Checkmate:TIL - 15. kapitola

Překlad: Simča

TRAVIS

O půl roku později…

"Můžete položit počítače a tiskárnu tam," říkám, jak navigujuřidiče objednávky, jak vezou velký kus plastu a krabic do budovy. V náhodných chvílích, jako právě teď, myslím na Violu. I když je to už šest měsíců od chvíle, kdy odešla do Bostonu, zdá se to jako včera a každý den, co tu není, je srdcervoucí mučení. Náhodně si sem a tam napíšeme, ale není to to samé. Upřímně řečeno, není to tak od chvíle, kdy odešla, aniž by mi dovolila jí všechno vysvětlit. Vzala sebou moje srdce, a čekám, až mi ho osobně doručí zpět. K tomuto dni, jediná žena, kterou chci, je ta, která mi ukradla srdce - Viola Fisher.

Nějak se mi podařilo zůstat zaneprázdněný a zaměřit se na vyzdvihnutí své firmy ze země. Cedule King Marketingu dorazí za třicet minut, a bude nainstalovaná na předek skromné budovy, kterou jsem pronajal. Nápis v kanceláři, který visí na stěně za recepcí má i logo, King Marketing: Kde je s vámi zacházeno královsky. Směju se při vzpomínce, jak mi kvůli tomu dával Drew zabrat, ale teď říká, že bychměl to logo vytisknout na trička a on by ho hrdě nosil.

Jak si poodstoupím a podívám se na recepci a otevřený kancelářský prostor, pomyslím na to, jak hrdá

Viola je, že jsem to opravdu dokázal; Začal jsem svoji vlastní firmu. Nezatěžuju jí se všemi detaily, protože vím, že je právě teď dost zaneprázdněná, ale vím, že Drew ji o všem informuje. S blížícími se svátky, slavnostní otevření a ustřihnutí nůžkami, bude až po novém roce. Pozval jsem představitelé obcí, potenciální klienty, a dokonce i starostu, ale jediný člověk, kterého tam chci, je ona.

Jak se kolem sebe rozhlížím, vzpomenu si, jak osvobozující bylo opustit Crawford Marketing před pěti měsíci. Nehoda a Violin odchod byl budíček, který jsem potřeboval. Jít si pro své sny je děsivý jako kurva, ale odměna je mnohem vyšší než riziko, a zatím jsem nelitoval svého rozhodnutí. I teď se musím smát dne, kdy jsem převzal kontrolu nad svou kariérou, a dal Crawford Marketingu hypotetický prostředníček. Blake mi šel po krku, jako obvykle, kvůli nějakým nepoužívaným časových razítek na tištěných dokumentech, a najednou mi kliklo. Neexistoval žádný způsob, jak tam zůstat déle - ne s napětím, lži a celou firemní atmosférou.

Jak na mě Blake dál křičel, vstal jsem a začal popadat malé předměty z mého stolu a házet je do kufříku. Byl tak daleko v jeho vlastním zadku, že si anineuvědomoval, co jsem dělal. Poté, co jsem se ho zeptal, jestli skončil, řekl jsem mu, "končím." Bylo to k popukání, řekl mi, že jsem nemohl skončit a řekl mi, ať vrátím svůj zadek zpátky za stůl. Zasmál jsem se mu do obličeje a vyšel ze své kanceláře, aniž bych se ohlédnul. Veškerý stres, který způsobilata mizerná práce, okamžitě zmizel, když jsem udělal svůj poslední krok ze dveří. Přál jsem si, abych to udělal dřív.

Následující den jsem napsal svůj obchodní plán a pokračoval v plánování, abych otevřel svou vlastní marketingovou firmu. I když jsem připravený a vím, že jsem dal do toho všechno, stále jsem nervózní jako svině, protože selhání nepřipadá v úvahu.

