AWNC - 13. kapitola

Překlad: Tanulka

Bylo to hned na první hodině, kdy jsem viděla shledání Mandy s Amber. Vzhledem po debaklu s Jennicou seděla teď s ní a v zadní části učebny si stále šeptali. Pozvedla jsem obočí, zabručela a pak se posadila k nim zády. Snažila jsem se své pomoci už dost.

„Dobré ráno, třído.“ Učitelka zavřela dveře a položila tašku na stůl. Zvedla román O myších a lidech. „Kdo to četl? Chci znát vaše myšlenky.“

Opatrně jsem se podívala na Mandy a Amber. Bylo to o přátelství a obětech. Pak jsem se ušklíbla, když Amber zvedla ruku. „Paní učitelko, Mandy a já bychom se chtěli omluvit. Potřebovali bychom dokončit nějaké plakáty před Pep rally (pozn. motivační schůzka před sportovní událostí), která je tento týden.“

„Oh, Amber, samozřejmě…“

Vybuchla jsem: „Děláte si srandu?!“

„Taryn,“ zasyčela Mandy.

Učitelka vypadala překvapeně. „Vy nesouhlasíte s mým rozhodnutím, slečno Matthewsová?“

Střelila jsem po své sestře pohledem a obrátila se na Amber. „Nejsi ani v Pep rally výboru. Věř mi, vím to. Bydlím s prezidentem Pep rally výboru.  Za druhé, nejsi roztleskávačka a za třetí, pokud by měl mít někdo prospěch z této diskuze – jsi to ty!“

Z Mandy vyšel přiškrcený povzdech. „Drž hubu.“ Zaťala zuby.

„Ne,“ ignorovala jsem ji. „Jsem už nemocná z téhle školy i z vašich osobních hrátek. Všichni učitelé vás nechají dělat to, co chcete. Jsem z toho tak unavená.“

Někdo si za mnou odfrkl. „Nejsi pokrytecká?“

Kluk mající na sobě tričko na pólo na mě zíral. Vyštěkla jsem na něj. „Co?“

„Jsi jedna z nich.“ Naklonil se dopředu. „Už jsi někdy měl pro nic za nic potíže?“ Usmála jsem se a pak jsem slyšela, jak říká: „Nerandíš náhodou s Trayem Evansem?“

Můj úsměv neuspěl. „Ne.“

Amber se pousmála. „Tak co jste dělali v pátek večer v tvojí posteli?“

„Nechodíme spolu.“ Nechodíme, ale přesto jsem se pevně držela lavice, abych se nepropadla hanbou.

„Jak chceš,“ odsekla Amber. „Vsázíš na vysoké koně a my jsme zdaleka neudělali tolik sraček, co ty.“

Byla jsem vzteky bez sebe. Oči se mi zúžily. „Omluvíte mě?“

„Stejně to nebylo „náhodou“, že v pondělí poté, co se Mandy a Devon rozešli, byla zrušená škola. To se tady ještě nikdy nestalo a jsem si jistá, že jsi s tím měla něco společného.“ Obrátila oči v sloup. „A všichni víme, co se stalo Pedlamu.“

Mandy zbledla. „Amber nech toho.“

Mé oči se zúžily do štěrbin. „Máš koule, Amber.“

Zamračila se a v její tváři jsem viděla zmatek.

Byla jsem vzteky bez sebe. „Když vyštěkneš jedno slovo, kdo si myslíš, že řekne ten zbytek?“

To bych nebyla já. Když jsem si uvědomila svou chybu, její oči už byly vyvalené. Usmála jsem se, ale ona protočila oči. Její sebevědomí se vrátilo a její rty se zvedly zavrčením. „To je jedno.“ Rozhlédla se po místnosti. „Nikdo neklevetí. Říkám, že jsi to ty. Chceš to všechno slyšet? Byla to Taryn Matthewsová, kdo se k nim vloupal.“

„Děvčata.“ Vstoupila mezi nás učitelka a zvedla ruce nahoru. „Nechte toho, nebo vás pošlu do ředitelny.“

Ignorovala jsem jí. „Mluvme o tobě, Amber.“

Ztuhla, opřela se o židli. „Dobře. Sem s tím. Pochybuji, že můžeš říct něco, co by mě rozrušilo.“

„Už ses Mandy omluvila?“
Zamračila se.

