ATK - 19. kapitola

Překlad: Cukýna

„Pane Forbesi, mrzí mě, že Vás obtěžuji, ale je tu žena, která si s Vámi přeje hovořit.“

Mitchell se málem rozesmál do telefonu. Kdysi dávno znamenalo, že když ho chtěla vidět nějaká žena, byla to dobrá věc. Ale to bylo dřív, než jeho domov napadla manipulující, prospěchářská lamačka srdcí a nekonečný dav vlezlých novinářů.

„Zbavte se jí, Christiane,“ řekl Mitchell svému vrátnému. „Nikoho neočekávám.“

„Ale ona tvrdí, že Vás zná, pane.“

Mitchell si podrážděně zatlačil palec a ukazováček do očních důlků. „Jsem si jistý, že to tvrdí. Ale to tvrdilo i tucet dalších žen, které tu byly a chtěly exkluzivitu.“

Christianův hlas klesl do šepotu. „Nemyslím si, že by tahle byla reportérkou. Je tišší, víte?“

Mitchell nadzvedl obočí. Julie to být nemůže. Na ní není nic tichého.

Začal být zvědavý. „Jak se jmenuje?“

„Grace Brightonová. Tvrdí, že pracujete s jejím ex-přítelem?“

To dalo Mitchellevi důvod k zamyšlení. Ex-přítel? Vztah Grega a Grace předcházel telefonům. Skončili?

Všiml si, že se Grace zapomněla zmínit o jejich druhém spojení. O Julii.

Co tu ksakru dělá? Nikdy si spolu jen tak nepovídali. Silně pochyboval, že by Julie někoho poslala, aby ji šel obhajovat. Už jsou to skoro tři týdny, co o ní neslyšel. Žádná zpráva, žádný e-mail, ani zmeškaný hovor.

Skončili.

Přesně tak, jak to chtěl.

A přesto…

„Ach, zatraceně. Pošlete ji nahoru.“

Mitchell si zatahal za kravatu a hodil ji přes opěradlo barové stoličky, načež z lednice popadl pivo. Byla to jeho smutná rutina v uplynulém týdnu: probudit se, běhat, pracovat, jít domů, pracovat ještě usilovněji, možná si pustit hru, na níž už mu nezáleželo.

Byl znuděný. A možná i trochu raněný. Spláchl tu poslední emoci douškem piva.

Nikdy na sebe nepomýšlel jako na někoho, kdo by potřeboval ženu. Sakra, když byl s Evelyn, zřídkavé chvilky „osamocených“ nocí byly vzácné. Ale s Julií… s Julií to bylo jiné. Zavolat jí po práci, aby připravila skleničku vína nebo piva, se stalo naprostou přirozeností. Dívat se na film s jejíma nohama přehozenýma přes jeho klín, bylo uvolňující. Do prdele, dokonce i donáška chutnala lépe, když jedli spolu.

A ona si o tom pravděpodobně zapisovala poznámky pokaždé, kdy ses šel vyčůrat.

Uvažoval nad tím, že vlastně snil s otevřenýma očima o tom, jaký styl prstenu by se k ní nejlépe hodil. Z myšlenky na vlastní pošetilost, se mu dělalo zle.

Ozvalo se zdvořilé zaklepání na dveře a Mitchell je otevřel s větší silou, než bylo nutné. Pokud přišla Grace prosit ve prospěch své kamarádky, dá jí najevo, kam přesně si může její drahocenný časopis strčit.

Jeho oprávněný hněv při pohledu na Grace maličko ustoupil. „Jsi v pořádku?“

Vychrlil tu otázku hned, jakmile ji vtáhl dovnitř. Nikdy neviděl Grace Brightonovou vypadat jinak, než dokonale upravenou. Ale tahle Grace vypadala, jakoby se přehrabovala odpadky kvůli zbytkům párku v rohlíku v Central Parku.

