Checkmate:TIL - 9. kapitola

Překlad: Simča

TRAVIS

Začínám si užívat nevstávat s budíkem. Je zatraceně těžký snažit se nenapsat Viole, zatímco je s Drewem. Čím méně nepozorná je, tím lépe, protože její tělo jí až příliš prozrazuje, a my si musíme dávat pozor. A skutečnost, že Drew je kolem a Viola si nezamyká telefon, to všechno dělá nebezpečný.

Můj mobil vibruje v kapse a vytáhnu ho a vidím fotku mojí mámy napříč obrazovku. Rychle to zvednu.

"Napadlo mě, že bych tě dnes přijela navštívit. Chceš jít na oběd? "

"Jo, mami, jasně. Rád tě uvidím." Podívám se kolem sebe na mini-katastrofu, kterou je teď dům a nemůžu si pomoct, ale zastavit se na místě, kde Viola a já jsme pokřtili podlahu. Bylo to moje poprvé.

O hodinu později se rozhodnu obléknout. Jsem si jistý, že těsný tílko a pytlovitý tepláky s rozcuchanými vlasy by bylo nepřijatelný. Alespoň se pokusím pro mou mámuvypadatreprezentativně. Když uslyším zabouchnutí dveří od auta, zkontroluju okolí kukátkem. Předtím, než může zaklepat, otevřu dveře a přitáhnu ji do objetí.

"Ach, synku! Tvoje tvář."

Usměju se. "Měla bys vidět toho druhýho."

"Měla jsem o tebe strach. Zastavila jsem se v nemocnici. "

"Já vím, já vím. Jsem v pohodě."

Zamknu dům, a pak jedeme do lahůdkářství přes město, které miluje. Zdá se, že dělají nejlepší kuřecí salát v celé Kalifornii, nebo tak to aspoň říká. Poté, co si objednáme, jí povyprávím o všem, co se dělo od té nehody.

"Takže tvoje auto?" Napije se vody.

"Na totálku." Moc jsem o tom nepřemýšlel. Příští týden se budu muset začít starat o tenhle problém.

To auto bylo první drahá věc, kterou jsem si sám koupil poté, co jsem začal pracovat v Crawford marketingu.

"Vím, jak dlouho jsi na něj šetřil," říká, vypadá trochu smutně.

"Plný pokrytí je úžasný. Pořídím si další. Ale s vyhřívanými sedadly a v tmavším odstínu." Zasměju se, snažíc se zlepšit náladu.

"Jak to jde v práci?" Ptá se na obvyklé otázky k vyplnění ztraceného času.

Poté, co naše jídlo dorazí, kousne si do sendviče. Vrtám se ve svým salátu, ale nemám hlad, jakoobvykle.

"Čekám, až mi dovolí jít do práce. Příští týden jdu na kontrolu."

"Stále ti dávají zabrat?"

Věnuju jí pohled, který jí řekne všechno, co chce vědět.

Zavrtí hlavou. "Pamatuješ si, jakjsi mluvil o zahájení vlastního podnikání? To bylo tvým snem tak dlouho, Travisi."

Moje mysl se dočasně zatoulá. "Jo, pamatuju."

"Přemýšlíš o tom trochu víc?"

"Někdy. Ale jen když mám super na hovno den v práci. "

Zamračí se na mě, jakmile prokletí opustí mou pusu.

"Promiň, ale víš, jak to myslím, mami. Dokážou být tak…podnikoví."

Na chvíli sedíme v tichosti. "Tak co tě drží zpátky?"

Chvíli o tom přemýšlím. Prostě se to nezdá možné, vzhledem k tomu, žemám skvělou práci, která mě dobře platí. Většina lidí v mémročníku by zemřelapro práci, kterou jsem získal tak brzy po promoci. Více než tisíc lidí požádala o mou pozici. Byl jsem doslovnou jehlou v kupce sena. Ale lhal bych, kdybych řekl, že jsem o tom nepřemýšlel. Někdy se dívám na lidi, kteří tam pracují již více než třicet let a modlím se, abych se nedíval do budoucnosti. Ta myšlenka je kurevsky děsivá.

"Riziko," říkám poté, co o tom o něco déle přemýšlím.

Máma se rozesměje. Celá její tvář se rozsvítí, a já si uvědomím, jak moc mi chyběla. "A my oba víme, že ty rád riskuješ. Takže, jaký je skutečný důvod? "

"Prvotní náklady, myslím. Nevěděl bych, kde začít, a vypadá to na hodně práce. Co kdybych selhal?"

