Wildcard#3 - EPILOG

Překlad: Aileen

Ryder

o osm týdnů později

„Ahoj.“ Usměji se na Scar a přitáhnu si ji do náručí. Vypadá božsky po té, co se před chvílí udělala. Pohladím ji po mírně vypouklém bříšku a znovu ji políbím. Zasměje se a zaboří mi ruce do vlasů.

„Máš dobrou náladu.“ Chichotá se.

„A není to tak pokaždé?“ škádlím ji. „Raději bys neměla vybalovat,“ varuji ji. Nevinně zvedne ruce, ale záblesk v jejím oku mi říká, že to stejně udělá. „Nenuť mě tě potrestat,“ zašeptám a omotám okolo ní své ruce.

Náš nový dům je v jedné z nejlepších školních čtvrtí v Chicagu - čtyři ložnice a dvě koupelny. Scar už je ve dvanáctém týdnu těhotenství a Jake stále odmítá akceptovat fakt, že bude mít sestru.

Všechno je skvělý. Lepší to ani být nemůže. Miluji svou pozici trenéra - i přes to že Cally je pořád osinou v mým zadku - a bydlet ve Státech není tak hrozný jak jsem si představoval. Ale příštích pár let to nikde roztrubovat nebudu.

Jakeova léčba dál v pořádku pokračuje. Lék je stále ve fázi prototypu, takže nevíme, co nám budoucnost přinese, ale musíme myslet pozitivně, protože něco jiného nepřichází v úvahu.

Tony byl komatu pětačtyřicet dní, pak zemřel. Scarlett si to dává za vinu, i když s tím nemá vůbec co dočinění. Šli jsme na jeho pohřeb, jelikož takto mohla uzavřít svou minulost jednou provždy. Myslím, že jí to pomohlo, ale také si myslím, že si tenhle kříž ponese až do smrti.

Od chvíle co jsem Matta uhodil, jsem s ním nepromluvil ani slovo a ani to neplánuji. Pokud jde o mě tak on patří do minulosti. Nikdy jsem Scar neřekl, že jsem za ním šel.

„Nebudeš mít zpoždění?“ zeptá se Scarlett se zvednutým obočím.

Zúžím na ni své oči. „Budem v tomhle pokračovat později, ale přísahám, že jestli ještě něco v tomhle domě uděláš, přivážu tě k posteli.“

„Líbí se mi, jak to zní, ty výstřední mizero,“ uchechtne se a pak si skousne ret.

„Uvidíme se později,“ zašeptám, znovu ji políbím a přeji si, abych tenhle trénink mohl vynechat. Ale to bych nebyl dobrý vzor. „Miluji tě.“

Políbí mě tak že mám chuť zvednout telefon a říct že jsem nemocný, jenže pak mě tlačí ven ze dveří s úšklebkem na rtech.

„Jdi. Miluji tě, ale stejně budu vybalovat.“