Checkmate:TIL - 11. kapitola

Překlad: Simča

TRAVIS

Jsou to už tři týdny od té doby, co jsme se vplížili s Violou do domu v zálivu, a přestože najdeme každoušanci být spolu, byl to jeden z těch okamžiků, na který nikdy nezapomenu.

Nesnáším, že to držíme v tajnosti před Drewem, ale část mě znepokojuje, že věci by se změnili mezi námi, kdyby o tom věděl. Nemůžu jistě říct, jak bude reagovat, ale neumím si představit, že to vezme

dobře.

Nyní, když mám pronajaté auto a vrátil jsem se do práce, je trochu jednodušší vyhnout se Drewovi a setkávat se s Violou v noci, když není doma. Stále k nám chodí každou středu, a já si stále nacházím způsoby, jak ji ochutnat, když se nedívá.

Můj telefon zazvoní s příchozí smskou, když vejdu do práce a usměju se, jak si přečtu Violino jméno na obrazovce.

V: Muj profesor financniho marketingu prave oznamil dalsi extra kredity za projekt, který prida do naší zaverecky! OMG, snazi se me zabit, protoze jsem pijavice pro kredity navic !!!!!!!!!

T: Ale marketing je tvoje vec, kote! To das!

Odpovím na její zprávu, snažíc se ji povzbudit a oživit její náladu. Byla absolutní zmatek v posledních pár týdnech, jakse promoce blíží. Vím, že je génius, vyniká na všechsvých hodinách, a je už přijatá na stáž letos v létě, ale vím, že režim vyvádění je nevyhnutelný, dokud se neprojde po jevišti k jejímu diplomu.

V: Odkdy jsi vymenil oblek a kravatu za par trasni?

Usměju se její chytrácký odpovědi - vyčerpaná, vystresovaná, a přesto dokáže mluvit svými drzými ústy.

T: Nekdy ti neco zahraju, princezno. Ale jen pokud budes ty ta s trasnemi… a nicim jinym neztrasnemi.

Jakmile vejdu do mé kanceláře, pošle další zprávu

V: Roztleskavacska fantazie? Opravdu?

T: To te opravdu prekvapuje?Položím kufřík na zem a sednusi za svůj stůl. Jsem zpátky jen týden, a už mám velký projekt. Alyssa byla přilepená k Blakeovi, takže je to úleva.

V: Vlastne ne. Jen vim, ze moje fantazie se sklada z plaste, hulky a nerdovskych bryli. Jo, a musis mluvit britskym prizvukem.

T: Hmm, to je velmi popisny…jako bys o tom nejakou chvili uz premyslela…

V: Potter hlava nikdy nerekne…

T: Jsem si jisty, ze te muzu presvedcit. Nejsi jedina, kdo umi kouzlit. Jen pockej, az budu prirazen do Zmijozelu;)

Zapnu počítač a začnu procházet mými e-maily. Chybí mi dny doma s Violou a jen s ní ležet, a to zejména nyní, kdyžodjíždí už za měsíc. Nedovolím si o tom příliš přemýšlet, s ohledem na to, že chci s ní trávit co nejvíce času a nemyslet na to, ale vím, že bez ní budu úplně ztracený.

V: Ukaz mi, co dokazes, kouzelny chlapce! PS: Hodne stesti s tvou dnesni prezentaci! Pribalila jsem ti navic neviditelny plast do tasky jen pro pripad, ale pochybuju, ze ho budes potrebovat! Ukaz jim!

T: A ted, kdo ukazuje trasne? ;)

V: Mam na mysli... Neposer to,mudlo.

Zaklepání na dveře získá mou pozornost k Blakeovi, který stojí v mých dveřích. Je docela nervózní od doby, co jsem se vrátil, a mám pocit, že se mu líbila moje nepřítomnost.

"Je čas." ​​Přikývne hlavou do chodby. "Všichni se sejdeme v zasedačce za pět minut."

"Už jdu," řeknu, popadnu složky s mými poznámkami a papírováním a dvakrát zkontroluju, že mám všechno.

