RT - 32. kapitola

Překlad: Teza

Faith

Potom, co si Ruthie dočistí zuby, přijde do svého pokoje a oblékne si pyžamo, což obsahuje Cadovo tílko. Při pohledu na to, spolu s její černou čapkou, mě zasáhne bolest do mého už tak těžkého srdce.

Znovu pohlédnu na hodiny a říkám si, kde je Christopher. Říkal, že po směně v posilovně půjde na návštěvu k Alisse, ale řekl, že bude doma dřív, než se setmí, a slunce právě zapadlo. Nikdy nechodí později než na čas, v který řekne, že přijde. Jdu pro mobil a vezmu si ho do Ruthienina pokoje a volám mu, zatímco Ruthie leze do postele.

Jde to rovnou do hlasové schránky. Rozhodnu se zavolat k Alisse domů. Nemůžu si pomoci a strachuji se, když mi řekne, že se neukázal, ani nenapsal. Potlačím strach a jako další zavolám do posilovny, doufám, že je stále tam.

Moje těžké srdce rychle buší, zatímco telefon zvoní, v naději, že to zvedne Cade, moje duše touží slyšet jeho hlas. Ty dva poslední dny bez něho byly absolutní trýzní. Naneštěstí to není on, kdo to zvedne – je to Jaxson. Když mi řekne, že tam Christopher není, a shrne mi, co se stalo, tak mě bolí u srdce z toho, že se s Cadem pohádal. Pomyšlení na to, že je někde sám a rozrušený, se mi hnusí. Alespoň doufám, že toto je to, co se děje. Ale pět hodino samotě? Kam by šel, když ne k Alisse?

Rychle zavolám Cooperovi a zvedne to na třetí zazvonění: „McKay.“

„Coopere, ahoj, to je Faith. Doufám, že tě nevyrušuju?“

„Ahoj, Faith, vůbec ne. Všechno v pořádku?“

„Doufám, ale… Christopher ještě nepřišel domů. Po škole měl směnu v posilovně, pak šel navštívit Alissu. Nicméně, v posilovně nezůstal, zhádal se s Cadem,“ vysvětlím tiše, hrdlo se mi ucpává lítostí nad tou myšlenkou. „Jaxson říkal, že odešel opravdu naštvaný a právě jsem mluvila s Alissou a přišla jsem na to, že se vůbec u ní doma neukázal, ale obavy mám z toho, že jí ani nenapsal, že nepřijde. Odhaduji, že mu mohla dojít baterka v mobilu vzhledem k tomu, že je teď vypnutý, ale nevím, kde by mohl být tak dlouho. Doufala… doufala jsem, jestli by ti nevadilo se po něm jet podívat? Možná zkontrolovat skateboardový park? Jestli máš práci, tak to nevadí, můžu požádat Katelyn, aby přišla a zůstala s Ruthie a já se půjdu podívat.“

„Ne, to nevadí, už nasedám do auta. Buď na telefonu a já ti zavolám, když ho najdu, nebo mi dej vědět, když přijde dřív domů.“

„Dobře, dám. Děkuju, Coopere. Vážím si toho.“

„Bez problému. Neboj se; jsem si jistý, že je v pohodě. Vím o pár místech, kde ho hledat, brzo ti zavolám nazpátek.“

Znovu mu poděkuji a zavěsím, pak shlédnu dolů na Ruthie ležící v posteli, její velké, modré oči jsou smutné, zatímco na mě zírá. „Tade a Twistiphworse hádali?“

Smutně přikývnu a vlezu do postele vedle ní a opřu se zády o čelo postele. Zvednu ruku, když se zkroutí k mému boku, a držím ji stejně, jako jsem ji držela poslední dvě noci. Obě máme kámen na srdci ze stesku po Cadeovi. „Jo, Jaxson říkal, že se dostali do roztržky, ale šerif Cooper říkal, ať se nebojíme. Ví o několika místech, kde by Christopher mohl být.“ Doufám, že má pravdu a že se mi brzo ozve, ale nemůžu si pomoct a sužují mě pochyby. Kde by mohl být?

„Oplavdu mi chybí velikán,“ vykucká nešťastně.

Ztěžka polknu a snažím se mluvit přes slzy, které mi ucpávají hrdlo. „Já vím, zlato, mně taky, ale teď musíme být trpělivé a mít víru, že se všechno vyřeší. Musíme pamatovat na to, že se teď taky trápí a že potřebuje čas se s tím vypořádat, ale vím, že jemu taky chybíš, a ví, kde jsme, pokud nás bude potřebovat.“

Řekla jsem Ruthie všechno o Cadově sestře, ne do závažných detailů, ale tak aby tomu mysl šestiletého dítěte porozuměla. Cítila jsem se špatně, že jsem ho zradila, ale zasloužila si vědět, proč se choval takovým způsobem, proč se taktocítí a proč takovým způsobem slovně zaútočil na mého otce. Jenom doufám, že to řeší, nebo se aspoň snaží to vyřešit, ale potom, co jsem slyšela o jeho a Christopherově hádce, předpokládám, že se mýlím.