Jakmile počítače a tiskárny jsou na svých místech, uvědomím si, že bych měl najmout IT osobu, která by se ujistila, že síť je správně nainstalována. Vzpomínka na Violinu zmínku, že Courtney je počítačový génius, mě stále zasraně šokuje, ale rozhodnu se požádat Drewa o její číslo.

T: Hele, nemas nahodou cislo na Courtney?

D: Koho?

T: Courtney. Balila te. Violina silena blondata kamoska. Obvykle pochoduje kolem v kovbojských botach a cerveny rtence.

D: Diky za tak zivou predstavu. Ne, nemam, ale napisu Viole.

Pošle mi ho za necelou minutu. Jsem si jistý, že Viola byla více než ochotná mu ho dát, pravděpodobně proto, že si myslí, že Drew chce pozvat Courtney na rande nebo tak něco. To mě vlastně rozesměje. Napsal bych Viole sám a požádal o něj, ale naše rozhovory nebyly nic vícnež krátké povídání si nebo fotky Lvíra. Ona mi píše o svých pracovních povinnostech a jejím kamarádovi, Liamovi. Posílá jejich společné fotky na Instagram, a to mě žene k nepříčetnosti, že tráví tolik času s ním, i když přísahá, že jsou jen přátelé.

Neříkám jí, jak moc bolí, že je pryč, nebo nevědět, kde si stojíme. Neříkám jí, že mám pocit, jako bychom byli v naprosté nejistotě, a nemám tušení, jestli se ještě někdy vrátí nebo jestli budeme někdy znovu spolu. Nechci ji některou z těch věcí říct, protože mám strach, že jí toodežene navždy.

I když jí dávám prostor, o který mě jasně žádala, vevnitř mě to zabíjí. Chci ji prosit, aby se ke mně vrátila, říct jí, že ji potřebuju, a každý den, od doby, co jepryč, je nejhorší den mého života. Ale vím, že by to k ní nebylo fér. Tak tvrdě pracovala pro tuto příležitost, a nemůžu být tím, kdo jí stojí v cestě. Vím, že si v Bostonu buduje život, a ačkoliv mě pořád bolí vědět, že mi nevěří, nevzdávám se nás. Nikdy se nás nevzdám a udělám cokoliv, abych získal její důvěru zpět. Vím, že budebrzy doma na svátky, a to bude moje šance položit karty na stůl. Znovu neodejde, aniž by přesně věděla, kde stojím.

Union International jí více než pravděpodobné nabídne pozici na plný úvazek; byli by idioti, kdyby to neudělali, ale bude to její rozhodnutí přijmout nebo odmítnout.

Sobecká část mě doufá, že nesnáší sníh, stejně jako ona nesnáší déšť a vrátí se do slunné Kalifornie bez rozmýšlení.

Hlasitý zvuk náklaďáku zastavující na parkovišti získá mou pozornost k oknu a vidím, že dorazili montéři na ceduli. Stojím venku, jak oni používají výtah, aby se dostali nahoru a připojiliceduli na vnější stranu budovy, a já jsem tak zatraceně nadšený. Vyfotím je a pošlu fotku Viole se zprávou: Opravdu se to deje.

V: To je uzasne! Jsem na tebe pysna :)

Její slova pro mě znamenají celý svět.

T: Dekuju, princezno. Doufam, ze stále budes ve meste na ceremonial ustrihnuti stuhy. Rad bych te tam mel.

Nereaguje, a vím, že jsem na ní zatlačil. Kdybychom nebyli tři tisíce mil od sebe, vím, že náš vztah-nebo jak to sakra chcete nazývat- by byl v úplně jiný. Snažím se být opatrný při říkání jí, jak moc mi chybí, ale občas mi to vyklouzne, což vrhá demoliční kouli do našeho rozhovoru. Mé city se nezměnily, bez ohledu na dobu, která prošla, a jsem si jistý, že jsem to dal sakra najevo.

Jakmile je cedule nainstalována, rozhodnu se pro dnešek zavřít a zamířit domů. Byl to zatraceně dlouhý den, a další dva týdny budou ještě více hektické s pohovory a pre-objednávkami schůzek s potenciálními klienty.

