Unchangeable - 3. kapitola

Překlad: Markéta

SLADE

Natáhnu se na stůl a vypnu lampičku. Podívám se na hodiny na stole a vidím, že je něco po půlnoci. Ta párty, na které jsme pracovali šla vážně dobře a naštěstí netrvala příliš dlouho. Se zívnutím popadnu bundu, která mi visí přes opěradlo židle, a zamknu svou kancelář. Jdu dolů jasně osvětlenou chodbou a zahnu doprava. Otevřu dveře Parkerovy kanceláře, abych se s ním rozloučil, ale zastavím se, když vejdu dovnitř a vidím ho ležet tváří dolů na stole. Jeho pusa je pootevřená a chrápe. Plechovky Red Bullu a obaly od proteinových tyčinek jsou rozházené po celé jeho kanceláři. Zdá se, že je nejnepořádnější. A já nevím proč, vždyť máme uklízečku, která chodí a uklízí. Neexistuje způsob, jak by mohl takhle zašpinit svou kancelář na denní bázi.

„Parkere,“ zavolám. „Běž domů a vyspi se.“ Pořád ho poslouchám, jak se zmiňuje o tom, že chce do své kanceláře gauč. Tohle musí být ten důvod proč.

Jeho hlava se trochu posune a on natáhne ruku, aby si střel sliny z pusy, ale neodpovídá na můj požadavek.

Zasměju se a zavřu za sebou dveře. „Nemůžeš tady spát,“ zamumlám. Ten chlap trpí nedostatkem spánku. Pomáhá spustit naši společnost v průběhu dne a pracuje čtyři noc v týdnu jako policajt. Je jako jeho zatracená kočka PussPuss – během dne si jen lehce zdřímne. Jednoho dne ho to dožene.

Projdu chodbou a otevřu dveře do Tateovy kanceláře. „Odcházím,“ říkám naklánějíc se do jeho kanceláře.

Vzhlédne od počítače a zvedne na mě prst, zatímco mluví do telefonu. „Dobře. Uvidíme se za minutku. Miluju tě.“ Zavěsí a přikývne ke mně hlavou. „Taky už jsem na cestě pryč.“ Stlačí několik tlačítek na klávesnici a pak se odtlačí na židli. „Jdu se připojit k Missy na skleničku k Larrymu.“

„Missy chce jít do baru?“ ptám se. Ona není moc na pití.

„Myslím, že má nějakou kamarádku, co má trable s přítelem, a chce, abych tam na chvíli přišel. Chceš se přidat?“ ptá se mě.

Pivo nezní tak špatně. Byl to dlouhý blbý den. Podívám se na hodinky. Vím, že Anděl a Sadey už spí. Nem, že bych je stejně viděl. „Jasně,“ říkám.

„Kde je Parker?“ ptá se Tate, rozhlížejíc se po chodbě. „Dřív říkal něco takového, že chce jít taky ven.“

Ukážu na jeho kancelář. „Omdlel tam, slintá a chrápe na stole.“

Tate protočí oči a začne procházet chodbou. „Jeho chyba.“

„Je všechno mezi vámi dvěma v pohodě?“ ptám se, když jdeme k našim autům.

„Ano.“ Jeho odpověď je napnutá, což mě vede k přesvědčení, že lže.

„Je s tebou všechno v pohodě?“ Zatlačím trochu víc.

Zastaví se v chůzi a podívá se na mě. „Jo.“ Přichytím ho, jak se dívá dolů na svůj prsteníček, kde má vytetované jméno Missy. „Teď už všechno je.“ Nevím, co myslel tím teď, ale netlačím už na něj.

Dostaneme se k Larrymu a naštěstí je tu mrtvo v tuto noční hodinu přes týden. Nechodím sem moc často. Dokonce ani tehdy, když jsme s Andělem začali randit, pořád jsme spolu hodně zůstávali. Ale ne už tak moc, jako když teď máme Sadey. Pokud z nějakého šíleného důvodu máme oba večer volno, trávíme ho společně doma. A já bych to nevyměnil ani za nic na světě.

