AWNC - 11. kapitola

Překlad: Tanulka

„Kurva.“

„Jdi do prdele.“

„Debile.“

Jeden z kluků, který hrál karty, se zašklebil a hodil svou poslední kartu na stůl. Zvedl ruce na znamení vítězství. „Vivat prezidentům!“

Hráli jsme Blbce a prezidenty. Já jsem byla neutrální, což mě štvalo a štvala ostatní. Aaron, ten, co odhodil svou poslední kartu na stůl a křičel: „Vivat prezidentům! Vivat prezidentům. Joooo!“

Otočila jsem se a podívala se na svůj poslední pár šestek. „Neutrální.“ Vykřikl jiný hráč a zasmál se. Byla jsem přijata do hry, když mě Samuel vtáhl na prázdnou židli vedle něj. Poslední dvě hodiny mi uběhly dost rychle. Nyní byla místnost přeplněna lidmi. Tray obsluhoval venku soudek, který dovezl Dylan, zatímco Mandy byla s přáteli, které jsem neznala. Byli u bazénu.

Když se podívala na Devona, který obsluhoval soudek s Trayem, viděla jsem v jejích očích naději a věděla jsem, kam to směřuje. Mandy byla jako mnohé dívky, proplakala kvůli klukovi hodiny a pak se snažila získat jeho pozornost. Jennica tam byla také, ale byla uvnitř s ostatními dívkami z jejich skupiny.

Nechtěla jsem být u toho, až se tenhle milostný trojúhelník roztočí. Bylo to nevyhnutelné, ale jak řekl Tray musím se pokusit o to, abych se bavila.

„Tady to máte!“ Zařval Samuel, když odhodil poslední kartu na hromadu, čímž mě vrátil zpátky do současnosti.

Kluci obrátily oči v sloup. „Jsem neutrální, ticho debile.“

Samuel pokrčil rameny. „Jen počkej. Budu brzo prezident a pak budeš moje mrcho.“ Dopil zbytek jeho pití a podíval se na mě. „Co ty na to, Taryn? Dalšího panáka?“

„Jasně a dát ti šanci dát mi do pití nějakou drogu?“ Vstala jsem a mrkla na něho.

„Nejsem úplný idiot. Vezmu si pití sama.“

„Řekl jsem panáka. Ne pití. To je velký rozdíl.“ Samuel šel za mnou, když jsem procházela davem.

Jen jsem se zasmála a obešla velkou skupinu klopýtající k soudku. Samuel mě chytil za paži a párkrát mě na cestě nasměroval. Obrátila jsem se, že mu poděkuji a viděla jsem, že se na mě nedívá. Sledoval Traye, který nás viděl prodírat se davem. Samuel se vedle mě zasmál. „Řekl jsem mu, že tě jen hlídám. Ten kluk potřebuje někdy oddech a delegovat.“ Pak na mě mrkl. Když jsme se přibližovali, zařval mi přes rameno. „Potřebuji dva panáky.“

Trhla jsem sebou a šťouchla ho loktem. „Stáhni se. Ráda bych ještě slyšela, víš.“

Samuel se zasmál a ignoroval mě, když se natahoval pro dva panáky. Jeden z nich mi nacpal do ruky a já se zamračila. Měla jsem – nevadí – hodila jsem ho do sebe a zazubila se na Traye. „To bylo dobrý. Co to bylo?“

Zvedl obočí. „Záleží na tom?“ Pak nalil další.

„Sladké.“ Samuel vzal svůj a ukázal na něj. „Miluju toho chlapa.“ Mluvil se mnou, ale ušklíbl se na Traye. „Miluju tě, člověče.“

Tray se zasmál. „To je dobré vědět, protože potřebuju, abys zašel dolů a donesl mi pár dalších lahví.“

„Jdu na to.“ Obrátil se k odchodu, ale vrátil se. Byl tam Brian se zamračenou tváří, která se zavrtávala do mě.

„Briane.“ Vyšla jsem k němu, ale Tray mě zastavil. Na tom nezáleželo. Můj první instinkt byl jít k němu. Vždycky. Dokonce i teď. Brian zuřil, ale já v něm viděla malého kluka. Byl zraněný. Nezáleželo na tom, jak by mohl být násilný. To bylo vše, co jsem viděla.

Jeho výraz se změnil na nenávist ke mně. Zatínal nozdry. „Bylo mi řečeno, abych se držel od tebe daleko.“ Zasmál se ve stejnou chvíli, jako zaklel. „Řekl jsi mi to. Jace mi to řekl. Gray mi to řekl. Všichni mi teď říkají: nech Taryn samotnou.“

„Drž hubu.“

Byla jsem stažena dozadu a Tray se postavil přede mě. Vzduch zasáhl odlišný pocit. Vážný a despotický. Lidé to vycítili a otočili se, aby viděli, co je důvodem. Během několika vteřin se kolem nich vytvořil malý kruh.

