněv. Zaslouží si to vědět.

„Chtěli jsme,“ říkám zoufale. „Ale chtěli jsme si být nejdříve naprosto jistí a včera jsme se dozvěděli něco, co nás vedlo k domněnce, že to neudělal.“

Usměje se a otočí se ke mně zády, jde přes parkoviště směrem k vnitřnímu parkovišti, než k výtahu. Následuju ji. „Přísahám Caroline. Zastav a poslouchej mě, všechno ti řeknu.“

„Jako bych ti teď mohla věřit,“ říká a rukou si utírá slzy z tváře.

„No prostě na chvilku zastav a poslouchej můj příběh a pak si udělej úsudek,“ říkám jí, jak za ní běžím, abych s ní udržela krok.

Zastaví se, což nečekám a málem do ní narazím, ale rychle se srovnám. „Víš, věc je…“

„Víš,“ přeruší mě. „Nevím, na koho jsem víc naštvaná…na Becka za to, že mi neřekl něco, co jsem měla právo vědět nebo na tebe, že jsi přišla do jeho života a přinesla všechny ty sračky sebou.“

„Na mě,“ říkám vážně, když natáhnu ruku a dotknu se jejího předloktí. „Buď naštvaná na mě. Beck byl vždy tvůj šampión, takže přesuň každý kousek své bolesti na mě. Dobře?“

V Carolininých očích se znovu objeví slzy a její ramena se svěší, jak se s tím snaží vnitřně bojovat. Vzhledné k betonovému stropu nad námi a říká s nevěřícím stenem: „Ó Bože…JT je můj bratr?“

„Ano,“ šeptám.

„A znásilnil mě?“

„Beck a já jsme si to nemysleli, ale pojďme do tvého aut, ať máme trochu soukromí, než nás najdou reportéři. Řeknu ti všechno, ano?“

Caroline se na mě podívá a přikývne, klapajíc opět podpatky a stoupá po schodišti do druhého patra.

Následuji ji a snažím se zklidnit své splašené srdce. Je to pro mě příliš moc dramatu. Beck tam sedí, zatímco jsou proti němu kladeny důkazy. Na veřejném sezení byla řečena taková skandální bomba, která oběhne všechna zpravodajství, aby slízli smetanu a Beckovu sestru naprosto ničí něco, co jí mělo být řečeno už dávno.

Když obě nastoupíme do jejího auta, natočím své tělo doleva, abych se na ní dívala přímo. Ona sedí čelem dopředu, skoro jako by se mě bála. Ve skutečnosti je její pohled přilepen na volantu.

„Když jsem byla v JTho domě a on mě škrtil, řekl mi, že bych měla něco vědět před tím, než umřu.“

Caroline těžce polkne, ale neodlepí pohled od volantu.

„Řekl mi, že to byl on, kdo tě znásilnil,“ řekla jsem jí tiše. „Udělala jsem špatný úsudek a neřekla to té noci tobě ani Beckovi. Druhý den jsem to řekla Beckovi a zprvu jsme se domnívali, že bude nejlepší ti to říci.“

„Měla jsi mi to říct hned tu noc,“ zašeptala, dívajíc se stále vpřed.

„Já vím,“ řekla jsem jí s plným přijetím tohoto přešlapu z mé strany. „Rychle jsme si uvědomili, že bys to měla vědět…že to před tebou nemůžeme skrývat. Nejdříve jsme si to mysleli, věděli jsme, že to potřebuješ uzavřít a znát podrobnosti, bez ohledu na to, jak bolestivé to může být. Jako člověk, který pravděpodobně nikdy nebude znát pravdu, věděla jsem, že je to zřejmé, že bys to měla vědět.“

„Ale řekla jsi, že sis nemyslela, že je to pravda,“ říká Caroline a obrátí se na mě, poprvé od té doby, co jsme nastoupili do auta. „Něco se muselo stát, když sis myslela, že JT lže.“

Přikývla jsem. „To, co jsem nemohla dostat z hlavy, byla skutečnost, že pokud mě i tebe znásilnil JT, jeho DNA by muselo být známo. DNA z mého případu bylo dáno do systému. Takže to znamenalo, že buď lže JT, nebo že DNA z mého případu nebylo v systému. Minulý měsíc, vyšetřovatel, kterého Beck najal, aby nám pomohl se vším ohledně spisu, se k němu rychle dostal. Všiml si, že ve složce ohledně mého případu chybí dokument, který informuje o tom, že informace o nalezeném DNA byla dána do databáze. Takže jsme Beck a já chtěli zkontrolovat, že tam opravdu není. Poté, co to ověříme, jsme měli v úmyslu ti to říct.“

„A nech mě hádat,“ říká tiše s plným vědomím těch sraček, komplikace a bordelu. „DNA z tvého případu v databázi je.“

