Checkmate:TIL - 10. kapitola

Překlad: Simča

TRAVIS

Drew přijde domů, převlíkne se do uniformy, a je venku ze dveří za necelých deset minut. Ten týpek je jako zatracený Batman. V jedný minutě je v obyčejným oblečení, v další má zbraň připoutanou k jeho boku, připraven k boji proti kriminalitě.

Přesná jako hodinky, mi Viola napíše.

V: Vis, co bych si ted dala?

T: Kus Kingova dortu?

V: Ha! Kavu. Pridas se ke mne?

T: Opravdu se na to musis ptat?

Usmívám se, a jak se zdá, dělám to teď hodně, když myslím, mluvím, nebo jsem kolem ní.

V: Budu tam za 5 minut.

Na čas, Viola zastaví na příjezdové cestě, ale nevyjde ven. Místo toho zatroubí. Nemůžu si pomoct, ale smát se ubohýmu troubení jejího Priusu. Je to jako karikatura auta s roztomilým meep-meep zvukem.

"Potřebuješ Mustanga nebo tak něco. Něco, co pořádně troubí."

Ona vydechne a pohladí volant, zatímco se připoutám. "Neposlouchej ho, Tatume. On jen žárlí, protože ovládáš Magie Mike pohyby a on ne. "

"Magie Mike? Ha. Mám Travis King pohyby, což je víc, než tahle sračka."

Ona se začervená, jak vytáhnu svoje tričko a odhalím svoje břicho. Jakmile se podívá dolů, zvednu

obočí a rozesměju se. "Jsi příliš snadná, princezno."

"Ugh. Proč to pořád děláš?"

Zatímco řídí, položím ruku na její stehno. "Takže, včera jsem byl s mámou na obědě."

"Opravdu? To je skvělé."Popadne mě za ruku.

"Řekla mi, že můj otec má rakovinu."

Jakmile vjede na parkoviště a zaparkuje, otočí celé své tělo a vyhledává mou tvář, snažíc se mě přečíst. "Jsi v pořádku?"

Od doby, co jsem se o tom dozvěděl, jsem uvízlý v limbu. Nejsem si jistý, jestli jsem smutný, nebo ne, a to je divný pocit. Nemůžu to vysvětlit. "Jsem v pohodě."

Viola se nakloní a obejme mě. S jejími pažemi omotanými kolem mého krku, z ní cítím lásku. "Je mi to líto," zašeptá.

"Bude to v pořádku. Tak co s tou kávou? Maj tady Velké moka grande čokoládovou debilovinu?"

"Je to velké moka s bílou čokoládou s extra dávkou kávy, občas ze sóji. A pokud tam půjdeme a budeme chrlit tuhle hatmatilku, mohli by nás vykopnout a zakázat nám přístup na celý život. Nemaj rádi, když se jim někdo vysmívá." Zvedne obě obočí a našpulí rty se silným přikývnutím.

"Vezmu tě za slovo."

Předtím, než otevřu dveře, podívá se na mě. "Chceš si ho vzít sebou?"

"Stydíš se být semnou, princezno?" Zahrávám si a ní a ona si toho všimne.

"Chci být s tebou o samotě, dokud můžu.

Zatraceně, ona je tak krásná. Ani se s ní o tom nehádám.

"Jen jestli můžu řídit." Mrknu na ni a ona neprotestuje. Nejsem si jistý, jestli bych měl řídit, ale protože nejsem na nějakých prášcích proti bolesti, nevidím problém. Vím, že ještě nejsem čistý, ale kdy jsem se choval podle pravidel?

Objednáme naše kávy a vyjedu z kampusu, míjím několik vedlejších ulic, dokud nedorazíme do malýho parku,který jsem našel ve svém posledním ročníku. Nikdy jsem nebyl na knihovnu, chodíval jsem sem a učil se. Když uvidí lidí, kteří venčí své psy a děti si hrát, oči se jí rozšíří. Je to živé místo.

