Chcekmate:TIL - 13. kapitola

Překlad: Simča

TRAVIS

Violina promoce je dnes večer, a ona nereagovala na žádnou z mých zpráv, zmeškaný hovor nebo e-mail. Je to již víc než týden. Zabíjí mě to. Potřebuju jí tak zatraceně moc. Vypadá to, že nemůžu bez ní dýchat v mým životě. A i když budu znít jako nějaká holka a kretén, nemyslím si, že jsem se někdy opravdu takhle cítil.

Poté, co se Viola vyřítila pryč, Drew poslal Miu domů, a jen stěží se od té doby na mě podíval. Skutečnost, že je na mě naštvaný víc, že jsem byl s jeho sestrou, než ze situace s Miou říká hodně o jejich vztahu, ale to je jedno, protože ona je plná sraček. Vždycky byla. Jsem naštvaný, že jsemvůbec někdy podporoval jejich toxický vztah, protože tak nějak zkazil a ovlivnil můj vlastní.

Navíc k tomu všemu, Alyssa začala opět chodit do mý kanceláře a nabízí mi své "služby", a chce to opravdu všechnu mou vůli, abych ji klidně požádal odejít, namísto abych vykopnul její zadek ven, jak moc chci. Ve skutečnosti jsem na sebe pyšný pro udržení svého klidu, s ohledem na to, že můj svět se houpe na své ose.

Tenhle týden je na hovno.

A kurva! Stýská se mi po Viole.

Měla by tu být s tímhle zasraným psem a se mnou. Lvír celou noc kňučí, nejméně třikrát za noc mě probouzí, že chce jít ven, a štěká při každém autě nebo osobě, která projde. Malý zmrd spí celý den a pak si chce hrát celouzatracenou noc. Ani se na něj nemůžu zlobit, že je tak zatraceně otravnej, protože mi připomíná Violu. Když pomyslím na to, jak moc ho milovala, musím se usmát. On dokonce ještě voní jako ona, takže když vyleze do mé postele a přitulí se ke mně pod deku, probudím s její vůní, která mě obklopuje, a je to zasraný mučení.

Nesnažím se být šílený ex, ale nějak si tak připadám, jedné noci jsem zaparkoval před její kolejí a doufal, že jí zachytímjít dovnitř nebo ven, ale nikdy jsem ji neviděl. Tak jako tak si nejsem jistý, co bych jí řekl, takže je to tak asi nejlepší. Hádám, že pravděpodobně zůstala u Courtney, ale nevím, kde bydlí, takže jsem uvízl u prošení přes hlasovou schránku, abymi alespoň zavolala zpátky. Nechal jsem ji tak moc zpráv, že její záznamním sestal příliš plný, aby přijal víc.

Potřebuju, aby mi dovolila všechno vysvětlit, abych jí řekl celou pravdu a ne Miinu podělanou verzi pravdy.

Má plné právo být na mě naštvaná, ale nemůžu snést pomyšlení, že poletí přes celou zemi, aniž bychji viděl nebo s ní mluvil. Takže i když Drew dal svoje pocity najevo hlasitě a jasně o tom, že půjdu na její dnešní promoci, nemůže mě zastavit. Jejich rodina přijede taky, takže to nebude tak, jako by mohla popřít mojí existenci.

Jsem pryč, než dorazí domů a bezhlavě jezdím, než skončím na parkovišti s tuctem rudých růží a přáním. Napíšu do něj vzkaza dám jí ho, ať už to chtít bude nebo ne.

Je tu tolik usmívajících se tváří, které jdou k hledišti, a já se snažím opravdu těžké hrát roli. V krku se mi začíná dělat knedlík z toho, že ji uvidím poprvé po celém týdnu. Během let, jsem jí dal milion důvodů, aby mi nevěřila; ale tentokrát moje nevinnost je tak zasraně tragická, že by o ní mohl napsat Shakespeare.

Těsně před začátkem obřadu, si najdu místo k sezení. Místo konání je přeplněný, a spousta lidí drží transparenty pro své blízké. Po zahajovacím projevu, hlasatel začne volat jména podle oborů. Tělo mi ztuhne,když uslyším Viola Fisher a SummaCumLaude.(Nejvyšší vyznamenání)Ne že bych o ní někdy pochyboval, ale získala nejvyšší ocenění a jsem za ní opravdu šťastný a tak hrdý. Úsměv na její tváři roste, a se slzami v očích prochází po jevišti. Tohle chtěla tak dlouho, a teď nastal její čas. V životě bych si nenechal tento moment ujít.

