SF - 12. kapitola

Překlad: Tanulka

Beck

Neznám tohoto advokáta, ale zdá se, že je více než schopný. Můj kamarád Robert Colling, který je rodinný právník, mi tohoto chlapa doporučil, Doug Shriver, aby mě zastupoval v jednání s policií. Nedlouho poté, co se policie po JTho smrti objevila v mém bytě, jsem zavolal Robertovi a jednoduše mu řekl vše, co potřebuje vědět.

Vzhledem k tomu, že JT zemřel za podezřelých okolností, se mnou policie chtěla znovu mluvit.

Robert zavolal Douga a Doug zavolal mě…

Mluvili jsme spolu asi patnáct minut a on mi poradil, že by bylo nejlepší, kdybych nejen spolupracoval při vyšetřování, ale byl aktivnější při domlouvání setkání s detektivy, jak požadují. A tak tohle je to místo, kde jsem teď, čekám ve velké konferenční místnosti v Policejní oddělení Sausalito, která není to, co jsem očekával podle sledování několika epizod Zákon a pořádek.

Místnost je sluncem pronikajícím velkými okny jasně osvětlena. Protější stěna vyplněna čirými skly s vertikálními žaluziemi, které jsou otevřené, takže můžeme vidět na chodbu, která je lemovaná jednotlivými kancelářemi se jmény detektivů na mosazných cedulkách vedle dveří. Stejně tak tato konferenční místnost, která má ovální konferenční stůl z třešňového dřeva s osmi židlemi kolem něj, které jsou potažené vínovou kůží.

Před tímto setkáním jsme se Doug a já setkali v nedaleké kavárně, společně se Selou, která tam na nás čekala. Je to zajímavě vyhlížející chlapík, kterého bych si okamžitě nespojil s velmi úspěšným obhájcem. Je mu okolo šedesáti, kudrnaté vlasy na krátko ostříhané a úplně šedé. Není moc vysoký a nosí nepopsatelně tmavý oblek s elegantním žlutým motýlkem.  Jeho vzhled působí spíše jako profesor v důchodu než jako žralok v soudní síni.

I přesto, že mi Robert Douga doporučil, udělal jsem si průzkum a ten chlap měl za sebou několik velkých případů a byl známý jako právník velkých celebrit, které se dostali do potíží. Ujistil mě, že mě nenechá odpovědět na nic, co by mohlo být jakkoliv vykládáno jako usvědčující, ale že bychom měli být, co nejotevřenější, jak jen můžeme být, tak aby si byli jisti, že nemáme co skrývat.

Snažil jsem se nesmát, když to řekl. Myslím si, že chudák Doug se dívá na všechny své potenciální klienty jako na nevinné.

Dveře konferenční místnosti se otevřou a vejde detektiv Denning, nesoucí podnos se třemi poháry s konvicí. Kopnutím zavře dveře a rychle na mě a na Douga kývne jako na pozdrav, než obejde stůl na opačnou stranu a posadí se. Zatlačením podnosu směrem k nám, říká: „Káva, jestli chcete.“

Doug si vezme šálek, ale já ne. Mohlo by to být paranoidní, ale nehodlám tu nechat svoje otisky nebo něco jiného. „Díky, ale nechci,“ odpověděl jsem zdvořile. „Už jsem dnes kávu měl a jedna za den mi stačí.“

„Chtěl byste raději vodu?“ Ptá se.

„Ne, děkuji.“

„Tak dobře,“ říká a opře se na židli, také ignoruje kávu. „Můj partner zařizuje nějaké další věci ohledně vyšetřování, takže jsem tu dnes jen já. Ale je to jen takové neformální společenské setkání, abychom získali více informací, které nám mohou ve vyšetřování nějak pomoci. Takže Pan Townsed byl zabit kvůli dluhu z hazardních her.“

Přikývl jsem s chápavým úsměvem, ale ona mě neoklame. Neformální společenské setkání – nejsem osel. Moc dobře jsem si všiml, že jakmile si detektiv Denning sedla ke stolu, tak se kamera umístěná v rohu zapnula, rozsvítilo se červené světlo.

Nemá sebou žádný poznámkový blok ani počítač a jsem si jistý, že chce, aby to vypadalo jako přátelské setkání, takže budu otevřený.

„Jsem si jistá, že jste si všiml kamery,“ říká a ukazuje palcem přes rameno za ní.

Jo. Všiml.

„Nahráváme naše setkání a můžete tedy pro záznam uvést své jméno?“

„Beckett North,“ odpověděl jsem.