Usmála jsem se a podívala se na Mandy. „Mandy, omluvila se ti?“

Tvář mé sestry byla bílá jako duch. „Za co?“

„Za to, že tvoje dobrá kamarádka to všem vykecala, všichni teď budou mluvit o tvém rozchodu s Devonem, pokud to už nedělají.“ Usmála jsem se na Amber, která ucukla, když jsem řekla: „Pojďme. Mandy, je ta, co je zraněná, ale Amber během celé té věci zůstala po boku Jennici. Tohle je poprvé, co ji od té noci vidím mluvit s tebou.“ Pak jsem to dokončila: „Takže se ptám, už ses mé sestře omluvila?“

V hlubinách Ambeřiných očí vzplál hněv. Stiskla rty do obranné linie a spolkla knedlík, co měla v krku, než hodila postranní pohled na Mandy.

Zavrtěla jsem hlavou. „To byla zatraceně předtucha, ale je dobré vědět, že jsem měla pravdu.“

Mandy sklopila hlavu a ruce složila do klína. Nebojovala se sebou. Amber nikdy nebyla v mém hledáčku, ale věděla jsem, že se přátelí a podporuje Jennicu, nebyla dobrý člověk. Vidět teď mojí sestru v tomhle stavu mi převrátilo žaludek.

Vyšel ze mě ošklivý smích. Mandy vzhlédla. Zdálo se, že se Amber nehýbe. Všechny oči se znovu upíraly na mě. „Tohle je vtip. Ty jsi vtip.“

„Taryn.“

Znovu jsem ignorovala učitelku. Řekla jsem: „Lidé jako ty ubližují lidem. Jdeš životem s tímto postojem. Šlapeš po lidech, krok za krokem a děláš to, co ostatní bude bolet, a nestaráš se. Dalo by se říct, že se ti to líbí, když je pomlouváš a ničeho nelituješ. Jdeš životem a zraňuješ lidi. Viděla jsem celý život lidi, jako jsi ty.“ Cítila jsem se špatně. „Jsou to lidi jako ty, kteří se dostali na vrchol a nemusí se dívat dolů. Neohlížíš se na těla, která necháš za sebou.“ Teď jsem se obrátila k Mandy. Vyvalila oči, kousla se do rtu, ale neodvrátila se. Tím se mi k ní vrátila špetka respektu. Chystala se na to, co jsem jí musela říct.

Zamračila jsem se. Nechtěla jsem potlačit má slova. „Jsi jeden z těch lidí, které ji využívají. Necháš lidi jako ona vyhrát, protože neřekneš ani slovo. Za celou dobu nebyla tvou kamarádkou. Nebyla. Vybrala si dívku, která ti ublížila, která…“ odfrkla jsem si: „Jsem si jistá, že bude tvou kamarádkou na konci týdne. Akceptuješ ji, protože to obvykle děláš. Přestaň přijímat jejich drobečky.“

Amber se rozhlédla. Uculovala se, ale přestala, když viděla hněv ostatních, který byl stejný jako ten můj.

„Ubližuješ lidem.“ Podívala se na mě, takže jsem to ukončila: „Ale já ubližuji lidem, jako jsi ty a tvoji kamarádi.“

V místnosti bylo ticho a vzduch byl těžký. Jedna sekunda.

Druhá.

Třetí.

Nikdo ji nezadržel. Utekla z místnosti.

To mohl být problém. Právě jsem ji nazvala špatným člověkem. Mandy se začala zvedat. Spadla mi čelist. Kráčela ke dveřím. Ne ne ne. To nemůže…

Sáhla po klice, ale zastavila se a ohlédla se. Neřekla ani slovo a pak odešla.

Poté co odešla, tak v místnosti nikdo nepromluvil. Dokonce i učitelka mlčela. Amber byla na vrcholu a já ji z něj shodila, zostudíc tak ve stejném okamžiku sestru. To mě poser. Skvělá práce, Taryn.

Povzdechla jsem si a zamračila se. Nemohla jsem to vzít zpět a to bylo to, jak jsem se cítila. Sesunula jsem se na své židli, protože jsem věděla, že to bude mít následky. Vždycky to mělo nějaké následky, pokud byli lidi jako Amber poníženi. To se nezměnilo. Prostě se bránili.

Pak jsem si vzpomněla – Tray ovládal tuhle školu. Byl jedním z těch, kdo byli na vrcholu.