Pískot a řev přichází z opačného rohu místnosti, a okamžitě na tom místě zahlídnu Violiny rodiče a Drewa. A zatraceně bolí nesedět s nimi. Vždycky byli mou druhou rodinou a teď jsem vyvrhel.

Viola je uvidí, zvedne diplom a ruku do vzduchu, a jde zpět na svou židli. Na její promoční čepici jsem si docela jistý, že má napsaný zlatým písmem, neplecha se dopařila. Nemohu si pomoci, ale smát se její závislosti na Harrym Potterovi.

Další jméno, které uchopí moji pozornost je Courtney Bishop, Magna CumLaude. Do prdele, ona je taky malej šprt. No, kdo by si pomyslel? Courtney jde po jevišti s jejími dlouhými blond vlasy ve vlnách a vysokých podpatcích, a jeviště jí patří jako přehlídkové molo. Hromada vysokýho pískotu se ozývá blízko mně, a já se otočím a vidím, co musí být celá její rodina. Většina mužů má na sobě kovbojské klobouky, a vlasy ženských jsou vysoko do nebe. Nemůžu si pomoct, musím se smát.

Jakmile studenti začnou odcházet, sleduju, jak se Viola rozhlíží po místnosti, jako by někoho hledala.

Možná mě? Chci vstát a zakřičet její jméno, ale zastavím se. Čas začíná utíkat rychleji, když vím, že jí uvidím tváří tvář během několika minut. Sleduju, jak jdou Drew a jeho otec po schodech dolů, následovaní Violinou mámou a nevlastním otcem. Ačkoli je v místnosti tuna lidí, mám oči na nich, protože vím, že je Viola bude hledat. Vyjdu ven, kde se všichni schoulili, čekají na své blízké, a když zahnu za roh, vidím jí. Naše pohledy se uzamknou a úsměv na její tváři zmizí. Jsme to jen my dva v moři lidí, a všechno, co chci udělat, je jí zasraně políbit. Místo toho sevřu své rty a jdu davem směrem k ní. Jemně zavrtí hlavou, dávajíc mi tiché varování, ale je mi to jedno.

Předtím, než jsem schopen zamumlat slova, Drew udělá krok kupředu a Violu obejme, předstírá, že tam nejsem. Viola se podívá na něj a pak na mě a do prdele mi láme srdce, že je v této situaci, což bylo přesně to, co mi dělalo starosti. Zdá se, že jsem lhář a zradil svého nejlepšího přítele. Nikdy to nemělo takhle skončit.

Podám jí růže a přání a obejmu ji bez ohledu na to, jak ztuhne její tělo, když se jí dotknu. "Gratuluju, princezno," zašeptám jí do ucha, než ji pustím a odejdu. I když chci moc zůstat, je to nejlepší, co můžu udělat, protože její rodiče by mě přiměli zůstat, jakmile by mě uviděli. Poslední věc, kterou chci, je zničit její speciální den.

V době, kdy se vrátím ke svému autu a jsem pryč z parkoviště, mám pocit, že sto kilo sedí přímo na mé hrudi. Kdybych měl možnost vrátit se v čase a říct jí každý detail z noci, kdy se stala nehoda, udělal bych to, ale všichni víme, že se to stává jen ve filmech. Kde je sakra stroj času, když ho potřebujete?

Zastavím se v kampusové kavárně a objednám si jednu z těch organických sójových posraných káv a sednu si ke stolku kousekod chlápka, který čte poezii o zlomených srdcí. Bez ohledu na to, jak se cítím ztracen v tuto chvíli,stále se mi podaří zakoulet očima. Pokaždé, když zazvoní zvonek nade dveřmi, vzhlédnuv naději, že je to Viola. Po hodině sezení, jedu zpátky do domu a jdu rovnou do svého pokoje a zavřu dveře. Lvír je tak rád, že mě vidí, a já se hned cítím špatně, že jsem ho ignoroval. Lehnu si na postel, zapnu televizi, a on si lehne vedle mě.

"Jsme to jen ty a já kámo," říkám, jak ho pohladím po malé hlavě. "Ale ona se vrátí."