„A vy jste právní zástupce Doug Shriver, který je tu dnes s námi, správně?“

„Správně.“

„Pane Northe, ráda bych se dozvěděla více o té hazardní hře a dluhu z ní. Říkáte, že pan Townsend někomu dlužil,“ říká téměř líně a mám dojem, že jí na tom opravdu nezáleží.

Tak jsem jí řekl vše, co vím, samozřejmě bez informace o tom, že jsem zorganizoval, aby Vanzant prohrál. Říkám jí o tom, že mi JT volal, abych ho vyzvedl z nemocnice a jak mi řekl, že se zadlužil bookmakerovi z Vegas. Že prohrál dva miliony a po prohře Vanzanta se částka zdvojnásobila. Jak všichni víme, tak Vanzant opravdu prohrál a ukázal svůj zadek veřejnosti. Řekl jsem jí, že se zdálo, že JT zpanikařil a prosil mě o peníze a ano, dokonce jsem přiznal, že jsem nejdříve nesouhlasil dát mu peníze. Nijak zvlášť se mi nechtělo k tomu přiznat, ale věděl jsem, že musím.

„To by okamžik, kdy jste se rozhodl, že ho vykopnete?“ Ptá se.

Přikývl jsem. „Řekl jsem mu, že mu dám jeden milion navíc a nebude mi to muset splatit a na oplátku jsem chtěl, abych podepsal převod vlastnického práva v naší firmě.“

Nezdála se tím vůbec překvapená a to mě znervózňovalo.

„Proč jste chtěl vlastnictví Cukřenky?“ Zeptala se.

„Protože nebyl schopen dělat jasná důležitá finanční rozhodnutí,“ vysvětluju. Tlačí na mě dál.

„A souhlasil s touto podmínkou?“

Pokrčil jsem rameny. „Nemám tušení. Očekával jsem, že mi zavolá a dá mi vědět svou odpověď v den, kdy zemřel. Měl tři dny na doručení peněz bookmakerovi a řekl jsem mu, že potřebuji nějaký čas, abych peníze připravil. Musel bych zlikvidovat nějaké fondy např.“

„Jestli mu dali tři dny na sehnání peněz, proč by ho zabíjeli před termínem?“ Ptá se a naklání se na židli.

„Nemám ponětí,“ řekl jsem jí. „Proč ho zmlátili hned poté, co prohrál sázku?“

„Není to otázka za milion, že ne?“ Zeptala se a usmála. „Nebo to může být otázka za pět milionů.“

Neopětoval jsem jí úsměv.

Detektiv Denning se naklonila na židli a položila si lokty na stůl, sepjala ruce. Byl pryč ten neformální policista a teď vidím toho, který má v očích rozhodnutí.

„Pane Northe…opravdu jste měl s panem Townsendem potíže, že?“ Ptá se potutelně a já vím, že odpověď na tuto otázku kurva není šlápnutí do tmy. Je zřejmé, že čmuchala v Cukřence ohledně mého vztahu s JTým.

„To není tajemství,“ řekl jsem upřímně. „Vymykal se kontrole. Drogy…hazardní hry. Bál jsem se, že stáhne firmu sebou na dno.“

„Ve skutečnosti jste se snažil ho vyplatit více jak jedenkrát, je to tak?“

Kurva. Hádám, že mluvila s obchodním právníkem JTho. Můj právník musí mlčet, protože je chráněn, ale JTho právník jistě pomáhá s vyšetřováním.

„To je pravda,“ řekl jsem, ale nenabídl jí žádné vysvětlení.

„A podle toho jak jsem pochopila Vaší dohodu o partnerství“ – wau, mluvila s JTho právníkem – „nemohl jste ho vytlačit, pokud by neudělal nějaký zločin, který by ohrozil přímo vaše podnikání, že?“

„Ano,“ zatnul jsem zuby a cítil jsem, že se začínám zlobit, jak si to všechno skládá dohromady.

„Takže drogy a nelegální hazard nebylo něco, za co byste ho mohl vyhodit, že?“

„Správně.“

„Ve skutečnosti, by se dalo říci, že jediný způsob, jak se ho dalo zbavit, bylo ochotně souhlasit s darem pěti milionu nebo kdyby byl mrtvý?“

Na tuhle otázku nechci odpovědět, ale místo toho se jí zeptám: „Detektive…obviňujete mě, že jsem zabil JTho, abych se ho zbavil v podnikání?“

Pokrčí rameny a poposedne si na židli. „Nikoho neobviňuji, pane Northe. Jen vyšetřuji všechny možnosti.“

„No, nezdá se, že byste to brala moc vážně, že ho jeho dluh z hazardní hry zabil,“ odseknu.