"No páni! Tenhle park je úžasný. "

Vystoupíme z auta, a vezmu ji za ruku a vedu ji přes trávu k piknikovýmu stolu pod stromem. Slunce je vysoko na obloze, ale temné mraky ho zakrývají. Vypadá to, jako by mohlo v každém okamžiku začít pršet, ale pokračujeme směrem k nízkým lavičkám.

Sednu si vedle ní, naše záda se opírají o stůl a pozorujeme lidi v parku.

"Musím ti něco říct," zašeptám ji do krku. Miluju,jak její kůže voní jako čerstvé jarní květiny.

Unikne ji jemný sten. "Hmmm?"

Otevřu seznam kontaktů a podám jí můj telefon. "Vymazal jsem všechny lehký holky."

Viola vybuchne smíchy a podívá se na mě, jako bych ztratil rozum. Možná jsem ztratil.

"Proč?" Zalapá po dechu.

"Protože jsi jediná lehká holka, kterou chci." Natáhnu se k ní a polechtám ji.

"Nejsem lehká holka." Plácne mě a potlačí smích. Snaží se mě polechtat zpět, ale nejde jí to.

"Jsi moje lehká holka." Propletu si svoje prsty s jejími jak se ke mně naklonil a políbí mě.

"Jsi tak zatraceně romantický."

"Snažím se." Usměju se, než se napiju své kávy.

"Ach, dlužím ti nakopání zadku za tu fotku." Zúžím na něj oči. "Drew to skoro viděl, blbečku!"

"Sakra. Dovolím ti mi naplácat, jestli chceš,"vtipkuju.

Zamračí se na mě. "Jde po nás. Jako opravdu. Zeptal se mě, jestli jsem neviděla dívku kolem domu kvůli způsobu, jakým se chováš. Takže se dej dohromaody, Kingu!"

"Co, to vážně?" Teď jsem zmatený. Drew se nikdy nestaral o moje sexkapády.

"Jo, zmínil se, že se chováš stejně, jako když jsi chodil s nějakou holkou, o který jsi vtipkoval, že si vezmeš za ženu."

Ztuhne a já ztěžka polknu. Všimne si mojí neochoty a otočí se a podívá se na mě, čeká, až to vysvětlím.

"Violo, to bylo dávno, ještě když jsme si pořizovali dům. Nikdy jsem neplánoval si někoho vzít. Bylo mi devatenáct a byl jsem nadrženej, a ona mě podváděla. Je to směšný."A pravda.

"Je dobré vědět, že jediná věc, která se změnila je tvůj věk." Uchechtne se.

Pokrčím rameny.

"V každém případě, jde po nás jako Sherlock Holmes. Řekl, že zjistí, kdo byla a moc dobře víš, jaký je. Doufám, že ho Mia nějak rozptýlí. "

Mia. Legrační, jak se stále objevuje v rozhovorech.

"To by nebylo dobrý." Jakmile ta slova vyjdou z mých úst, udeří blesk. Viola vyskočí, málem vylije na sebe svou kávu, díky čemu se musím smát. Bez varování, déšť začne padat z nebe jako střely a bolí to jako čert. Vstaneme, necháme naše kávy za sebou a Viola utíká přes trávu s ostatními.

"Nenávidím zasraný déšť," ječí a ignoruje děti kolem sebe, snaží zakrýt svoje tělo bundou.

Bolí se rychle pohybovat, takže místo utíkání s ní, jdu, přičemž si dávám na čas. Už jsem mokrý, dalo by se říct promočený. V době, kdy vlezu dovnitř, ona se třese, přestože topení fouká na maximum. Voda jí kape z konečků vlasů, a když se na mě podívá, držím se zuby nehty, abych se nerozesmál. Opravdu nesnáší déšť.

"Dobrý den na bílou." Lstivý úsměv se objevuje na mých rtech, protože její tričko je jako hedvábný papír, který se jí lepí na kůži.