VIOLA

Jsem velká koule emocí. Mezi všemi změnami v mém životě, promocí, stěhováním, a rozchodem, jsem velký chaos. Cítím v posledních deseti dnech všechny emoce, které existují. Zpočátku jsem byla zraněna, rozrušená a naštvaná, což se proměnilove vytočení o celé situaci. Pak jsem chtěla vzít Courtney a jít po jeho zadku jako šílená ex-přítelkyně. Jeho nový Challenger měl málem tucet vajec přes jeho lesklou černou barvu, ale místo toho jsem si držela odstup. Byla to ta nejlepší věc pro mě. Vyhýbala jsem se Drewova domu jako čert kříži, a dokonce jsem prala u Courtney doma tento týden. Ale chybí mi moje rutina a ubohý Lvír.

Drew nebyl schopen se mi podívat do očí, a já jsem stejně naštvaná na něj, jako on na mě. Chci ho uškrtit. A už jsem ho varovala, že jestli někdy zmíní jméno Mia blízko mě, měl by zavolat na pomoc, protože jeho policejní kamarádi jsou jediní, kdo ho budou schopni zachránit. Ona je lhářka a podvodnice, a jen nám všem dělá ze života peklo. Já už nebude sedět a sledovat to. On sotva připouští mou existenci, ale já nebudu akceptovat Miu a jeho, takže jsme ve slepé uličce.

Po promoci, nás naši rodiče vezmou na večeři, a je to trapné jako blázen. Potom jedu odvést Drewa zpět k jeho autu, a prohodíme navzájem pár vět, ale to je vše. Nesnáším, že je naštvaný na Travise a mně, ale co nenávidím ještě víc je jeho tvrdohlavost o celé situaci. Jak zastavím u jeho auta, otočí se a podívá se na mě, ale promluvím jako první.

"Budeš se chovat jako velké dítě, dokud neodejdu?" Přímo se ho zeptám.

On na mě obrátí oči v sloup. "Můj nejlepší přítel, Violo. Proč?"Bolest v jeho hlase nezůstane bez povšimnutí, a vina mě znovu zasáhne. Je to hnusný pocit.

"Prosím, nezlob se na mě. Zabíjí mě vědět, že zahazuješsvůj vztah se mnou a tvým nejlepším přítelem."

"Necítím k tobě nenávist, Vi. Jen jsem vyvedený z míry. Uvědomuju si, že odcházíš. Dospíváš, a já nebudu kolem, abych těchránil. Vše, co jsem kdy chtěl, je,abys byla šťastná. To je všechno, co jsem kdy chtěl i pro Travise. Ale vy oba jste cítili potřebu mi lhát. Dva lidi, kterým bych svěřil svůj život se společně plížili za mými zády a zradili mě. Měl jsem si to uvědomit, když ti dal to zatracený štěně." Zavrtí hlavou naštvaným povzdechem.

Rána pod pás. Lvír byl děkovný dárek, ale teď ho neopravím. Je to poprvé, co si něco z toho připustil, a já nenávidím, že k tomu došlo - že je raněný našimi činy. Je to vše, čeho jsem se v první řadě chtělavyhnout, zabránit tomu, ale vím, že mé činy mají následky.

"Už nejsem malá holka, Drew," říkám, když se na mě konečně podívá. "Jen abys věděl, Travis ti o nás chtěl říct hned, ale já ho požádala, aby to nedělal, protože jsem chtělasprávné načasování." Vypustím sarkastický smích, jako kdyby načasování bylo někdy správné.

Pokrčí nedotčeně rameny. "Zlomil bratrský kodex na tolika úrovních, Vi. Nezahráváš si se sestrou svého nejlepšího přítele za jehozády - bez výjimek,"říká pevně.

"Vím. Ale už si nebudeš muset dělat kvůli tomu starosti, protože já odcházím. Všechno, co miluju, bude v Kalifornii, a já budu tisíce mil daleko. Omlouvám se. S promocí a stáží, jsem byla zaneprázdněna se na to soustředit." Moje oči začnou vodnatět a dovolím svým emocím znovu vyklouznout. Setřu si slzu, která stéká po tváři, a snažím se uklidnit.

