Elicit - 46. kapitola

Překlad: Mili

Pravidlo sicilské mafie č. 5: Nikdy se nedívej 

na manželky přátel. Nikdy.

Mo

Tex zmizel na většinu dopoledne i odpoledne. Zatímco se domem začala linout vůně večeře, měla jsem chuť zamknout dveře od svého pokoje a zůstat v něm.

Můj plán byl prostý; donutit ho jakýmkoliv možným způsobem reagovat. Do teď byla jeho reakce správná, jen ne taková, jaká jsem si myslela, že bude. Málem holýma rukama zlomil stůl a jsem si jistá, že v jeden okamžik dokonce i uvažoval o tom, že Sergia propíchne nožem na máslo. Ale toť vše.

Pomalu jsem vydechla a sesunula jsem se na židli, zatímco jsem na sebe koukala do zrcadla.

Je čas na plán číslo dvě.

Donutit ho chtít.

Dát si na sebe ty bílé bikiny je nesmysl, ale obléct si krátké šaty být nemusí. Vím, že jsme si řekli sbohem, ale jedna moje část se ptala, co by se stalo, kdybych za něho prostě bojovala? Kdybych bojovala za nás? Musím to zkusit, ne? Není to něco, co manželky pro své muže dělají? Bojují, dokud jim nic nezbyde. A já udělám to samé. Kdybych ho tak jen mohla přesvědčit o tom, že bych za ním šla kamkoliv, udělala cokoliv, abych mohla být s ním. I kdyby to znamenalo přestěhovat se zpátky na Sicílii, i kdyby to znamenalo opustit svou krev.

Moje myšlenky přerušilo hlasité zabouchání na dveře a dovnitř nakoukly dvě hlavy. Trace a Mil.

Obě se širokými úsměvy.

„Co je?“ Přimhouřila jsem oči a překřížila paže na prsou. „Vypadáte podezřele.“

Se smíchem vpadly do mé ložnice. Tyhle holky se ani za mák nebojí, buď to, nebo svůj strach dobře schovávají. Večeře totiž nebude nic příjemného.

„Takže.“ Mil si před zrcadlem načechrala vlasy, zatímco Trace přešla k posteli, na kterou si sedla. „Zařídíme, abys vypadala překrásně.“

„Znamená to, že teď překrásně nevypadám?“ Zalapala jsem po dechu a zatáhla za mé tričko s nápisem New York Giants.

„Tex nenávidí Giants.“ Zasmála se Mil.

„Já vím.“ Zakřenila jsem, když jsem se podívala dolů. „Napadlo mě, že ho dneska ráno trochu pozlobím.“

„Jo a skončilo to skvěle.“ Nechala se slyšet Trace z postele.

„Hej!“ Hodila jsem po ní polštář. „Když byl na tebe Nixon hnusný, kdo ti pomáhal?“

„Hm, ty ne?“ Chytla polštář. „Protože jsi měla pět miliard tajemství a odmítala mi říct kterékoliv z nich.“

Odmávla jsem ji rukou. „Výmluvy.“

„Je to idiot.“ Promluvila Mil. „Pořád ho chceš?“

Olízla jsem si rty a pohlédla dolů za své ruce zaťaté do pěstí. „Dal mi jednu hodinu...“ Zatnula jsem ramena. „Potom další dvě, abychom si řekli sbohem... vyspali jsme se spolu a byl konec.“

„Mizera,“ zasyčela Mil a Traciny oči se kvůli mně zaplnily slzami.

„To je dobrý.“ Zalhala jsem. „Prostě dělá to, o čem si myslí, že je správné.“

„Což je asi špatně.“ Mil vyklenula obočí. „Víš, protože je to chlap a to všechno.“

„Pravda, pravda,“ souhlasila Trace.

„Takže.“ Mil semkla ruce. „Oblečeme tě do sexy černých šatů, nasadíme jehlové podpatky a napatláme tu jasně rudou rtěnku, kterou mi Chase nikdy nedovolí použít, protože mu to připomíná striptérky.“

„Ten má co říkat.“ Trace zvedla ruku pro plácnutí.

„S tím souhlasím.“ Mil plácla.

Obrátila jsem oči v sloup a nehnula se z místa. „Fakt se necítím na to se celá načančat, jen abych byla před celou rodinou odmítnutá.“

„Hlavu vzhůru.“ Usmála se Mil. „Chase to takhle má každý den.“

Jak ke mně obě holky mířily, věděla jsem, že nemám žádnou jinou možnost, než se podvolit a nechat je, aby mi pomohly.