„Evans.“

„Lanser.“ Tray se nenechal Brianovým zavrčením ovlivnit. „Tohle je můj dům.“

„Tohle je moje holka.“

Tray zvedl hlavu a bradu o centimetr výš. „Ve skutečnosti, není tvoje.“

Brian ztuhl. Se zatnutými zuby máchl obviňujícíma očima ke mně. Polkla jsem, když do mě narazily. Cítila jsem, jak se jeho oči podívaly na mé hrdlo a pak se odvrátily. V tom pohybu jsem mu naservírovala svou vinu. Pak jsem si uvědomila, co jsem udělala a naštvala jsem se. Trhla jsem hlavou a zavrčela na něj.

Brian si toho všiml a zamračil se. Vykročila jsem vpřed. Tray natáhl ke mně ruku, ale obešla jsem ho. Žádný chlap mě nebude strkat za záda.

Stoupla jsem si mezi ně a strčila Brianovi do hrudníku, tlačíc ho o krok zpět. „To zatraceně není tvoje věc.“

„Jsi jeho holka?“

„Nejsem ničí holka. Já jsem já.“ Byla jsem připravená na další hrůzy. „Přišel jsi sem. Tohle je Trayův dům. Vsadím se, že jsi slyšel, že je tu večírek a nemohl sis pomoci. Mám pravdu?“

V obličeji mu hořela vina.

Byla jsem v pohodě. Přikývla jsem. „Je to na tobě. Věděl jsi, kam jdeš. Víš, že jsem se posunula dál. Nemůžeš tuhle celou věc nechat být, to že se teď cítíš jako hovno, je všechno kvůli tobě. Nebudu se cítit provinile, protože se snažím žít lepší život. Nebudu, Briane.“

Vzdával se. Čím víc jsem mluvila, ramena mu klesala. Hněv ho opouštěl a z nějakého důvodu jsem byla zklamaná. Nechápavě jsem se zamračila, nechápajíc nic z toho. Chtěla jsem, aby bojoval, ale proč? Pak tam byl znovu Tray. Jeho ruka se dotkla mého zápěstí a znovu mě odtáhl. Byl to jemný dotek a mírný pohyb. Ztrácela jsem se ve své vlastní hlavě. Proč chci, aby za mě Brian bojoval? To nedávalo smysl.

V danou chvíli strčil do davu hlavu Dylan. Uviděl Briana, Traye a mě. Pak si povzdechl. „Hm…máme problém.“

„Co?“

Díval se přímo na mě. „Mandy mě neposlechla. Trvala na tom, že půjdu nahoru do koupelny. Tak může najít Devona a Jennicu.“

Žaludek mi klesl.

A dodal: „Jak mají sex.“

„Pane Bože.“

Samuel se zasmál a udeřil Briana do ramene. „To tě trumflo, vole. Bláznivý opovrhovaný mládě vždy vyhrává nad rozzlobeným, zraněným ex přítelem.“ Pak se na mě podíval. „Víš, že se tvoje sestra zblázní. Ve skutečnosti bychom měli slyšet její skřek asi za tři, dvě,“ zvedl prst do vzduchu a řekl: „Jeden.“

Výkřik přišel z domu a následoval: „Běžte od sebe!“

Zasténala jsem. „Ach ne.“

Přišel druhý výkřik a já vyrazila kupředu. Brian mě chytil za ruku. Zastavila jsem se a podívala se na něj, ale předtím než mohl cokoli říct, jsem zavrtěla hlavou. „Stop.“

„Taryn?“

„Jdi, Briane. Tohle je naposledy. Jdi.“

„Ty děvko!“

Podívala jsem se na dům, na druhé patro. Tray za mnou řekl, „Jdi, Taryn. Zvládneme to.“

Nečekala jsem už ani sekundu. Polovina davu nás stále pozorovala a druhá polovina se začala vracet dovnitř, aby se podívala, co se tam děje. Drala jsem se mezi nimi, ale slyšela jsem Traye, jak říká: „Dostaň ho ven. Lansere, ne aby ses ještě někdy vracel.“

Viděla jsem v Brianově pohledu bolest, nehodlal s nimi bojovat. Jak jsem šla nahoru po schodech, zatlačovala jsem myšlenky na Briana v mé mysli někam dozadu. Nechtěla jsem analyzovat svůj vlastní život. Bylo snadnější vypořádat se s milostným životem někoho jiného.

