RT - 31. kapitola

Překlad: Teza

Cade

V pondělí odpoledne jsem ve své kanceláři, sedím za stolem a snažím se soustředit na papírování přede mnou a ne na bolest, která mi stahuje hrudník už druhým dnem.

Potom, co jsem na všechny štěkal a děsil klienty, jsem se rozhodl se tady zamknout, než to poseru ještě víc. Prostě bych měl jít domů a zkusit se vyspat, jelikož jsem skoro nespal posledních osmačtyřicet hodin. Ale pokaždé, když zavřu oči, mou mysl sužují obrazy bolestivého výrazu Zrzky. Zaplaví mě beznaděj a sebeopovržení, jakmile pomyslím na to, jak jsem si ji vzal. Klesnu hlavou do dlaní a zaskřípu zuby z té bolestivé myšlenky, protože vím, že zasraně nejsem o nic lepší než ti zmrdi, co si ji vzali násilím.

Ozve se lehké zaťukání na dveře, než se otevřou a odhalí Christophera. Kouknu na hodiny a uvědomím si, že tu je na svou směnu.

„Nečekal jsem, že se dneska ukážeš,“ můj hlas je drsný, zní přesně tak, jak se já cítím. Vím, že to je pozdrav na hovno a taky se cítím jako kretén, ale jsem stále moc nasraný, aby mě to zajímalo, příliš… zruinovaný, abych řekl něco jiného.

„Proč, protože ty jsi utekl od svých povinností, tak si myslíš, že já uteču taky?“ odpoví tlumeně a naštvaně a vypadá, že je připravený mi jednu vrazit do obličeje. Nedivím se mu, taky se chci praštit, ale teď není ta čas na to, abychom do sebe vjeli; moje hlava není na správném místě.

„Jdi domů, kámo, dneska buď s Faith a sestrou.“ Jenom vyslovení jejího jména zapříčiní vzrůst napětí v hrudníku.

Přiřítí se k mému stolu a srazí z něho hromadu sraček. „Jdi do prdele! Ty bys s nima měl být. Slíbils, že jí nikdy neublížíš a teď, poslední dvě noci, je musím poslouchat, jak brečí, dokud neusnou, kvůli tobě!“

Agónie a dobrá dávka sebeopovržení mě stravuje, zatímco se upřeně dívám do jeho rozzuřeného pohledu. Vím, že neexistuje nic, co bych mohl říct, abych tuto situaci spravil, tak se rozhodnu zůstat potichu, než abych litoval toho, co by vyšlo z mých úst.

Když neodpovím, tak to vzdá. „Víš ty co? Jdi do prdele! Můžeš táhnout do hajzlu, nepotřebujeme tě!“ otočí se, vyřítí se ven a práskne za sebou dveřmi. Můj vlastní hněv vzplane; znovu se mi začne pozvolna vařit vztek v krvi a já to uvítám, protože je to o hodně zasraně lepší pocit než bolest. Vstanu a začnu sbírat svoje sračky, když se znovu rozletí dveře. Očekávám, že to bude Christopher, ale nakonec to je Evans.

„Co si kurva myslíš, že děláš?“ zeptá se tiše a nebezpečně.

Zavrtím hlavou a snažím si udržet klid, protože nechci, aby se to vymklo ještě víc z ruky. „Zasraně se do tohonepleť, Evansi.“

Když se mám k odchodu a jdu ke dveřím, tak do mě strčí silou, která měsakramentsky šokuje a můj vztek vylítne na úplně novou úroveň. „Nebudu se do toho kurva neplíst, už ne. Celej svůj život jsem tě sledoval, jak se ničíš, dokonce jsem tě to nechal dělat o samotě, ale už ne. Ne, když teď mrvíš životy ostatním. Vložil ses do životů těch dětí a Faith, nemůžeš jen tak odejít!“

I když vše, co říká, je pravda, tak to neuklidní mou zlost, jenom ji to vystupňuje a já cítím, jak blízko na hraně jsem. „Zasraně tě varuju, Evansi, teď není správná chvíle na to, abys se mnou vymrdával.“

Zavrtí hlavou a nevěřícně vydechne. „To není nikdy a nikdy nebude. Musíš se přes to dostat. Všem nám chybí, chlape, ale je pryč a nikdy se nevrátí.“

To je konečná. Ztratím nervy, násilí mě spaluje a vrhnu se na něho, dám mu rychlý pravý hák do čelisti. Připraví se a očekává to, ale rána ho beztak srazí dozadu.

Stále po něm jdu, když po mně skočí plnou silou. Srazíme se a přistaneme venku ze dveří, rychle a tvrdě sypeme pěsti jeden na druhého. Natáhne pár dobrých ran, ale já je necítím, cítím jen násilí, které mě sžírá.

„Kurva! Bensone, pojď mi pomoct.“ Jaxson pospíchá k chaosu a zabere to pěkný kus manévrování z jeho a Bensonovy strany, ale jakmile naše těla začnou být vyčerpaná, tak nás zvládnou rozdělit.

Jaxsonovy ruce jsou omotány okolo mých ramen a uzamknuty zezadu na mém krku a krotí mě. „Přestaň. Musíš se uklidnit, chlape, tohle je naše zkurvený pracoviště. Dej se dohromady.“

Kývnu,moje dýchání je nepravidelné. Když mě pustí, otřu si pusu a uvidím mnohem víc krve, než jsem čekal. Kouknu po Evansovi a vidím na něm taky dobré množství a přemýšlím, jestli vypadám tak hrozně jako on. Do prdele!

„Pojďte do kanceláře a umyjte se,“ řekne Jaxson.

Zavrtím hlavou a pomalu vstanu. „Ne. Padám odsud. Zítra tu budu.“

Odejdu a neohlídnu se, nechci vidět, co jsem právě udělal svému nejlepšímu kamarádovi. A celou cestu, co jedu ke svému bytu, přemítám, kdo jsem a jak kurva tohle napravím.

***

Doufám, že jste si užily svátky a přeju Vám všem do nového roku štěstí, ale hlavně to zdravíčko. :)