"A přesně kvůli tomu sny vymírají. Financování není problém, jo? Mám stranou nějaké peníze, které bych tiráda půjčila. A vím, jak moc šetříš. Řekni mi, selhal jsi užněkdy v něčem, co jsi v životě opravdu chtěl?"

Nejsem si jistý, jak jsme se dostali k tomuto tématu. "Mami, nikdy bych si nemohl vzít tvé peníze. Měla bys je použít, aby ses dostala pryč."

Její smích spolu se stresem, který ona prožívá v průběhu let, jsou na její tváři. Moje matka je můj hrdina. Ona je silnější než kdokoli, koho jsem kdy potkal, a moje srdce se pro ni neustále láme. Ale neodejde. Ať jakkoli moc prosím, ona neodejde. Nabídl jsem se, že jí zaplatím byt. Zkusil jsem vše v průběhu let. Ale ona je stejně tvrdohlavá jako já. Pozorujíc mou reakci a smutek, věnuje mi sladký úsměv.

"Všechno je v pořádku. Od doby, co je tvůj táta nemocný, se věci změnily. "

Napiju se vody. Je nemocný nějakou dobu. Spousta testů, aby se pokusili zjistit, co mu je, ale nechci o něm mluvit, a ona to ví.

"Není mu dobře, zlato. Minulý týden jsme obdrželi jeho výsledky testů. Má docela agresivní formu rakoviny." Její hlas klesne téměř do šepotu.

Je to poprvé, co o tom slyším, a na chvíli mě to zachytí nepřipraveného. Rakovina? Nemám ani slova, kterými bych vysvětlil, jak se kvůli tomu cítím. To je důvod, proč chtěla jít na oběd, protože tahle konverzace by neměla být po telefonu. Všechny kousky skládačky začínají do sebe zapadat.

"Je mi to jedno." Vím, že jsem drsný a tvrdohlavý.

Moc dobře mě zná a taky se tak na mě dívá. I když on není můj oblíbený člověk na světě, nikdy bych mu nepřál rakovinu.

"Jsi soucitnější, než dáváš najevo. A zda si to chceš připustit nebo ne, tvůj otec je tvou součástí. Když zemře, nechci, abys litoval, že jsi ho nevídal."

"Odešel jsem z domů z nějakého důvodu." Tělo se mi napne a moje reakce je co nejkratší. Jen chci změnit téma, zatímco to všechno zpracuju.

"Já vím, já vím. Omlouvám se. Jen se bojím o tebe a jeho, a je toho na mě prostě moc. Nechci, abys čehokoliv ve svém životě litoval. Je tu spousta věcí, které si přeju udělat jinak a ne. Nechcitotéž pro tebe. Nedovol svému vnitřnímu hněvu, aby tě zastavil od vidění tvéhootce, zatímco je stále naživu. Pokud je na této zemi člověk, který má výčitky, je to on. Ví, co udělal." Jediná slza stéká dolů po její tváři. Ubrouskem si ji utře a pak se oklepe. Moje matka je prakticky nezlomná.

Beru ji přes stůl za ruku. "Mami."

Podívá se na mě a silně ji stisknu ruku. "Omlouvám se. Vždy jsem tu pro tebe."

"Ty jsi moje skála, Travisi. Vždy tak silný a statečný. Miluju tě."

"Já tebe taky, mami."

Opustíme restauraci a poslouchámestaré písničky v rádiu na zpáteční cestě k domu. Můj telefon zapípá a usměju se, když vidím Violino jméno.

V: Prosim, pomoz mi. Drew zpiva Britney Spears. To je nejdelsi, nemucivejsi jizda domu vubec.

Usmívám se při psaní své odpovědi.

T: No, jsem TVUJ OTROK, baby, i kdyz jsi TOXICKY, NARODILA JSEM SE TE DELAT STASTNYM.

V: SILIM Z TEBE!

T: NEJSEM DIVKA, A UZ VUBEC NE ZENA!(Travis ji zpívá Toxic od Britney :D)

V: To vlastne ted dava mnohem vetsi smysl.

T: Nebud arogantni.

Zasměju se naším úryvkům od Britney Spears a zvednu svůj pohled, když mámazastaví na příjezdové cestě. Natáhnu se k ní a obejmu jí.

"Pozdravuj Drewa a Violu."

"Dobře."

"Postarej se o tu dívku, Travisi."

"Cože?" Jsem zmatený.

"Violu. Vím, že vy dva se vídáte."

Prohlédnu si jí. Neexistuje způsob, jak by to mohla vědět. Nebo snad ano?