Jakmile vejdu do domu, Lvír je u mých nohou, štěká a skáče na mě. Každý den je tak zasraně rád, že mě vidí, díky čemu mám hned obrovský úsměv na tváři. Otevřu dveře a umožním muvyběhnout ven. Máme teď denní rutinu. Každý večer, když přijedu domů, nechám ho jít ven a běhat po dvoře. Pak honí sousedovu kočku, a já doufám, že jí nikdy nechytí. Jakmile je hotový, vyřítí se dovnitř a nakrmím ho jeho pamlsky a doliju mu vodu a přidám jídlo. Je to rozmazlený hajzlík, a jsem si jistý, že jsem já ten vycvičený místo něj.

Po sprše, si lehnu na gauč a Lvír si lehne vedle mě. Položí si hlavu na můj klín, jak se dívám na zprávy a najednou si vzpomenu, že jsem zapomněl napsat Courtney.

T: Ahoj. To jsem ja,Travis King.

Jak originální. Zakoulím očima. Nevím, proč jsem nervózní.

C: Travis King? Cemu vdecim za tu cest?

Ani se neptá nebo nestará, kde jsem vzal její číslo. Ať tak či onak, jsem připraven s ní uzavřít dohodu.

T: Mam pro tebe obchodni nabidku.

C: Zalezi na tom, o co jde. Mozna jsem prilis zaneprazdnena delanim svych nehtu a vlasu.

T: Zpusob, jak zitklise.

C: Zpusob, jak byt kreten.

T: No, to je moje specialita.

C: Dobre, Kingu. Dostan se k veci.

T: Slysel jsem, ze jsi dobra v technickyvh vecech a ja potrebuju pomoc s nastavenim novych pocitacu v me kancelari k nasi siti a instalaci firewallu a vsech tech veci. Platim dobre.

Celkem dlouho jí trvá odpovědět, a začnu se ptát sám sebe, jestli nebyl špatný nápad se jí na to ptát.

C: To zalezi na okolnostech. Zaridis mi rande se svym nejlepsim pritelem?

T: Zkusil bych to, ale mam pocit, ze je proti prostituci.

C: To nevis, dokud se nezeptas!

Nejsem si ani jistý, co na to říct zpátky. VyužítDrewa by bylnejlehčí způsob, jak to udělat, ale možná ne nejvíc etický. Musím se smát, protože se zdá, že ta holka nemá žádný filtr. Než můžu odpovědět, pošle další zpravu.

C: Boze. Delam si jen srandu! Není s tebou zadna legrace pokud se nechytis navnady. Takze, v kolik a kde?

T: Zitra kolem 11? Adresu ti napisu.

C: Mas to mit, sefe!

Sténám.

T: Nenut me litovat.

C: To uzdelam.

Zasměju se a zavrtím hlavou. Opravdu doufám, že ví, co dělá. Kdybych nebyl u toho, že absolvovala s vyznamenáním, nejsem si jistý, že bych někdy věřil, žejemalý génius, protože nevypadá a nechová se na šprta nebo chytrou holku. Díky jejímu přízvuku, blond vlasech a modrých oči, jejako Jižanská kráska ale smíchaná s pěkně šílenou divoškou. Ona je zcela Violiným opakem v takřka každém směru, ale možná to je důvod, proč spolu tak dobře vychází.

Aspoň teď jsem schopen se trochu uvolnit, s vědomím, že o část zařizování bude postaráno -doufejme.

O několik hodin později, Drew přijde domů ve svém oblečení na cvičení s jeho uniformou hozenou přes rameno. Vypadá, jako by měl pekelný den, a když si otevře pivo, než udělá něco jiného, ​​je to

potvrzený.

"Chceš si o tom promluvit?" Ptám se ho, jak si sedne na pohovku a začne bezhlavě přepínat kanály.

"Jsem si jistý, že se nikdy nedostanu přes Miu."

