UJuly - 14. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Tak v téhle kapitole bude Wes sladce romanticej a July šíleně bláznivá =D Doufám, že si ji užejete tak jako já ;)

Wes

Probudím se a podívám se na hodiny a pak dolů na teplou, sladkou ženu, která spí na mě a zavřu oči. Nedokázal jsem si představit, že bych se měl každý den po zbytek svého života probouzet a nebyl vedle ní.

Líbám ji po vlasech odsunu ji na stranu, bojuju sám se sebou, abych do ní opět nevklouzl, když jsem ji upravil na posteli.

Tyto momenty jsou nejtěžší. Pokud bych mohl strávit své dny s ústy na ní, nebo mým ptákem v ní, udělal bych to, ale musím vstát a nakrmit chlapce pak se jít znovu setkat s jejím otcem.

Nikdy jsem si myslel, že bych žádal o svolení nějakého otce, abych si mohl vzít jeho dceru, ale s July vím, že schválení od jejího táty je pro ni důležité a když budu upřímný sám k sobě, pro mě je to stejně důležité. Znamenalo by to, že si myslí, že jsem dost dobrý pro jeho dceru.

„Zůstaň se mnou,“ zamumlala ze spaní, zabořila mi obličej do hrudi a já se usmál.

„Musím vstát, bejby,“ řekl jsem ji a posadil se.

„Já nechci vstávat.“ Našpulila ústa a já se zasmál.

„Nemusíš vstávat; můžeš ještě spát.“

„Okej, dobře,“ vzdychne, pak stáhla můj polštář dolů a objala ho na hrudi. Přejedu si rukou po tváři a vezmu si ze židle tepláky, natáhnu si je a potom zamířím do kuchyně.

„Hej.“ Zastavil jsem se, abych podrbal Caponea, pak šel do kuchyně a nastavil kávovar, předtím než dostanou chlapci jejich potravu a Taser krmení, když začne cvrlikat, jak mě vidí. Stále se směju, když si pomyslím na jeho jméno a na skutečnost, že kdyby nebylo jeho, nebyl bych se setkal s July. Jakmile vypiju šálek kávy, vezmu láhev s vodou, aspirin ze skříňky, spolu se sklenicí pomerančového džusu a vezmu to s sebou, dám to vše na noční stolek, takže až se July probudí, uvidí to.

Vezmu si džíny a termo tričko sebou do koupelny pro hosty, abych ji neprobudil.

Poté, co jsem se osprchoval, rychle se obléknu a obuju boty, popadnu peněženku a mobil a pak zamířím do mého auta. Když otevřu dveře garáže, rozsvítím a usmívám se, pak se směju, jdu zpátky do domu vzít hadr, abych mohl setřít bok mého trucku, kde je otisknutý zadek July.

Nemyslím si, že by byl její otec v pohodě, kdybych se objevil s důkazem na straně mého auta, že jsem se snažil jeho dceru oplodnit, zamyslím se, zastavím se, skloním hlavu a snažím se dýchat, když jsem si uvědomil, na co jsem právě myslel.

 Vím, že hluboko uvnitř je to pravda; Byl bych šťastný, kdyby měla moje dítě. Kurva byl bych v sedmém nebi a moje maminka… sakra, moje máma by byla zasraně nadšená, že by z ní byla babička.

„Jednou,“ říkám si, když jsem dokončil utření auta.

V době, kdy jsem vyjel na silnici, mám pocit, jako bych se chystal jít do války. Vím, že bez ohledu na to, co její táta řekne, bude z July moje žena, ale já chci jeho souhlas, ne pro sebe, ale pro ni. Koupil jsem jí prsten před dvěma týdny a nemůžu se dočkat, až ji ho dám na prst.

Když jsem přijel až k domu jejích rodičů, vystoupil jsem a November otevře dveře, aby se se mnou setkala na verandě.

„Ahoj, Wesi. Kde je moje dcera?“

„Pořád v posteli. Měla v noci příliš mnoho zábavy se svými sestrami,“ řekl jsem jí se smíchem.