"Intuice matek. Matky vždy vědí. "

Usměju se, nepopřu to a vystoupím z auta. Stojím na příjezdové cestě s rukama nahrudi, a když vycouvá z příjezdové cesty, zamávám jí. Máma si myslí, že je mazaná, ale někdo, koho zná, nás musel vidět spolu, když jsme byli na obědě. Snažím se nemyslet zpátky na ten okamžik, ale vše na co si dokážu vzpomenout, je Violina tvář.

Lehnu si na pohovku a snažím se soustředit. Můj otec má rakovinu.Je toho hodně, co se musí vstřebat a je to nečekaný. Vina mnou zmítá za reakci, kterou jsem měl a snažím se nezamotatdo té myšlenky. Příští týden zavolám mámě a zeptám se jí na další otázky. Budu tam pro ni. Musím.

Jakmile se odpoledne přižene, udělám si kafe a sednu si na gauč a nepřítomně projíždím kanály. Opřu se a podepřu si nohy. Než usnu, můj telefon zavibruje v mékapse. Vytáhnu jej a přejetím jej otevřu.

Je to smska od… Mii.

M: Travisi? Je to stale tvoje cislo?

Jsem v pokušení neodpovídat nebo říci ne. Ale jednoduché potvrzení od Drewa, by to zničilo.

T: Co se deje?

Nezajímá mě, co chce říct, a jsem trochu naštvaný, že má tu drzost mi psát.

M: Prosim, nerikej Drewovi, co se stalo.

Čtu si tu smsku znovu a znovu a neuvědomuju si, že zatínám čelist, dokud neuslyším zuby o sebe drcnout.

T: Nic se nestalo.

M: Dobre. Pak jsem rada, ze jsme na stejne strance.

Tuhle zprávu jsem nečekal. Stejný stránce? Ne, to zasraně nejsme. Ani nečteme ze stejný knížky.

T: Co to hrajes? Neni to zasrana hra, Mio.

Okamžitě odepíše.

M:;)

Jsem napůl v pokušení hodit svůj telefon přes celou místnost, ale jediná osoba, která by byla ovlivněna, jsem já. Můj hněv prosakuje ven, stejně jako u mého otce tolikrát v průběhu let. Kontrola. Potřebujuji najít - rychle.

Místo toho, abych ji napsal zpátky a řekl jí přesně to, co si o ní myslím, jiignoruju. Je to mrcha. Hraje zasraný hry. A jakmile najdu ten správný čas si promluvit s Drewem, řeknu mu přesně to, co se stalo v noc nehody, jestli to bude chtít slyšet, nebo ne, protože si to zaslouží vědět.

VIOLA

Nebyl žádný legitimní důvod, proč jsme já a Drew navštívili mámu tento víkend. Chtěla jen vidět svoje děti a zmínit možnost se přestěhovatblíž k pláži. Nebyl to stav nouze, žádná smrt, žádná svatba nebo oznámení těhotenství. Byla to máma a její nepředvídatelnost, jako vždycky. Přísahám, jestli by Phoebe z Přátel,byla skutečný člověk, byla by to moje matka. Na cestě k ní, jsme s Drewem sestavovali mnoho různých scénářů a začali brát sázky pro důvod, proč jsme byli svoláni. Netřeba říkat, že jsem vyhráladeset dolarů, které si ráda nechám zpeněžit.

V neděli ráno jsem ležela v posteli dlouhou dobu, než jí do obývacího pokoje. Slyšela jsem Larryho a Drewa mluvit o fotbale, a raději bych se tomu vyhnula. Jakmile jsem se probudila, napsal mi Travis a bylo to, jako by věděl, že se probouzím

T:Potrebuju, abys uz prijela domu.

V: Svedi te neco, co nepotřebuješ poskrabat? Zasměju se, přemýšlejíc o tom, kde jsme byli a kde jsme teď.

T: Něco takovyho. A musime si promluvit.

Chvíli neodpovím. Co to přesně znamená?

V: No, pane, to zni docela vazne.

T: Rozhovorem myslim, koulema hluboko uvnitr tebe.

Rozesměju se.

V: VUBEC se nedrzis zpatky.

T: Cekalas neco min? ;)

V: Vlastne ne.

Každý den, když se vzbudím, mám pocit, že žiju sen. Při snídani v neděli, jsem se nemohla přestat usmívat.

"Moc ráda vidím své děti tak šťastné," Máma se zmiňuje poté, co dojíme. Poté, co pomůžeme uklidit, obejme nás oba na rozloučenou. "Oba musíte být zamilovaní," vtipkuje.

Tváře mi zčervenají, a spěchám si radši pro tašku, než si toho všimne, ale nejsem dost rychlá. Navážu s níoční kontakt, a moje nejhlubší a nejtemnější tajemství je vepsáno na mé tváři. Podívá se na Drewa, pak zpátky na mě, než se její úsměv rozšíří.