„Já vím,“ řekla a přejela si rukou přes vlasy, které vypadaly, že několik dnů neviděly šampón. „Vypadám příšerně.“

To tedy ano. „Ne, jen vypadáš… že nejsi ve své kůži.“

Její úsměv jej měl pravděpodobně uklidnit, ale ten úšklebek pouze způsobil, že vypadala víc jako Joker. „Máš jich víc?“ ptala se a škubla bradou na láhev piva v jeho ruce.

Na okamžik zaváhal, ale pak si uvědomil, že ji nemůže hned vyhodit v jejím současném stavu. A nějaká ta společnost by mu taky neublížila. V posledních týdnech nemluvil s nikým kromě kolegů, a to se týkalo jen dluhopisů a peněz.

Colin kolem něj nervózně kroužil jako správný spráskaný pes, v jednom kuse mu dával lahůdkové sendviče a oblíbenou kávu coby nabídku míru. Nebyl to špatný chlápek, jen neuvěřitelný hlupák s ubohým vkusem na ženy.

Nicméně skutečnost, že se na Kelli vykašlal poté, co se dozvěděl, že prodala tajemství Allenu Carsonsovi, které jí prozradil v posteli, pro něj hovořilo samo za sebe. A Collin zatáhl za potřebné nitky ohledně Tribune, aby zlikvidoval druhou část Carsonsova směšného příběhu před uveřejněním.

Celkově vzato se Colin ukázal být lepším přítelem, než se Mitchell domníval.

Mitchell však nechtěl přestat dostávat kávu a obědy zdarma.

Mitchell popadl pivo z ledničky, otevřel jej a podal Grace. Zhluboka se napila. A pak si dala další lok. A pak další.

Maličko si říhla, než se usmála jako šílená žena na lahvi: „Máš ponětí o tom, jak dlouho jsem neměla pivo? S Gregem jsem mohla pít jen Chardonnay.“

Ach jo, chlape.

„Hej, Grace, nemám někomu zavolat?“

Věnovala mu šílené pousmání a bez pozvání se posadila na jednu z jeho barových stoliček. „Jistě, jistě. Zavolej Gregovi. Jsem si jistá, že nemá nic jiného na práci. Ach, počkej! To není pravda. Pravděpodobně je zaneprázdněný šukáním té vaší lehké spolupracovnice.“

Mitchell naklonil láhev ke rtům. Ach. Tak takhle to bylo.

Ne že by byl překvapený. Gregovo „přátelství“ se ženami v kanceláři bylo všeobecně známé. Jen si přál, aby se jednalo o pověsti místo skutečnosti.

Ale důkaz byl v Graceiných zašmodrchaných vlasech a nehodících se botách. Soucítil s ní. „Rozešli jste se, co?“

Mávla rukou. „Rozešli… explodovali. Ať už chceš těch deset zasraných let, které mi utekly, nazvat jakkoli. Patrně už ho nevzrušuju. Hádám, že bych měla trávit čas tím, že přijdu na to, jak si zvednout prsa k obočí místo toho, abych mu prala jeho zatracené prádlo.“

Mitchell si hrál s nálepkou na svém pivě. Tohle rozhodně nespadalo do jeho sféry. A určitě má i jiné kamarádky, s nimiž může pomlouvat mužské pokolení. Vsadil by se, že by si to Julie užila.

„No, Gregova ztráta,“ řekl nakonec, a mínil to tak. Grace Brightonová byla naprosto stylová. Nedokázal si ji představit na hromádce s nějakým chlápkem kvůli příběhu.

„Ano, díky,“ pronesla slabě. „Každopádně, tohle není důvod, proč jsem tady.“

Mitchell se narovnal, tělo měl okamžitě ve stavu nejvyšší pohotovosti. Věděl, kam to míří. „Nechci o ní mluvit. Ne s tebou. S nikým.“

Grace si povzdechla. „Já vím. Já vím. A nemůžu říct, že bych ti to měla za zlé. Měla jsem ten nápad s utajenou přítelkyní zastavit hned, jak to začalo. Ale musíš vědět, že jsi pro ni hodně znamenal.“

Odfrknul si. „Ano, další příčku na jejím kariérním žebříčku.“

„Přestaň,“ vyštěkla. „Můžeš být naštvaný a můžeš být zraněný…“

„Nejsem zraněný,“ přerušil ji ostře. Ježíš, tohle je ta poslední věc, kterou potřebuji. Další osoba, která si myslí, že se plahočím jako nešťastně zamilovaný nápadník.