Začne se smát a dává mi pusu, jakmile se dostanu k předním dveřím.

„Holky jsou ještě v posteli, když jsem jim nabídla snídani, začali po mě házet věci. Takže chtěl bys něco k snídani? Mám toho spoustu.“ Usmívá se a mohu jasně vidět, po kom July má ten její.

„Byl bych rád,“ souhlasím, jdu za ní do domu a do kuchyně, kde je připraven celý bufet jídla.

„Nechala jsem se trochu unést, ale jsem ráda, když jsou holky doma a vím, že to je jeden ze způsobů, jak je udržet, aby se vracely a jejich udržení doma, zatímco jsou tady,“ řekne s úsměvem.

„Nepochybuji o tom, že by se i nadále vracely a to i bez tvého jídla,“ ujistil jsem ji, viděl jsem v ní hodně z mé matky.

„Předcházíš si mou ženu?“ Ptá se Asher, přicházejíc do kuchyně a já skryju úsměv.

Tito dva jsou s největší pravděpodobností spolu už víc jak dvacet let a můžete říct, že je stále majetnický a chránící svou manželku.

„Nevím, jestli si nezpůsobím problém, když budu žádat o souhlas, abych si mohl vzít vaši dceru,“ řekl jsem mu a v očích mu probleskl respekt, stejný pohled, jaký mi dal, když jsme se poprvé setkali a trochu úzkosti mě v tuto chvíli opustí.

„Nepředpokládám, že by to tak bylo,“ a souhlasně mě poplácal na rameno a pak políbil svou ženu, něco jí zašeptal do ucha, což jí probralo z jejího omámení.

„Kávu?“ Ptá se mě, zvedl konvici.

„Ano, pane.“ Přikývl jsem a on nalil jeden hrnek pro sebe a jeden pro mě.

„Myslíš, že si zasloužíš moji holčičku?“ Ptá se a já vůbec nejsem překvapený, že je to to první na co se ptá. Napiju se kávy a podívám se na July mámu, která mě pozorně sledovala, důkladněji, než kdykoli předtím, co jsem byl kolem ní.

Polknu a postavím hrnek na pult.

„Ne.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Nejspíš existuje někdo, kdo ji může dát víc než já, ale já bych toho chlapa zabil, než bych mu dal šanci, aby mi dal za pravdu.“

Dívám se na její matku pak na tátu. „Miluji ji se vším, co ve mně je. Protože prakticky od okamžiku, kdy jsem ji potkal, cítím k ní tu přitažlivost, jakou jsem nikdy předtím necítil. Nezasloužím si ji, ale nikdo ji nikdy nebude milovat a chtít, tak jako já.“

„Ach,“ slyšel jsem hlas za mnou, ale neodtrhl jsem oči z Ashera.

„Pokud budeme hlasovat, můj hlas je ano,“ řekne další hlas.

„Můj má taky,“ přichází třetí.

„Miluji svou sestru, ale když řekne ne, jsem tady.“

„April!“ Vyštěkne November a já se zasmál.

„V pořádku, synu, máš mé požehnání. Nyní se jen stačí zeptat moji holčičky,“ řekne a oslovení synu, mě naplňuje hrdostí.

„Děkuji pane.“

„Neděkuj mi; otoč se a podívej se na ty holky za tebou,“ řekne mi a já udělám, jak řekl a dívám se na sestry July.

 „Nemám žádné chlapce. Mám pět dívek… pět krásných dívek a přísahám ke Kristu, že byly umístěny na tuto zem, aby mě mučily.“

Ozve se hodně křiku: „Hej!“ od dívek a všechny na něj upřeně hledí. „Jsi první muž, což znamená, že je část této váhy ze mně sejmutá a nyní máš zodpovědnost a pomáhat mi dávat pozor na mé dívky. Vítej v rodině,“ řekne, zvedne ke mně hrnek pak k ústům a napije se.