Nenávidím slyšet její jméno na jeho rtech, a nenávidím vidět ho tak rozrušenýho. Jsou to už měsíce ode dne, kdy vybuchla ta velká bomba, a ona stále dokáže mít ho na provázku jakou nějakou hračku. Je na ní závislý, a bez ohledu na to, co mu všichni říkáme, nemůže ji nechat jít.

Vzpomenu si na zprávu od Courtney, a lišácký úsměv se šíří po celé mé tváři.

"Co kdybys pro mě udělal laskavost?"

Hltá svoje pivo, dokud není prázdný.

"O co jde?"

"Přines zítra pro Courtney oběd, do firmy, kolem jedenáctý?"

Zúží na mě oči. "Tvoje laskavosti jsou nebezpečný, Kingu."

Hodím hlavu dozadu a směju se, protože je to pravda. Všechna roznícená vášeňmezi Violou a mnouzačala jednou laskavostí – obědem ve skutečnosti.

"Seš divnej," říká.

"Pokud si oblíkneš policejní uniformu, mohl bych od nídostatzadarmo instalaci softwaru na všech počítačích, co mi dneska dovezli."

Teď se směje on. "Nehodlám být tvoje striptérka!"

"Proč ne? Jsem si jistý, že si ruce nechá pro sebe." Ušklíbnu se, protože oba víme, že je to lež.

Vyklene na mě obočí.

"Bude to pro tebe dobrý. Nevím, co má ráda k jídlu, ale jsem si jistý, že to Viola ví. Prosím?"

"Možná," říká, a cítím se docela dobře o svém otevřeném pokusu hrát si na dohazovače.

Ráno jdu cvičit a pak jedu rovnou do kanceláře a pokusím se číst diagramy pro tyhle zatracený počítače. Prostě tyhle nesmysly nechápu. Těsně před jedenáctou, Courtney zaparkuje svůj džíp, hudba vyřvává. Má na sobě ty šílený šaty s velkými puntíky, a vlasy má vyčesaný do těsnýho, vysokýho copu. Sleduju, jak se natahuje dozadu a zvedá svou růžovou tašku s nářadím s jejím jménem vyšitým na vnější straně. Zuby nehty se držím, abych nevybuchnul smíchy. Uvidí mě vevnitř, velice mi zamává, a pak otevře dveře, jako kdyby to tu vlastnila.

"Ouha! Apple produkty. Dobrá práce, Kingu." Její oči se rozšíří, když vidí velké iMacy lemované na stolech podél zdi. Upustí těžkou tašku na přední přepážce, kde bude sedět moje sekretářka, jakmile ji najmu. Do prdele, mám tolik práce.

"To jo. Jen to nejlepší." Hrdě se usměju.

"Souhlasím. Takže, co tu máme?"

Podám jí s úsměvem krabici kabelů a CDček. "Můžeš mi pomoct nainstalovat tohle všechno a sehnat router a udělat síťová nastavení, takže jsou chráněná?"

Našpulí rty a zakoulí očima. "To si piš."

Okamžitě začne všechnozapojovat dohromady.Vkládá disky a rychle se vším prokliká, jako by měla všechny kroky vyrytý v paměti. Než skončí, úhledně všechny kabely poskládá tak, že vypadají pěkně.

"Hotovo." Tlesknes úsměvem.

Sednu si k jednomu z počítačů a vidím bezdrátové sítě v pravém horním rohu.

"Ach, taky jsem pro každýho založila společnou jednotku. Víš, jen v případě, že bys chtěl." Mrkne.

Ani jsem jí o to nežádal, ale při rozběhu bude užitečný zůstat na stejné stránce s mými zaměstnanci. Vykulím oči. Do prdele, je opravdu génius. Předtím, než dokonce mám šanci poděkovat, policejní auto zastaví před budovou. Courtney mě vidí hledět za ní s úsměvem a ona se otočí a zahlédne Drewa. Nyní její oči jsou ty, které jsou vykulené. Zastrčí si prameny vlasů za uši a sedne si na stůl, svoje dlouhé nohy překříží.