Do čerta.

***

Nemusela jsem dlouho čekat, až ucítím nějaké důsledky. Jennica na mě zírala jen, co jsem vycházela z první hodiny. Grant a Samuel zírali taky. Podívali se na dívky, aby se ujistili, že si toho všimli. Když se ujistili, že ano, hodili po mě nazlobený pohled a vrátili se ke své konverzaci.

Když jsem šla před svou poslední hodinou do skříňky, nějaká dívka mi na skříňku právě psala „děvka“.

Popadla jsem fixu z její ruky a odhodila ji. „Vypadni.“

Chtěla mi odseknout, ale otevřela jsem skříňku, popadla mou knihu a odešla bez jediného slova.

Jak jsem šla, cítila jsem od všech pozornost. Lidé mě sledovali. Nebyla jsem hloupá. Věděla jsem, že vyčkávají na to, co se stane, ale když jsem se dostala před učebnu a zastavila se před dveřmi, chtělo se mi zasténat. Rozhodla jsem se, že si půjdu sednout na své místo. Byla jsem překvapena, když jsem viděla, kdo byl ve třídě. Tray.

Byl u stolu sám, lenošil na židli. Jak jsem na něho zírala, nejistá tím, co mám dělat. Konverzace v místnosti utichla a on vzhlédl. Jeho oči se zúžily, když přistály na mě. Vnitřně jsem zasténala. V jeho pohledu byl hněv, ale i náklonost.

Učitel mě uviděl taky. „Slečno Matthewsová, jsme rádi, že jste se nakonec rozhodla a poctila nás svou přítomností. Asi je to moje vina, že jste nevěděla, že nemáte být ve studovně, ale ve skutečnosti máte být tady.“

„To jo.“

„Dobře. Dobře. Posaďte se. Vidím prázdné místo vedle pana Helmse.“

Podívala jsem se na Helmse a viděla jsem, jak přes něj prošel výraz odporu. Vstal. „Sednu si k Trayovi.“

Posbíral si knihy, když v tom ho Tray zastavil. „Ona bude sedět se mnou.“

Páni.

Helms ztuhl. Pohlédl na Traye, četl v jeho tváři a pak se znovu posadil.

Znovu jsem se setkala s Trayovýma očima. Jo…ne. „Můžu sedět na zemi.“

„Ne.“ Tray kopl do prázdné židle vedle sebe. „Sedni si se mnou. Opravdu.“

Jakmile jsem se posadila, hodina začala, ale nemohla jsem se na učitele vůbec soustředit.

Pochybovala jsem, že někdo mohl. Celé jeho tělo bylo strnulé. Ukradla jsem několik pohledů jeho směrem, ale setkala jsem se s chladem, zíral na mě strnule. Cítila jsem v jeho těle napětí. Jace mě varoval, abych se držela od Traye dál. Kurva. Vždycky jsem měla Jace poslouchat. Nikdy mi nelhal.

Slyšela jsem, že učitel žádá dva dobrovolníky, kteří půjdu do kanceláře poradce. Sotva jsem registrovala jeho slova, když Tray promluvil, „My půjdeme.“

Neměla jsem čas se rozhodnout, jestli chci jít. Popadl mě za paži a vytáhl mě ven. Byli jsme na chodbě dřív, než nám učitel stačil poděkovat.

Vykroutila jsem ruku z jeho sevření. „Au.“

Tehdy jsem se zastavila plna zuřivosti na Traye, protože mě znovu popadl za ruku a táhl mě do prázdné tělocvičny.

„Tohle není cesta do kanceláře poradce.“

„Opravdu chceš jít do kanceláře poradce?“ Vyštěkl Tray a táhl mě do komory s nářadím. Těžké dveře se za námi zabouchly.

