Ricochet - 33. kapitola

Překlad: Jilyan

Nick

Ve vzduchu byla cítit opojná a sladká vůně sexu, když jsem otevřel oči a slabé sluneční paprsky, vykukující zpoza tmavých závěsů, mi svítily do očí. Tělo mi pokrýval pot, což se mi připomnělo pokaždé, když oknem, které musel někdo v noci otevřít, zavanul říjnový vítr. Přejížděl mi po kůži a zchlazoval žár ve mně.

Tak dobře se mi už dlouho nespalo, a i když jsem byl naprosto vyčerpaný, jako bych šel do války a ležel po boji na bojišti. Ta sladká květinová vůně zintenzivnila. Dlouhé, hedvábné vlasy mně šimraly na tváři a pod prsty jsem cítil jemnou kůži, když jsem přejížděl dlaní přes hladké kontury ženy ležící vedle mě. Musel jsem zvednout hlavu z polštáře, abych uvěřil, že je to Aubree Culling.

Aubree.

Do háje.

Nedokončil jsem sex se ženou celé roky.

Zavrtěla se proti mně, vyklenující se, jak se protahovala a já hladil křivky jejího těla, potřeboval jsem se jí dotýkat jen abych si byl jist, že to není další sen. Za poslední týden jsem jich o ní měl hodně.

„Mmm, dobré ráno.“ Zavrněla.

Odhrnul jsem jí vlasy z ucha a zašeptal, „Pojď si se mnou dát sprchu.“

S úsměvem a přikývnutím se přetočí na záda, protahující se. „Cítím se skvěle.“

Díky mně se cítí skvěle? Přejedu si ruku přes tvář a vstanu z postele, mířící do koupelny. Zapínající sprchu, otočím se a uvidím ji stát ve dveřích nahou a perfektní.

Zakloní hlavu. „Kdo je Alec?“

Elektrický impuls mi přejede po páteři. „Cože?“

„Včera v noci…jsi mluvil ze spaní. Říkal jsi, že tě Alec zabije.“

„Alec není nikdo.“ Otočím se a vkročím do sprchy, doufající, že už nebudu muset říct něco, čeho bych litoval, abych změnil téma, zatímco jsem ji popoháněl dovnitř.

Položí mi ruku na hruď, odvracející pohled. „Jsi záhada, Nicku. Připadá mi, jako bych o tobě pořádně nic nevěděla.“ Podívá se mi do očí. „A to je v pořádku. To, jak se díky tobě cítím…“ Usměje se a přikývne. „To je v pořádku.“

Uzel v mém žaludku se rozváže a já přejedu konečkem prstu přes její spánek a pak ji zatáhnu k sobě dovnitř. Přál bych si, abych jí mohl všechno říct, protože díky ní, díky tomu, s jakým pochopením se mnou mluví, ze sebe chci všechno vysypat. Zdá se, že ví všechno o ochraně, tajemstvích a skrývání svých karet. To jen zásluhou její vlastní bolesti a utrpení – démonů, o kterých jsem si byl jistý, že se nikdy nedozvím.

Bolest, získáváte s ní univerzální pochopení pro ty, kdo ho přežili – kdo se moc ptá, moc se dozví.

Horký proud vody mi pulsoval na záda a já se sklonil a uzamkl její rty v polibku, který říkal Skončil jsem s mluvením. Stavějící se na špičky, obtočila mi paže kolem krku a polibek mi oplatila, jako by odpovídala Souhlasím, vraťme se k sexu.

Posral jsem to grandiózně, protože po včerejší noci, když se Aubree jen podívá mým směrem, bude jako naservírovaná na stříbrném podnose, ovázaná mašličkou. Otočil jsem ji a přitáhl si ji k sobě, opírající si hlavu do ohybu jejího krku, líbající ji, až k jeho základně a na ramenech. Připadal mi malá a správná, její křivky přitisknuté k mému tělu na všech správných místech. Společně, naše těla splynula perfektně dohromady, jako dvě půlky jednoho celku. Spolu se slovy, která před chvíli řekla, si něco uvědomím. Zapadáme do sebe tak, jak do sebe mohou dva zničení lidé zapadnout.

