WIB - 2. kapitola

Překlad: Sim

LAUREN

Byla jsem hloupá.
Věděla jsem jaký Montana Delray byl. Nebyl obyčejný typ kluka. Byl horší. Vyhledával věci jako párty, zábavu a holky. Nikdy nebyl vážný, když došlo na náš druh – na ženy. Svádět ho…. Musela být na nejhloupější věc, kterou jsem kdy udělala. Ale potřebovala jsem to. Potřebovala jsem se zbavit toho břemene, co se usadilo uvnitř mě a dusilo mě. Potřebovala jsem vědět, že jsem pořád mohla být chtěna. Jak jinak to zjistit, než s chlapem, jako byl on?
Mohla jsem vidět, jak moc po mě toužil v jeho očích. Bylo jasné, že by udělal cokoliv, aby se mnou dostal jednu noc. Měla jsem ho nechat, aby se snažil víc, ale šlo jen o jednu noc. Už jsem Montanu nějakou dobu znala. Neznala jsem ho natolik dobře, abych řekla, že jsme byli blízcí přátele, ale znala jsem ho dobře natolik, abych věděla, že stačí jedna noc a ztratí ve mně zájem.
Byla jsem s tím v pohodě. Jedna noc byla všechno, co jsem potřebovala. Nic víc, nic míň. Potřebovala jsem si něco dokázat, a bylo smutné přiznat, ale hodlala jsem si to dokázat tím nejhorším způsobem.
Když se za Montanou zavřeli dveře, vydechl a prošel kolem mě. Ihned zamířil k minibaru, za který jsem byla vděčná, protože jsem ještě nebyla připravená. Nebyla jsem na to dostatečně opilá. Potřebovala jsem nějaký druh pobláznění. Potom co nalil whisky do dvou skleniček, pomalu přešel ke mně a s lehkým úsměvem mi podal skleničku.
„Pro tebe, princezno.“ Mrkla na mě a já se usmála.
Potom, co jsem se napila, jsem zamířila ke královsky velké posteli a posadila jsem se na kraj. Montana se posadil vedle mě a lehce usrkával svou whisky. „Takže,“ začala jsem, abych se vyhnula trapnému tichu. „Jsem tady. Odpovíš na mou otázku?“
Přejel mě zmateným pohlede. Chvilku mu trvalo, než mu došlo, o čem mluvím. Opravdu zapomínal tak rychle? Zrovna, když jsem se mu chystala napovědět, promluvil. „Oh… jasně.“ Přejel si dlani po čele a zasmál se. „Um… jestli mám být naprosto upřímný, nikdy bych nepodváděl.“
Ulevilo se mi, když jsem to slyšela a z nějakého důvodu se mi uvolnila ramena. „Ale kdyby sis uvědomil, že už máš tý holky dost, ale nechtěl jsi jí zlomit srdce, nebo jí opustit, co bys udělal?“
Zkroutil rty. „Řekl bych jí, že už to prostě neklape.“
Povytáhla jsem obočí, abych mu dala najevo, že potřebuju víc.
Vydechl. „Podívej, Lauren. Nechodím kolem horké kaše. Když už se ohledně holky necítím tak, jako dřív, nebo se prostě něco změnilo a už není způsob, jak to napravit, řeknu jí to. Nebudu plýtvat jejím časem a zbytečně si zahrávat s jejími pocity tím, že bych podváděl. To dělají jenom ubožáci, a věř mi,“ řekl a zabodl si palec do hrudi, „…takový já nejsem.“
Sklopila jsem hlavu a bojovala s úsměvem.
„To ráda slyším, Montano.“
Montana se ušklíbl a já vzhlédla. Díval se na mě, hlavou lehce nakloněnou. „Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptal se.