Následuju Tatea ke stolu, který stojí v zadním rohu. Usměju se, když vidím stát malou blondýnku před stolem. Tate si přitáhne Missy do náruče a políbí jí předtím, než se posadí.

„Byl jsem překvapený, když mi Tate řekl, že se tady má s tebou setkat,“ říkám, když si sedám.

„Jsem tady jako morální podpora,“ říká ona s úsměvem. A hádám, že odkazuje na svou kamarádku, i když pro tuto chvíli jsme tady jediní.

„Takže, jak to jde?“ ptám se. Vím, že Missy a Tate si prošli těžkými časy. Ale věděl jsem, že jí miluje. Věděl jsem, že ti dva skončí společně. Usměju se pro sebe. Chlapi, miluju, když mám pravdu. Jak by řekl Anděl, tohle se nestává často.

„Dobře,“ řekne mi s úsměvem. Tatejí položí svou potetovanou ruku přes rameno a ona se k němu blíž nakloní. „Jsem jen zaneprázdněná.“

„Už jsi začala se školou?“ Missyvypadla ze školy poté, co jsme se vrátili z Vegas před dvěma lety. Ale já vím, že se tam chce vrátit a dokončit jí.

Ona jen pokrčí rameny. „Nespěchám. Vážně si to v pekárně užívám. A Sam se o mě pěkně stará.“ Podívá se na Tatea. „Parker taky přijde?“

On zavrtí hlavou. „Usnul ve svojí kanceláři.“

Ona se směje. „Vy jste ho tam jen tak nechali?“ Zeptá se.

„Jo.“ Říkáme společně najednou.

Posadí se a vytáhne svůj telefon ze zadní kapsy, když zazvoní. Přečte si zprávu a pak se usměje. „Katherine tady bude za minutku.“

Tate se zamračí. „Je to ta holka, co jsme byli u ní doma, abychom nakrmili jejího obrovsky prdelatého psa?“

„Jo. Ona a její přítel jsou teď na ostří nože. Říkala mi, že si potřebuje dát pár drinků.“

„Missy….“ Varuje jí Tate, zatímco mu oči ztvrdnou.

„Nemohla jsem jí odmítnout.“

Dívám se na ně, jak se hašteří a jsem zmatený. Co mi uniklo?

V tu chvíli k našemu stole dojde servírka. Objednám si Bud Light a Tate udělá to samé. Missy si objedná vodu. „Vodu?“ ptám se. „Proč nepiješ?“ Missy není velký pijan. Rozhodně nesnáší pivo. Ale není to ona, že by si nedala skleničku vína, u které obvykle trvalo celou noc, než jí vypila.

Její tváře zčervenají a ona se podívá na Tatea s nervózním úsměvem na tváři. „No….“ Protahuje to slovo, díky čemuž mě zajímá, co se děje.

„Co no?“ ptám se, když neřekne nic jiného.

„Jsme těhotní.“ Tateova slova mě zmrazí na místě. Sleduju, jak se k ní natáhne a zlehka se dotkne její tváře ještě předtím, než jí dá měkký polibek na rty.

„Těhotní?“ Opakuju vysokým tónem. „Nevěděl jsem, že jste se o to vy dva snažili.“ Nebo věděl? Myslím, že se o tom jednou Anděl zmiňovala a já prostě jen zapomněl, ale neumím si představit, že bych zapomněl nebo tak důležitého.

„Ne. To je to, co je na tom tak skvělé. Prostě se to stalo,“ odpoví a její velké modré oči se rozzáří.