Drew vejde s taškou z místních lahůdek a láhvínějaký moderní vody. Jsem si docela jistý, že vidím sliny stékat po její bradě, ale netroufám si říct ani slovo.

"Slečna Bishopová?"

Courtney spadne brada. Drew se zasraně činí. Jsem na něj tak hrdý, že vystoupil z jeho komfortní zóny, protože vím, jak těžké to pro něj je. Ignoruje každou dívku, která na něj mrkne řasami, a to zejména Courtney. Ale ona si zaslouží trofej za tu snahu.

Postaví se a položí si ruku na srdce.

"Ty zatracený pouta," říká potichu a pak si uvědomí, že jsem ji slyšel. Zamračí se mýmu hihňání a já pokrčím rameny.

"Bylo mi řečeno, že váš oblíbený oběd je kuřecí wrap a čistá kokosová voda," říká Drew.

"Počkej, cože?" Ona je stejně tak šokována jako já, že jí přinesl oběd.

Podá ji tašku a ona si ji bere s obrovským úsměvem na tváři. To by mohlo být nejvíce pozornosti, kterou ji kdy věnoval. Jeho vysílačka se spustí, a on odpoví rychle zpět.

"Doufám, že vám bude chutnat," říká jí a pak se otočí a odchází.

Courtney se opře o zeď a povzdechne si. Ona je tak zatraceně dramatická.

"Panebože, Travisi! Snažíš se mě zabít? "

Už nemůžu zadržet svůj smích. "Ne, potřebuju tvojí pomoc!"

"Udělám to. Přijímám tvou nabídku. "

"Cože?" Jsem zmatený.

"Jen mi řekni, kdy otevíráme, a budu tady. Zvlášť pokud mi můžeš platit Drewem v tý jeho uniformě."

VIOLA

Union International mi nabídl skvělý plat, slušně velkou kancelář a pozici, o které jsem jen snilamít před šesti měsíci. Vzhledem k mé současné situaci, mou jedinou možností bylo odmítnout, i když to bylo těžké, musela jsem říct ne. Dokonce mi nabídli, že mi o dvacet procent zvýší plat, ale to nebylo dost, aby mě přimělo zůstat v Bostonu. Sbalila jsem si věci a poslala je ke Courtney domů, protože zůstanu u ní, dokud si nenajdu byt. Posledních pár měsíců bylo… no… zajímavých.

Drewa Courtney, oba ví, že se nevrátím do Bostonu, když odejdu, ale ještě jsem nenašla odvahu říct o tom Travisovi. Zjistí to dost brzy, a pokud neodejdu hned po svátcích, bude to jasné znamení. Prosila jsem je, aby mu neřekli ani slovo, protože chci být tím, kdo mu to řekne. Musím to být já. Musíme si o hodně věcechpromluvit, ale pravdou je, že si nejsem jistá, co mu říct, nebo kde dokonce začít. Jen z pomyšlení na to, mám záchvat úzkosti.

Zastrčím svoje příruční zavazadlo do daného prostoru letadla a vysunu nahoru krytokénka, podívám se do dálky. Brzy vzlétneme nad vrstvou bílé mlhy, a i když jsem příšerně nervózní, těším se zpátky do Kalifornie. Ráda opustím Boston a veškerý ten zatracený sníh.

Když letadlo přistane v Kalifornii, cítím se trochu směšně, že jsemnabalená svetrem a tolikavrstvami. Vyhrnu si rukávy až na lokty a trpělivě čekám, zatímco vystupujeme z letadla. Byla mi zima, ale teď se potím. Zatracený hormony. Knedlík se mi vytváří v krku, když otevřu textové zprávy a zobrazím tu od Courtney, že už na mě čeká. Děje se to. Jsem opravdu doma.

