ATK - 17. kapitola

Překlad: Cukýna

Julie nemohla odtrhnout oči od novin. Přišla příliš pozdě.

Měla pocit, jakoby jí mělo vybuchnout srdce. Přinutila se k němu zvednout oči. Byla připravená na jeho vztek. Připravená na jeho bolest. Ale to, co viděla, bylo o hodně horší. Vztek mohla zmírnit; zranění mohla utišit. Místo toho nedával najevo žádné emoce, neukazoval nic kromě chladné lhostejnosti.

Skončil s ní.

Julie zaslechla menší zakňourání a uvědomila si, že vyšlo z jejího hrdla. „Četl jsi to,“ pronesla zbytečně.

„Ano, Julie, četl jsem to.“ Hlas měl nebezpečně tichý.

„Mitchelli…“

„Využila jsi mě kvůli podělanému příběhu!“

Stiskla rty a snažila se nepadnout na kolena a nezačít ho prosit. „Využil jsi mě kvůli sázce,“ pronesla potichu. „Nemůžeme…“

„To není totéž,“ řekl se znechuceným výrazem.

To arogantní odmítnutí v jeho hlase zažehlo něco nebezpečného v jejích útrobách. Kelli a její přítel mám mrtvo-za-očima zmizeli z dohledu, když se soustředila na jedinou věc, na níž jí záleželo.

Mitchell.

Julie se přiblížila a snažila se udržet hlas v klidu. „Vydrž vteřinku, Wall Streete. Řekla bych, že jsme si kvit. Je mi líto ohledně toho, co jsem udělala… tak líto…. ale v čem je to horší než u tebe?“

Vypadal nevěřícně. „Nikdo by o mé hloupé sázce nevěděl!“

Kelliin přítel vydal nervózní zvuk a Mitchell po něm hodil smrtícím pohledem. „Téměř nikdo. Ale tvoje malá hra na to upozornila ve stáncích po celém městě!“

„To je v pořádku, hrát si s něčím srdcem, když je publikum malé, ale není to v pořádku, pokud se o tom dozví veřejnost?“

„To je o něco víc než veřejnost, Julie. Stiletto je největší ženský časopis v zemi, jak jsi mi připomínala půl tucet krát.“

„No, nepoužila bych tvé jméno,“ pronesla rozhořčená jeho dramatičností.

To neměla říkat. A rozhodně ne připomínat. Ale byl tak zatraceně pokrytecký a nabuzený, že jí to prostě vyklouzlo.

„Tohle sis říkala, když jsi vedle mě každou noc usínala? Že jen změníš moje jméno a všechno bude v pořádku?“

„Samozřejmě, že ne, ale Mitchelli, nemůžeme si o tom prostě promluvit? Možná sami?“

„Pokud jde o mě, už nemáme o čem mluvit. Tvoje dva kroky od prostitutky, až na to, že jsi místo peněz na prádelníku toužila po proslulosti v časopise, a místo nabízení sexu jsi servírovala mdlé malé úsměvy. Ach, ne, počkat… sex jsi nabízela také.“

Julie si ovinula paže kolem středu těla, jakoby ji udeřil do žaludku. Věděla, že tahle konfrontace bude bolet, ale tohle neočekávala. Neočekávala krutost. Jeho čelist sebou škubla, jakoby toho litoval, ale svá slova zpět nevzal.

Ani jednomu neuniklo, že byla jediná, kdo se snažil o cosi jako omluvu. Držela se svého hněvu jako způsobu, jak prolomit bolest a sunula se blíž s očima uzamčenýma s jeho.

„Nikdy jsi mě nechtěl nechat být tvou přítelkyní, že ne?“ ptala se. „Jen jsi se mnou chtěl spát, možná se trochu pobavit, abys mě mohl odhodit ve chvíli, kdy budeš chtít sledovat tvůj zatracený baseball.“

Mitchell jí věnoval opovržlivé odfrknutí. „Jakoby tě zajímalo, jestli jsem tě za svou přítelkyni považoval či nepovažoval.“

„Starala jsem se.“

„Jistě, abys mohla použít tvé započítané slovo!“

Cukla sebou. „Takhle to nebylo.“

„Ano?“ ptal se nebezpečně potichu. „Jak to tedy bylo, miláčku? Ty ses prostě chystala zamířit k tomu ubohému, nudnému Wall Streetskému makléři a rozjet to, dokud bys nemohla mít zpátky ananasové panáky vodky se svou sbírkou rádoby herců?“

„Alespoň ti rádoby herci chtějí v životě něco víc než jen baseball!“ vykřikla.

