TD - 18. kapitola

Překlad: Marťa

Ve středu ráno jsem byla u svého stolu a probírala návrhy na svůj tajný projekt, když mi na stole zazvonil telefon tak nečekaně, až jsem málem vyskočila z kůže.

Dívala jsem se na něj s vytřeštěnýma očima.

Někdo volá na můj pracovní telefon. Poslední osoba, která mi sem volala, byla Graysonova matka. Takže bylo pravděpodobné, že na konci druhé linky byla opět Graysonova matka.

Telefon zvonil znovu a znovu, dokud na mě Alan neupřel své malé korálkové oči. „Chystáš se ten telefon vzít nebo necháš klienta spadnout do hlasové schránky? Ježíši.“

„Och, pravda.“

Sáhla jsem po sluchátku a zkřížila pod stolem prsty. Prosím, nebuď Graysonova matka. Prosím, nebuď Graysonova matka. Líbila se mi, ale jediná novinka, kterou bych jí mohla říct, byla ta, že tancuji horizontální tango s jejím synem.

„Haló?“ Zeptala jsem se váhavě.

„Tady jsi courosaure rexi. Neodpověděla jsi mi na zprávu, tak jsem si myslela, že zkusím pracovní linku.“

Brooklyn. Oh, díky Bože.

„Je ten nepříjemný šéf právě teď vedle tebe? To je důvod, proč nemluvíš?“

Ozvala se Brooklyn, když jsem neodpověděla.

Podívala jsem se zpod svých řas na Alana a několika stisky tlačítka jsem ztlumila hlasitost sluchátka.

„Oh, zdravím, pane Duncane,“ promluvila jsem z rozmaru. Pan Duncan? Neznala jsem nikoho, kdo by se jmenoval Duncan.

Brooklyn se zasmála.

„Zakašli jednou, pokud chceš, abych ho zabila já. Dvakrát, jestli to má být Jason.“

„Nejsem si jistá ani jednou možností, pane Duncane,“ zahučela jsme a opět kontrolovala, jestli ji Alan neslyší.

„Promiň, ale jsou to jediné možnosti. Oh, počkej, vydrž.“ Slyšela jsem v pozadí mluvit Jasona, a pak Brooklyn upustila telefon do krabice staniolu – nebo jsem to alespoň předpokládala podle toho, jak mi z té hlasité rány zalehly uši.

„Co to děláte? Ježíši, to bylo dost hlasité.“

„Promiň. Myju nádobí. Jason se chtěl zeptat, jestli bys večer nezašla na drink. Mohla bys přijít po práci?“

Podívala jsem se dolů na svou hromadu práce a povzdechla si. Ta práce na mě počká do zítřka. Zasloužila jsem si noc plnou zábavy a věděla jsem, že Brooklyn během pár dnů odjíždí a dlouho jí neuvidím.

„Jo, jen mi pošlete podrobnosti.“

V okamžiku, kdy jsem pokládala sluchátko, jsem prožila krátký okamžik paniky. „No, to byl můj gynekolog. Chtěl by se mnou probrat mou poslední cytologii. Chcete vědět, jak vznikají buňky na děložním hrdle?“

Alan viditelně zbledl, jako většina kluků při zmínce o tomto obávaném tématu.

„Ne. To je v pořádku. Jen se vraťte k práci.“

„Dobře, ale nemohu tu dnes večer zůstat. Mám po práci jinou prohlídku.“

Zabručel a přikývl, než se ode mě o pár stupňů odvrátil.

No, to bylo snadné.

„Kolik prohlídek mohl člověk mít za jeden měsíc? Patnáct, dvacet? „Sakra, zase neprůkazné! No, Alane, vypadá to, že to bude trvat do června.“

***

Později odpoledne jsem se zeptala Beatrice, jestli je Grayson k dispozici. Dveře jeho kanceláře byly zavřené a pravděpodobně byl hluboce ponořený do projektové práce, ale celý den jsem ho neviděla. Potřebovala jsem pár minut na to, abych zjistila, že to, co se mezi námi děje, ještě neskončilo. Hlavou mi proběhl obraz našeho včerejšího oběda a já se začervenala.

„Oh, vydrž,“ odpověděla, zvedla telefon a zabzučela mu.

„Pane Cole, měl byste chviličku?“

Neslyšela jsem, na co se zeptal, ale Beatrice se na mě podívala a odpověděla: „Cammie.“

Zkroutila jsem ruce, protože jsem věděla, že jeho odmítnutí neponesu lehce, ale pak Beatrice zavěsila a pokynula mi rukou.

„Můžeš dovnitř,“ řekla s úsměvem a vrátila se zpět ke své práci.

Přistoupila jsem dopředu a otočila klikou, vědoma si svého divoce bušícího srdce, když jsem otevírala dveře. Grayson stál za svým stolem, orámovaný světlem pronikajícím dovnitř oknem, které měl za sebou. Jeho rty byly zkroucené v úšklebku, které mě k němu přitahovalo blíž.

Ujistila jsem se, že jsem za sebou zavřela dveře a cvaknutí zámku přerušilo zvuk toho, jak ke mně Grayson přišel.

„Zrovna jsem tě chtěl požádat, abys přišla,“ řekl Grayson, když se ke mně přiblížil. Jednu ruku omotal kolem mého pasu, přitáhl si mě blíž a druhou mi naklonil hlavu, aby mi mohl ukrást rychlý polibek.