Cítím, jak se mi na tváři rozleje obrovský úsměv. Vstanu od stolu a vytáhnu Tatea z jeho židle. Dávám mu velké bratrské objetí a poplácám ho po zádech. „Gratuluju,“ řeknu. Tate ušel dlouhou cestu od té doby, co jsme se poprvé setkali. Byl vždycky naštvaný. Pořád vyhledával další boje. Pořád měl svoje chvilky – myslím, že je máme všichni – ale zamilovat se do Missy byla nejlepší věc, která se mu mohla stát. ona mu každý den připomíná, že je hoden být milován. A já vím, že jí na oplátku miluje vším, co má.

Odtáhnu se od něj a přejdu k Missy. Je tak divné obejmout její malé tělo. „To je úžasné. Gratuluju,“ říká, a ona popotáhne.

„Děkuju. Prosím, neříkej to ještě ostatním.“

Vím, že se pravděpodobně bojí. K sakru, když jsem zjistil, že je Anděl těhotná, můj svět se točil na plné obrátky. Snažit se připravit sám sebe na dítě je jako snažit se připravit sám sebe na hurikán. A tohle je její druhé těhotenství. Můžu si jen představovat, čím si procházela, když ztratila jejich první.

Myslíte si, že devět měsíců je hrozně dlouhá doba, ale než se nadějete, je to tady a vy jste v prdeli z toho, na co všechno jste zapomněli?

„Neřeknu,“ ujistím je, když si sednu zase zpátky na svou židli. „Ale jak dlouho už to víte?“

„Zjistili jsme to teprve před pár dny,“ říká ona vzrušeně. „Ještě jsem ani nebyla u doktora. Ale jakmile to udělám, podělím se o tu novinku se všemi.“

Dívám se, jak se znovu přitulí ke svému brzy-už-manželovi. A nemůžu si pomoct, ale cítím jejich vzrušení. Tady je pár, který by nemohl být odlišnější, než je den a noc. Tate je robustní a temný. On není ten typ člověka, na kterého se podíváte a pomyslíte si, že vypadá děsivě, ale že je to pravděpodobně medvídek. A on má k tomu daleko. Vždycky nosí svou nenávist a temnotu tak, aby jí všichni mohli vidět. Ale když je v místnosti Missy, rozzáří se. Usmívá se na ni. Říká jí sladká slůvka. Je opravdu úžasné, co s někým může udělat láska. Pokud se mě ptáte, zachránilo ho to a on to ví. 

„Tady jsi.“

Slyším ženský hlas a vzhlédnu ke stolu, kde stojí vysoká brunetka.

„Katherine,“ říká Missy a vstane, aby se s ní objala. „Jsem tak ráda, žes mi zavolala.“

Katherine si odtáhne židli a plácne sebou na ni. „Jo, no, mohla bych si dát pivo,“ říká dívajíc se na mě. „Katherine,“ představuje sama sebe, když mi podává svou ruku. 

„Slade,“ říkám naklánějíc se dopředu, abych si s ní potřásl.

Ona nakloní hlavu na vteřinu, jakoby o něčem přemýšlela. Pak si položí lokty na stůl a ukáže na mě. „Je tvoje manželka Samantha?“

„Ano,“ odpovídám a pomalu přemýšlím, odkud tahle žena, kterou jsem nikdy nepotkal, zná mojí manželku. Jediné ženy, se kterými chodí ven, znám velmi dobře.

Ona se usměje. „Setkala jsem se s ní. Každou chvíli chodím k ní do pekárny.“

„Aha, opravdu?“ říkám opírajíc se do židle. „Nikdy předtím jsem tě tam neviděl.“

„Pracuju noční směny v nemocnici. Někdy se tam stavím na své cestě domů.“

„S Katherine jsme se poznaly v ošetřovatelské škole,“ informuje mě Missy.

„Kde je ten přítel? Chystá se tu objevit a udělat nějakou scénu?“ ptá se jí Tate se zúženýma očima.

„Nevím a je mi to jedno,“ říká ona s pokrčením ramen.

„Vy dva jste se znovu rozešli?“ ptá se Missy se zamračením.