Měl pravdu, ale když jsem viděla jeho zaťatou čelist a ztuhlá ramena, řekla jsem: „Dneska ano.“

Ignoroval mě a obrátil oči v sloup. „Co si sakra myslíš, že děláš?“

„Prosím?“

„Ty víš co. Celá škola se zaobírá tebou a Amber. Řekla jsi, že ubližujeme lidem, že na ně sereme.“ Zkřížil si ruce na prsou. To bylo dost technické. „Ona taková není.“

„Nařkla jsi jí a skupinu, ke které patří. Já jsem na vrcholu. Vše, co jsi řekla o ní, jsi řekla také o mě.“

To byl ten problém. Povzdechla jsem si. „Dobře, poslouchej. Je to zmatek.“

„Přestaň si pohrávat, Taryn. Pomluvila jsi mou skupinu přátel a oni jsou naštvaní.“ Odfrkla jsem si. „Jo, to jsem si jistá. Kluci nevypadali naštvaně. Pomluvila jsem holky a ty to víš. Každý to ví.“

Přistoupil, obtočil ruku kolem mého krku a naklonil se. Nijak se mě nedotkl, ale cítila jsem teplo, které z něho sálalo. I když jsem byla v průšvihu, chtěla jsem se ho dotknout. Chtěla jsem zvednout ruce a položit mu je na hruď. Chtěla jsem cítit, jak se pod mým dotekem chvěje a pak jsem chtěla uzavřít vzdálenost mezi námi, cítit jeho ústa na svých a to jak mě bude tisknout ke zdi.

„Taryn!“

Vrátila jsem se prudce do přítomnosti. „Co? Ano. Nemyslela jsem tím tebe. Omlouvám se.“

Zasténal, prohrábl si vlasy. „Co sakra mám teď dělat? Všichni ke mně vzhlíží a očekávají, že tě potrestám.“

Spíš ne. Nezávazně jsem se na něho usmála. „Víš, mohl bys dát najevo, že je to holčičí věc. Amber bude muset bojovat vlastní válku a ty jsi z toho venku.“ Přikývla jsem. „To by šlo. Byli bychom pokrytí a já ji zvládnu.“

Zaklel a odsekl: „Kdy ses rozhodla, že budeš osobním školním Spasitelem a nařkneš každého, kdo je na vrcholu? Ta holka, to nezvládne a ty to víš. Jsi naštvaná, protože tvoje sestra nechala Amber a Jennicu dál s ní kamarádit. Snažíš se vyřešit svůj problém, jak to umíš. Můžeš nastavit alarmy, abys odvedla pozornost od drbů na Mandy, ale teď si kryješ svůj vlastní zadek tím, že jdeš po každém z nás.“

„Tebe jsem nemyslela.“

„Hovno. Jsem na vrcholu. Říkala jsi „Lidé jako ty.“ To znamená i mě, můj dav, moji lidé.“

„Nejdu po tobě. To nemá s tebou nic společného.“

„Ano, má,“ odsekl ostře. „Je to moje škola, pohráváš si s mými kamarády.“

„Ne…“

„Moje,“ ucedil.

„Podívej se,“ mluvila jsem klidněji: „Jsem unavená, Amber nesouvisí se vším, co se děje na téhle škole.“

„Já ano,“ uvedl.

„Já vím, ale…“ zaváhala jsem: „to není o tobě. Ne o tobě a o mě.“

„Ach ne. To máš zatracenou pravdu. To nemá žádný vliv na mě a na tebe.“

Zastavila jsem jeho slova. V jeho hlase byla majetnická poznámka a projelo mnou teplo. Cítila jsem znovu bolest, která mě prostupovala, ale polkla jsem ten knedlík v krku. Můj hlas byl ochraptělý, když jsem promluvila: „Hele, byla jsem naštvaná. Amber a Mandy chtěli vypadnout ze třídy kvůli plakátům na Pep rally. Jsem unavená z toho, jak si mohou dělat, co chtějí. Tak jsem se ozvala a Amber na mě vyhodila ty sračky. O alarmu milé pondělí, o tom, co se stalo Pedlamu.“ Zvedla jsem ruce a uchopila jeho límec. Zůstal u mě tak blízko, jeho pohled byl do mě ponořený.