„Nuže, pojďme jíst,“ řekne November a já se na ni podívám, pak na holky a přemýšlím, do jakého pekla jsem se právě dostal.

July je dílo sama o sobě a všechny její sestry se vrací domů v průběhu příštích několika let, mám pocit, že budu potřebovat nějakou zálohu. Setřesu ten pocit, když vím, že je ještě pár let než o tom budu muset začít přemýšlet a jdu jíst snídani.

„Hej, bejby,“ odpověděl jsem July na telefon, když jsem prošel kolem holek, které stály v kruhu.

Vyjdu z místnosti a zastavím se na chodbě. Na všech zdech jsou fotky rodiny Maysonů a moje oči se dostanou na fotku July, když byla ještě malá holčička. Její dlouhé blond vlasy vypadaly divoké, jako by je vyválela v trávě, šaty pomačkané a její drobné paže omotané kolem krku obřího psa, hlavu přitisknutou k jeho černo bílé srsti. Seděl a vypadal královsky, výraz v jeho tváři říkal, že by sežral každého, kdo by se k ní dostal příliš blízko. Věděl jsem hned, že to byl Příšera; Také jsem z té fotky poznal to pouto, které sdíleli.

„Ty nejsi doma,“ stěžuje si a hlas má stále skřípavý ze spánku. Podívám se od fotky na zem a usměju se. Od okamžiku, kdy jsem u ní poprvé zůstal, říká jejímu domu, náš domov. Miluju to.

„Šel jsem za tvými rodiči, vyzvednout tvůj džíp.“

„Oh,“ řekla a znělo to zklamaně.

„Jsi v pořádku?“ Ptám se po dlouhé chvíli ticha, jestli neusnula.

„Udělala moje máma snídani?“ Ptá se.

Směju se a zamumlám: „Ano.“

„Můžeš mi něco přinést, až se vrátíš domů?“

„Jasně, bejby.“

„Děkuji ti,“ zamumlá, ještě znějíc unaveně.

„Jdi ještě spát, už jedu domů.“

„Dobře,“ souhlasí a říká: „Miluji tě,“ před tím, než zavěsí.

„Nebude ti vadit, připravit July talíř a pak mě následovat jejím džípem, takže si nedomyslí důvod, proč jsem tady?“ Ptám se vracejíc do obývacího pokoje.

„Žádný problém,“ řekne Asher a November vstane, zabalí pro July nějaké jídlo asi tak na měsíc.

„Víš, jak jí požádáš?“ Zeptá se November.

„Ne, ještě jsem o tom moc nepřemýšlel. Myslel, že to prostě přijde,“ Přiznávám, přičemž vrátím prsten zpět do krabičky a pak do kapsy.

„Myslím, že jakkoliv to uděláš, bude to perfektní. Ona tě miluje,“ odvětí November a položí talíř a pokryje ho plastovým obalem. „Jen následuj své srdce.“

„Děkuji.“ Usmál jsem se a ona mě poplácá po tváři.

„Děkuji moc, že miluješ moje dítě tak, jak si zaslouží být milována,“ řekla mi a ta slova se mi ozývají v uších, když mířím ven k autu a dívám se jak Asher nasedl do džípu July, přičemž

November nasedne do svého SUV, takže mě mohou následovat k domu. Poprvé, když jsem se oženil, jsem si myslel, že to dělám, protože ji miluju. Teď vím, že je to jiný.

Nyní vím, jaký je to pocit milovat a to neznamená, že tě to změní, ale způsobuje, že chcete změnit sami sebe… být hoden osoby, se kterou jsi. Také vím, že bez ohledu na to, co chci v životě dělat, budu mít ženu po svém boku, která mě bude podporovat a to mluví za vše.

***

July

Převrátím se a podívám se na hodiny, když slyším, jak se otvírají garážová vrata a vidím, že je něco po desáté.

Vstanu z postele a najdu jedno ze svých triček, vklouznu do něj, pak si najdu kalhotky a natáhnu si je na sebe předtím, než vyrazím do obývacího pokoje, kde jsem vítána Juicem a Caponem.