Vstanu a rozhlédnu se kolem sebe po kdysi nadějný kanceláři, která nyní ochladla. Moje srdce již zde není, a myšlenka na vybudování mé vlastní firmy se stává přitažlivější každým dnem. Žil jsem a dýchal pro tuto práci, ale od té doby, co jsem s Violou, je ona tím, pro koho teď dýchám.

Při prezentac ikurevsky válím, a jakmile je schůzka u konce, Blake odejde zpět do své kanceláře a požádá mě,abych šel na polední schůzku s ním. Váhám, s ohledem na naši historii, ale naláká mě na firemní kartu, která nás zve, tak proč ne?

Alyssa nás oba pozorně sleduje, jak vycházíme. Sotva ke mně prohodila větu, takže vím, že se něco děje. Jen na to nemůžu ještě ukázat.

Napíšu Viole předtím, než vyrazíme.

T: Budes rada, kdyz ti reknu, ze jsem zavalel a nyní vyrazim na pracovni obed. Ocekavam vecer oslavu… v podobe tyho nahyho tela nade mnou, zatimco kricis, jak tvrdeji to chces.

Vklouznu do služebního auta s Blakem; sedá sina stranu řidiče, a já si sednu na sedadlo spolujezdce.

Připoutá se, a já zkontroluju telefon, jestli neodepsala, ale zatím nic. Vím, že je právě teď zaplavena školou, takže jen pokrčím rameny. Díky mluvení s ní, moje dny ubíhají rychleji.

"Takže, vsadím se, že jsi rád být konečně zpátky. Slyšel jsem, že klid na lůžku může pro krále být na hovno."Blakeův pokus o konverzaci je směšný, ale tak jako tak v tom pokračuju.

"Jo, to ano. Ale mladší sestra mýho spolubydlícího byla kolem, aby mi pomáhala, takže to bylo dobrý."Ta slova vyjdou dřív, než je můžu zastavit.

"Violet, že jo?"

"Viola," opravím ho. "Žije v blízkýmkampusu, takže nebyla příliš daleko, pokud jsem něco potřeboval."

"Jak příhodné." Všimnu si jeho povýšenýho tónu a koutek mých úst se stočí do samolibýho úsměvu.

Bylo to velmi zasraně příhodné, ale samozřejmě mu to neřeknu. Čím méně ví o mémosobním životě, tím lépe.

Jakmile je trapný oběd z pekla u konce, a Blake ne tak nenápadně zastrašujemou pozici ve firmě, udělám malou okliku, než se vydám domů. Vzhledem k tomu, že je ve středa,Viola dnes večer dorazí, a já budu muset využít veškerou sílu vůle, abychudržel oči a ruce od ní.

Díky vědomí, že Viola odjíždí do Bostonu za pouhý měsíc, chci jí dát dárek na rozloučenou, který zajistí, že se ke mně vrátí. Vím, že je to sobecké z mé strany, ale čekal jsem deset let na dívku mých snů, a udělám vše pro to, abych se ujistil, že ji znovu neztratím.

Přemýšlel jsem o tom posledních pár týdnů, a našel pro ni prostě ten pravý.

Jakmile vyzvednu dárek, jedu zpátky domů a když přijedu, jsem rád, že tu ještě není Drew, takže se mě nebude na nic muset vyptávat.

V: Brzy vyjedu. Je cisto?

Přečtu si Violinu zprávu a okamžitě odepíšu. Nemůžu se dočkat, až ji uvidím.

T: Ano. Prijed. Mam prekvapeni.

V: Jake prekvapeni? Mela bych si vzit sebou hulku?

Usměju se její odpovědi.

T: Ja budu ten s hulkou, princezno ;)

V: Doufejme, ze vis jak pouzivat tu vec, nez se zlomi:)

Zavrtím hlavou, miluju tu její sprostou pusu.

T: Bylo to opravdu nutny? Rana pod pas, princezno.

V: Promin, Kingu. Nekdy musis zaplatit cenu, zejsi chytrak.

Položím telefon a připravím její dárek tak, žeho uvidí, když vejde. Vím, že se z toho zblázní.