Poté, co sevyčůrám, táhnu svůj kufr přes letiště, snažíc senajít jen kousek odvahy. Projdu dvojitými dveřmi, a Courtney je opřená o svůj džíp s velkým, praštěným úsměvem na tváři. Vyběhne ke mně ve vysokých podpatcích a pevně mě obejme.

"Panebože, maminečko! Podívej se na sebe!" Vypískne a pohladí mé bříško. Jsem tak šťastná, že je nadšená z tohoto těhotenství, protože já si pořád nejsem jistá, jak se cítit, ale takhle to cítím ode dne, kdy jsem to zjistila.

I když jsem se cítila jako smrt, jela jsem Uberem do nejbližší lékárny. Chlap, který mě vezl přes město, se na mě díval, jako bych měla mor, a byla jsem si jistá, že když jsem vystoupila z jeho auta, postříkal dezinfekcí celá sedadla. Šla jsem dovnitř, a zírala na těhotenské testy, zvedla jsemdvoj-balení, kteréprohlašovalo, že je 99,9% přesný. Nikdy jsem ho použít nemusela, a málem jsem se rozesmála, že to došlo až sem. Courtney je tři tisíce mil daleko, ale tak moc mě znervóznila, že jsem to musela vědět s jistotou a okamžitě. Byla jsemsi dost jistá, že je to virus. Už jsem měla chřipku. Znala jsem příznaky, a cítila se jako smrt - naprostáchřipka.

Když jsem vzala krabičku, cítila jsem se směšně. Celou cestu k přepážce, jsem si pořád opakovala, jak jen můžu být těhotná. Antikoncepce. Nezmeškala jsem ani jednu pilulku. Ani jednu. Vzala jsem si taxi zpátky k mé garsoncea nějak našla sílu jít po schodech. Pročetla jsem ho podle pokynů nejméně desetkrát, než jsem vybrala tyčinku a vyčůrala se na ní, a pak jsem čekala. Téměř okamžitě se objevily dvě růžové čárky.

Ne nene.

Vzala jsem druhý těhotenský test z obalu a znovu se na něj vyčůrala.

Ten první musel být špatný. To nemohla být pravda, ne teď, ne když jsem byla na začátku mé kariéry, a tak daleko od každého, koho miluju. Stejně rychle jako ten první, dvě růžové čárky.

Sedla jsem si na záchod a dívala se na něj v šoku. Nebyla jsem si ani jistá, co dělat nebo říkat. Okamžitě jsem s brekem zavolala Courtney.

"Panebože, Lolo. Co se děje? Je všechno v pořádku?"

"Court."Dlouho mlčky jsem tam seděla, jak slzy stékaly po mém obličeji.

"Lolo? Děsíš mě."

"Jsem…" Nemohla jsem to ani vyslovit.

Hladí mé bříško a přivádí mě zpět do reality. Polknu myšlenku, jak ztracená jsem se cítila, když jsem jí to řeka, ale ona tam pro mě byla. Nemyslím si, že se někdy stalo, že by nebyla.

"Takže, hádám, že tento svetr nezakrývá tuhle bouli?" Podívám se dolů a rozesměju se.

"Z větší části jo, ale je to stále naprosto zřejmé."

"Nemohla jsi prostě lhát?" Usměju se, ale myslela jsem si, že budu schopna čelit Drewovi bez toho, aby o tom okamžitě věděl. Je tak těžké rozpoznat, jak se měním, ale myslím, že to nebylo tak neznatelné s oblečením v nadměrných velikostech. Koho se sakra snažím oklamat? Každýho.

"Nemůžu se dočkat, až půjdeme nakupovat. Roztomilé šatičky a čepičky a botičky. MILUJU MIMINKA!" Mluvítak nahlas, že její hlas se ozývá skrz garáž. Popadne můj kufr a hodí jejdo zadní části džípu a praští nohou na plyn jako obvykle. Zamračím se na ní, a ona zpomaluje. "Promiň, zapomněla jsem, že na palubě je dítě."

