SF - 13. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Listuji učebnicí, kterou jsem si dnes ráno vyzvedla v univerzitním knihkupectví pro mé studium s názvem Vnímání a cit, které je naplánované na pozítří. Jen zabíjím čas, když čekám na Becka, zatímco má výslech na policejní stanici a piji svůj druhý šálek čaje. Dnes máme Beck a já napilno. Dnes ráno, co jsme šli do jeho firmy, kde se v největší konferenční místnosti shromáždili všichni zaměstnanci, které měli. Lidé stáli bok po boku, tři až čtyři v řadě za sebou kolem stolu, protože všichni poslouchali Becka mluvit s upřímným smutkem nad smrtí JTho. Několik jich plakalo, většina měla kamennou tvář. Karla tam nebyla a předpokládám, že byla dnes příliš pohlcena zármutkem.

Ve skutečnosti, Beck všem řekl, že zavírá kancelář až na minimální technickou podporu do příštího pondělí a pak jsem čekala, zatímco kolem mě proudili zaměstnanci a vyjadřovali Beckovi soustrast. Během jedné hodiny bylo po všem, vyšli jsme ven a zamířili do knihkupectví, abych si koupila materiály pro jarní semestr. Dali jsme si rychlý oběd a zamířili do Sausalito, kde se měl Beck setkat s jeho právníkem před plánovanou hodinou „rozhovoru“.

Ale buďme upřímní….je to výslech.

A ve chvíli, kdy oba vyšli z kavárny a zanechali mě tu od přibližně 13:50, jsem se pořádně strachovala o to, co se děje.

Ve dvě odpoledne, jsem se už nestrachovala vůbec. Dveře kavárny se otevřely a zvonek nad dveřmi upozornil na to, že někdo vstoupil. Viděla jsem detektiva DeLatemera přicházet ke mně. Upíral na mě oči a věděla jsem, že se bez pochyb z jeho strany jednalo o plánovanou návštěvu. Detektivové se rozdělili mezi Becka a mě, udeřit na mě, když je Beck zabaven plánovaným setkáním.

Jak prohnané a moje dlaně se začali okamžitě potit.

Přišel ke mně, ani se neotravoval s předstíráním, že se jedná o náhodné setkání a že si jde náhodou koupit kávu. „Slečno Halstead…jaká náhoda, že Vás potkávám,“ říká s příjemným úsměvem.

„Jo, náhoda,“ řeknu suše.

„Jen jsem si přišel pro svou obvyklou kávu,“ říká, když se otočí směrem k pultu. „Mohu Vám něco objednat?“

„Ne, děkuji. Mám vše,“ říkám s pokývnutím k mému čaji.

„Hned jsem zpátky,“ říká se stejným veselým úsměvem.

Dívám se, jak si objednává a trpělivě čeká na svou objednávku. Ruce mající nedbale zastrčené do kalhot, kývajíc se dopředu a dozadu na špičkách. Když má kávu v ruce, otočí se a jde zpátky ke mně. Bez pozvání se posadí k mému stolu.

„Studujete?“ Ptá se, když se dívá dolů na mou učebnici předtím, než se napije kávy.

„Jen tak listuji,“ říkám mile, nutíc se, aby to vypadalo, že nezním jako provinilý zkurvený vrah.

„Brzy mi začne jarní semestr.“

„Co studujete?“

„Začínám magisterské studium poradenské psychologie.“

„Zajímavé,“ říká, když se pohodlně posadí na malou kavárenskou židli. „Moje dcera studovala psychologie, ale nakonec přešla na společenské vědy.“

„Může díky tomu jít mnoha cestami ušlechtilé kariéry,“ říkám mu vesele, snažíc se tak udržet konverzaci v naději, že se tak vyhneme těžším otázkám.

„Takže, nebudu Vás nudit kecy okolo,“ říká a vrací se zpět do práce. „Já vím, že pan North je momentálně na stanici a mluví s mojí kolegyni a vím, že vy jste tady. Myslel jsem si, že bychom si mohli popovídat. Tak jako tak se chystáme Vás pozvat na formální rozhovor.“

„Oceňuji Vaši upřímnost,“ řekla jsem, ale opravdu jsem to nemyslela.

„Víte, že máte právo na právního zástupce, pokud chcete, aby tady byl,“ nabízel mi. Čekala jsem, že bude pokrčovat, ale mlčel…sledoval mě.

„Myslela jsem si, že seznam mých práv je mnohem delší,“ zamumlala jsem.

Směje se a je to upřímné. Je to fakt dobrý policajt. „Četl bych Vám Vaše práva, jen pokud byste byla zatknuta. V tomhle ohledu nemám žádné úmysly, pokud vy nemáte úmysl se přiznat k vraždě pana Townsenda.“

Můj čaj skoro exploduje v mých střevech, ale podaří se mi ho udržet a jen se pobaveně usměji. „Jo…to určitě neudělám, protože by to nebyla pravda.“

„Takže je v pořádku, abyste se mnou teď mluvila?“ naléhá.

„Jasně,“ řekla jsem, ale mám chuť zvednout svou učebnici, praštit ho s ní po hlavě a utéct.

Do Mexika.

Beck mě tam později najde.

„Dobře. Samozřejmě bereme tu informaci ohledně hazardních her velmi vážně. Obdrželi jsme záznamy z nemocnice a není pochyb o tom, že byl zbit. Ověřili jsme si, že ho byl pan North vyzvednout, takže si myslíme, že jsou to věrohodné důkazy o tom, že do toho pan North nebyl zapojen.“

Myslí si to?

„Ale nyní hledáme něco jiného,“ říká a pak čeká, že já něco řeknu.