Možná - jen možná - to bude fungovat.

***

O hodinu později jsem byla přesvědčená o tom, že Mil žije v domnění, že lak na vlasy se používá, aby udržel na svém místě všechno, nejen vlasy. Cítila jsem se jako chodící továrna na sprej, když jsem si před zrcadlem rovnala šaty a podívala se na své oči orámované černými linkami.

Namalovaly mi rty jasně rudou barvou, oči načerno a vlasy mi pročesávaly tak, že málem žadonily o slitování. Jo, striptérky si se mnou  v ničem nezadají.

Moje šaty jsou oficiálně tak krátké, že se bojím něco zvednout ze země, aniž bych nezpůsobila nějakému staršímu členu mrtvici, a v botách na podpatku od značky Michael Kors jsem měla dobrých sto osmdesát centimetrů, úplný obr.

Zaklepání.

Byly to holky. Říkaly, že se pro mě vrátí, či spíš vyhrožovaly, že když se pokusím vypařit se oknem, vystopují mě dole a přivedou zpátky. Vím, že by to udělaly. Jsou to Mil a Trace.

„Připravená?“ Mil nakoukla dovnitř a drze se zakřenila. „Sakra, holka, tobě to sluší.“

Trace mrkla a doširoka otevřela dveře. Obě dvě měly koktejlkové šaty, které nebyly ani zdaleka tak krátké jako moje. Mil měla jednoduché bez ramínek v barvě námořnické modři a tmavě šedé boty na podpatku a Trace byla oblečená v bílých šatech s ramínkem kolem krku a obuté měla červené boty s podpatkem.

Očividně jsem jediná striptérka z Vegas z celé skupiny. Fantastické.

„Tak pojď.“ Mil natáhla ruku. „Rodina už se začíná scházet a Chase v kuchyni vyvádí kvůli krevetám.“

„Samozřejmě, že vyvádí.“ Vzala jsem ji za ruku a následovala jsem obě holky chodbou směrem ke smíchu a vůni jídla.

Chase byl v kuchyni, upíjel víno, které držel v jedné ruce, a druhou něco míchal. Zástěru měl zašpiněnou od něčeho žlutého a vypadal trochu opile.

„Chasi?“ Mil se objevila za ním. „Zachránils ty krevety?“

„Nenávidím ty krevety,“ zamumlal. „Jo, zachránil jsem je, ale předtím mi to zatracený máslo vyprsklo na zástěru a - “ Odmlčel se, když mě očima skenoval od hlavy k patě. „Tex se posere.“

„Tex?“ Nixon vešel do místnosti, podíval se na mě a až je se jeho dlouhé vedení rozhýbalo, vyšel směrem ke mně. „Ne, otoč se, převléct.“

„Nejsem dítě.“ Zkřížila jsem paže a moje prsa v těch sladkých šatech bez ramínek vypadaly rázem větší. Vím o tom, že vypadají větší, protože ty šaty byly tak malé, že je docela dost možné, že mi všechno každou chvíli vypadne.

„Sakra, Mo!“ Nixon plácl Chase, asi proto, že byl po ruce, a sáhl po láhvi s vínem. „Tady není prostor pro diskuzi, převlečeš se. Hned.“

„Ne, nepřevleče,“ vyzývala ho Trace. „Protože jsou to moje šaty a pamatuju si, jak jsi říkal, že jestli si je nekoupím, vrátíš se do toho obchodu a vezmeš je.“

Nixonovi zableskly oči. „Pro tebe.“

„Tak proč si Mo nemůže půjčit moje šaty?“

„Jo,“ ozval se Chase se širokým úsměvem. „Proč si Mo nemůže půjčit šaty tvojí manželky?“

Nixon zavřel oči a stiskl si kořen nosu. „Mo...“ Polkl a jeho ohryzek skákal nahoru a dolů. „Prosím? Tex ztratí rozum, já nesmím... on nemůže za těchto podmínek ztratit rozum.“

„Tex je velký kluk.“ Sundala jsem zkřížené paže dolů. „Hodně velký kluk.“

„To jsem nepotřeboval vědět.“ Zakašlal Nixon s pusou přes ruku a beznadějně se podíval na Chase, který mu podal sklenici na víno a plácl ho do zad.

„Bude to v pohodě,“ zalhala jsem, plně si vědoma toho, že až mě Tex uvidí, nebude to fajn, jeho reakce bude pravděpodobně horší než Nixonova a Nixon zrovna dopíjel půlku láhve vína a zíral na mě, jako by do mě každou chvíli měl udeřit blesk.

