SF - 16. kapitola

Překlad: Tanulka

Beck

Jsem veden do soudní síně v Marin Country v poutech, ale byl jsem ušetřen kombinézy v barvě khaki, kterou jsem dostal včera v noci, zatímco jsem si užíval noční ubytování v oddělení šerifa Marin Country. Sela mi poslala jeden z mých obleků, který mi donesl Doug, když jsme se spolu setkali v soukromé poradenské místnosti hned vedle soudní síně, kde se bude konat moje obžaloba. Prošel se mnou znovu celý proces, co by se mohlo dít, což už se mnou všechno probíral včera večer poté, co jsem byl zatčen.

Snažil se mě uklidnit, říkal mi, že důkazy jsou nepřímé, ale neuklidnil jsem se od té doby, před pár dny, kdy mi řekl, že většina vražd byla usvědčena díky nepřímým důkazům. Příkaz k zatčení se opíral o detaily, ale řekl, že je to standard. Motiv a DNA byly zmíněny, ale nic z toho mě nepřekvapilo. Policie dala jasně najevo již ve svých otázkách, že mám spoustu motivů, na které se mě ptali. Také jsem jim řekl, že moje DNA je po celém JTho době, pocházející z minulosti.

Oči mi zalétnou do přední řady za stůl obžalovaného, kde budu sedět já s Dougem a cítím, že boje tělo bobtná nedůvěrou, když vidím Selu a Coline sedět vedle sebe. Povzbudivě se na ni usměji, ale jejich výraz je ztuhlý. Vidím v jejich očích hrůzu. Hned za nimi vidím Lindu, jejíž pohled je plný podpory a sympatií. Přiloží si konečky prstů na rty, políbí je a odešle mi vzdušný polibek. Usměji se na ni a jsem vděčný, že je tady. Musím předpokládat, že moje zatčení bylo ve všech zprávách a bojím se o stabilitu Cukřenky. Budu se muset spojit s naší vedoucí operačního, aby úzce spolupracovala se všemi odděleními a udržela věci v chodu. Ostatně je to její práce.

Policista mě vede ke stolu, kde mám sedět. Doug se sklání nad stolem, který je kousek od našeho v klidně mluví s ADA Hammondovou. Má tvrdý výraz, když ukazujeme směrem ke složce, kterou má před sebou a potřásá hlavou popírajíc všechno, na co se jí ptá. Doug se narovná, obrátí se ke mně a poté mi strážce odstraňuje pouta. Poté mě obejde, tvrdě mi stiskne rameno.

„Mohu pozdravit Selu a Caroline?“ Ptám se ho a jsem naprosto šílený z toho, že jsou jen takový kousek ode mě.

Zavrtí hlavou a odsune si svou židli od stolu. „Je mi líto. Pouta Vám sundali jen proto, že sedíte u stolu s právním zástupcem. Neváhejte a posaďte se.“

S povzdechem se mu dívám přes rameno na mou lásku a mou sestru, dávajíc jim malý úsměv předtím, než si sednu vedle Douga. Soudní síň je plná nečinného tlachání. Je plná téměř celá její kapacita a přemýšlím nad tím, kolik z těchto lidí jsou reportéři oproti rodinným příslušníkům ostatních obžalovaných, který čekají na obžaloby. Nebo možná i rodinných příslušníků obětí.

Otočím hlavu vpravo a podívám se přes svoje rameno do první řady za stolek státní návladní. A opravdu, Candace a Colin Townsend tam sedí, oba na mě upřeně hledí s chladnýma tvrdýma očima.

Hruď se mi svírá bolestí, protože i když nejsem moc blízko u nich, jsem rád, že je tak dlouho znám a to i nezákonnému vztahu Candace s mým otcem. Nikdy se na mě nedívali jinak, než s respektem za moje úspěchy.