Můj Bože. Byl to tak intimní pohled. Hrudník se mi zvětšil a ignorovala jsem, jak se mi zrychlil puls. Dodala jsem: „Zmínila i tebe, když mluvila o té věci s Pedlamem.“

Tray si povzdechl, prohrábl si vlasy.¨

Mé rty byly suché. Bože, byl neuvěřitelně nádherný. A ty rty…ramena… Tray se na mě podrážděně podíval. „Naštvala ses a šla po ní. Moji kamarádi nejsou svatí. Já nejsem svatý.“ Jeho pohled přešel do špičatého. „Ani ty. Máš za sebou historii s největším drogovým dealerem v Pedlamu. Randila jsi klukem, který je násilný.“ Vytřeštila jsem oči, ale než jsem dokázala argumentovat, řekl: „Možná ne k tobě, ale je známo, že je násilný k ostatním. Oba Lansersovi nejsou dobří lidé.“

Povzdechla jsem si a zaklonila hlavu. Opřela jsem se o zeď. Nevěděla jsem, co na to říct. Otevřela jsem plechovku červů, ale – do čerta – nebudu se držet zpátky a mít stažený zadek. Ne, když jsem dost naštvaná na to, abych to mohla zastavit. Nebo abych byla přesná, kdybych chtěla to zastavit.

Tray měl pravdu. Nechala jsem spoustu věcí stranou, protože jsem se o ně nechtěla starat, ale tentokrát jsem starat chtěla. Tak jsem otevřela pusu.

„Jak víš o Jaceovi?“

Tray si odfrkl a zakoulel očima. „Já vím víc, než si myslíš.“

Ví o lidech, které znám. Vzpomněla jsem si na varování Jace. Prošel mnou mráz, ale složila jsem si ruce na prsou a opřela se o stěnu. Tray se stává mým jediným spojencem tady. Nechtěla jsem ho ztratit. „Není to žádný drogový magnát.“

„Ne, on je drogový dealer. Toje mnohem přesnější.“

Zvedla jsem oči a slyšela v jeho hlase sarkasmus. „Jace je…“

„Jace je někdo, kdo by se měl držet dál, pokud mu na tobě záleží, ale on se nezmění. Jednoho dne skončí ve vězení nebo mrtvý.“

To stačilo. „Jak to, že toho víš tolik?“ Ten kluk byl nesnesitelný.

„Vím. Věř mi.“

„Ale jak?“

„Můj otec,“ poznamenal. „Býval šéfem místní policie a můj starší bratr v DEA. Znám obě strany, věř mi. Moje rodina to zpackala, ale já vím, kam jít a kam ne.“ Tray seděl na žíněnkách u zdi. Opřel si lokty o kolena a řekl: „Já znám Lansera.“

„Jace řekl, že náš lidi, která zná on.“ To bylo důležité, bez ohledu na Traye, který se mě tu snaží kárat. Měla jsem jeden pokus. Byli jsme v zadní místnosti, zastrčeni od světa. Právě teď, to byl jen on a já. „Co tím myslel?“

V jeho očích byla bolest, což mě překvapilo. Byla tam víc, než bolest. Byl tam i hněv a smutek. Byl vystrašený.

Pak řekl: „Můj táta byl špatný policajt.“

„Ach.“

Zasmál se a tím zvukem mi přeběhl po zádech mráz. „Jace je dealer pro Sal Galversona, což je drogový magnát z Jižní Ameriky. Snažil se nabrat i mého tátu, aby mu pomohl s distribucí v Rawley.“

„Podařilo se mu to?“

Přikývl. „Jo, za dlouhou dobu. Stalo se dost špatných věcí. Zapojil se i můj bratr. Vrátil se domů. Mysleli jsme, že je doma, aby se zotavil ze zranění, ale ve skutečnosti byl v utajení. Můj táta byl tak hloupý. Můj brácha nám řekl, že byl postřelen do nohy, takže si táta nemyslel, že by ho mohl sledovat.“

„Co se stalo?“

„Můj bratr to předstíral. Získal spoustu důkazů proti tátovi. Některé z nich šli odvrátit, Galversonův právník našel skulinu. Táta byl jediný, kdo by šel do vězení.“

„Ale není, že ne?“

„Ne, je v Jižní Americe s Galversonem. Stále mu pomáhá, protože tu má kontakty s policií. Můj táta drží další důkazy. Pokud se mi něco stane, pošle je do DEA. Myslím, že tak to říká svým současným dodavatelům. Galverson nemá strach z vězení. Nechce ale ohrozit jeho distribuci, mást dodavatele a tak to drží v klidu.“ Ušklíbl se.