Slyším Violino auto zastavit na příjezdové cestě a okamžitě ji jdu pozdravit ke dveřím. Usmívá se, a já přitisknu svoje rty na její dřív, než má vůbec šanci promluvit.

"No, ahoj," říká, jak lapá po dechu.

"Ahoj." Usměju se na oplátku. "Něco na tebe čeká."

Vedu ji do domu a chodbou do svého pokoje. "Jsi připravená?"

"Nic na měnevyskočí, že ne?" Pomalu udělá krok dozadu a já ovinu ruku kolem jejího krku a opět přivedu své rty k jejím.

"Ne, pokud nejsina takové věci." Mrknu a ona zadržuje úsměv.

"Nemáš žádný stud." Zasměje se proti mým rtům.

Jemně jí políbím na rty ještě jednou a odtáhnu se, jak otevřu dveře ložnice.

Uhnu jí z cesty, aby mohla vejít,a okamžitě vydechne a běží k posteli, kde se osmi týdenní štěně kroutí vzrušením, úzkostlivě čekajíc, až ho zvedne.

"Panebože!" Křičí, její nadšeníje návykový, jak jdu za ní. "Pořídil sis štěně?"

Zvedne ho a přidrží ho blíž k hrudi. "On je tak sladký!" Tře se jeho srstí proti své tváři.

Ovinu ruku kolem jejího pasu a přitáhnu si jí k sobě. "Pořídil jsem tobě štěně."

Vykulí oči, jak se na mě dívá. "Cože? Proč? Nemůžu mít na koleji štěně.Co až odejdu?"Její spodní ret se chvěje, a můžu říct, že nechápe mojí podstatu.

"Bude žít tady se mnou, dokud senevrátíš."

"Vážně?"

"Ano." Usměju se sebevědomě. "Tímhle způsobem vím, že se vrátíš. Vím, že nemůžeš odolat štěňatům."

Ona se zasměje, mne si délku brady o jeho tvář. "Takže je zárukou? Nevrátím se, a ty si budeš muset nechat štěně?"

"Nechci štěně, princezno. Chci jen tebe."

Nakloní hlavu a zúží oči. "Máš mě. Bez ohledu na, že budu pryč po dobu šesti měsíců, nikam nejdu. Budeme si i nadále psát a Skypovat, a zavolám ti každou noc. Vrátím se zpátky, než si to vůbec uvědomíme."Její slova jsou uklidňující, ale nemůžu si nevšimnout tónu jejího hlasu, který si není tak jistý.

"Nuže, ber to jako děkovný dárek."

Přemístí si ho na prsa a brzy se jeho oči zavírají, když opře hlavu o její rameno.

"A děkovný dárek za co?"

Vjedu svými prsty do jejích vlasů a dívám se jí do očí. "Za to, že ses o mě starala a ujišťovala se, že jsem byl nakrmený a řádně čistý. "

"Ach, ano. Ty sprchy byly pro mě děsně obtížné." Usmívá se a tiskne malé polibky na tváře štěněte.

"Tak jak ho chceš pojmenovat?"

Sedneme si na okraj postele a dobře se na něj podíváme. Má načechranou zlatou srst atmavé, korálkovité oči.

"Přijde mi jako Nebelvír. Lvír ve zkratce. "

Hodím hlavu dozadu a rozesměju se. Samozřejmě, že ho pojmenuje Harry Potterovským jménem. Hladím ho rukou po zádech, jak spočívá v klidu na Violiném klíně. "Promiň, klučino. Neměli jsme šanci ti dát víc mužné jméno, ale ujistím se, že všechny jednotlivé dámy budou vědět, že jsi macho a pořádný tvrďák."

Viola se zasměje a opře si hlavu o mé rameno. "Teď se budu muset rozloučit se dvěmavýjimečnými muži v mém životě."