„Jistě…“
„Co tě srazilo tak…na dno?“
Stiskla jsem rty k sobě a polkla, než jsem si přitáhla skleničku ke rtům a dlouze se napila. Sledoval mě, zatímco jsem polykala tekutinu a neodvracel pohled. „To není důležité.“
„Musí to být, když vypadáš jako hromádka neštěstí,“ zamumlal. „Nějakej chlap tě povedl? Proto se mě ptáš na všechny tyhle věci?“
Ztuhla jsem, dumajjíc nad tím, jestli mu to mám říct, nebo ne. Ačkoliv byl někdy divoký a arogantní, Montana měl u přátelský přístup. Měl na lidi takový vliv, že se cítili vítaně – pohodlně. Trochu se mi to na něm líbilo, ale zahrnout ho svými vlastními problémy a tajemstvími bylo v tuto chvíli nevhodné. Teď nebyl čas na to, abych se vrtala ve věcech. Potřebovala jsem něco cítit. Potřebovala jsem udělat něco, abych mu ukázala, že dnes večer se o tom nechci bavit – nebo kdykoliv jindy.
Takže jsem rychle dopila skleničku, zalapala po dechu a položila ji na noční stolek. Aniž bych něco řekla, postavila jsem se a v momentě jsem stála před tím, nespouštěl ze mě oči.
„Podívej, nemusíš o tom mluvit, okay? Nemůžu si dovolit facku den před vystoupením,“ zamumlal a odtrhnul ode mě pohled. Jemně jsem mu zvedla bradu a donutila ho se na mě podívat.
Rychle zamrkal a otevřel pusu. Začal mluvit, ale já ho rychle umlčela, když jsem položila své koleno vedle jeho stehna. Naklonila jsem se nad něj a jeho pohled cestoval mém těle dolů, až na mou odhalenou nohu. Byla jsem si jistá, že ta kožená sukně na mě vypadá dobře. Na dnešní večer to byla skvělá volba, i když jsem ještě neměla tušení, že by se něco takového stalo. Ale můj nový styl….byl naprosto stvořený pro chvíle, jako byla tahle.
Sklopila jsem hlavu ještě víc a jazykem obkroužila místo na jeho uchu, které měl propíchané piercingy, cítila jsem, jak se mu napnula hruď pod mou dlaní. „Jen chci, abys mě donutil zapomenout,“ zašeptala jsem mu do ucha. „Můžeš to udělat?“
Montana se odtáhl a já udělala to samé, mračíc se. Ustoupila jsem o krok, když položil skleničku na noční stolek. Zalila mě obava že možná tohle dnes večer se mnou nechtěl. Možná jsem se v něm spletla. Možná se opravdu se mnou chtěl jen bavit – jen pár drinků a nic víc.
Ale veškerý strach zmizel, stejně tak rychle, jako se objevil, když chytil okraj svého trika, přetáhl ho přes hlavu a odhalil tak osm pevných, tvrdých břišních svalů a tetování draka přes pravou stranu jeho hrudníku. Jo, hodně cvičil. Opravdu hodně. A to tetování…..zatraceně žhavý.
Skousnul si spodní ret a pomalu udělal krok ke mně, oči pevně připnuté na mých rtech.  Když byl ode mě už jenom kousek, nemohla jsem dýchat. Nemohla jsem mluvit. Moje tělo se mu naprosto podřídilo, když mě pozoroval těma jasně modrýma očima. Cítila jsem se slabá, když omotal paže kolem mého pasu a přitáhl si mě k sobě. Naše těla se srazila a mě unikl lehký sten, když lehce zaklonil mou hlavu prstem pod mou bradou.
„Chceš, abych tě nechal zapomenout,“ řekl a jemně mě políbil do koutku rtů. Tála jsem. „Donutím tě zapomenout, Lauren.“ Oh bože. Nikdy jsem ho neslyšela mluvit tak svůdně. Upřímně jsem si nemyslela, že je to schopný, ale pak jsem si uvědomila, s kolika ženami už musel být. Uměl to se slovy. Věděl, jak se mě má dotknout. Držel mě, jako bych byla jen jeho a dotýkal se mě, jako bychom se právě potkali. Byl jako cizinec, na které jsem narazila v jiném životě. Cítila jsem se pohodlně, protože jsem ho znala, ale zároveň se trochu bála, protože jsem nevěděla, čeho je schopný a co mi může udělat.