„Ne, pokud je mi známo. Ale to neznamená, že to tak nebude před tím, než skončí noc,“ řekne ona se smíchem.

*********************

Sedím vzadu v pekárně s Tatem po mé pravici a Parkerem po mé levici. Tate má kocovinu. Poté, co včera v noci dorazily naše drinky, všichni jsme upíjeli na tajemství té ještě vzrušující zprávy. Missy a její kamarádka Katherine, byly první, kdo odešel. S Tatem jsme zůstali o trochu déle, a dali jsme si o trochu víc piv, než jsme měli.

Parker zasupí jako monstrum; vypadá, jako by se zrovna probudil. „Spal jsi celou noc v kanceláři?“ ptá se ho Tate.

„Ne,“ řekne, když se protahuje. „Probudil jsem se v půl páté ráno a šel domů.“ Promne se vzadu za krkem. „Mám tu nejhorší křeč v krku. Proč jste mě vy dva nevzbudili?“

„Snažil jsem se. Chrápal jsi a slintal. Nebylo to hezké.“ Natáhnu se a poplácám ho po zádech. „Měls jít s námi. Byla zábava. Plus, zmeškal jsi Missyinu žhavou kamarádku, která za námi přišla.“ Nepovažoval bych jí za žhavou, ale rád předhazuju Parkerovi tyhle sračky!

Zasténá, jako by byl v agónii. „Zmeškal jsem šanci si zašukat?“ zakňučí.

Zasměju se. „Nikdo neřekl, že byla tak snadno k mání.“

„Všechny jsou snadným úlovkem,“ řekne Parker předtím, než položí svou hlavu na stůl. Tate a já se mu smějeme.

Všichni se otočíme, abychom e podívali na Anděla, která shodí krabici na podlahu, což udělá velký hluk.

„Potřebuješ pomoc, zlato?“ ptám se a už vstávám od stolu.

„Ne,“ řekne napnutým hlasem.

Parker se posadí a podívá se na mě teď už s úšklebkem na tváři. „Máš průser,“ zašeptá a já si sednu zpátky na židli a ignoruju ho. Ona na mě není naštvaná. Nic jsem neudělal. Nezůstal jsem včera v noci venku příliš dlouho. Ne, že bych zavíral bar. A jsem si jistý jako peklo, že jsem nic nedělal s Missyinou kamarádkou.

Odešel jsem z baru krátce po jedné. Ona tvrdě spala, když jsem se vrátil domů a byla pryč v době, kdy jsem se probudil. Tak jak jsem si myslel, že bude.

„Co tady kluci děláte?“ ptá se Holly, která se vdala za mého bratra před pár lety, když vejde dovnitř ze předu. Před nějakou dobou zrovna oznámila, že čekají jejich první dítě. Přísahám, že těhotenství tady najdete ve vodě.

„Jen odpočíváme,“ říká Parker předtím, než si strčí sušenku do pusy.

„Hmmm,“ odpoví. „Začnu vám to účtovat, pokud budete pokračovat v pojídání toho, co Sam upeče.“

Parker promluví s plnou pusou sušenek. „Když to za to stojí.“

Všichni se smějeme.

Anděl bodne nůžky přes vrchní hranu krabice a odřeže jí napůl předtím, než je hodí na pult. Sedím a pečlivě jí sleduju, jak vytahuje zboží z krabice a pokládá ho na pult. Holly vezme několik věcí, které potřebuje mít vpředu a opustí místnost. Missy přijde dozadu a tiše mluví do telefonu, když míří přímo do zadní kanceláře. Dává Tateovi malé mrknutí, díky čemuž se na ni zpátky usměje.

Parker pokračuje ve strkání si jídla do pusy, jako by několik dnů nejedl. Natáhnu ruku a plácnu ho vzadu po hlavě.