„Myslel jsem si, že ještě spíš,“ řekne Wes a obejme mě zezadu kolem pasu, když jsem přestala každého z chlapců mazlit.

„Slyšela jsem tě přijet,“ řekla jsem mu a pak mi zavrčel žaludek.

„A jsem hladová.“

„Právě jsem dal tvůj talíř do mikrovlnné trouby.“ Políbí mě na krk a já ho následuju do kuchyně a vyskočím na pult naproti němu.

„Děkuji, že jsi mi vyzvedl džíp,“ řekla jsem a sledovala, jak vytahuje talíř z mikrovlnky.

„Žádný problém.“ Postaví se přede mne a usměje se, podá mi ten talíř a pak otevře zásuvku, aby mi dal vidličku. „Káva nebo džus?“

„Džus,“ odpovídám s ústy plnými načechrané palačinky a on vytáhne džbán pomerančového džusu z ledničky, naleje mi sklenici a políbí mě na čelo, než se opře o pult za ním a zkříží si ruce na prsou.

Horní knoflíky u šedého termo trika má rozepnuté, předvádí vyrýsované svaly na hrudníku a pažích.

V mysli mi problikává včerejší noc. Miluji způsob, jak dokáže udělat, že se cítím tak drobně a žensky, tak jako, když stál a držel mě se svou silou, zatímco mě šukal.

„Na co právě teď myslíš?“

Zaměřím na něj oči a cítím ve tvářích horko, takže jsem strčila vidličku do jídla a pak do pusy a mumlala: „Na nic,“ což ho přimělo k samolibému úsměvu a já na něj zúžím oči, což způsobuje, že se jeho úsměv, promění ve smích,

„Jaký je plán na dnešek?“ Ptám se a polykám další sousto palačinky.

„Chceš se se mnou projet?“

„Jasně,“ okamžitě souhlasím; není nic lepšího, než být vzadu na jeho motorce.

„Musíš se teple obléknout.“

„Kam jdeme?“

„Jen se projet,“ říká s pokrčením ramen.

„Dobře,“ souhlasím a přemýšlím, co má v plánu.

„Také musíme přestat předstírat, že tu nebydlím a přestat plýtvat penězi na můj byt.“

„Hm… jsi ten, kdo předstírá, jako bys se sem nenastěhoval,“ připomněla jsem mu.

„Ne.“

„Ano. Ptala jsem se: ‚Kdy jsme spolu začali bydlet?  a ty ses choval, jako by to tak nebylo,“ řekla jsem mu, seskočila z pultu, opláchla po sobě talíř a poté ho dala na odkapávač.

„Ne, jen jsem nechtěl mít ten rozhovor s tvou mámou a tátou vedle v místnosti. Navíc jsi vypadala podivně, když ses mě na to hovno ptala.“

Okej, má trochu pravdu. Byla jsem trochu divná, jen proto, že jsem neměla ponětí, kdy se to stalo. Bylo to jako, že jsme v jednu minutu měli rande a v další se nastěhoval. „Soudě podle ticha, myslím, že sdílíš můj názor,“ řekne a já protočím oči.

„Takže jsi v pohodě s tím, že zruším svůj nájem?“

„Ano,“ Souhlasím a obtočím mu ruce kolem pasu a podívám se do jeho pohledné tváře.

„Jaká je hypotéka na tvůj dům?“

„Nemám žádnou.“ Pokrčila jsem rameny.

„Máš to v pronájmu?“ Ptá se, jak se mu obočí stáhne do jedné linky.

„Možná by sis měl sednout,“ navrhuji a tlačím ho pozpátku, až se dostaneme do obývacího pokoje, kde jsem ho zatlačila na pohovku a obkročmo si mu sedla do klína.

„Tento nápad se mi líbí.“ Usměje se, chytne mě za zadek a nadzvedne mě, což způsobuje, že se mé jádro tře přes džínovinu jeho džínsů.

„Vydrž.“ Dám mu ruce na hruď a on mě znovu nadzvedne.