"Neboj se. Jsem si jistý, že si budeme dělat vzájemně společnost. "

"Budeš ho muset krmit, až budu pryč. A brát ho na procházky. A koupat ho. Pravděpodobně bude s tebou taky chtítspát. Obvykle jim chybí jejich bratři a sestry prvních několik týdnů poté, co byli odděleni." Pokračuje v brebtání, dokud jí nakonecnepřeruším a neumlčím.

"Violo!" Křiknu. "Myslím, že zvládnu neškodné malé štěně."

Zvedne ke mně tvář, má v ní vepsanou nejistotu. "Co řekneš Drewovi?"

"Nedělej si s Drewem starosti. Postarám se o to. "

Ležíme na posteli, mazlíme se a hrajeme si s Lvírem. Žvýká naše prsty, mojí deku, a dokonce Violiny vlasy. Způsob, jakým se její tvář rozzáří, když se na něj podívá, mě dělá tak zatraceně šťastným, a jen si přeju, abych mohl tento okamžik potlačit a udržet ho takto navždy.

Vzpomínám, jak mi Viola říkala, jak moc chtěla psa. Prosila o něj každé Vánoce, a on nikdy nedorazil. Nevyrůstal jsem s domácími mazlíčky, s výjimkou jedné staré kočky, kterou si moje matka hýčkala

jako malé dítě. Nikdy jsem se nedostal dost blízko k tomu, abych ho považoval za společníka, ale Viola bláznila pokaždé,když někdo chodil se psem kolem jejich domu. Mluvila o psech jako o svých knihách, a jávěděl, že vždycky jednoho chtěla. Některé dívky chtějí poníka; Viola vždycky chtěla štěně.

I když bydlí na kolejích, a brzy odjíždí do Bostonu, chtěl jsem, aby měla Lvíra. Další důvod, proč se vrátit, i kdyby to nakonec bylo ze špatných důvodů.

VIOLA

Bez ohledu na to, co dělám, nemůžu si právě teď setřít stupidní úsměv z mé zatracené tváře. Lvír mě dusí polibky a Travis se na mě dívá, jako by ze mě chtěl servat všechny mé šaty, což je pravděpodobněpřesný. Je to přeci Travis.

"Děkuju," zašeptám, když oba ležíme na posteli s Lvírem spícím mezi námi. "Je tonejsladší věc, jakou mi kdy někdo dal."

"Jo?" Zvedne obočí. "Neváhej, abys mi ukázala, jak vděčná jsi."

"Promiň, Kingu. Teď je v mém životě jiný muž." Zvednu štěně a přitisknu ho k mé hrudi.

"Můžu ti dávat štěněčí oči a olizovat tvou tvář, jestli to je to, co chceš." Přetočí se na bok a čelí mi. "Nebo pokud dáváš přednost, můžu tě lízat i někde jinde."

Usměju se jeho pokusu. "Drew bude brzy doma, a pokud nechceš, aby mě našel se štěnětem v tvé posteli, musím vstát. "

"No, nebyla by to nejpodivnější věc, jakouby našel v mé posteli." Usměje se samolibým úsměvem, a jsem v pokušení mu ho ten pohled okamžitě setřít z tváře.

"Možná je dobře, že tu bude Lvír, zatímco budu pryč. Může na tebe dávat pozor,"říkám, jak lezu z jeho postele. "Bude můj malý špion."

"Nevěříš mi?" Položí si ruku na hruď a našpulí rty s těmajeho smutnýma, ubohýma očima.

"Věřím, ale nevěřím lehkým holkám," říkám věcně.

Posadí se na kraj postele a přitáhne mě mezi svoje nohy. "Nemáš se čeho bát, princezno. Slibuju ti to. Budeme to jen Lvír a já, a budeme čekat na den, až se k nám vrátíš."

Srdce mi v hrudi buší, jak slova sedí na špičce mého jazyka, ale ještě je nemůžu ze sebe dostat ven. Miluji ho. Myslím, že jsem ho vždycky milovala, i když jsem ho nenáviděla, ale nemůžu se ubránit cítit strachříct mu ta slova nahlas. Bojím se, žekdyž je řeknu, všechnočím jsme si doposud prošli, se ve zlé obrátí.