Viola se usměje a otevře prostřední konzoli. Vytáhne obálku s červenou voskovou pečetí a razítkem

na zadní straně. Je již otevřená. Bez jediného slova, se Viola na ni dívá, drží jí příliš pevně. Nejsem si jistý, co se děje, dokud mi jiné předá. Otevřu obálku a vytáhnu z ní dopis, který je adresován jí a je napsán drahým písmem. Slova se zdají unikat ze stránky, jak ho čtu, protože si uvědomím, co to znamená. Viola odchází, a to mě drtí. Podívám se na ni a můžu říct, že je rozrušená. Zakrývá si tvář, aby skryla slzy.

"Whoa. Není třeba plakat." Rozevřu ruce, a ona do nich padá. Po chvilce se odtáhne, a já ji chytím za ramena.

"Violo. To je obrovská věc. Prosím, řekni mi, že pojedeš."

Podívá se na mě a její oči se konečně setkají s mými, a vidím malý záblesk úlevy.

"Jsi s tím v pořádku?"

"Věř mi, když řeknu, že chci být sobecký, ale to je něco, co si nemůžeš nechat ujít. Union International? Vybýraj si jen pět lidí ročně pro jejich stáž. To je životní příležitost, a pokud nepojedeš, budu ti odepírat sex po zbytek života."

Ona zafuní. "Jako kdybys to mohl zvládnout. Ale co my?"

Vezmu ji za ruku. "Zvládneme to, princezno. A to sis myslela, že teď jsem hrozný? Budu s tebou chamtivý bastard, dokud neodejdeš. Takže si utři ty slzy. Vím, že ti bude chybět moje nádobíčko, ale je to jen šest měsíců. A můžeme video chatovat." Vyklenu obočí. "K tomutě budu navštěvovat jednou za měsíc."

Nakonec se usměje. "Ale co když mi nabídnou pozici na konci mého šestiměsíčního období? To se obvykle stává, víš."

Nějak jsem na tohle nepomyslel, ale to nevadí. "Tohle budeme řešit, až to přijde. Slib mi, princezno. Slib mi, že se o nás nebudeš bát, a vezmeš tu stáž. Je to Harvard všech příležitostí. "

Podám jí zpátky dopis a ona ho vrátí do obálky.

"Slibuju."

"Dobře"

Opře se hlavou proti sedadlu, vzdychne. "Myslela jsem, že to bude snadné."

"Co?"

"Odchod. Po celá léta, jsem si přála, abych se mohla dostat pryč od toho všeho. Přála jsem si, aby se něco takového přihodilo. A teď, když se to stalo…"Její slova vymizí.

"Moje matka mi řekla, že když se neriskuje, sny vymírají. Chceš-li to, jdi si za tím. Nedovol, aby tě tvé obavy, nejistota nebo strach zastavili. Už jsem tito řekl; Nikam nejdu. Budu na tebe čekat klidně celý život, a myslím to vážně. "

"Jestli se chceš vídat s někým jiným-"

"ANI KURVA NÁHODOU!" Ani ji nenechám domluvit. "Vědomí, že jsi moje, bez ohledu na to, jak daleko jsi, mi stačí. Nejsem si jistý, jestli si to uvědomuješ, nebo ne, ale nechci nikoho jiného, ​​Violo. Chci tebe.Jenom tebe." Nakloním se a zastrčím mokré, uvolněné prameny jejích vlasů za ucho, a hluboce ji začnu líbat.

Opře se do mě, a já nechci, aby odjela. Vzdálenost bude těžká. Ale v průběhu let, jsem se naučil trpělivosti, a nezištně jsem ochoten čekat tak dlouho, jak bude potřebovat.