Když jsem se dostala nahoru, nemohla jsem uvěřit tomu, kde jsem našla Mandy. Na druhém poschodí byl malý obývací pokoj. Bez dveří. Byl to pokoj, který byl otevřený na chodbu a tam na gauči seděl Devon a Jennica. Měl na sobě kalhoty, ale s rozepnutým zipem a stále dole. Oba hleděli na Mandy s rozcuchanými vlasy a skelným pohledem v očích.

Bylo jim to jedno. Viděla jsem to jasně. Zavrtěla jsem hlavou, neměla jsem v úmyslu zastavit cokoliv, co od Mandy přijde. Blbci. Zasloužili si to, co se na ně blíží.

Mandy zaječela: „Nemůžu uvěřit, že jsem si kdy myslela, že jsi můj přítel!“

„Ale prosím tě. Přenes se přes to. Vždyť už o nás víš.“ Odfrkla Jennica a obrátila oči v sloup. „Všechno o co se staráš, je tvůj perfektní život. Devon mi volal čtyřikrát týdně, abychom byli spolu. Prosil mě o to. Byla jsi chladná a teď to má každý den, Mandy.“

Devon svěsil hlavu a zkřížil ruce na klíně.

Přistoupila jsem dopředu a kopla do spodní části pohovky. Vzhlédla jsem a ukázala na jeho kalhoty.

„To nejmenší, co bys mohl udělat, je se zapnout.“

Jeho tvář zrudla rozpaky a zapnul si kalhoty.

Mandiny oči byly divoké. Zdálo se, že se zaměřila pouze na Jennicu. „Jsi jako druhá třída. Ty jsi druhá třída i jako kamarádka. Nejsi ani jeho přítelkyně. Jdi druhá třída ve všem a to i ve škole. Já jsem první. Ty druhá.“

Jennice zaplály oči hněvem a vyskočila na nohy. Její kalhoty sklouzly dolů a ukázaly tak krajková tanga, ale bylo jí to jedno. „Nejsem druhá. Ne s ním.“ Ukázala rukou směrem na Devona. Posunul se na pohovce, ale jí to bylo jedno. Ani jedna z dívek na to nereagovala. Jennica dodala: „Měla jsi ho navěky, ale byl můj. Vždycky byl opravdu můj, Mandy, ne tvůj. Jak se cítíš?“

„Hrozně,“ zařvala jí Mandy do obličeje. „Cítím se hrozně. Milovala jsem ho. Milovala jsem ho všemožně, jak jsem mohla a stále můžu.“

„Mandy.“ Devon začal vstávat.

Strčila jsem ho zase dolů.

Ona pokračovala a její hlas už byl chraplavý: „Byl se mnou od sedmé třídy. Myslela jsem si, že je můj nejlepší přítel. Myslela jsem si, že vy oba jste mí nejlepší přátelé. Před týdnem se mi rozpadl život a to kvůli vám dvěma. Takže, když se zeptáš, jak se cítím, odpovím ti. Bolí to jako čert. Zranila jsi mě, Jen. Měla jsi být moje kamarádka, ale nebyla jsi. Nestydím se za to, co jsi mi udělala.“

Mé srdce přetékalo pýchou.

Řekla: „Nikdy se nebudu stydět za to, že mi dva lidé ublížili. Dva lidé, které jsem milovala. Zranilo mě to a možná jsem blázen. Myslela jsem si, že…“ Odmlčela se a na chvilku se podívala na Devona. V jejích rozšířených očích se mísila touha s smutek, ale její čelist zůstala pevná. Otočila se zpátky k její kamarádce. „Jsem zraněná tím, co jsi udělala a bez ohledu na to, jak se to snažíš otočit, tak nejsem špatný člověk. Měla jsi být moje kamarádka a nebyla jsi. To je pravda.“

Když skončila, nastalo ticho. Jennica odvrátila sklopené oči. Mandy to bylo jedno, ale když se podívala zpět, její čelist byla ztuhlá a ústa napjatá. Povzdechla jsem si a vykročila vpřed. „Stop.“ Jennica zkřivila horní ret v zavrčení. Chystala se spustit, ale já jsem zavrtěla hlavou. „Protentokrát vyhrála. Víš to, tak to přijmi a odejdi. Dej jí čas, drž se od toho kluka dál,“ upozornila jsem směrem k Devonovi, „a omluv se, když konečně přijmeš to, jak ubohá kamarádka jsi. Vezme tě zpátky, protože ona je dobrá kamarádka. Je to vaše nejlepší kamarádka, kterou si nezasloužíte.“

Vlevo se ozvalo zavrčení, její hněv mizel a objevil se u ní výraz porážky. V době, kdy jsem skončila, jí utekla slza a ona si ji rychle setřela.