"Měla jsem toho hodně. Takže, prosím, pokud se chystáš být na někoho naštvaný za to, že jsi nic nevěděl, nasměřuj svůj hněv na mně. I když bych ho ráda vinila, není to Travise chyba. Nikdy jsem nezamýšlela ti ublížit, Drew. Jsi můj velký bratr. Můj hrdina. Jeden z mých nejlepších přátel, a i když mě někdy štveš, miluju tě. Je mi opravdu líto, že se to takhle stalo, ale nemůžu litovat toho, že se to stalo, i kdyby to byla velká chyba. "

Drew tam na chvíli sedí s pohledem upřeným z okna, jako kdyby absorboval všechny moje slova. Povzdechne si a pak se rozesměje. "Pořád jsi malý, podivínský spratek; Víš to?"

"A budu ti chybět, ažbudu pryč. Jsme v pořádku? "

"Tentokrát ti odpouštím, ale jen proto, že jsme rodina a máma říká, že tě musím mít rád." Drew vtipkuje stejně jako dřív, když jsme byli mladší. Oddechnu si, protože vím, že budeme v pořádku. Jeho

telefon v kapse zavibruje, a když ho vytáhne ven, podívám se na něj a vidím, že mu volá Mia.

"Uvidíme se později, sestřičko." Vystoupí a ihned jí odpoví.

Dokonce i po všech těch potížích, které začala,Mia má stále nad ním moc. Přála bych si, aby viděl jaká je, ale perspektiva je všechno, a já nemůžu být pokrytec.

Než vyjedu, zachytím sladkou vůni růží, které mi Travisdal. I když neměl, jsem ráda, že tam byl. Znamenalo to pro mě hodně, ale ještě mu to nedokážu říct. Srdce mě stále bolí, a stále se učím potlačit stranou všechny vzpomínky, kdy jsme byli spolu. Říká se, že vzdálenostísrdce roste, ale část

mě se modlí, aby mi vzdálenost pomohla zapomenout.

Natáhnu se na zadní sedadlo pro červenou obálku. Na přední straně jsou barevné polibky, zatímco zbytek je v černé a bílé. Uvnitř je kartička a velkým písmem napsané: GRATULUJEME, PRINCEZNO! JSEM NA TEBE PYŠNÝ! LVÍR & JÁ TĚ MILUJEME!

Pod tím je vzkaznačmáraný jeho rukopisem. I přesto mám v plánu tě odvést na letiště, takže tě můžu vidět naposledy před odjezdem. Chybíš mi. Stýská se mi po nás.

Na okamžik zavřu oči a můžu cítit náznak jeho kolínské na kartičce.

Otevřu oči a strčím jizpátky do obálky, kterou si na chvíli prohlížím a položím do střední konzole.

Jak přemýšlím o jeho vzkazu, cítím se roztrhaně. Plánovali jsme, že mě odveze, abychom tak mohli

trávit ty poslední chvíle spolu, ale teď přehodnocujutenhle plán. Obávám se, že nebudu chtít odejít, když ho znovu uvidím. Možná, že nový začátek je to, co oba potřebujeme.

Jakmile zastavím na své koleji, dostanu od Courtney zprávu.

C: Pujdem se dnes napit?

V: Co kdybych te sledovala pit? Nemam naladu. Musim zacit balit

C: PLATI! Budu u tebe za hodinu, az se zbavim svy rodiny.

Jdu dovnitř s růžemi a vzkazem. Dám květiny do vázy a opřu se o pult a rozhlédnu se kolem po všem, co nechávám za sebou. Po několika minutách, jdu do svého pokoje, abych se ujistila, že jsem nic nezapomněla zabalit. Těch pár krabic naskládaných proti zdi budou odeslány do mého nového bytu v pondělí. Další věci jako knihy a oblečení, to vše je připraveno odejít. Ale je snadné se odstěhovat, když většina nábytku je přišroubována ke stěně a podlaze.

Je legrační, jak se zdá, že se čas vlečea pak v mrknutím oka, je to jako by uběhl celý rok.

Vysoká byla můj život poslední čtyři roky, a bude hořkosladké jí opustit a začít otevírat novoukapitolu v mém životě.

Bouchnutí na dveře mi dává vědět, že dorazila Courtney, a nemůžu si pomoct, ale zavrtět hlavou, jakspěchám ke dveřím. Když je otevřu, má stále na sobě těsné malé černé šaty, které měla na sobě pod promočním pláštěm a vysoké podpatky, díky kterým se nade mnou tyčí.

"No, tak pojďme, potřebujusilný pití po dnešku s Beverly Hillbillies. Oh, věděla jsi, že přišli z Texasu do Kalifornie? "

Směju se. "Jsem si jistá, že to nebylo tak špatné."