Drew vejde do dveří o třicet minut později a hned nadává, když uvidípsa běžet směrem k němu. "Travisi?" Křičí, jak se skloní a zvedne štěně nahoru. Sleduju ho z obývacího pokoje, ale ještě mě neviděl. "Nastěhoval se sem nový spolubydlící,o kterým nevím?"

"Je můj," říkám, přivádějícjeho pozornost ke mně. "Není roztomilý?" Usměju se a doufám, že nebude klást milion otázek, ale znám ho.

"Jo, rozkošný," Odsekne. "Proč je v mém domě?"

"Protože tady bydlí," Travis přizvukuje, jak vychází z chodby bez košile. Sakra.Proč je bez košile?

"Odkdy?" Ptá se Drew, položí ho na zem a pozoruje ho, jak běží zpátky ke mně.

"Ode dneška," odpovím a zvednu ho. "Travis mi ho dal jako děkovný dárek, že jsem se o něj tak dobře starala.Nebude vadit, že tu zůstane?" Zeptám se svým nejlepším prosebným pohledem a našpulím

rty.

Povzdechne si, položí svou výzbroj na stůl. "Nebude to vadit tobě?" Nařídí svou otázku na Travise. "V podstatě sis pořídil psa, člověče." Zavrtí hlavou pobaveným smíchem.

"Jo, je to v pohodě. Ale je to Violin pes. Bude se o něj starat, když je kolem a pak…" Zajede si rukama do předních kapes kalhot a nedbale pokrčí rameny. "Postarám se o něj, dokud se nevrátí."

Sleduju, jak Drew zkrabatí obočí nad Travisem a snaží se přečíst jeho záměry. "Děje se něco divnýho."

"Drew, no tak. Víš, že jsem vždycky chtěla psa." Oči mám upřené na něm s vědomím, že se každou chvíli vzdá.

Vydechne nosem, a dívám se, jak se jeho hrudník zvedá a klesá hlubokým povzdechem. "Dobře, to je fuk. Ale nebudu sbírat žádný psí hovínka. Zabývám se s dost sračkamav práci; Nepotřebuju jich víc, když přijdu domů."

Vítězně se usměju, ale schovám to za Lvírovu hlavu. Vím, že Travis a já jsme vyhnuli další Drewovy kulky, ale teď není ten správný čas mu to říct.

"Je tvoje oblečení v pračce, Vi?" Ptá se Drew z kuchyně. "Potřebuju si tam hodit svoje."

"Jen ho polož k pračce, a hodím ho tam poté, co se moje vypere."

"Dobře, díky. Pak teda půjdu na pár hodin do posilovny."

Přikývnu a on zmizí na chvíli do svého pokoje, než vyleze ve svém oblečení na cvičení. "Do prdele!"

Vyskočím z gauče a utíkám chodbou a najdu Drewa stát před hromádkou psích hovínek. "Ach, to ne." Zvednu Lvíra a přidržím ho blíž k hrudi. Třese se. "On nechtěl. Je jen nervózní. "

Drew projde kolem mě bez jediného slova, a já vím, že je už ze štěně nešťastný. Míří chodbou a já vydechnu, když uslyším zavření dveří od koupelny.

"Já to uklidím, princezno. Neboj se. Drew je emocionální chaos posledních pár týdnů. Není to tebou."

Možná to není mnou, ale můžu přijít na určitou osobu, která je pravděpodobně příčinou všeho jeho nahromaděné agrese. Mia.

Jakmile Travis uklidí nepořádek a postříká koberec, zavolá mě do kuchyně. Slyším řinčení hrnců a pánví, a zajímá mě, co má sakra teď v plánu.

"Vím, že jsi řekla, že jsi nechtěla nic mýho poblíž svých úst, ale dělám opravdu úžasný těstoviny."

"Štěně a večeře?" Ptám se samolibým úsměvem. "Určitě znáš cestu do dívčina srdce, co?"

Uchopí do dlaní moje tváře a přitáhne mě k němu, takže naše ústa se téměř dotýkají. "Jen do tvého, Violo." Přitiskne své rty k tým pro hluboký, vášnivý polibek. "Vždy jsi byla ta dívka."