Dav se začal rozpouštět. Tohle nebyl boj, v který doufali. Byla to prostě jen emocionální scéna, kdy dívka ztratila dva lidi, na kterých jí záleželo.

Tehdy jsem si uvědomila, proč jsem dole byla z Briana zklamaná. Udělal to, co jsem mu stále říkala, nebojoval a nechal mě jít. Byla to ta nejtěžší věc, kterou kdy udělal, nechal mě jít. Když Mandy začala plakat a Jennica nemohla zastavit své vlastní slzy, objevily se slzy i u mě. Netekly mi po tvářích, ale cítila jsem je.

Dylan přikročil a vzal Mandy. Řekl mi: „Odvezu jí domů.“

Přikývla jsem.

Když odešli, Jennica začala: „To není…“

„Drž hubu.“ Moje slova byla tvrdá, ale můj tón byl plný emocí. Zavrtěla jsem hlavou.

„Podívej se na to, co se stalo. Ztratila přítele.“ Pohodila jsem hlavou směrem k Devonovi. „Nezůstane s tebou a ty to víš. Chce se pokusit získat jí zpátky, a kde budeš ty?“

Zbledla.

Zakončila jsem to: „Sama.“

„Mám přátele.“

„Kdo jsou přátelé, jako ty. Opravdu chceš takové lidi za přátele?“

V tu chvíli prošel davem Tray. Přejel pohledem přes každého a dotkl se mé paže.

„Taryn, jdeme.“

„Trayi.“ Jennica se k němu otočila. Oči měla plné prosbou.

Zavrtěl hlavou. „Ne, Jen.“

„Trayi?“ Devon se postavil a mračil se.

Tray neodpověděl. Vzal mě za ruku a odvedl mě od nich pryč. Když jsme odcházeli, byl to poslední hřebík do rakve, jejich vůdce se s nimi nechtěl spojovat. Vedl mě domem a kolem bazénu. Vešli jsme do malého domku, který byl na druhé straně.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla to oproti davu venku malá oáza.

„Pojď.“ Vzal mě za ruku a vedl mě do místnosti ve druhém patře. Byla tam uprostřed královská postel s malou pohovkou vedle ní. V rohu byla velká televize.

Zavrtěla jsem hlavou. „Jak bohatý jsi?“

Očekávala jsem smích, možná nenucenou poznámku, ale nic nenastalo. Trhl hlavou směrem k hlavní budově a táhl mě směrem k pohovce. „Co myslíš, že se s těmi třemi stane?“

„Nic.“ Nenáviděla jsem to přiznat, ale byla jsem realista. „Devon se vrátí k Mandy. Jennica bude dělat, že se nic nestalo a budou zase přátelé.“

„Opravdu? Zdálo se to dost intenzivní, když jsem tam byl. Viděl jsem odcházet Mandy. Nevypadala připravená jim odpustit a zapomenout.“

„Chci si myslet, že se věci změní, ale nevěřím tomu. Budou vůči sobě navzájem falešní. Mohou si ve skutečnosti myslet, že jsou znovu přátelé, ale nebudou. Skutečné přátelství je pryč. Bude nahrazeno falešným přátelstvím a i když se vrátí k Devonovi, tak mu nikdy nebude věřit.“

Přimhouřil oči a studoval mě.

Zasmála jsem se. „Nesouhlasíš se mnou.“

Pokrčil rameny. „Mandy nachytala Jennicu a Devona se líbat v osmé třídě. Byl to konec světa. Měli velkou bitvu, jako právě dneska, ale příští týden se k sobě vrátili a Jennica s Mandy byly nejlepší kamarádky do dvou dnů. Měl jsem dojem, že tak jsi to říkala.“

„Takže se mnou souhlasíš.“

„Mandy chce věřit, že její přátelství s Jennicou je skutečné, ale není tomu tak. Nikdy tomu tak nebylo. Tam venku není mnoho skutečných přátel.“

„Existují opravdové vztahy?“ Můj hrudník těžkl.

Neodpověděl hned a napětí každou sekundu rostlo. Nakonec odpověděl: „To jo. Myslím, že ano, pro lidi, kterým nezáleží jen na sobě. Pak ano.“

Nebyla jsem si jistá, jak to myslel. Strach, naděje, štěstí a opatrnost vířily uvnitř mě, když jsem tam tak seděla. Poprvé po dlouhé době jsem byla němá a neměla jsem tušení proč. Když jeho ruka sklouzla na mou tvář a naklonil ústa nad moje, přestala jsem o tom přemýšlet. Když se ke mně přitiskl, užívala jsem si jeho dotek. Bylo to uzdravení oklikou a já jsem opravdu nechtěla zkoušet si to vysvětlit sama sobě. Jen jsem si to užila.