Částečně očekávám, že blízko Townsendových budou i moji rodiče, takže mé oči prohlíží zbytek sedadel, ale nevidím je. Nikdy za milion let bych neočekával, že budou sedět na mé straně soudní síně, jako podpora jejich syna a opravdu to nečekám. V posledních dvou dnech, jsem oba z mého života odřízl a jsem s tímto rozhodnutím stále v pohodě.

Kromě toho, kdyby se se mnou ukázali, bylo by to pro ně nanejvýš trapné. Odhaduji, že jsou oba zalezlí právě teď v domě. Nejspíš se krčí v hanbě, kterou jim údajně jejich syn udělal.

„Povstaňte,“ slyším, jak se dveře za lavicí soudce otevřou, a soudní vykonavatel kráčí přes místnost. Stojím jako všichni ostatní v soudní síni. Soudce Reyes – muž, který zřejmě podepsal můj zatykač – vstoupí na stupínek ve víru černého pláště. Je to malý muž s inkoustově černými vlasy a karamelově zbarvenou kůží. Myslím si, že je z Latinské Ameriky, ale Doug mi včera říkal, že je to Filipínec mající dvojí občanství.

Doug a já jsme včera o soudci Reyesovi diskutovali dlouho do noci, protože se zdá, že je dobrou věcí, která se mi stala, že jsem byl zatčen. Soudce Reyes býval kriminální obhájce, a zatímco soudci mají být nestranní, on se většinou přiklání ve prospěch obhajoby. Což neznamená, že mávne kouzelnou hůlkou a pustí mě, ale mě Doug mě ujistil, že jsem nemohl dostat oddanějšího soudce, který zajistí, že stíhání bude probíhat podle pravidel.

Také mi řekl, že dnes se nic moc dít nebude. Obvinění nebylo nic víc, než aby mě obeznámil s mými ústavními právy, přečetl mi obvinění vůči mně a dal mi možnost projevit se, zda jsem nebo nejsem vinen. Pak bude mít menší bitvu Doug, který se bude snažit mě dostat ven na kauci.

„Dobře,“ říká soudce Reyes, když zvedne složku ze svého vyvýšeného stolu. Otevře ji a pročítá dokument. „Máme tady záležitost stát proti Beckettu Northovi.“ Soudce vzhlédne od dokumentu na mě. Doug se zvedne ze židle a já ho následuji. „Pane Northe…jste obviněn z vraždy prvního stupně státem Kalifornie. Mojí prací je Vás obeznámit s Vašimi ústavními právy. Za prvé, máte právo na právního zástupce, a pokud si ho nemůže dovolit, bude Vám státem přidělen bez dalších nákladů. Vidím, že Vás zastupuje pan Doug Shriver, takže je to bezpředmětné. Za druhé, máte právo nevypovídat. To znamená, že v žádném okamžiku nemůžete být nucen vypovídat. Pokud by Vás to mohlo zaplést do tohoto trestného činu. Máte také nárok na rychlý soudní proces jak jen proces s porotou složenou z Vašich vrstevníků může být. Nyní, i když jsem si jistý, že Vám vše Váš právní zástupce vše vyjasnil, ale přesto s musím zeptat. Chápete tato práva, která Vám byla přečtena?“

„Ano, chápu, Vaše Ctihodnosti,“ říkám s jistotou, i když upřímně řečeno se mi třesou kolena.

„A jak byste se chtěl vyjádřit k tomuto obvinění, pane Northe?“ Ptá se.

„Nevinen,“ odpověděl jsem s ještě větší silou v hlase.

Nechtěl jsem kurva, aby to vypadalo, jako že něco hraju.

„Řádně zaznamenáno,“ říká soudce Reyes a dělá si zápis do složky před sebou. „Stanovuji předběžné jednání na pondělí v deset dopoledne.“

To mě překvapuje. Je pátek a nemyslel jsem si, že by se věci hýbaly tak rychle. ADA Hammondová rychle vstane ze své židle. „Vaše Ctihodnosti, stát požaduje trochu více času. Zákon stanoví, že předběžný výslech může být stanoven až deset dnů ode dne obžaloby.“

Soudce Reyes zní naprosto znuděně. „Ve skutečnosti, slečno Hammondová, zákon říká, že může být stanoven do deseti dnů od obžaloby. Myslím si, že někdo by mohl argumentovat, že bych to mohl také stanovit na zítra, ale jelikož jsem nakloněn dobrým mravům, zítra je sobota, jdu na narozeninovou párty své vnučky, tak si zase sedněte. Všechny strany uvidím v pondělí v deset dopoledne.“

Hammondová si rozzlobeně sedla.