Snažím se to přečkat, ale mlčení je nesnesitelné, tak jsem řekla: „No, já o tom nic nevím. Jen to, co mi Beck řekl poté, co přišel tu noc, co byl JT zbyt, domů.“

DeLatemer přikývne. „Jsem si jistý, že detektiv Denningová se dozví více od pana Northa. A je mi líto, ale musím se zeptat, kde jste byla 4.ledna mezi polednem a pěti odpoledne?“

Přikývla jsem s jistotou. „Byla jsem ve škole, kde jsem měla vyučování asi do půl jedné. Pak jsem šla studovat domů a Beck přišel asi ve dvě.“

„Mám to,“ říká, jako bychom byli dva kamarádi na pivu. „Takže máme zhruba hodinu a půl, kdy Vaše místo pobytu nemůžeme ověřit, že?“

Pobaveně se usměji. „No, jsem si jistá, že u vrátného na recepci si můžete ověřit, kdy jsem přišla ze školy. Ale detektive, pokud si myslíte, že jsem měla čas se dostat do Sausalito, zabít JTho a vrátit se před příchodem Becka, tak přeji hodně štěstí ve snaze najít pro to logistiku.“

Směje se se mnou a bezstarostně krčí ramena. „Hele…víte, musím se na tyhle věci zeptat, že?“

„Samozřejmě,“ řekla jsem laskavě a snažila jsem se, aby to znělo opravdu upřímně, když on pokračuje ve vyptávání se mě na má nejtemnější tajemství.

„Takže…řekněte mi o vztahu Becka a JTho. Chápu, že jsou přátelé od věky věků a samozřejmě…velký úspěch Cukřenky, že?“

„Neuvěřitelný,“ Souhlasím s úsměvem. „Ale obávám se, že toho víc nevím. Beck a já spolu nejsme moc dlouho a upřímně řečeno, byla jsem s ním a JT dohromady jen párkrát.“

„Říkal Vám Beck něco o napjatých vztazích mezi nimi?“

„Myslím si, že každé obchodní partnerství je má, ne?“ Řekla jsem neurčitě. „Ale nemyslím si, že by to bylo nějak problematické.“

„A řekla jste, že jste s nimi dohromady mockrát nebyla,“ říká, když se skloní pro svou kávu. Napije se a postaví ji zpátky na stůl. „Povězte mi příklady.“

„Takže…setkala jsem se s JT krátce na večírku Cukřenky, té noci, co jsem se seznámila s Beckem. Pak jsem ho potkala v kanceláři u Becka a obě tyhle setkání byla krátká, jen pár minut. Pak jsme byli jednou na společné večeři v restauraci a to si přivedl rande. A v poslední době jsem ho viděla na vánoční večírku u Beckových rodičů. Opět platí, že to bylo jen pár slov.“

„Ještě něco jiného?“

„Ne. To je všechno.“

DeLatemer přikývne. „A co si o panu Townsendovi myslíte?“

A tady, nemůžu lhát. Prostě nemůžu.

„Nestarala jsem se o něj,“ říkám detektivovi. „Zjistila jsem, že je arogantní a misogynní (proti ženám). Ale byla jsem k němu zdvořilá, protože jsem nechtěla, aby to způsobilo něco mezi ním a Beckem.“

„Věděl Beck, jak jste se ohledně jeho partnera cítila?“

„Pravděpodobně ne,“ lhala jsem mu do tváře. „Držela jsem to v sobě. Nechtěla jsem být nepříjemná přítelkyně, víte?“

„Chcete říct, že Beck neměl o Vašich pocitech ponětí? Myslím si, že vypadá jako docela chytrý chlap. A pokud byl pan Townsend takový, jak říkáte, že byl, pak to jistě pro Becka nebyla novinka, ne?“

„No jo. Beck to ohledně JTho věděl.“ Připouštím, ale mám pocit, že se stojím na kluzkém svahu. „Ale to bylo podnikání, víte.“

„Ale Beck chtěl JTho vyhodit z podniku, viďte?“

Kriste. Rozhodně stojím na kluzkém svahu.

„Ano,“ Musím mu po pravdě říct, protože to policie jistě ví. „Diskutovali o tom.“

„Spíše se hádali, ne?“

„Asi,“ odvětím. „Beck mě opravdu nezasvěcoval do podrobností.“

A hovno, hovno, hovno. Zněla jsem dost provinile, znělo to dost vyhýbavě. Cítím, jak mi po zádech stéká kapička potu. Čekám shrbeně, až na mě znovu udeří.

Ale místo toho, zvedne svůj šálek a vstane. „No, nechci Vás dále zdržovat. Myslím, že co jsem potřeboval, mám.“

Nejsem si jistá, jestli je to dobře nebo špatně, ale zdvořile se na něho usměji. „Ráda jsem Vám pomohla.“

Kývne hlavou a rozloučí se. „Přeji hezký den, slečno Halstead.“

„Vám také,“ zamumlám a sleduji, jak vychází z kavárny, a musím se držet, abych za ním nevyběhla.

A nekřičela, počkejte detektive. Udělala jsem to. Zabila jsem JTho.

Chci to udělat, protože je mi jasné, že se zaměřili na Becka a nemůžu snést pomyšlení, že ho vinní mým jménem. Nemůžu ani pomyslet nato, že je tu možnost zadržení.

Ale pak si vzpomenu na Carolinina slova, že musím Beckovi věřit, že děláme správnou věc. Musela jsem si vzpomenout na Beckovo sebevědomí a odhodlání, že děláme správnou věc, která je pro nás dva v tomto okamžiku ta nejlepší.

Nutím se, abych se uklidnila. Zhluboka dýchám v naději, že se moje srdeční frekvence vrátí do normálu. Znovu a znovu si říkám, že to všechno bude v pořádku.