Viděl jsem temnotu v její kráse a ona viděla krásu v mé temnotě. Jing a jang. Černá a bílá. Krása a jizvy, hněv a odpuštění. Měla by být mým nepřítelem, ale v ní jsem našel něco, co jsem ani nevěděl, že hledám. Měl jsem ji chtít. Sex s ní byl zakázaný, koneckonců, já byl ten necitelný zloduch a ona byla ceněný majetek v rukou muže, který mi vzal všechno. Všechny mé instinkty mi říkaly, abych ji zabil. Zničil ji. Zlomil ji, stejně, jako oni zlomili mně. Podle zákonu ulice, ona byla má odplata.

Oko za oko.

Ale zákony neznamenají nic, když přijde na lásku. Mohl bych se do ní zamilovat?

Z toho, co jsem věděl o lásce, bylo, že je to divoký plamen, který mně bez omluvy pohltí. Jednou jsem ji zažil, cítil ji. Věděl jsem o její svádivé a destruktivní povaze. Pokojný žár, který bolestivě pálí. A stejně, někde v tom ohni bylo mé vykoupení.

Záchvěv pokoje v temném světě bolesti.

Maják světla na stinném horizontu.

Láska byla jediná věc silnější než nenávist. Sakra, jako bych se ji už jednou nesnažil nenávidět. Něco hluboko uvnitř mě se během těch pár dní probudilo. V momentě, kdy jsme se přidali na stejnou stranu, když jsem uviděl ty příšerné jizvy, to byl moment, který ve mně vyvolal podivný pocit. Chtěl jsem ji zachránit tak, jak jsem nemohl zachránit sebe. Našel jsem důvod, který posílil mé odhodlání pokračovat v mé pomstě. Pro ni. Pro mě. Pro mou rodinu.

Ale jedna otázka přetrvávala. Co se stane na konci?

Na druhé straně mé pomsty byla tma – budoucnost, kterou jsem nikdy neplánoval žít. Aubree to nemohla změnit. Plánoval jsem to příliš dlouho a s velkolepým finále mé msty, policie, gangy, všichni, kdo budou hledat odškodnění za mrtvé, by na mně uspořádali hon, kdybych to býval přežil. Nikdy bych neohrozil Aubree tím, že bych ji zatáhl do středu toho všeho, udělal z ní lákavý objekt jejich pomsty.

Přejela palcem přes tetování na mém předloktí. „Posledních pět let jsem se musela probouzet na pozoru, vždy hrající hry. Neustále si dávat pozor na to, co říkám, aby mně to potom nekouslo do zadku. Tady, v téhle staré, opuštěné ruině se s tebou cítím tak v klidu a v pohodě. Poprvé po tolika letech se doopravdy cítím dobře ve své vlastní kůži.“

Vzal jsem šampon vedle mě a vytlačil si trochu na dlaň, než jsem jí ho vmasíroval do vlasů. Nevěděl jsem, co jí mám říct. Dal jsem slib, který jsem měl v záměru splnit. Nevěděl jsem, co to znamenalo pro Aubree a pro mě. Rozhodně jsem jí nemohl slíbit šťastný domov a bílý plaňkový plot. Tohle pro mě přestalo existovat už před lety.

„Líbí se mi mít na sobě tvé ruce.“ Zaklonila hlavu do vody, smývající mýdlo, pak se znovu otočila směrem ke mně.

Připadala mi lehká jako peříčko, když jsem ji zvedl a přitiskl ke zdi, tisknoucí ústa na její. Díky vodě stékající mezi námi to byl vlhký polibek. Nasměroval jsem se do ní, liboval si při zvuku našich vlhkých těl narážejících na sebe, jejích poskakujících prsou. Její vzdechy se mi ozývaly v hlavě, když jsem si ji vzal znovu, jako sobecký zmrd, kterým jsem byl.

Nemohl jsem si pomoct.

Hladověl jsem po ní. Šukat ji nebylo dost. Chtěl jsem Aubree roztrhat na kusy a nárokovat si každý kus pro sebe. I když budoucnost nebyla nic jiného než černá kaňka na nepopsané stránce, v této chvíli mi patřila.