Usměju se na ni. "Tak, jaký byl tvůj wrapa kokosová voda?"

Drew mi napsal a řekl mi, o co jde, že ho Travis požádal o laskavost, a jsem ráda, že ho napadla Courtney a přivázal k ní Drewa. Ona je nejlepší z nejlepších a můžu mu pomoci s čímkoliv, co potřebuje.

"Jsem tak ráda, že jsi doma, a že konečně budeš moje spolubydlící," říká, jak zaparkuje před svým bytem. Mluvily jsme ve škole o společném žití tolikrát, ale poté, co jsem byla přijata do běžných kolejí, bylo mnohem jednoduššípřestěhovat své věci přes areál a nemusetse starat o placení nájemného.

"Takže, dostala jsem práci," říká Courtney, jak tahá můj kufr přes chodník do jejího bytu.

"Opravdu?"

"No, tak trochu jsem řekla Travisovi, že pro něj budu pracovat." Ona vybuchne smíchy a nemohu si pomoci ale smát se taky.

"Vážně? Co říkal?"Bože, chybí mi.

"Podíval se na mě, jako bych ztratila svůj zatracený rozum."

Ten pohled znám moc dobře.

"Ztratila jsi?" Vejdeme dovnitř a vidím, že moje krabice na mě čekají v obývacím pokoji.

"Jo, asi trochu. Ale můj táta řekl, že žádný další parazitování. Buďto si najdu práci nebo se přestěhuju zpět do Texasu a pracovat na ranči. Jaký klišé, že?" Svraští nos a udělá obličej. "A obě víme, že bych nepřežila jeden den mít špínu za nehty nebo pocení."Zaksichtí se.

"Ach, sladký Ježíši."

"Já vím, že jo? Nevrátím se zpátky do Texasu. V žádném případě. Ne s tvým objevujícím se sexy bratrem a jeho obědy pro mě. A když se stanu tetou a tak."

Zavrtím na ni hlavou. "No, když jde do toho Travis, ty bys měla taky. On se zabýval s dost sračkami z firemního světa, že jsem si jistá, že bude zacházet se svými zaměstnanci jako se zlatem. Ale upřímně,Court, je to marketing. Nenáviděla jsi marketing. "

Rozesměje se. "Protože to byla nuda! Musíš uznat, že to byla nuda. "

"Máš pravdu." Sednu si na gauč a podepřu své oteklé nohy. "Ó můj bože!"

Vstane a jde ke mně. "Co, jsi v pořádku?"

Šokovaně se na ni podívám. "Jo. Jen jsem poprvé ucítila kopnout miminko."

"MiminkoTraviola mě miluje!" Sedne si vedle mě a položí ruku na moje bříško a dítě znovu kopne. Je to jeden z nezvláštnějších pocitů a díky tomu cítím, že blížící se mateřství je najednou skutečné.

"Řekla jsi to už někomu dalšímu?" Prohlíží si mou tvář.

Vrtím hlavou. "Ještě ne. Ani nevím, co říct. "

"Upřímně řečeno, jsem si jistá, že nebudeš muset nic říkat." Věnuje mi úsměv a pak se podívá dolů na moje bříško.

"Ach, ticho. Jsem tak nervózní, Court. Mám opravdu strach o tom říct Drewovi. Bojím se říct to Travisovi a mým rodičům. Cítím se ztraceně. Co když mě bude Drew nenávidět? Co když mě Travis odepíše? Co když mě mí rodiče přimějí se cítit provinile?"

Obejme mě. "Co-kdyby je na hovno. A nezáleží na tom, všechno bude v pořádku. Ničí reakce nezmění skutečnost, že budeš mít sladké malé dítě. Každý tobude muset přijmout. Budeš nejlepší máma na světě, a já budu teta číslo jedna. A víš, že jestli budeš něco potřebovat, jsem tady. Dobře? Vždy."