Ale nemůžu si pomoct a myslím na to, jak byla Viola vždycky kolem. Nejsem si jistý, že vím, co je život bez ní, ať to zní jakkoliv divně. Dokonce, i když Drew a já jsme se poprvé přestěhovali blíž ke kampusu, stále jezdívala na víkendy a otravovala nás - hlavně mě, ale byla tady. Vědomí, že se přestěhuje pryč za pár týdnů, nám nedává moc času být spolu. Budeme muset počítat každý okamžik, protože hodiny tikají.

VIOLA

I když je mi smutno, že odjedu, uleví se mi, že jsem o tom řekla Travisovi. Zasloužil si o tom vědět stejně jako Drew. Ale že o tom ví, to nedělá o nic snazší. Jsem si jistá, že to dělá rozhodnutí ještě

těžší. Celý život jsem uvíznutá v této smyčce se snažíc mít ty nejlepší známky, a i když se to konečně

vyplácí, necítím radost.

"Půjdeš dovnitř?" Ptá se Travis, když zastavíme na příjezdové cestě.

"Opravdu si myslíš, že je to dobrý nápad? Drew je na hlídce."

"Dobře. Tak pojďme někam jinam. "

Jsem zmatená, což se zdá dít hodně v poslední době. "Uh, kam navrhuješ?"

"Tvoje kolej?"

Udělám obličej. "Ne tak docela. Budou tam tři holky se skleničkami na dveřích snažíc se poslouchat. "

"Fajn. Mám nápad."Travis zvedne telefon a začne někomu posílání zprávy. Jeho telefon hodně bzučí, a nakonec se usměje.

"Co jsi to udělal?" Ptám se opatrně.

"Nech mě řídit. Je to moje překvapení. "

"Jsi si jistý, že můžeš zvládnout Tatuma?" Otevřu dveře a vystoupím; tvrdě mě plácne přes zadek, než si vleze dovnitř.

"Zvládnout Tatuma? Já ho zničím."

Travis vyjede z příjezdové cesty a kola zakňučí, když míří ke stopce.

Jsem si jistá, že moje auto nebylo nikdy takhle řízeno.

"Ó můj bože. Nejezdi s mým autem, jako bys ho pronajmul."

"Řídím, jako bych ho ukradl, princezno." Nakloní ke mně hlavu, jak zrychluje směrem k dálnici. "Ale dobrá zpráva je, že stále jedeme padesát mil na tři litry."

Mluvíme o všem a o ničem ve stejnou dobu a ani jednou se nezmíníme o skutečnosti, že naše společné dny jsou sečteny. I když se moc snažím, nemohu si pomoct, ale přemýšlím o tom, jak moc mi tohle bude chybět. Pořád máme před sebou naše společná prvenství, a Drew o nás stále neví. Při tomto tempu, mu pravděpodobně odložíme říct pravdu až do mého odchodu.

Uteče hodina a začnu být podezíravá. Travis vyjede z dálnice 580 a otočí se pod mostem. Rozhlédnu se kolem a můžu vidět neklidnou vodu zálivu. Zpomaluje, a pak zastaví na prázdné příjezdové cestě před domem bez rozsvícených světel.

"Pojď" říká a vypne auto a vede mě za ruku po chodníku.

Na přední straně - obklopena mušlemi - je adresa. Velké arkýřové okno čelí vodě, a skoro si umím představit lidi uvnitř, jak se dívají ven. Výhled je dech beroucí.

"Co to děláme?" Neochotně se zeptám.

"Jdeme."

"Chytráku."

Naťuká kód na předních dveří, a jako mávnutím kouzelného proutku, se kliknutím otevřou. Uvnitř je tma, a on přejíždí rukou proti zdi.

"Lumos," říkám, a jakmile to vyslovím, světla se rozsvítí. "A ty si myslíš, že kouzla nefungují," vysměju se mu.

"Nikdy jsem to neřekl. Jedno si na mě musela použít." Opře se ramenem proti zdi a pozoruje mě obdivně. Dům je krásný. Díky dekoracím do oceánské tématiky a dlouhé stěny s knihami, je tohle místo útulné.