Ona hravě obrátí oči v sloup a vejde dovnitř, všimne si květin na pultu. "Ó můj bože. Dostalas růže? Vážně? Od koho?"

Moje oči se setkají s jejími, a já ani nemusím nic říkat. Okamžitě ví.

"Možná bys sis s ním mělapromluvit?"

"Žádný proslov o týmu Traviola dnes večer." Moje slova vyjdou drsněji, než jsem měla v úmyslu. Court mi věnuje malý úsměv a kývne hlavou. Od té noci jsem nebyla schopnao něm mluvit, ale celá sejde z očí, sejde z mysli věc je totální blbost. Často, když jsem sama, ocitám se přemýšlet, co dělá, a jsem tak v pokušení, mu napsat, ale neudělám to. Moje srdce je tak připravené zradit mou mysl, ale nemohu. Musím se soustředit na svou budoucnost, zatímco se učit být sama.

"Pojďme." Courtney si proplete svou ruku s mou a táhne mě k džípu. Bude mi chybět tak zatraceně moc, a dělá mě smutnou, že mě nebude moci pokaždé zachytit, když bude chtít. Jak nastartuje, sehne se a vyzuje si podpatky a hodí je na zadní sedadlo. "Ty zatracenýpodpatky… "

Střecha je dole a vítr mi fouká do vlasů. Courtney zpívá z plných plic, řídí příliš rychle, a vše, co mohu dělat, je usmívat se.

"Kam jedeme?" Ptám se.

"Cheesecake Factory?"

"Koukám, že dnes večer to chceš dotáhnout na druhou metu." Vtipkuju, protože to je místo, kam všichni vysokoškoláci berou své přítelkyně na rande, pokud se jim později v noci chtějí dostat do kalhotek.

Zaparkuje na parkovišti a natáhne se dozadu pro svoje podpatky. "Kdybychom byly v Texasu, tak bych šla ven naboso. "

"Jsi směšná." Rozesměju se.

"Stává se to pořád. Nemáš ponětí."

Jdeme dovnitř, a ona mě rovnou vede k pultu. Než se vůbec posadí, objedná siMartini. Já si objednám vodu a kus čokoládově-tvarohového dortu. Čokoláda zahojí všechny rány.

"Co budeš dělat teď?" Zeptám se jí, kdy číšník posune kousek nebe přede mě. Popadne mojí vidličku a ukousne si. "Jo, zemřela a odešla do nebe." Usmívá se, ale pak se zamračí.

"Upřímně?"

Přikývnu.

"Nemám ponětí. Jen mě napadlo, že bych se tak trochu flákala. Můj pronájem nekončí až do konce roku." Pokrčí rameny. "Nejsem si jistá."

"Znervózňuješ mě." Zasměju se. "Tvoje známky byly téměř dokonalé. Mohla bys získat práci kdekoliv."

Šťouchne do mě. "Tvoje známky byly perfektní. Prostě budu žít zprostředkovaně skrz tebe."

Poté, co dojí můj dort a dopije svůj drink, obě začneme zívat. Kdo by si pomyslel, že promoce jsou tak únavné? Jedeme zpátky k mé koleji, a než vystoupím, otočím se a podívám se na ni.Tento ohromující pocit smutku přebírá kontrolu, a já se nakloním a obejmu ji. Courtney si rozepne pás a přitáhne mě do velkého objetí a obalí obě paže kolem mě. Směju se z pomyšlení, že vypadáme jako milenci, ale tak to není. Ona je sestra, kterou jsem si vždycky přála.

"Budeš mi zatraceně chybět, Lolo."

"Ty mi budeš taky moc chybět, Court."

"Kdo mě bude držet při smyslech, když budeš pryč?" Prolomíme naše objetí.

"Možná přiměju Drewa," říkám s úsměvem.

Její oči se rozšíří, a já se dostanu ven z džípu. "Neopovažuj se si ze mě dělat srandu!"

"Kdo říká, že si dělám legraci? Měj se!"

Usměje se a vyjededžípem tak silně, že pneumatiky zakňučí. Slyším vyřvávat Taylor Swiftve vzdálenost, a vím, že by to mohlo být naposledy, co jsme spolu strávily čas, než odjedu. Stále se ptám sama sebe,jestli odchod je ta správná volba, ale modlím se k Bohu, že je.