"A ty jsi vždy byl ten chlapec, Travisi Kingu."

Ovine ruce kolem mého pasu a zaútočí na mou pusu svým jazykem a rty. Beru všechno, co nabízí a víc.

"Pojďme přeskočit večeři," zašeptá proti mým ústům. "Mnohem raději bych si dal místo toho dezert. Co myslíš?"

"Tolik dezertů ve tvé stravě není zdravou rovnováhou," říkám.

"Od kdy mě zajímá zdravá rovnováha?"

Zasměju se a přitisknu své dlaně na jeho hruď, abych ho odstrčila. "Drew je doma," připomenu mu. "Ve skutečnosti, bych ti měla pravděpodobně nadávat nebo něco, než se sem vrátí. "

"Nebo mu to můžeme prostě říct?" Pozvedne obočí.

Spustímramena a zamračím se. "Víš, jak to vyjde, jestli se to teď dozví?"

"Ach, no tak. Dostanu jednu dobrou ránu, a pak- "

"Travisi!" Nadávám a on se směje. Kretén.

"Vždycky si dává dlouhou sprchu po práci, takže máme nějaký čas k zabití." Odhrne miprameny vlasů za ucho a usměje se.

"Dobře. Potom můžešudělat tu večeři," říkám.

Zasténá, jak se tam dole upraví. "Jak mám sakra vařit, když mě to rozptyluje?"

"Hmm…" Svírám své rty a předstírám, že přemýšlím. "Jak můžeme napravit tuhle malousituaci?"

Kleknu si a začnu rozepínat jeho opasek. Cítím, jak tvrdý je pod látkou džínsů. Podívám se na něj, stále je bez košile, a prohlížím si tetování, která pokrývají jeho paže a hrudník. Chci ho lízat jazykem po celém jehotěle a sát po každém výkresu, ale zůstávám se soustředit na rozepínání jeho džínů– prozatím.

Jakmile mu úspěšně stáhnu džíny a boxerky, uchopím jeho penis do dlaněa začnu ho hladit. Málem se zapotácípři prvním doteku, a vím, že jsem jediná, kdo je právě teď ve vedení.

"Dobře, kuchaři. Začni."

"Cože? Právě teď?"

"Ano." Otočím se zády k troubě, a on se otočí čelem ke mně, abych mohlanasát jeho špičku. "Ty vař. Já začnu pracovat na dezertu."

"Kurva, Violo," syčí, jak kloužu jazykempodél jeho délky. "Opravdu chceš, abych bylu ostrýchnožů a horkých plotýnek, zatímco máš mýho ptáka v ústech?"

Přikývnu, přejíždím jazykempodél hrany jeho špičky, která sebou škube z teplého škádlivého kontaktu.

"Uvědomuješ si, že můžu skončit s pořezanou rukou nebo tak něco."

"Pak navrhuji, abys bylextra opatrný."

"V žádném případě." On sténá, opře se rukama o varnou deskou a sune jeho penis hlouběji do mých úst.

Vytáhnu ho ven a znovu ho dráždím a sleduju, jak se nade mnou skoro hroutí. "No tak, Kingu. Ty si nechceš hrát? "

"Zatraceně, Violo," syčí, ví přesně, o jakém druhu hry mluvím. "Kurva, princezno. Tvoje ústa jsou kurevská dokonalost."

"Nezapomeň na pravidla," říkám mu, připomínajíc mu naší malou hru. "Udělej se dřív, než bude hotová večeře a prohraješ."

"Zní to spíš jako vítězství," říká samolibě a snaží se ovládnout svůj dech.

"A pokud se neuděláš, budeš se moc udělat někde jinde…"Mumlám, držíc se svých slov, protože on ví přesně, o čem mluvím. Jediný důvod, proč jsem souhlasila s těmito podmínkami, je protože znám Travise Kinga natolik dobře, abych věděla, že nikdy nebude moci vydržet tak dlouho.

"Hra začíná, princezno."