Otočil mě v náruči, opřel o okraj postele a tlačil mě dolů. Před tím, než mě položil kompletně na záda jsem ho zastavila a zavrtěla hlavou. Zvědavě na mě pozvedl obočí, ale já ho uklidnila, když jsem mu začala rozepínat pásek. Sledoval mě s žárem v očích. Snažila jsem se působit svůdně, jak nejlíp jsem to uměla. Chtěla jsem, aby chtěl každičkou mou část a chtěla jsem, aby si mě vzal všema možnýma způsobama. Jak jsem řekla, chtěla jsem zapomenout.
Jakmile jsem mu rozepla pásek a džíny, začala jsem mu je stahovat dolů a on udělal krok dozadu, aby to bylo jednodušší. Džíny mu spadly ke kotníkům a on z nich pomalu vystoupil, takže přede mnou stál jenom v šedých boxerkách, které se ani nesnažily zakrýt jeho silné vzrušení.
Montana se rychle natáhl dopředu a stáhl mou halenku přes hlavu, odhalujíc tak mou nahou hruď. „Žádná podprsenka,“ řekl a usmál se.
Začervenala jsem se a nechala ho, aby mě položil na záda, když se šplhal na postel. Jeho prsty byly hbité, když mi rozepínal sukni. Jakmile zjistil, že nemám žádné kalhotky, zavrčel a potom zaklel skrz zatnut= zuby. „Kurva,“ zamumlal a zahodil sukni stranou. „Ty mě chceš zabít.“
Zasmála jsem se, ale ihned jsem ztichla, když se ke mně znovu přiblížil. Tady to bylo, ležela jsem tu naprosto nahá a přede mnou byl Montana Delray. Moje srdce tlouklo jako o závod. Bála jsem se, co bude v budoucnu, ale taky jsem byla….připravená.
Připravená na to, aby si mě vzal.
Připravená na to, zbavit se toho, s čím jsem se vypořádávala.
Připravená na to, dostat se přes to.
Potom, co zalovil v džínách a vytáhl kondom, zbavil se boxerek, nasadil si kondom a oddělil moje nohy od sebe, vznášejíc se nade mnou. Očima jsem sklouzla k jeho délce a obočí mi vyletělo skoro až na čelo.
Byl větší, než jsem čekala. Zatraceně.
„Chceš mě, abys zapoměla,“ zamumlal a sklonil se, aby mě políbil na krk. „Chceš mě…a to stačí.“ Cítila jsem, jak se usmívá.
Omotala jsem mu ruce kolem krku a přitáhla si jeho hruď na tu mou. Lehce zaklonil hlavu a rychle mě přejel pohledem. Prohlížel si mě, studoval mě, jeho oči mě pitvaly, vstřebávaly každý kousíček mého těla. Lehce jsem nazvedla boky a on sklopil pohled k mým rtům. Měla jsem je lehce od sebe a toužila jsem po tom ochutnat ty jeho. Vždycky jsem přemýšlela nad tím, jak Montana líbá. Byl jemný a vychutnával si to, nebo byl hrubý a vášnivý? Byla jsem zvědavá. Potřebovala jsem to vědět a během chvilky jsem to zjistila. Sklopil své rty dolů a přitiskl je k těm mým. Byl trpělivý, nejdřív jemný, ale každou další vteřinou, co jsem cítila, jak jeho pták mezi mýma nohama tvrdne víc a víc, Montanovo polibky zrychlovali. Nevadilo mi to. Užívala jsem si to. Cítila jsem, jak můj střed začíná bolet, zastnala jsem a jeho jazyk vklouzl mez mé rty a zakroužil v mé puse. Mohla jsem ho ochutnat.
celého.