"Čí je to dům?" Přejíždím prstem po tolika klasických knih. Je to jako říct ahoj starým přátelům.

"Kamarádovi ze školy, který mi dluží. Jeho rodiče mu koupili tento dům, když získal akceptační dopis a plné stipendium. Místo toho, aby se obtěžoval prodejem, když se přestěhoval do New Yorku, ho jen hodil na Airbnb. Takže..."

"Psal jsi mu o laskavost?"

Travis přikývne. "A teď si splním fantazii a ošukám tě proti tomuto oknu."

Prostor mezi námi zmizí a Travise rty jsou tvrdě tlačeny proti mým.

"Věříš mi?" Ptá se, vypne světlo, takže zapadající slunce se dostane dovnitř.

"Věřím ti svým srdcem."

Usměje se proti mým rtům a přejede rukou po mém tričku, uchopí do dlaní moje prsa. "Dobře."

Mráz mi stéká po zádech, když mě svléká. Přestože jsou jeho ruce opatrné, jeho ústa jsou nebezpečná, plná touhy. Setkávajíc se s jeho intenzitou, ho svlékám, dokud oba nestojíme nazí před velkým arkýřovým oknem. Ulice je klidná, a když se znovu podívám ven, západ slunce zapadá nad

horizont. Travis mi odhrne vlasy z ramene a zakousne se, což způsobuje směs bolesti a potěšení, které skrze mne projíždí. Se svou erekcí proti mému zadku, mě posouvá dopředu, dokud moje prsa nejsou přitlačena proti chladnému sklu, než se zasune dovnitř. Jen z pomyšlení, že nás někdo může vidět, se mi chce ztratit kontrolu, a on to usnadňuje.

Travis se absolutně nestará a bere si mě tvrdě a drsně,přesně jak chci. Tahá mě za vlasy a kouše mě podél krku a ramen. Intenzita něho je skoro příliš ke zvládnutí. Nejsme potichu. Jsme zatraceně hlasití a nelítostní a je nám úplně u prdele jestli nás někdo vidí, zatímco do mě buší oproti oknu.

Prosím o víc.

Prosím o tvrději.

A on je neúprosný, splňuje moje požadavky, a chci to.

Král(King)využívá jeho královský penis způsobem, jaký jsem nikdy nezažila. A miluju to.

Euforie z něj je tak velká,že skoro zapomínám svoje vlastní jméno, a já jsem uchýlená jen k blábolu. Jsem si jistá, že se mě Travis snaží zlomit nebo zanechat na mě svůj otisk, ale to už má. V dohledné době na to nezapomenu.

Otočí mě, popadne mou bradavku mezi zuby, jak svým penisem do mně buší. Opřu hlavu proti chladnému sklu, a nemám ponětí, jak to dělá se zlomenými žebry, ale nezmíním se o tom. Dnes je v naprostém vedení. Je to, jako kdyby vyšukával všechny své emoce, které má ohledně mého odchodu a jsem ráda za jejich vypuštění. Jsem ráda, že můžu na to všechno zapomenout a být pro jednou ztracena v ničem jiném, než okamžiku. Moje tělo je jeho otrokem, a jezdím na orgastické vlně znovu a znovu, jen abych byla sobecká a chtěla ještě víc. Můj sexuální apetit odpovídá jeho, a jsem na to hrdá.

"Jsi sprostá holka, V." Zakření se a znovu mě otočí, plácne mě přes zadek, než pokračuje. Ani mě po tom místě netře, jako knižní milenci v mých romantických románech. Ale kupodivu mě to vzruší ještě víc. "Ani to neříkej," varuje. "V je oficiální zkratka pro dračici."(Vixen)Obtočí moje rozcuchaný vlasy

kolem jeho pěsti a přinutí mě se mu podívat do očí. "Moje V. Moje dračice."