„No, ona je,“ pronesla Grace pevně. „Uvnitř umírá.“

„Jo, provinilost může být mrcha.“

Grace si trpělivě povzdechla. „Dobře, chápu, že tohle byla asi chyba. A doopravdy mi do toho nic není. Ale…“

Vytáhla z kabelky srolovaný časopis a poklepala si s ním o dlaň. Grace se kousala do rtu a dívala se na něj nervózně.

Pohledem zachytil výmluvný obrázek s botou na vysokém podpatku na hřbetu časopisu a drsně se usmál. „To si snad musíš dělat srandu. Je to ono?“

Grace se pokusila o úsměv. „Naše srpnové číslo. Ještě pár dní venku nebude, ale myslela jsem si, že by sis to měl napřed přečíst.“

Z té samotné myšlenky se mu dělalo nevolno. „Takže to napsala. Ona to kurva napsala.“

Nenáviděl, že z tohoto vědomí byl celý nabuzený. Nenáviděl, že se držel naděje, že jí na něm záleží natolik, aby si nechala pro sebe to, co se stalo v soukromí. Že v hloubi duše myslela to, co o něm řekla, že je víc než jen příběh.

„Napsala o tobě,“ řekla Grace potichu. „Ale ne tak, jak si myslíš.“

To jsou kecy. Bylo mu jedno, jaká pěkná slova použila, aby popsala svou podělanou hru. Jeho osobní život byl zobrazený po celém tom stupidním ženském časopise, pravděpodobně nacpaný někde mezi článkem o botoxu a dalším o g-bodu.

„Myslím, že bys měla jít,“ řekl a snažil se mluvit klidně.

Grace kývla, popadla svou kabelku a dala si ještě jeden doušek piva. „Měla bych jít. Ale nechám tu časopis.“

„Skvělé. Začíná mi docházet toaletní papír.“

„Neopovažuj se,“ pronesla a ochranářsky položila ruku na lesklý povrch. „Srdce mé nejlepší kamarádky je mezi těmito stránkami. Možná jí nic nedlužíš, a vím, že to, co ti udělala, bylo špatné. Ale dlužíš to sám sobě, aby sis vyslechl, jak to bylo z její strany. Mohlo by ti to dopřát klid. A musím ti snad připomínat, že jsi v tomhle všem stěží nevinný účastník? V čem se tak lišíš od toho, co udělala ona?“

Miluji ji. Chtěl jsem sázku odvolat.

Grace zhltla zbytek svého piva předtím, než bouchla láhví o pult s potlačenou silnou a vypochodovala ze dveří. Neviděl ji vyjít. Nedokázal odtrhnout oči od toho zatraceného časopisu.

Instinkt mu radil, aby jej vyhodil. I kdyby Julie zvládla vymyslet pěkný příběh a zamlčela jeho jméno, nezmění to skutečnost, že vše, co mezi sebou měli, byl podvod. Tenhle článek bude také.

Popadl další láhev piva z ledničky a zamířil k pohovce, pryč od časopisu. Pryč od všeho, co mu ji připomíná.

Pak pohledem zachytil titulek: „Srdce zlomené na kousíčky.“

Určitě to není její příběh. To nemůže být Juliin článek. Ale Graceina slova se mu ozývala v uších. Ona uvnitř umírá.

Nedotýkej se toho, chlape. Nedotýkej. Se. Toho. Mitchell váhavě natáhl ruku. Hrál si s rohem obalu.

A pak se posadil a začal číst.