Chtěla jsem víc.
Dřív, než jsem si to stihla uvědomit, dotýkal se mého vstupu. Zalapala jsem po dechu, ale on mě uklidnil, když zvedl jednu ruku a přitiskl dlaň na mou tvář. Svatý bože. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se tohle dělo. S tím ze všech možných můžu. Cítila jsem se hloupě a naivně. Cítila jsem se znovu jako panna… jak to sakra dělal, že mě nutil se takhle cítit? Tak nevinně, jako bych nikdy před tím sex neměla? Cítila jsem se, jako bych dělala něco špatného a že bych měla přestat – že bych tohle neměla dělat jenom pro zábavu – ale dlouho mi to nevydrželo.
Ne, protože jedním rychlím pohybem byl uvnitř mě. Vypustila jsem vzduch, co jsem zadržovala v plicích, když se naše rty oddělily a on sklopil hlavu, zatímco přirážel dovnitř a zase ven. Naše pohledy se setkaly a bez ohledu na to, jak moc jsem se chtěla podívat jinam, nemohla jsem. Nemohla jsem, protože tak to bylo. Bylo příliš pozdě, abych na sebe byla naštvaná. Hluboko uvnitř jsem tohle chtěla.
S pohledem stála na mě zvedl moje nohy, omotal si je kolem mého pasu a zakroužil boky.
„Yeah,“ zavčel. „Řekni moje jméno. Na tohle jsem čekal, až moc dlouho.“
„Montano,“ zasténala jsem a zaklonila hlavu. Sevřela jsem přikrývky v dlaních, když vklouzl ještě trochu hlouběji. Dotýkal se mého bodu. Toho místečka, které mě pomalu připravovalo na explozi. Moc dobře věděl, co dělá, a aby to ještě víc dokázal, sklouzl dlaní dolů a palcem obkroužil můj nateklý klitoris.
„Chci, aby ses udlala, Lauren, křič moje jméno,“ přikázal. „Miluju tvůj hlas – ten přízvuk. Potřebuju to slyšet.“ Zatraceně. Přemýšlela jsem nad tím, jestli si uvědomoval, co mi říká. Jak dlouho to v sobě držel? Neměla jsem tušení, že měl rád, jak zní můj hlas. Tohle dokazovalo to, že na mě myslel taky jinak, než jen, co se týkalo sexu….
Zvědajíc moje boky trochu víš, začal do mě bušit tvrději. Čelo postele klepalo do zdi a on vrčel, chytil mě za boky a pohřbil se do mě tak hluboko, jak jen to šlo. Natáhla jsem se dopředu, omotala mu jednu ruku kolem krku a přitáhls i jeho čelo k mému. Z výrazu v jeho tváři jsem mohla říct, že byl blízko. A já taky. Spolupracovala jsem s ním svými boky a jeho oči se skoro protočily do jeho lepky, když otevřel pusu.
„Kurva, Lauren,“ zavrčel.
Držela jsem se jako klíště kolem krku. Jestli to byl můj hlas, který to měl všechno spustit, tak fajn. Nesnášela jsem svůj hlas, ale on mě donutil, abych ho začala mít ráda. Můj hlas mu něco dělal. Oslaboval ho. Můj hlas mu roztřásl celé tělo potěšením. Montana neměl žádné slabosti stránku – alespoň to jsem si myslívala. V tuhle chvíli jsem se ale cítila mocně – cítila jsem se kouzelně.
Chytil mě ještě pevněji a jeho tělo se konečně blížilo k vrcholu. Na krku mu tepaly žíly a jeho pevné svaly se napnuly, když přejel prsty po mé kůži. Změnil přírazy a aniž bych si to uvědomila, byla jsem na pokraji svého vyvrcholení. Moje celé tělo se třáslo, naklonila jsem se opředu a křičela jeho jméno, zatímco jsem se ho pevně držela kolem krku. Byla jsem si celkem jistá, že moje sevření bylo natolik silné, že to muselo bolet, ale vypadalo to, že ho to akorát víc nakoplo. Moje tělo se prohnulo, sténala jsem. A potom to přišlo.