Být mužem, jakým je, si je naprosto vědom skutečnosti, že mě máma právě vyzvala."Nechej je odejít," říká Larry s velkým úsměvem. Připomíná mi velkého dřevorubce, zvláště když nosí ty kostkované košile - jeho každodenní oblečení. Dokonce i on ví, že když nevyběhneme ze dveří v tuto chvíli, zdrží nás až na oběd. To je to, jaká je; musíme uniknout, dokud můžeme.

"Dobře," řekne a pohladí ho po břiše, když on obalí ruku kolem jejích ramen.

"Mám vás oba ráda. Buďte opatrní. Pozdravujte Travise,"říká máma Drewovi. Já se neodvažuju na ni podívatpři zmínce jeho jména.

"Vyřídím." Drew si přehoupne tašku přes rameno, a jdeme ven k autu.

"Máma je taky divná," říká. "Co je s váma holkama v těchto dnech?"

Ona ví. Do prdele. Víto.

"Nemyslím si, že se chová divně." Hodím tašku na zadní sedadlo jehoauta. To je tak vysoký, že bojuju s tím doněj vlézt. To je důvod, proč jsem chtěla vzít svoje auto.

"Všechny ty řeči o lásce. Dělá se mi z toho tak trochu špatně. Jo, a jak líbá Larryho. Ó můj bože! Alespoň, když navštívím tátu, nemusím ho sledovat být s někým jiným. "

Drew brebentí, a mně to nevadí. Cítím se trochu provinile, že jsme nenavštívili tátu, když jsme byli doma, ale Drew musí jít dneska do práce, a musíme se dostat zpátky.

V půli cesty přes střed Drewova směšného playlistu, mi zazvoní zpráva, a je to Courtney.

C: KDE JSI? VAZNE!

Opřu se o dveře a nenápadně vyfotím Drewa, jak řídit. Má na sobě baseballovou čepici a tričko, které je příliš malé, kvůli kterému jsem si ho tohle ráno dobírala. Jeho potetované bicepsyvykukujíz rukávů. Tohle se jí bude moc líbit.

ACH

MUJ

ZASRANY

BOZE

EXPLODUJOU

MI

VAJECNIKY!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nemůžu přestat se smát. Přeruším ho tak, jak mluví o práci.

"Hej. Můžeš pozdravit Courtney opravdu rychle? "

Spěchám a stisknukameru na mém telefonu, abych zachytilacelou věc. Zpočátku Drew působí plaše a pak se lišácky usměje. Nastaví si kameru.

"Čau, Courtney." Pak ke konci mrkne.

Obracím fotoaparát na sebe a věnuju jí uhrančivý pohled, než přestanu nahrávat a pošlu jí to.

"Umře z toho."

"Proč?" Podívá se na mě úplně zmateně. Opravdu nemá tušení, jaký vliv má na ženy, obzvláště ji.

"Bez důvodu. Zmínila něco o tobě a poutech, a no je tonechutný a dělá se mi z toho trochu zle."

Rozesměje se. "Fantazie s poldou? Opravdu?"

"Ach, pak si seš toho vědom?" Říkám, jak čekám, až můjtelefon bude odpálen jejími zprávami.

"Nesní o tom všechny ženský?"

"Ne. Určitě ne. Fuj. Myslím, že jsi mi to zničil. "

C: Muzes ho prinutit, aby si sundal tricko?

Uchechtnu se. Drew se na mě podívá, jak jí rychle odepisuju.

V: OMG! Dam ti kousek a pak chces meho bratra celeho naheho.

C: Prala bych si mit z nej ten kousicek. A hele, ty sis zacala!! Dej mu mou adresu. Zabavim ho.

V: JSI SMESNA!

"Tak co říkala?" Ptá se Drew, a myslím, že to opravdu chce vědět.

"Věř mi, když říkám, že je lepší, když nevíš." Nechám to tak. Protože, fujky.

"No tak; Chci to vědět."

Vrtím hlavou a on se natáhne pro můj telefon. Začínám panikařit, když čte Courtneniny zprávy, které jsou naštěstí stále na obrazovce, a vytrhnu mu ho z ruky. Poznámka pro sebe: Vždy uzamykat mobilní telefon.

"Do prdele! Tvoje kámoška je blázen! "

"Která mě vážně zavraždí, jestli někdy zjistí, že jsi je četl."

Jako na povel dostanu další smsku, ale je od Travise. Otevřu ji a vidím fotku penisu. Jeho penisu. Tvrdý. Toužebný. Čekající. Pod ním píše, "Pro Mary-Kate a Ashley."