„Nejdřív ti to řeknu a pak se k tomu můžeme vrátit,“ řeknu mu a spustím mu zadek do klína.

„Do toho, bejby,“ přikazuje a očima klesne k mým ústům, načež se usměju.

„Mámě bylo odkázáno dědictví. Táta jí ho nedovolil používat, tak se to dalo na účet a to rostlo a když každé z nás bylo jednadvacet, dostaly jsme rovnoměrný podíl. Zaplatila jsem za mou kliniku a můj dům a zbytek je na kontě, kde sbírá úroky.

„Takže mi říkáš, že jsi v balíku,“ řekne, ale nedokážu číst v jeho tváři. Nevím, jak na tuto otázku odpovědět; Nejsem v balíku, ale jsem zabezpečená a budu až do dne, dokud nezemřu a tak dlouho, jak budu pokračovat v práci.

„Hm…“

„Jsem v pohodě s tím, že máš peníze, bejby. Vše, co to pro mě znamená je, že když se něco stane a já opustím zemi před tebou, budeš v pořádku. Tohle hovno mi pomůže klidně spát,“ řekne mi, přitáhne si mě k sobě a líbá mě, zatím co na něm rychle a tvrdě na pohovce rajtuju a zastavím se jen, když křičím svůj orgasmus do jeho úst, zatímco on sténá jeho do mých.

***

Dívám se na otevřenou silnici a usmívám se, zatímco obalím ruce těsněji kolem Wesova břicha, chci cítit jeho svaly, tak mu vklouznu prsty pod koženou bundu a tričko.

Dnes ráno, po našem zasedání na pohovce, jsem vstala, šla se osprchovat a pak se oblékla, zatímco Wes dělal, co chlapi dělají, zatímco čekají na ženy, než se připraví.

Vybrala jsem tmavomodré džíny, které jsem zastrčila do hnědých bot, tílko, svetr, hnědou koženou bundu a šátek, na kterém je vytištěný příběh The Secret Garden od Frances Hodgson Burnett.

Svázala jsem si vlasy do dlouhého copu, které jsem si přehodila přes jedno rameno a udělala si lehký make-up, trochu tvářenky a řasenku. Nevím kam dnes jedem, ale nevadí mi to. Líbí se mi být s Wesem a když sedím na zadku jeho motorky, to je ještě lepší.

Sjíždíme na jednu silnici a pak další, až vjedeme na silnici, kde jsem poprvé narazila na Wese a jeho chlapi. Nemůžu uvěřit, že to bylo jen před několika měsíci; mám pocit, že znám Wese mnohem déle. Upřímně už si nedokážu představit, jaké by to bylo bez něj v mém životě.

Asi bych byla pořád sama v posteli každou noc jedla cereálie při sledování televize krom těch chvilek, co by byli mé sestry doma. Nyní když tak o tom přemýšlím, uvědomuji si, jak nudný můj život byl. Vlastně jsem se dokonale hodila k mým ex; byla jsem naprosto stejně nudná jako oni, jen to nebylo vidět a při té myšlence, obalím ruce kolem Wese, ještě těsněji.

Jeli jsme asi dvacet minut a poté jsme zajeli ke kraji silnice, které jsem okamžitě rozpoznala jako místo, kde jsem ho zasáhla taserem. Ve skutečnosti je to krásné místo. Silnice má lehké zatáčky, podél silnice je les a na druhé straně volné prostranství s výhledem na jezero.

„Co tady děláme?“ Směju se a sklouznu mu za zády z motorky. On udělá to samé a pak stojí přede mnou, nemluví, když mi sundá přilbu spolu se svou a položí je na sedadlo.

„Trochu z tebe vyšiluju,“ řeknu mu, neschopná číst v jeho tváři.

„To je místo, kde si mě srazila na zadek,“ řekne a já se usmívám.

„Na tomto místě jsem si uvědomil, proč jsem se přestěhoval do Tennessee a toto je místo, kde jsem našel svou budoucnost.“ Přestala jsem dýchat, když dá ruku do kapsy a vytáhne diamantový prsten.