Poprvé se mu v obličeji mihlo něco žhavého a provinilého a Julie se na to zaměřila. „Tohle nikdy nebylo o baseballu, že ne? Tohle celé je o směšném pocitu mužské pýchy. Evelyn měla tvé koule zamčené ve šperkovnici a ty sis myslel, že když se se mnou vyspíš, dostaneš je zpátky. Prostě mě jen odhodíš, až budeš znuděný.“

Mitchell zvedl rameno a nasadil si zpět svůj znuděný výraz. „Byla jsi dost ochotná. To byla úmyslná slovní hříčka.“

„Jsi nechutný.“ Julie teď doslova syčela. Divila se, jak se kdy vůbec mohla o tak chladného člověka zajímat. Divila se, jak si vůbec kdy mohla myslet, že mu na ní záleží.

Přistoupil o kousek blíž. „Jen do toho, kotě, jen se do toho opři, protože napsat sloupek v časopise o rtěnkách a kuřbě, je takový morální cíl. Jsi tam spolu s Červeným křížem a průběhem rakoviny.“

„Ani jsem ten příběh nechtěla napsat!“ vybuchla.

Zamrkala a na chvíli si myslela, že viděla v jeho námořnicky modrých očí zaplát něco syrového, ale okenice se zabouchly stejně rychle, jakmile se mu navrátil drzý pohled. „Ne? A kdy ses tak rozhodla? Poté, co tě náš kamarád Allen odhalil?“

Chtěla mu říct, že se tak rozhodla ještě předtím, než jí tahle nálož vybuchla do obličeje. Ale nezasloužil si to vědět. Ne teď.

„Alespoň jsem to chtěla odvolat,“ řekla místo toho. „Co jsi tu se svým kamarádem probíral? Vybíral si sázku?“

Kelliin přítel předstoupil, vypadal vážně, ale nervózně jako peklo. „Vlastně…“

„Sklapni, Coline,“ pronesl Mitchell chladně.

„Kdy jsi měl v úmyslu říct mi o sázce?“ tlačila na něj dál. „Nebo jsi to jen přišel zamést pod koberec?“

Jeho mlčení hovořilo samo za sebe. Cítila, jak se nůž zanořuje o něco hlouběji. „Ježíš, Mitchelli. Alespoň já šla s pravdou ven.“

„Ano, potom, co jsi dostala to, co jsi chtěla.“ Založil si paže na hrudi, takže vypadal naprosto uzavřený do sebe. Byl úplně nečitelný.

„Nikdy jsem ti nechtěla ublížit, Mitchelli,“ řekla, když z ní část bojovnosti vyprchala.

„Neboj se. To se ti nepovedlo.“

Překlad: Nestaral se dost, aby se ho to dotklo. Nedovolil si, aby se dostatečně zajímal.

Bezmocně zvedla ruce, než je nechala spadnout zpět k bokům. „Takže to je vše? Skončili jsme? Prostě jen tak?“

„Někdo by mohl namítat, že jsme nikdy nezačali.“

„Ale začali,“ pronesla. Dobře, tak neměla daleko k žebrání, ale zatraceně, věděla, že to, co mají, stojí za boj. Věděla, že to všechno nebylo jen o sázce. Na začátku možná, ale ne po minulé noci. A ne po tomhle ránu. To bylo skutečné.

„Zlato, jen jsem chtěl vidět, jak daleko s tebou mohu zajít.“

Lhář.

„Ale já tě miluji,“ pronesla přiškrceně a dovolila své pýše, aby jí stekla do louže u nohou, jakoby se tam položila nahá.

Rychle se ukázaly Mitchellovy ďolíčky. Něžná ruka se zvedla a prstem pohladil její lícní kost, než se naklonil. „Dobrá práce, Jules. To je parádní spojení pro tvůj příběh.“

Bez ohlédnutí vyšel ze dveří.

Julii se podlomila kolena a klesla na podlahu. Bradu složila na hrudi, popadla se za břicho, jakoby se mohla držet tak těsně, až by zastavila bolest.

Ale ta bolest nepřestala. Jen rostla a rostla, dokud neměla pocit, jakoby ji začala pohlcovat. A dokonce, i když její pýcha požadovala, aby vstala z podlahy vstupní haly Kelli Kearnsové, unikl jí malý vzlyk.

Pak druhý a třetí.

Měkká ženská ruka přistála na její paži. Julie vzhlédla do Kelliiny tváře, která vypadala skoro stejně zničeně, jako se cítila Julie. Kelli zašeptala, „Je mi to líto,“ a pak začala Julie plakat doopravdy, velké, zmučené vzlyky, u nichž měla pocit, že nikdy neskončí.

Protože žádné vyslovené řeči nebyly horší, než když tě lituje tvůj nejhorší nepřítel.

A když si Kelli přidřepla vedle ní a nechala Julii, aby jí vzlykala na rameni, Julie věděla, že jsou horší věci než konec.

Bylo to naprosto a nezměnitelně beznadějné.