Pár minut ležíme v hrobovém tichu, stále svírám v ruce mobil a s úzkostí čekám na Cooperův telefonát, když hluk přitáhne mou pozornost za mě.

„Šo to bylo?“

Myslím, že to je Christopher a říkám si, proč jde zadem, tak se posadím a vykouknu přes závěsy Ruthienina okna, jenomže mě udeří strach, když vidím dva muže, kteří jsou oblečeni v černé, jak se snaží dostat dovnitř zadními dveřmi. Srdcemi buší v uších, ale potlačímpaniku, která hrozí, že si mě vezme a vyskočím do akce. Zvednu Ruthie a pospíchám ke skříni.

„Faif, šo se děje?“

Umístím ji dozadu do kouta a vezmu do dlaní její vystrašený, bledý obličej. „Ruthie, zlatíčko. Potřebuju, abys mě teď poslouchala a udělala přesně, co ti řeknu, dobře?“ Přikývne, její spodní ret se třese, když jí podávám svůj telefon. „Chci, abys zavolala šerifovi Cooperovi a velmi tiše mu pošeptala, že musí hned přijet. Řekni mu, že se dva muži snaží vloupat do našeho domu.“ Rty jí proklouzne malý, vyděšený vzlyk. „Ššš, ššš, to je v pořádku. Všechno bude v pořádku, slibuju, ale potřebuju, abys teď byla silná.“ Kývne a zhluboka se nadechne. „Hodná holka, teď mě musíš poslouchat. Nehledě na to, co se stane, nehledě na to, co uslyšíš, neodcházej z tohohle místa, dokud pro tebe nepřijde šerif Cooper. Rozumíš?Děj se co děj, Ruthie.“

Přikývne a třese se. „Dobže, neodejdu.“

Zalapám po dechu, když uslyším tříštění skla. „Pamatuj, co jsem říkala, Ruthie, nechoď z toho místa, dokud nepřijde šerif. Miluju tě. Slibuju, že všechno bude v pořádku.“

Na mobilu zmáčknu tlačítko pro znovu vytočení, pak před nidám šatní přepážku, než ji zavřu ve skříni.

Dál slyším, jak se rozbíjí sklo, což jak předpokládám, je okno u zadních dveří, zatímco běžím z jejího pokoje do svého a jdu pro zbraň, kterou tam Cade nechává, vděčná, že tu stále je. Okamžitě slyším kroky dupající nahoru po schodech a horečně strčím ruku pod matraci pro pistoli; unikne mi zpanikařené vzlyknutí, kdež ji necítím. Prosím, prosím, kde sakra je? Konečně ji ucítím, právě když oba muži vpadnou do mého pokoje.

Poznám Spika a otce dětí, FloydaDenninsona, i když jsou skoro celí zakrytí. Vykřiknu, když se ke mně oba rozeběhnou, vytáhnu zbraň, ale Floyd mi dá ránu do obličeje zadní stranou ruky, než ji můžu vůbec zvednout. Tou bolestivou ranou si dám hlavou o noční stolek a tančí mi zní černé skvrny před očima.

„Jdi najít Ruth Jean!“ nařídí Spikovi.

Vystřelí mnou panika, ale než se mohu zotavit z jeho silné rány, omotá mi ruku okolo hrdla a zvedne mě ze země. Práskne se mnou na postel a zesílí sevření, okrádá mě o vzduch. Bojuji s ním každým kousíčkem síly, který v sobě mám. Když se moje ruka střetne s jeho obličejem, tak moje nehty dloubnou do jeho tváře, zařve a pošle další facku do mého tepajícího obličeje.

Bojuji, abych zůstala při vědomí a sotva zaregistruji Spika, když vběhne do pokoje. „Nemůžu ji najít.“

Omyje mě malá míra úlevy a modlím se, aby si Cooper pospíšil. Floyd se nade mě nakloní, jeho oči jsou divoké a vyšinuté. „Kde je moje dcera, krávo!“

 Když neodpovím, popadne hrst mých vlasů a bolestivě mi trhne hlavou dozadu. „Řekl jsem, kde je kurva moje dcera?“

„Není tady,“ vzlyknu. Zvedne ruku, nevěří mi. „Prosím. Přísahám, že není, je s Cadem.“

Jeho pohled vystřelí ke Spikovi. „Myslel jsem, žes říkal, že byl ten kretén sám?“

„Ne, říkal jsem, že si myslím, že je, ale nebyl jsem si jistý.“

„Kurva!“ zuří, pak se podívá na mě. „No doufejme, že tvůj bohatej dědeček bude i tak ochotnej zaplatit peknejzasranej balík za tebe a mýhobezcennýhosynana hovno.“

„Oh bože,“ vzlyknu znovu, vědomí že má Christophera, vystupňuje můj strach. „Co jste mu udělali?“

Z jeho jedovatého úsměvu brečím ještě více, a když zvedne ruku, aby zasadil další ránu, o které vím, že mě knokautuje, tak vše, na co mohu myslet, je, že nevěřím, že se toto znovu děje. Krátce si vzpomínám na zvuk sirén, než jeho pěst vrazí do mého obličeje a všechno zčerná.