„Chci s tebou strávit každý den a zestárnout s tebou. Budeš mou ženou?“ Ptá se a já se dívám na prsten. Ve středu je zasazen kámen a po obou stranách prstenu jsou malinké kamínky.

Přesunu oči z prstenu v jeho ruce k očím, a moje ústa se otevřou a zavřou. Nemůžu uvěřit, že tento okamžik se skutečně děje.

„Jsi si jistý?“ Ptám se po dlouhé chvíli.

„Bejby, neptal bych se, kdybych nevěděl, že chci strávit zbytek svého života s tebou.“

„Je to navždy, stejně jako věčnost,“ Vyrazím ze sebe.

„Ježíši, ty jsi osina v zadku,“ řekne, popadne mě za ruku a dá mi prsten na prst.

„Budeme se brát,“ řekne a bublina smíchu mi leze z hrdla a on ho umlčí polibkem.

„Miluju tě,“ mumlám mu do rtů, když jeho ústa opouští moje.

„Já tebe taky, bejby.“

„Budeme se brát,“ šeptám a jeho tvář se zjemní, zas mě políbí a zamumlá: „Budeme.“

„Ty krávo! Já se budu vdávat!“ Křičím a začnu skákat kolem, zatímco držím ruku ve vzduchu a dívám se na to, jak se světlo odráží od kamenů.

„Už se nemůžu dočkat až to všem řeknu,“ řeknu, těžce dýchám a zastavím se a podívám se na něj.

„Jsem tak šťastná.“ Běžím k němu a on mě chytí do náručí a já mu obalím nohy kolem pasu. Chytne mě rukama pod zadkem.

„Jsem tak, tak šťastná.“ Opřu si čelo o jeho.

„July Abigail Silver.“ Usměje se a mně se trochu zachvěje srdce v hrudi z toho, jak zní jeho jméno s mým.

„Líbí se mi, jak to zní.“ Zavřu oči a ještě více utáhnu kolem něj ruce a nohy.

„Mě taky, bejby,“ odpoví a znovu mě líbá. Tentokrát nechá ústa na mých, extra dlouhou dobu.

„Ty krávo,“ opakuji, otevřu oči a podívám se na prsten na mé ruce, kterou mám na jeho tváři.

„Takže říkáš ano?“ Zeptá se, dívám se mu do očí, přikývnu a znovu přitisknu ústa na jeho.

„Ano, miliónkrát,“ říkám a on se usmívá. „Můžeme to říct mámě a tátovi?“

Se smíchem zamumlá: „Myslel jsem, že ještě předtím dostanu trochu lásky, ale jo, bejby.“

„Oh, budeš mít lásku… hodně lásky, ale to co mám v plánu udělat, bude trvat celou noc.“

„Opravdu?“

„Ano,“ odpověděla jsem a on mě spustil dolů po jeho těle a nechá mě pocítit jeho vzrušení, což způsobuje, že zasténám.

„Možná bychom to mohli říct mým rodičům zítra,“ navrhuji a on hodí hlavu dozadu a směje se a já se začnu smát taky.

„Tvé sestry budou nadšené. Nebyl jsem si jistý, kdy se zeptám, ale vím, že zítra odjíždí, takže je můžeme jít navštívit a pak můžou jít na noc k nám,“ řekne, pak zvedne ze sedadla helmu a opatrně mi ji nasadí na hlavu a zapne. Moje srdce, které je již plné lásky k němu, se naplní ještě více.

Čekám, dokud si nenasadí svou helmu a zvedne nohu přes motorku, než udělám to samé. Jakmile mám nohy pevně přitisknuté k jeho stehnům a ruce na jeho abs, nastartuje, stiskne mi koleno a pak vyjede na silnici, jede zpátky, odkud jsme právě přijeli a přestože jsem právě viděla tutéž scenérii okamžik předtím, všechno vypadá živější. Barvy stromů žlutější a oranžovější, vzduch čistší a já se cítím šťastnější.