„Důkladně jsme zkontrolovali všechny telefonní záznamy pana Townsenda a jeho počítač. Nemůžeme najít žádnou komunikaci s nikým, kdo by nějak souvisel s hazardními hrami,“ říká.

„Používal telefonní budku,“ navrhuji.

Ignoruje mě a říká: „Co je však zajímavé, tak to byl hovor pana Townsenda s vaší přítelkyní a to několik hodin předtím, než zemřel. Ona mu pak volala zpátky. Nějaký nápad, proč?“

Na tohle jsem byl připraven, protože jsem věděl, že tuhle informaci policie snadno najde.

„Ano. Sela mi řekla, že jí nechal hlasovou zprávu, když byla ve škole. Zavolala mu zpátky a řekla mi, že chtěl mluvit o penězích. Chtěl, aby mu pomohla mě přesvědčit, abych ho nevykopl.“

„A co říkala?“ Ptá se detektiv Denning.

„Odmítla se do toho zapojit,“ řekl jsem jí. „Řekla JTmu, že je to mezi jím a mnou.“

„A to bylo všechno?“

„Tak to bylo.“

„Budeme chtít s ní o tom mluvit,“ říká detektiv Denning se samolibým úsměvem.

„Samozřejmě,“ odpověděl jsem zdvořile. „Jsem si jistý, že bude ráda spolupracovat.“

Pak se moje hlava mírně otočí a ona nepatrně změní vůči mě takticku. „Pane Northe…naše forenzní oddělení shromáždilo již dost důkazů z domu pana Townsenda. Krev, otisky, vlasy, vlákna. To je obvyklé. Zpracováváme je.“

„Vaše pointa?“ Ptám se, ale už kurva vím, kam míří.

„Byl byste ochoten nabídnout vzorek DNA, abyste mohl být vyloučen jako potenciální podezřelý?“ ptá se s vážnou tváří.  Nakloní se dopředu a pečlivě zkoumá mou reakci.

Ale dříve, než mohu cokoliv říci, odpoví Doug: „Ne bez povolení.“

Co to kurva, to zní, jako bych byl podezřelý, tak říkám: „Detektive, musím samozřejmě dát na radu mého advokáta, ale mohu říci, že jsem v domě JTho byl mnohokrát. Byl bych překvapen, kdyby se tam moje DNA nenašla.“

Přikývne, s vědomím, že je to pravděpodobně pravda. „A co Vaše přítelkyně?“

„Co je s ní?“

„Byla taky v jeho domě?“

V posledních dnech jsme se Selou tohle plánovali a mluvili o tom, ale o tomhle ne. Cítil jsem se jako idiot, že jsem na tohle nepomyslel a nezeptal se jí. Moje normální lidské reakční programování to chce popřít, ale přinutil jsem se k zamyšlení. Šance, že v domě najdou nějaké DNA Sely je, takže se rozhodnu detektivu Denningové lhát a modlit se, že mě to nekousne do zadku. „Ano. Sela a já jsme tam byli na večeři, na kterou nás JT pozval.“

„Kdy to bylo?“

„28. prosince,“ říkám jí a moje mysl létá v kalendáři. „Myslím si, že to bylo v pondělí večer.“

To byl ten týden, kdy jsem hrál kamarádství s JTým a doufal jsem, že získám jeho důvěru a věřil, že se tím ke mně přiblíží a brzy mě požádá o peníze. Doufám, že do prdele neměl nějaké jiné plány v to pondělí, kde použil kreditní karty nebo tak něco.“

Detektiv Denningová na mě na okamžik zírá, snad zkoumá pravdivost mých slov. Ale nakonec přikývne a řekne: „Ještě pár otázek, pane Northe a nechám Vás už jít.“

„Jasně,“ řekl jsem a cítil jsem, že mi z ramenou opadlo trochu stresu a zbytek postupně slábne.

„Pan Townsend byl váš nevlastní bratr, že?“

Kurva. Detektiv Denning byla fakt pracovitá, že tohle objevila.

„Správně.“

„To nebylo moc známo, že?“ Ptá se s téměř chlípným úsměvem.

Zavrtím hlavou. „Bylo to známo jen mě, mému otci a JTho matce.“

„Dobře, věděl jste, že to ví i pan Townsend?“

Doufám, že můj výraz překvapení bude vypadat opravdově. „Myslím si, že to nevěděl.“

Dobře, nevěděl jsem, že to ví do včerejška, kdy mi moje přítelkyně řekla, že jí to JT řekl, ale co. Denningová to absolutně nemůže vědět.

„Opravdu?“ Ptá se skepticky.

