Winter - 10. kapitola

Překlad: CimFam

Tělesná zrada

Tma je skoro dokonalá, ale zdá se, že každý z mých smyslů to vynahrazuje. Můj čich, můj sluch, chuť – všechno je zesílené. A pak je tady samozřejmě moje kůže. Každý můj centimetr čtvereční září jako vánoční stromeček. Můj dech se proplétá s dalším dechem, někoho jiného, s kým sdílím lůžko. Synkopická harmonie našich vdechů a výdechů se smíchává s nádherným šelestem kůže na kůži – naše těla se vinou kolem toho druhého.

Nemyslím na to, s kým jsem, kde jsem. Jedinými věcmi, na kterých záleží jsou jeho ruce na mně, jeho ústa na mých, rostoucí potřeba, která je mezi námi.

„Avery.“ Ten hlas je mi povědomý, znám ho, znám ho celý život. Ale ještě nikdy jsem ho neslyšela v téhle souvislosti. Nikdy jsem ho neslyšela vydechovat moje jméno jako by to byla prosba o pomoc, jako bych byla jediný člověk, který je schopný ho zachránit.

„Lukeu, panebože…“ Nedokážu myslet. Něco na téhle situaci je, něco divného, ale jsem moc ovinutá kolem něj, zabalená v přikrývkách, takovým způsobem, že mi srdce buší v hrudi, abych s tím něco udělala. Nechci s tím něco udělat. „Potřebuju tě. Tak moc tě potřebuju.“ Silné, schopné ruce mi bloudí po těle, berou do dlaní moje

prsa, zanechávají cestičku ohně na mém břichu a otálejí mezi mýma nohama. Chci, aby se mne tam dotknul. Tak moc chci, aby se mne tam dotknul. Zkroutím pod ním mé tělo v rozpacích z mé potřeby.

„Avery, co chceš? Co chceš, abych s tebou udělal?“

Chci všechno. Chci, aby mne pohltil, aby mne vlastnil, aby mne zapálil. „Dotkni se mne,“ zašeptám. „Udělej mě. Udělej mě tak, že se udělám na tvoje prsty.“ Něco uvnitř mne je, něco, co mne ovládá. Normálně bych tahle slova neřekla, nikdy bych nevěděla, jak si říct o to, co chci. Ale teď jsem ráda, že můžu směrovat jeho ruce, jeho ústa, celé jeho tělo přesně tam, kde to potřebuju. Silné paže mne obejmou a nadzvednou mne z postele. Moje nahá kůže klouže po Lukeově jako hedvábí a pak je pode mnou. Cítím mezi nohama, jak je pevný jako skála a jeho vzrušení mě neustále tlačí do kundičky. Nepatrně se uvolním a užívám si způsob, kterým se jeho tělo napne při doteku. Chce mne, cítím to. Jemně mne posune, takže sedím vzpřímeně, a sednu si na něj obkročmo a pak jeho ruce najdou cestu k mým bokům. Pravou rukou mne pohladil po pokožce a posílal mi husí kůži z potěšení až do konečků prstů. A pak jeho prsty… jeho prsty zamíří na jih a hledají můj středobod. Netrvá mu dlouho, než najde to, co hledá.

„Pomalu,“ zašeptám. Třu se o jeho ruku a cítím se osvobozená a celá a neskutečně odvážná. Lukeovy boky se pode mnou zvednou a vytvářejí ten nejúžasnější tlak na mém klitorisu, tohle všechno zatímco jeho prsty hladí v kroužcích nateklý uzlíček nervů, který, jak se zdá, mi ovládá mozek.

„Je to dobré, Krásko?“

„Tak dobré. Tak dobré,“ lapám po dechu.

„Chceš, abych tě ošukal?“

Vážně chci, aby mne Luke ošukal. Ale potřebuju, aby mi nejdřív něco slíbil. „Pod jednou podmínkou,“ zasténám.

„Cokoli. Cokoli, co budeš chtít.“

Vezmu Lukea za ruku a naviguju jeho prsty, když se po mně pohybují. Slyším jeho ostrý nádech, jeho sténání rozkoší. „Potřebuju, abys přísahal, že mne ošukáš tak tvrdě, jak dokážeš. Chci, abys slíbil, že nepřestaneš, dokud se oba společně neuděláme, dokud mne nedonutíš řvát tvé jméno. Myslíš, že to dokážeš?“

Lukeův smích je strojený a nucený. Trochu překvapený. „Dokážu to. Bez potíží to dokážu.“

„Pak to udělej. Donuť mě řvát.“ Zabořím nehty do jeho hrudníku, zasténá a syčí kombinací bolesti a rozkoše. Další věc, o které vím, je že mne posune dozadu, přisune si mne k sobě, jeho ruce jsou zase na mých bocích a posune si mne pod sebe. Mít ho v sobě není podobné čemukoli, co jsem kdy předtím cítila – odtáhne se ode mne, hluboko do mne vrazí a najednou už není tma. Ohňostroje mi osvětlí mozek, naivně mne bijí a Luke dosáhne svého slibu. Šuká mne tvrdě. Šuká mne, dokud neřvu jeho jméno.

„Lukeu!“

Rychle si sednu na posteli a adrenalin mi obléhá srdce.

Co to kurva? Ne, vážně, co to doopravdy kurva? (fuck – šukat, v tomto kontextu i kurva)

O čem jsem to ksakru snila? Odpověď na tuto otázku se mi odráží od hlavy jako zasraná kuželka. Dýchám až moc těžce, zjišťuju, že stehna tisknu k sobě a bojují s tím pocitem, že teprve před dvěma sekundami jsem byla na pokraji něco velice úžasného. „Ani. Kurva. Omylem.“ Není žádný způsob, jak zvládnout tyhle sny. Ne s Lukem Reidem. Nemůžu dovolit, aby se to stalo. Spustím hlavu a popadnu dech. Mé přikrývky jsou rozkopané, úplně kolem mne obtočené a promočené potem. Dokonalé.

Skopnu je, vylezu z postele, otřu si rukama obličej a snažím se zbavit toho pocitu, že jsem před chvíli měla ten nejlepší sex mého života.

A navíc s klukem, o kterém bych neměla přemýšlet.