„Nixone.“ Dovnitř vešel Sergio a psal něco na mobilu. „Všichni Nicolasi akorát dorazili - budou chtít víno.“ Pohlédl mým směrem a přísahám, že mu dočista zatuhla čelist. „Zatraceně, Nixone, udělej něco!“

„Ohledně čeho?“ Líně jsem se odšourala ke stolu a zvedla sklenku na víno. „Světového míru?“

„Víš sakra dobře, o čem mluvím.“ Sergiovy nosní dírky se rozšířily.

„Je dospělá.“ Pronesl Nixon chraptivě a vsadím se, že se slovem dospělá málem udusil. „Může mít na sobě, co chce.“

Sergio několikrát zakroutil hlavou a zamumlal si pro sebe několik nadávek, když vycházel z kuchyně.

Ve chvíli, kdy jsem s holkama pomáhala Chasovi nachystat předkrm a víno, se do domu začali hrnout muži, někteří našeho věku, ale většina třikrát starší a sledovali nás tak zvědavým způsobem, při kterém jsem se cítila nesvá. Už to jsou celé roky, co se rodina Nicolasi rozhodla nás navštívit a nemáme zrovna skvělé vztahy, poté, co je můj otec vyhodil ze země.

Jeden ze starších vešel a plivl na zem. Jasně, přesně to, co jsem si myslela. Rychle jsem ten plivanec překročila, nabídla tomu nabručenému chlápkovi víno a pokračovala v pátrání po Texovi.

To trvalo ještě hodinu poté, co začali přicházet hosté, potom jsem najednou věděla, že Tex vkročil do místnosti.

Veškerý hovor utichl.

Všechny oči se dívaly za mě. Pomalu jsem se otočila a uviděla Texe v šedých kalhotech a upnuté bílé košili zapnutou až nahoru. Vypadal naprosto k sežrání se svýma bouřkově modrýma očima, kterýma prozkoumával každý centimetr místnosti.

Čekala jsem, až jeho pohled padne na mě.

A když se to stalo, musela jsem o krok couvnout, protože ta modř se najednou z bouřky obrátila během jedné sekundy v hurikán.

„Campisi.“ Muž, který plivl na podlahu, pokýval hlavou. „Je dobré tě vidět, není-liž pravda?“

„To záleží.“ Tex vykročil směrem k davu a naklonil hlavu. „Budeme mít dneska večer problémy?“

Do prdele. Rychle jsem se podívala na Nixona, ale ten to sledoval s klidným pobavením. Co to sakra? Orosená potem jsem si nervózně olízla rty a čekala, až někdo něco řekne.

Ten chlápek se zasmál. „Být tak znovu mladý.“

„Já to říkám pořád.“ Vešel Luca a přidal se ke smíchu, potom se krátce podíval na Texe a vyslal k němu ten nejchladnější pohled, co jsem za celý svůj život viděla.

Frank, Tracin děda, jednou kývnul, potom přešel k Texovi a vedl ho dál do místnosti. „Pár mužů, které bys měl poznat... důvěryhodní muži, kteří pohrdali tvým otcem.“

„Přítel mého otce je můj nepřítel.“ Odfrkl si Tex. „Nepřítel mého otce je můj přítel.“ Natáhl ruku, začal konverzovat a já s hrůzou sledovala, jak si každý jednotlivý muž v tom pokoji narovnal kravatu a všichni se soustředili na Texe, jako už by byl kápo.

Vešel tam a vyžadoval jejich oddanost.

A oni mu ji otevřeně dali.

Kvůli krvi.

Projel mnou dusivý pocit, když jsem pohlédla dolů na své šaty. Co jsem se snažila dokázat? Můj boj za Texe by nás nezachránil.

Ne, když už byl jednou nohou v tom.

„Mo?“ Promluvil Sergio za mnou. Poskočila jsem a otočila se.

„Hmm?“

„Jsi v pořádku?“ Obočí měl v obavách semknuté k sobě, když těkal pohledem z Texe na mě.

„Je mi fajn.“ Mávla jsem rukou. „Jenom trochu ve stresu, hodně pistolí na jednom místě a to všechno.“

„Pistole jsou nářadí, snaž se na ně nemyslet jako na zbraně. Konec konců, to lidé zabíjí lidi, pistole jsou jenom předmět, který použijí, aby provedli konečný akt.“

„Uklidňující.“ Odfrkla jsem si.

„Potřebuješ drink.“ Svými prsty mě vzal za loket a vedl mě z místnosti do kuchyně.

„Jo,“ povzdechla jsem si. „Opravdu potřebuju.“