„Můj táta je s ním v dobrém vztahu, není tam jen proto, že by se skrýval před vládou.“

Zamrkala jsem, nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem právě slyšela. „Ví o tom ještě někdo?“

Zavrtěl hlavou. „Ne. Nikdy jsem svým kamarádům neřekl ani slovo a všechno jsem zametl pod koberec. Mnoho policistů z Rawley jsou špatní. Můj brácha se vrátil do DEA. Nemluvil jsem s ním od té doby, co se to všechno stalo.“

„Kdy?“

„Minulý rok.“

Povzdechla jsem si a sedla si před něho. Tray si mě přitáhl k hrudi a ovinul kolem mě paže. Položila jsem si hlavu na jeho hruď. „Je mi to líto, Trayi. Neměla jsem tušení.“

„Není to běžná věc, kterou bych vykládal lidem, co jsou okolo.“ Zvedla jsem hlavu nahoru a podívala se na něj. Oči měl divoké. „Jen ti to říkám, protože znám Jace Lansera. Ukázal na náš dům, když si mysleli, že to můj táta hodlá na ně hodit. Vím, čeho je schopen.“

Řítila se na mě vlna smutku. „Jace nikdy neřekl, že by byl dobrý kluk. Já vím, že je nebezpečný.“

„Budeš se od něho držet dál?“

Přikývla jsem. Cítila jsem, že touto otázkou žádá víc. Nebylo to jen o Jaceovi a o mě. Bylo to o Trayovi a o mě. S tímto požadavkem mě opět utvrzoval. Jace byl moje rodina, ale já jsem se tam nemohla vrátit. Tak jako tak mě tam nechtěl. Zašeptala jsem: „Budu se držet od něj dál.“

Zasmál se. „Očekávají ode mě, že ti ukážu, kde je tvoje místo.“ Jednou rukou mě začal hladit po noze.

Byla jsem zmatená, ale pak jsem si vzpomněla na Amber a Mandy. „Nemohu Amber ustoupit. Neudělám to. Nenávidím holky jako je ona.“

„Já vím, ale to v partě bude dělat napětí.“

„Proč? Není to jako, že bych se s vámi kamarádila.“ Otočila jsem se k němu a jeho ruce se přesunuly na můj pas. „Já prostě jen nemám ráda jak Amber a Jennica zachází s lidmi.“

Přikývl, palcem přecházel po mém spodním rtu. Zastavil s ním a pak ho stáhl. Díval se mi do očí. Tála jsem při pohledu na něj, cítila jsem ho proti mně. Tray se zasmál a přejel rukou po mé ruce zpět k mému pasu. Přitáhl si mě blíž, naklonil se dopředu a zabořil se mi do krku.

Obejmula jsem ho kolem krku. Rozhovor byl oficiálně u konce.

Líbal mě na krku, bradě až našel mé rty.

Zvedla jsem nohy a sedla si na něho obkročmo. Sklouzl rukou po mých zádech až k mým riflím, pak zpátky po zádech. Jemně hladil mou hruď, má prsa.

„…tohle místo je obvykle…wau.“

Dveře se otevřely. Tray zařval, „Ven.“ Dveře se zabouchly a já se začala smát, skrývajíc svůj obličej do jeho krku. Vždycky jsme byli přerušeni.

„Je mi to líto lidi,“ řekl Samuel za dveřmi.

„Vypadni.“ Tray mě svíral za krk.

„Jo. Jasně.“ Jeho hlas zněl zdálky a za chvíli se zavřely i druhé dveře.

Nechtěla jsem, aby to skončilo, tak jsem znovu našla jeho rty a začali jsme se líbat, jako by se nic nestalo.

Když zazvonil zvonek, odtáhla jsem se a vstala. Kolena jsem měla nestabilní. Tray mě přidržel za loket.

„Jsem v pohodě.“

„To není jen o tobě.“ Usmál se na mě a těžce dýchal.

Zasmála jsem se a cítila úlevu, že ho ovlivňuji stejně jako on mě. O chvíli později jsme opustili místnost na nářadí a byli zpátky na chodbě. Vydala jsem se opačným směrem. Trayova skříňka byla v chodbě pro seniorské ročníky. Moje byla jinde, ale on mě zastavil.

Ohlédla jsem se. „Co?“

Usmál se na mě, jeho oči byly ještě zatemněné jantarovou barvou. „Pojď sem,“ řekl, přitáhl si mě k sobě a vedl mě zpátky chodbou. „Na zbytek dne jedeme ke mně domů.“ Když jsme se blížili k jeho autu, vytáhl klíčky.

Nic jiného nemohlo znít líp.