„Au,“ zakňučí skrz sušenky. „Za co to bylo?“

„Za to, že jsi Parker,“ říkám, když vstanu ze své židle. Přejdu k Andělovi a položím jí ruce na ramena, abych jí zabránil zničení další krabice.

„Co je, Slade?“ vyštěkne, díky čemuž se zamračím.

„Děje se něco?“ ptám se přejíždějíc rukama nahoru a dolů po jejích pažích. Ona si těžce povzdechne. „Řekni mi, co je špatně.“

Podívá se na Parkera a pak zpátky na mě, aniž by cokoli řekla. Popadnu jí za ruku a vedu jí skrz zadní dveře pekárny do uličky. Zachvěje se, když si zkříží paže přes prsa, aby sama sebe uchránila před chladem.

Zabalím ruce okolo ní a přitáhnu si jí k sobě. „Jsem já tím důvodem tvojí špatné nálady?“

„Ano,“ vyjde jediné slovo, které jsem očekával.

„Co jsem udělal?“ ptám se a opravdu mě to zajímá.

„V kolik hodin ses včera v noci vrátil domů?“ Neplýtvá časem s otázkami.

„Já….“

„Šel jsi do baru. Místo toho, abys přišel domů, jsi šel do baru.“

„S tvým bratrem a Missy. Já jen….“ Snažím se jí vysvětlit, že to bylo jen na jeden drink, ale měl jsem jich mnohem víc, než jen jeden.

Odtáhne se ode mě. „Nezajímá mě, kdo tam byl. Vybral sis jít do baru místo toho, aby ses vrátil ke své rodině.“ Popotáhne a její jasně zelené oči se začnou zaplňovat slzami.

„Whoa,“ říkám přemýšlejíc, odkud tohle přichází. „Proč ti to tak moc vadí?“

„To jako vážně?“ Její hlas nabírá na síle hněvem. „Proč bych neměla být naštvaná, když sis vybral bar před svou rodinou?“

„Takhle to nebylo,“ říkám jemně. „Bylo to jen pár drinků.“

Zavře oči a několikrát se zhluboka nadechne. „Já jen prostě nechci být takový pár.“

„Jaký pár?“

„Takový, kde manžel jde raději do baru, aby tam sehnal nějakou kočičku, než aby šel domů za svou rodinou.“ Díky jejím slovům si uvědomím, co jí tak rozrušilo a jsem šokovaný, že vůbec mohla na něco takového myslet.

Přejdu k ní a položím jí ruce na její studenou tvář. Skloním se a položím svoje čelo na její. „Omlouvám se, Anděli. Nemyslel jsem si, že by tě to rozrušilo.“

Zabalí mi ruce okolo krku. „Parker mi řekl, že jsi měl včera špatnou náladu. Chtěla jsem, abychom spolu sami strávili minulou noc nějaký čas,“ zašeptá. „Ale tys domů nepřišel a já jsem usnula, když jsem na tebe čekala.“

Nenávidím, že jsem jí zklamal. Myslím, že svým způsobem můžu vidět, jak si myslí, že jsem se raději rozhodl jít ven, než přijít domů, ale to nebylo mým záměrem. „Dovol mi, abych ti to vynahradil,“ nabízím.

„Jak?“ ptá se tiše.

Usměju se proti jejím rtům. „Dnes v noci. Udělám všechno, co budeš chtít, abych ti dnes v noci udělal. Brzy zavřu a holky mohou později zavřít pekárnu. Můžeme jít domů a být sami. Jen ty a já.“

Povzdechne si. „To zní báječně, ale co Sadey?“

„Mojí rodiče se o ní postarají o něco déle, než obvykle. Poté, co spolu strávíme nějaký čas spolu, půjdu a vyzvednu ji. Platí?“

„Platí.“

Nakloním se, abych jí políbil, ale ona se odtáhne, když uslyší zvonit můj telefon. „Vteřinku,“ říkám, když ho vytahuju ze své kapsy. Táta svítí na obrazovce.