„Opravdu,“ odpověděl jsem tvrdě. „Věděl jsem to jen proto, že jsem zaslechl rozhovor mého otce a JTho matky, když jsem byl malý. Mluvil jsem o tom s tátou dvakrát, protože to bylo velmi důvěrné tajemství. Můj otec mi dokonce výslovně řekl, že to JT neví.“ Naser si, tati. Budeš se s tím tento týden muset vypořádat, až ti přijdou zaklepat na dveře a ptát se tě.

„To není to, co Vám Váš otec řekl,“ říká s téměř divokým úsměvem.

Zkurvený hajzl.

„Pak mi lhal,“ řeknu.

„Ve skutečnosti, vám řekl, že v jeho poslední vůli odkázal polovinu na JTho a polovinu na Vás, jestliže bude po smrti i Vaše matka,“ vracela mi úder zpět.

Opět jsem se snažil tvářit překvapeně, protože jsem tak nějak přišel na to, že to byla pravda, založená na JTho nabídce odstoupit od práv na tátově poslední vůli těsně předtím, než se pokusil Selu zabít a než se to otočilo a ona zabila jeho. „Jsem si jistý, že Vaše vyšetřování je důkladné, detektive Denningová, ale znovu…neměl jsem o tom potuchy a upřímně řečeno, seru na to. Nepotřebuji otcovi peníze.“

Její obočí se lehce zvedlo a byla v tom vidět trocha respektu, ale pak mi znovu podkopla nohy. „Věděl jste, že Vaše sestra byla z poslední vůle Vašeho otce vyškrtnuta?“

„Nevěděl,“ řekl jsem opatrně.

„Proč si myslíte, že to tak je?“ Ptá se mě s nakloněnou hlavou.

„Myslím, že to není Vaše věc,“ řekl jsem, když jsem se předklonil na své židli. Konečně se detektivu Denningové povedlo dostat se mi pod kůži.

„Caroline nemá s celou věcí nic společného.“

„V pořádku,“ říká Doug s rukou na mém rameni. „Myslím si, že pan North se více než snaží Vám pomoci, detektive. Nezapomínejte na to.“

„Pane Northe…kde jste byl 4. ledna mezi polednem a čtvrtou odpoledne?“

Věděl jsem, že to přijde.

„Byl jsem na obědě s kolegou v Michael Mina. Poté jsem běžel na trh a pak šel domů,“ řekl jsem jí.

„A kdo byl na tom obědě s Vámi?“ Ptá se.

„Dennis Flaherty. Má bezpečnostní a vyšetřovací firmu.“

„A co bylo cílem toho setkání?“ Tlačila na mě dál.

„Obávám se, že je to vzhledem k ochraně patentu důvěrné,“ říkám jí mile. „Ale mělo to, co dočinění s bezpečností pro Cukřenku.“

Přikývne, ale vím, že si to ověří. Je příliš důkladná a jsem rád, že je teď Dennis na chvíli ze země a stejně tak jsem rád, že jsem mu nevolal, protože jsem si jistý, že moje telefonní záznamy byly také zkontrolovány.

„Může Vám někdo potvrdit, že jste byl doma?“ Ptá se.

V sekundě jí odpovím svou malou lež. „Moje přítelkyně, Sela.“

„Někdo…kdo není tak, neobjektivní?“ Ptá se s úšklebkem.

„Ach, já nevím…je to moje přítelkyně. Občas je na mě naštvaná, zvláště při menstruaci.“

Super vtípek, chytrák Beck North.

Denningová na mě chvilku zírá a ušklíbne se na mě. Nakonec stočí oči na Souga. „To je vše, na co jsem se chtěla zeptat. Buďte v kontaktu, kdybych potřebovala něco dalšího.“

Doug ani já neřekneme ani slovo, ale sledujeme ji, jak prochází konferenční místností ke dveřím. Když položí ruku na kliku, zastaví se a otočí se na mě.

„Víte, že právě letos v listopadu zrušil odvolací soud předchozí rozhodnutí, že trest smrti byl v Kalifornii neústavní?“

„Vzpomínám si na to ze zpráv,“ říkám jí a žaludek se ve mně začal bouřit ve chvíli, kdy řekla trest smrti. „Jaký to má smysl?“

„Jen to, že obviněný z vraždy proplácí náklady, které jsou s tím spojené, pokud k vraždě došlo kvůli finančnímu zisku,“ říká jakoby nic.

Zkurvená děvka.

„Pak očekávám, že najdete toho, kdo zabil JTho a budete žádat vrácení poplatků, ne?“ Nemohu si pomoci, ale musel jsem se zeptat.

Nereaguje na mě, ale lehce kývne hlavou. „Přeji pěkný den, pánové.“