Okamžitě zrudnu a pospíchámochránit heslem svůj telefon, ani nejsem schopná mu odpovědět.

Courtney mi začne psát jednu zprávu za druhou jako blázen, a já tam jen ztuhle sedím a snažím se je oba ignorovat. Travis je mrtvej, jakmile ho uvidím. Ale Drewa slova mě přivedou zpět do reality.

"Neviděla jsi náhodou v domě ženskou?"

Zamračím se a snažím se zpracovat tuto podivnou otázku. "Cože?"

"Mám prostě podezření, že se Travis s někým vídá. Zajímá mě jen, jestli jsi jí neviděla mezi hodinami."

Rozbuší se mi srdce a mám sucho v hrdle. "Ne."

"Hmm," říká, nevěnuje pozornost mé úzkosti. Naštěstí.

"Zjistím, kdo to je." Drew vyjede z dálnice a jede směrem ke kampusu. Na obličeji má ten detektivní pohled, zatímco se dívá směrem k silnici. Děsí mě.

"Pravděpodobně je to nějaká coura," přidám.

"Ne. Ne. Přijde mi to jiný, i když na to ještě nemůžu ukázat. Sakra, jak se jmenovala ta holka, kterou měl opravdu rád?"

"Nemám tušení," říkám, naprosto nepobaveně. Přála bych si, aby tento rozhovor skončil. Za ta léta byla pravděpodobně tuna dívek, které měl rád. A nechci o tom mluvit.

"Jo, ta, o který vtipkoval, že se s ní ožení, než ho podvedla. Pamatuješ si jí? Je to jediná, se kterou byl dýl než pár dní. "

Ticho.

"Vypadá prostě šťastně, jako když byl s ní, než se z ní stala běsnící čubka. Ale to bylo před lety. Bude mě to sžírat, dokud nepřijdu na její jméno."

Tváře mi stále hoří, ale pokračuju v zírání z okna. Neznám tento příběh, a zatímco chci klást otázky, nechci, aby to vypadalo nemístně. Muselo to být dřív, než jsem se sem přistěhovala nebo znovu začala s nimi trávit čas. Vzhledem k tomu, žesi vůbec nepamatuju tenhle příběh. Místo toho, abych se tím užírala, vpadnu do svého Travis-King-je-kretén režimu a dovolím slovům vyjít ven.

"Zřejmě ho ty prášky proti bolesti dělaj tak šťastným. A upřímně, je mi u prdele Travis King, jasný?" Tak trochu bolí tohle říct. Přes ty roky jsem ta slova říkala tolikrát, že se to zdálo být přirozené, ale teď mi připadají divně a cize.

"Dobře. Ježíši Kriste. Nemusíš miukousnout hlavu. Promiň, že jsem to vytáhnul."

V době, kdy zastavíme u mé koleje, moje mysl běží tak rychle, že jsem beze slov. Nevěděla jsem, že Travis dokonce žertoval o manželství s někým, nebo že to bylo tak vážné. Nebo že ze všech lidí, byl on podveden. Myslela jsem, že jeho vztahy byly jen bum-bum-díky-madam jednorázovko, ale možná, že moje vnímání v průběhu let bylo zkresleno žárlivostí.

"Drew." Otočím se k němu, než otevřu dveře.

"Ano?"

Vím, že pospíchá, ale musím mu říct oBostonu. "Já…"

"Vi, pospíchám. Nemůžu na stanici přijet pozdě."

"Byla mi nabídnuta stáž v Bostonu v Union International."

Jeho tvář se rozzáří, a můžu říct, že je za mě nadšený. "Violo! To je úžasný! Jsem za tebe tak šťastný, ségra." Nakloní se a pevně mě obejme. "Takže kdy odjíždíš?"

"Musím to nejprve přijmout, ale za dva týdny po ukončení studia."

"Musíš to přijmout. O tom není pochyb. A je to BRZY. Ví o tom máma?"

Vrtím hlavou. "Jsi jediný člověk, kterému jsem o tom doposud řekla."

"Jsem na tebe hrdý. Teď vypadni, Bille Gatesi. Musím zachránit město."

"To máš ze Supermana?" Seberu tašku zezadu a vyskočím dolů."Díky, Drew."

"Pa, Vi. Jsem za tebe tak šťastný. Gratuluju."

Někdy Drew může být blbec, ale vědomí, že to podporuje, dělá věc jednodušší zvládnout. Promýšlela jsem si to posledních osmačtyřicet hodin, a musím o tom říct Travisovi. Podívám se vzhůru do tmavých mraků, a modlím se, abych neudělala jednu z největších chyb mého života.