"Vždy budu tvoje, Travisi." Ta slova padají z mých úst, a můj teplý dech vytváří mlhu na sklo.

"Princezno, když říkáš takový věci…" Zasténá mi do ucha, a emoce, které se víří skrze mne, jsou nepopsatelné. Cítím, jak se proti mně napne a zatlačím se silněji proti němu, dokud neztrácí sám sebe. Teplo mě naplňuje, a opře hlavu o mé rameno. Zůstaneme takhle po dlouhý okamžik, přičemž se navzájem cítíme a zhluboka se nadechujeme a vydechujeme.

Travis udělá krok zpět semnou v jeho náručí a pohlédne z okna. Přejede si rukou po strništi, které práší jeho dokonalou čelist. Otočím se a vidím otisk mých prsou a zadku na skle a nemůžu zastavit smích, ale nejsem v rozpacích. K čertu ne, jsem pyšná, protože jaksi Travis zlomil mou sexuální skulinu na kousky.

"Hospodyně se s tímhle zabaví." Jeho úsměv je perfektní, a nemohu si pomoct, ale obdivovat jeho břišní svaly a jak nízko jeho džíny sedí na jeho bocích, když je zapne. Následuju jeho šťastnou cestičku celou cestu dolů k doznívající erekci. Silně polknu, pobírám duševní snímek tohoto přesného okamžiku a nikdy na něj nechci zapomenout.

Po chvíli si Travis sedne na pohovku a natáhne nohy. Žádná slova mezi námi nejsou vyřčena a já se přitulím vedle něj, poté cosi obléknu podprsenku a kalhotky, udělujíc tiše kompliment Courtney a

Victoria´s Secret. S naší nahou kůží vtisknutou do sebe, mě obejme a já se zaměřím na jeho tep a zvuk jeho dechu.

Hodiny na stěně se ozvou hlasitým gongem, čímž mě k smrti vyděsí. Travis mě obejme o něco silněji a hlasitě se rozesměje. Zamračím se na něj a pak na hodiny s vědomím, že je náš čas jít. Loučení se stane těžší s každým dnem, ale snažím se odtlačit otravnou myšlenku do zadní části mé mysli.

"Nechci jít." Trucuju.

"Zůstaňme. Mám dům až do víkendu. "

Vykulím oči. "Vážně? To musela být zatracená věc, kterou jsi udělal pro toho chlapa. "

"V podstatě mi dluží svoje prvorozený dítě." Roztomile se na mě usměje.

Rozšířím oči a jsem zaujatá. "Chci o tom slyšet víc."

"Pomohl mi se závěrečkama, a já mu pomohl s holkou. Zamilovala se do jeho počítače programujícího zadku a zbytek je historie. "

Vybuchnu smíchy. "Ó můj bože."

"Bylo to lepší, než platit za doučování."

Plácnu ho po hrudi, a on mě přitáhne blíž. "Ty jsi tak vyčůranej."

"Važ slova, princezno, budu tě mít k snídani?" Ptá se Travis s vyklenutým obočím.

Musím se učit, ale to předbíhám…

Srát na to!

Takových okamžiků bude málo a daleko od sebe, a nechci brát další za samozřejmost. Přikývnu, než ho políbím.

"Dobrou chuť," zašeptám mu přes rty.

Nějak na pohovce usneme a o pár hodin později, mě Travis poplácá po ruce, abych vstala. Popadne mě za ruku a vede mě do ložnice. Odsunu přikrývky na manželské posteli a vlezeme si pod ně. Je to poprvé, co spolu spíme v jedné posteli. Přetočím se a Travis mě pevně k sobě přitiskne, jako kdybych byla voda, která proklouzne mezi jeho prsty. Ale to se nestane, protože nic v mém životě ještě nikdy nebylo cítit tak dobře.

Nestarajíc se o školu nebo Boston nebo cokoliv jiného, usínám s úsměvem na tváři.