„Ano. Včera jsem mluvila s policistou, který vyšetřoval mé znásilnění a ověřil mi to. Protože jsem věřila, že mě JT znásilnil a že to bylo jeho DNA, tak jsem se domnívala, že mi lhal o tvém znásilnění. Nebyl žádný důvod, abych ti to tedy říkala.“

„Mýlíš se,“ říká s mírným vztekem. „Měli jste mi alespoň říct, že byl JT můj nevlastní bratr. Dobře…Beck mi to měl říct. Jak dlouho to ví?“

„To měl,“ připouštím. „Ale to je něco, co si musíš probrat s ním.“

Caroline se jemně a hořce usměje. „Pro všechna Beckova remcání a bědování o udržování tajemství v naší rodině…jeho herectví ohlední získání pravdy…on lhal nejvíc.“

„Je mi to líto,“ říkám jí prostě. Protože mi to líto je. Líto, že právě slyšela tu hroznou zprávu a nejvíc to, že má všechny důvody být naštvaná na svého bratra, že ji držel v nevědomosti.

Ale není na mě, abych tuhle bitvu bojovala za Becka, pokud jde o Caroline. Bude se toho muset chopit sám a vyřešit si tenhle problém sám.

To znamená, jestliže nepůjde na zbytek svého života do vězení.

Ticho visí ve vzduchu potom, co se Caroline právě teď všechno dozvěděla. Její oči sklouznou zpět na volant. I když vím, že to bude trápení, jít po těchto událostech dál, tak také vím, že je to silná a houževnatá žena, která se přes to nakonec dostane.

„Myslíš si…“ začala mluvit a náhle se zastavila, jako kdyby opravdu nechtěla znát odpověď na otázku, kterou se chystala říct.

Stále se držím určité míry statečnosti, kterou potřebuje.

Polkne a začne znovu. „Myslíš si, že JT věděl, že jsem jeho nevlastní sestra, když mě znásilnil?“

Vnitřně se zachvěji, protože tohle je to, co dělá celý příběh desetkrát horší. Ale řeknu jí pravdu. „Ano, věděl to.“

Caroline sebou trhne, její tvář zbledne a spodní ret se chvěje.

„Beck se ptal otce po pohřbu a váš otec řekl, že to JTmu řekla jeho matka, když mu bylo osmnáct,“ řekla jsem s brutální upřímností. V žádném případě před ní nebudu nic skrývat.

„Ally je skvělá, že jo?“ Ptá se Caroline slabým hlasem a vím, co chce, abych jí to potvrdila. To, že se jí nijak nedotklo ošklivé znásilnění a incest.

„Je naprosto perfektní a celá ty,“ řekla jsem jí po pravdě a položila jsem jí mojí ruku na rameno a stiskla ho. „Po všem špatném, co se ti stalo, a dokonce vědění této hrozné pravdy, vím, že to zvládneš, protože máš Ally a nic lepšího v tvém životě tě nemohlo potkat.“

Z Carolininých úst vyskočí malý vzlyk a brečí přes zavřené oči, zatímco mrštně přikývne na souhlas. „Vezmu si každý kousek této hrůzy,“ řekla chvějícím se hlasem, otevřela oči a podívala se na mě. „Každý kousek z ní vyměním za nádherný dárek, který jsem z toho dostala.“

„Není jiný způsob, jak se na to dívat,“ souhlasím, moje ruka klesne a chytí její, která leží bezvládně na klíně. Naše prsty se propletou a zmáčknou.

Caroline nakloní hlavu a její oči se rozšíří, když si něco uvědomí. „DNA…jestliže DNA v tvém případě neodpovídá JTmu…pak…?“

Nonšalantně pokrčím rameny, i když mě bodne bolestí u srdce. Caroline nepotřebuje vědět, jak špatně se kvůli tomu cítím, tak jí říkám: „Musela jsem se splést.“

Zavrtěla hlavou a mačká moji ruku tak silně, že mi odumírají konečky prstů.

„Jsem si jistá, že se najde rozumné vysvětlení.“

„Možná,“ řekla jsem, když vytáhnu svou ruku z její. „Ale to je starost na jindy. Jestliže jsi ohledně toho v pořádku, chci se vrátit do soudní síně k Beckovi. Jdeš?“

Přikývne hlavou. „Jo...vezměme to přes koupelnu, abych se mohla trochu upravit. Nechci naštvat Becka, ale možná bych vystrašila reportéry, až na ně narazíme.“

Směji se. „Vy dva…vaše vazba je úžasná. Vím, že máš spoustu důvodů, proč být na něho naštvaná, ale máte mezi sebou takovou lásku, která je nedotknutelná. Ve skutečnosti vám to trochu závidím.“

Caroline se na mě usměje. „Máš s ním to samé. Nikdy o tom nepochybuj.“

Nepochybuji…nepochybuji o tom. Ale mám obavu, že nemusí být dobrá věc, když se snažíme držet skládačku lží pohromadě, protože jsme poháněni láskou, která mezi námi je.