Netrvá to však dlouho než dojedeme k domu mých rodičů a když zastavíme, můj táta je první kdo přijde ven. Podívá se na Wese a přestože jsem se jeho první reakce na Wese obávala, nemohu se dočkat, až mu řeknu, že se budu vdávat, že jsem našla někoho, kdo mě miluje, úplně bez námitek a upřímně, já musím vědět nejlépe. To bylo vše, co můj táta kdy chtěl, pro jakoukoli z jeho holek.

Jakmile Wes vypne motorku, zvedám ruku do vzduchu a křičím: „Budu se vdávat!“ z plných plic, což způsobí, že se táta začne smát a Wes na kterého jsem stále nalisovaná, taky.

„Bejby, seskoč,“ nařídí mi Wes a stiskne mi koleno, seskočím z motorky, začnu rozepínat popruhy helmy a snažím se ji sundat, přičemž se mi ruce třesou vzrušením. Naštěstí pro mě, Wes mi odtlačí prsty a rychle mi sundá helmu z hlavy. Jakmile jsem volná, rozeběhnu se směrem k tátovi, který se stále usmívá a teď ještě víc.

Na půli cesty se zastavím, běžím zpátky k Wesovi, políbím ho na spodní čelist a pak vystartuju zpátky k tátovi, který se mi nyní směje, ale je mi to jedno. Vyběhnu po schodech k němu a obalím mu ruce kolem pasu a cítím, jak jeho jdou těsně kolem mě, než zakloním hlavu dozadu, abych mohla dýchat, „Budu se vdávat,“ řeknu znovu, tentokrát se slzami v očích.

„Já vím, moje překrásná holčičko,“ říká něžně, přičemž mi jednu ruku přiloží na tvář a já vidím hluboké štěstí v jeho očích. Ten jeden jediný pohled mi říká, že je rád, že jsem zjistila, co mají on a moje máma… co mají moji prarodiče.

„Kde je máma?“ Ptám se, a otřu si slzy z očí.

„Je vzadu u ohniště s tvými sestrami,“ odpoví mi. Ještě jednou ho stisknu a pak běžím do domu, prolétnu jím a ven zadními dveřmi a znovu začnu křičet: „Wes mě požádal, abych si ho vzala!“ Jenže tentokrát se moje zpráva setká se šťastným ječením od mých sester, všechny přicházejí, aby mě objaly a každá říká, jak jsou šťastné.

Pak jsem se podívala na mámu, která si rukou pokrývá ústa a měla slzy v očích. Jdu k ní, obalím ji ruce kolem pasu a položím ji hlavu na prsa, jako jsem to dělala, když jsem byl malá.

„Miluju tě, zlato,“ zašeptala a pohladila mě po vlasech, „víc, než si dokážeš představit.“ Ale má to špatně. Vím, jak moc mě miluje. Vím to, protože od prvního okamžiku, co si dokážu vzpomenout, ukazovala lásku a to co pro ní každá z nás znamená. Mám štěstí, že ji mám, je požehnané vědět, jaké to je mít tento druh lásky od své rodiny. „Wes je dobrý člověk. Já a tvůj otec jsme oba tak šťastní.“

„Děkuji, mami,“ řekla jsem jí a z krku mi unikne vzlyk.

„Neplač.“ Konejší mě máma a pak jsem přesunuta do jiného objetí a Wesova vůně mi proniká do systému, jak se roztřeseně nadechnu a zamumlám mu do trika: „Jsem v pořádku.“

„Pokud bys tu nebyl na té zatracené motorce s mou holčičku vzadu, tak bych ti nabídl pivo,“ řekne táta, takže se začnu smát a dívám se na Wese.

Otočím hlavu, usmívám se na tátu. „Miluji tu zatracenou motorku,“ říkám mu, něco co už ví a on jen zavrtí hlavou a přiloží si pivo ke rtům a před napitím se, zamumlá: „Jedna z krku, čtyři zbývají.“