Křičela jsem jeho jméno s tím, jak mě udeřil vrchol. Moje tělo se třáslo a já těžce oddechovala. Pevně se mě držel, naše pohledy uzamknuté do sebe. Mohla jsem vidět, jak mu pumpuje krev žilami na krku. Snažil se držet ještě chvíli, ale když jsem zašeptala, „Chci, aby ses udělal, Montano,“ možná mu můj hlas nakonec vážně něco dělal, protože z ničeho nic vypustil zavrčení, zaklel, jeho tělo se třáslo a potom se pomalu uvolnil a spustil na mě svou váhu.
Oba jsme těžce oddechovali nějakou chvíli, čekali jsme, až se naše těla dají dohromady. Otřela jsem si pot z čela a nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu jsem to udělala a upřímně, byla jsem ráda. Tohle byl ten nejlepší pocit, který jsem za posledních několik měsíců měla – možná i let.
Zapírajíc se na dlaních se Montana zvedl do sedu a podíval se na mě s líným úsměvem na tváři. Oplatila jsem mu úsměv, ale byl to ten moment – v jeho očích – když jsem si uvědomila, že tohle je špatný. Neměla jsem tušení, co mě to chytlo, ale bolelo mě cítit. On se bavil. Po tomhle toužil měsíce. Najednou jsem se cítila jako viník. Teď už jsem věděla, jako to bylo, když jste se po jedno večerní záležitosti chtěli vypařit.
Vina mě pojídala za živa a když oznámil, že si jde dát sprchu, ucítila jsem lehkou úlevu. Jakmile jsem uslyšela zvuk tekoucí vody, rychle jsem se oblékla, vklouzla do bot a pospíšila jsem si ke dveřím. Celým tělem mi proudila vina, když jsem je za sebou tiše zavřela.
Jak jsem se potichu blížila chodbou k výtahu, snažila jsem se ze všech sil, abych našla nějaké zbytky mého mizejícího rozumu. Měli jsme pár drinků, měli jsme sex a teď jsem odcházela dřív, než by mě poslal pryč sám.
Když se výtah otevřel a já vešla dovnitř, věděla jsem, že jsem sama sobě lhala. Věděla jsem, že by Montana chtěl, abych zůstala déle, možná celou noc. Věděla jsem to, protože kdyby chtěl, mohl mě vyrazit hned, jak dosáhl toho, po čem toužil. Ale neudělal to. Místo toho řekl, že si jde dát sprchu, což znamenalo, že očekával, že se vrátí a uvidí mě tam. Čekal, že si to zopakujeme….
„Oh, bože,“ zamručela jsem, když jsem dopadla na svou postel, jakmile jsem vešla do svého pokoje. Nemohla jsem tomu uvěřit. Tohle jsem nebyla jí. Tohle byl naprosto neférový, ale jestli mám být upřímná, bylo to správné. Bylo lepší nezdržovat se tam dlouho, zvlášť s někým jako je Montana Delray.
Potom, co jsem konečně samu sebe přesvědčila o tom, že odejít bylo správné, jsem si dělala rychlou sprchu a vyšplhala jsem se do postele. Chtěla sem spát, ale vina mnou vibrovala jako budíček. Cítila jsem se vinná, protože jsem udělala někomu něco, co bych nikdy nechtěla, aby někdo udělal mně. Cítila jsem se hrozně a co bylo horší, cítila jsem se zahanbeně – zahanbeně, protože ho zítra uvidím a potom další den a den po dalším dnů a brzy zase na dalších jejich vystoupeních.
Nemůžu se mu vyhýbat. Věděla jsem, že dřív, nebo později by se mě ptal, proč pořád někam mizím a jako správný blázen, který jsem byla, bych neměla žádné rozumné vysvětlení.
Zatraceně. Co jsem to provedla.