„A teď pojďme prodiskutovat kauci,“ říká soudce Reyes.

Hammondová opět vyskočí ze své židle tak rychle až se odsune dozadu a narazí do překážky, která odděluje diváky. „Vaše Ctihodnosti, stát je proti jakékoliv kauci a požaduje, aby obžalovaný byl vzat do vazby. Byl spáchán ohavný čin, poháněný přitěžujícími faktory, které během procesu budou odhaleny a žalovaná strana je pro společnost nebezpečná. Kromě toho je tento muž nesmírně bohatý a má možnost uprchnout, kdyby byl propuštěn.“

Soudce Reyes, stále bledý nudou se obrátí na mého právníka. „Pane Shrivere?“

„Vaše Ctihodnosti, slečna Hammondová má pravdu…byl spáchán hrozný zločin, ale vidíte nevinného člověka, kterého zatkli a který neměl s tímto činem nic společného. Pan North si zaslouží presumpci neviny, jak říká zákon. A vzhledem k tomu, že už neuděláme nic s tím, že je bohatý, můžeme alespoň zaplatit dostatečně vysokou kauci, aby ho to bolelo. Ohledně jeho možného útěku, může odevzdat pas, aby bylo zajištěno, že nemůže uprchnout. To se mi zdá poměrně jednoduché.“

Člověče, mám toho chlapa rád. Je to trochu k nakrknutí, ale dobře odůvodnil a nikdo nemůže proti tomu, co říká argumentovat. Alespoň já ne.

Soudce Reyes kývne na Douga a říká: „Kauce je stanovena na pět miliónů dolarů a obžalovaný odevzdá pas až do soudního procesu.“

„Vaše Ctihodnosti,“ říká téměř s podrážděným hlasem Hammondová. „Pokud ho nevezmete do vazby, žádám alespoň o domácí vězení s náramkem na kotníku.“

Soudce Reyes se podívá na Douga s pozvednutým obočím a přemýšlí o své argumentaci.

„Opět platí, že v očích tohoto soudu je pan North považován za nevinného. Má velkou korporaci, která funguje a zaměstnává přes padesát lidí, kteří jsou závislý na jejich pracovních místech. Musí mít svobodu, aby i nadále mohl provozovat své podnikání. Pokud nad ním musíte mít kontrolu, tak mu jednoduše uložte, že musí zůstat v Kalifornii. Jestliže má podnik i mimo Kalifornii, může soud rozhodnout, zda může nebo nemůže vycestovat z Kalifornie.“

Reyes se ani nezastaví. „Souhlasím a tak to bude. Je ještě něco jiného, než se přesuneme na další případ?“

„Ne, Vaše Ctihodnosti,“ říká Doug zdvořile.

„Ne od státu,“ říká rozmrzelým hlasem Hammondová.

„Výborně, Vykonavatel…zavolejte další případ.“

V průběhu další hodiny jsem cestoval zpátky na oddělení šerifa, tentokrát bez pout a byl jsem propuštěn z jejich systému. Vrátili mi moje oblečení, peněženku, telefon a hodinky. Po celou dobu se mnou Doug zůstal, i když jsem trval na tom, aby se Sela a Caroline vrátili do bytu.

Říká mi, že výslech nebude nic víc, než to, že stát bude poskytovat své důkazy a soudce Reyes určí, zda jsou postačující k tomu, aby šly k soudu.

Doug mi říká, že to buď zlomí obžalobu, nebo mě.

Nikdy se mě nezeptá, zda jsem JTho zabil.