Přikývnu a ona mě pevně obejme. Někdy je Courtney naprosto směšná, ale milujuskutečnost, že je vždy v mém týmu, vždy po mém boku, bez ohledu na to, co se děje.

Z rozmaru, vyndám svůj telefon a napíšu Drewovi, protože je čas, aby to už věděl taky. Nemůžu to déle skrývat.

V: Jsem doma. Stale jsi pro zmrzlinu?

D: Jo, dej mi hodinu?

V: Jo!

Nervy začínají kopat na plné obrátky.

Podívám se na Courtney. "Chceš mě odvést do Sugars, takže můžu říctDrewovi velkou novinu?"

Zvedne obě obočí. "Jsi si jistá? V cukrárně?"

"Nebude dělat scény na veřejném místě." Směju se, ale je to pravda.

"Ty jsi zlá."

Čas ubíhá rychle. Courtney mě neochotně vysadí a jak čekám, objednám si dva kopečky jahodové zmrzliny a sednu si do odlehlého boxu v rohu místnosti. Ztratila jsem se ve svém telefonu, a jen co vzhlédnu, vidím Drewa jít ke mně s kopečkem čokoládové zmrzliny. Byla jsem tak zažraná do novéknihy, že jsem ho ani neviděla přijít, nebo dokonce si objednat. Jakmile mě uvidí, usměje se.

"Vi, vypadáš dobře! Zimní váha navíc ti moc sluší,"říká, popadne mou lžičku a pomáhá mé zmrzlině, které jsem se sotva dotkla.

Svraštím obočí.

"Tobě taky, osle." Zamračím se na něj. On si přestane cpát zmrzlinu do úst, a já se usměju. Během dalších třiceti minut, mě Drew informuje o všem, o co jsem přišla, o jeho práci a našich rodičích. Mluví o Travisovi a jeho podnikání a dokonce zmiňuje Lvíra. Jediný člověk, o kterém se neodvažuje mluvit, je Mia, protože ví, že je to tak lepší, a vzhledem k mým hormonům, bych na něj mohla vylítnout. Zdá se, jako kdyby celý jejich život šel dál beze mě, a mám pocit, že jsem toho tolik zmeškala. Srdce mi silně buší, a snažím se najít správné místo, abych mu řeklanovinu. Poté, co si stěžuje na chladné počasí, prostě to vyhrknu.

"Jsem těhotná."

Zpočátku nepřestane mluvit, a myslím, že mě neslyšel, a tak se zopakuju.

"Jsem těhotná, Drew."

Spadne mu brada, a on tam sedí a dívá se na mě, jako bych ho udeřila do tváře. Jsem vděčná, že v cukrárněnení nikdo jiný.

"Budeš strýček."

Skutečnost, že na to nic neříká, mě stresuje. Vím, že je to věc, kterou je třeba vstřebat, takže tam jen sedíma čekám, až promluví. Čas proklouzne mezi prsty, a já si zakryju obličej rukama, protože cítím slzy přetékat z mých očí. Jemně odtáhne mé ruce pryč, aby se mohl podívat do mé tváře.

"Já budu strýček?" Zní a vypadá šokovaně.

Přikývnu.

"Kdo je…"

"Panebože, Drew. Kdo myslíš? Nekurvím se."

Jeho oči se rozšíří, když si spojí tečky, a já chci vědět, co si myslí. Sedíme tam, zírámena sebe, a přeju si, aby přišla Courtney a řekla něco, co mě rozesměje. Srdce mi bije tak rychle, že můžu cítit, jak puls otřásá mým tělem.

Drew se nakonec usměje, a to mi umožní se trochu uvolnit. "Travis o tom ví?"

Vrtím hlavou. "Ještě ne, ale co nejdříve mu to řeknu."

"Jo, musí vědět, že bude táta."

Ztěžka polknu. "Pamatuješ si na tu laskavost, kterou mi dlužíš?"

"Jak bych mohl zapomenout?" Říká Drew.

"Pomůžeš mi to říct mámě a tátovi?"