Chce se mě dotýkat ve své kanceláři, kde by nás mohl kdokoliv slyšet?

Jeho sebedůvěra mě překvapila, ale nechala jsem ho, aby si mě přitáhl blíž k sobě, až se naše boky setkaly a já mu mohla ovinout ruce kolem krku.

„Celý den jsem tě neviděla a nebyla jsem si jistá, jak moc jsi zaneprázdněný,“ promluvila jsem, když se naše oči setkaly.

Usmál se a sklonil se, aby mě znovu políbil, než odpověděl: „Velmi zaneprázdněný.“

Zabroukala jsme proti jeho hrudníku a vdechovala jeho vůni. Jeho dotek byl měkčí, než jsem očekávala a cítila jsem, jak se ke mně tiskne.

 „Taky mám hodně práce. Můj vedoucí je skutečný šéf,“ řekla jsem s drzým úsměvem.

Zasmál se a pustil mě, než udělal krok zpět a opřel se o svůj stůl. Očima sklouzl po mém těle a já se ve svých kalhotách a saku cítila, jako nahá.

„Večer jdu s Brooklyn a Jasonem na skleničku,“ vyhrkla jsem. Chtěla jsem, aby přišel, ale pohybovali jsme se v šedé zóně, která doprovázela situaci, která byla taková, jako ta naše. Nemohla jsem prostě přijít a říct mu, že ho chci později vidět, protože by to bylo příliš nápadné. Musela jsem se snažit, aby to vypadalo nenuceně tak dlouho, jak jen to bude možné.

Přikývl a zkřížil ruce na prsou. „V kolik?“

„V šest.“

Zeptej se, jestli se můžeš přidat. Zeptej se, jestli se můžeš přidat.

„To zní, jako zábava. Jason je dobrý chlap.“

Nehodlal mi to usnadnit.

Přikývla jsem a udělala nepatrný krok blíž k němu.

„Proč nejdeš s námi?“

Napadlo mě, jestli slyšel, jak mi zakolísal hlas.

Usmál se. „To bych rád.“

Kousla jsem se do spodního rtu, povznesená z toho, že mě neodmítl.

„Ví o nás Brooklyn?“ Zeptal se.

Polkla jsem. „Ne. Měla by?“

Pokrčil rameny. „Chtěl jsem se jen ujistit, že to zahraju dobře.“

Chvíli jsem promýšlela naše možnosti, a pak jsem došla k závěru, že říkat o nás takhle brzy Brooklyn by byl špatný nápad. Určitě na nás bude mít svůj vlastní názor a já se stále snažila přijít na to, jak na tom vlastně jsme, na vlastní pěst. Nepotřebovala jsem, aby mě ovlivňovala ještě víc.

„Takže, to bude prostě přátelské setkání,“ řekl s podmanivým úsměvem.

Natáhl ruku a prst mi zahákl o pásek kalhot tak, aby si mě mohl přitáhnout k sobě. Neměla jsem jinou možnost, než se podřídit nebo zakopnout o své nohy.

„Co když později nebudu moct předstírat?“ Zeptal se a přejížděl mi rukama až k nahému krku.

Zavřela jsem oči a snažila se přijít s odpovědí. Přes zavřené dveře byly slyšet hlasy lidí z venku a při jeho dotyku se mi na kůži vyrazila husí kůže. Levou rukou mi přejel po bradě a zastrčil mi několik pramínků vlasů za ucho.

„Možná bychom se měli líbat hned teď, abychom to ze sebe dostali,“ navrhla jsem sobecky.

Usmál se. „Nějak si nemyslím, že by na to stačil polibek.“

Otevřela jsem oči a udělala krok dozadu.

„Máš pravdu, raději bych se měla vrátit zpět k práci,“ řekla jsem.

Grayson se zasmál, znovu se po mě natáhl a otočil mě tak, že jsem se zadní částí stehen tiskla k hraně stolu. Přišpendlil mě tam, držel mě za krkem a zaklonil mě dozadu.

Zapletla jsem mu prsty zezadu za krkem, abych nespadla, když mě políbil a vsunul mi ruku pod lem mé blůzky. Žaludek se mi zachvěl, když mi přejel dlaní přes břicho, která za sebou zanechávala horkou stopu touhy.

„Graysone!“ Interkom zapraskal místností a já od Graysona odskočila. „Máte za patnáct minut schůzku s Waltersem. Jestli nechcete přijít pozdě, měl byste vyrazit, cesta do jeho kanceláře trvá deset minut.“

Interkom ztichl, ale mě rudl obličej, jako kdyby Beatrice skutečně vešla dovnitř a chytila nás při činu.

„Ach bože, ten polibek byl hrozný, hrozný nápad,“ řekla jsem a odtlačila ho od sebe, abych si mohla srovnat blůzku do kalhot.

Zasmál se a zavrtěl hlavou, už na cestě do malé koupelny, která přiléhala k jeho kanceláři.

„Rád si hraju s ohněm,“ řekl, když se setkal s mým pohledem v zrcadle. „A nemám v úmyslu s tím přestávat.“

Sledovala jsem, jak si před zrcadlem rovná kravatu a sako. Každý jeho pohyb vyjadřoval jeho ráznost a připravenost k následujícímu jednání. Na sportovních kalhotách však byla znatelná boule, které pozornost nevěnoval, jako by doufal, že projde kanceláří, aniž by ztropil scénu. Usmála jsem se při vědomí, že jsem toho příčinou.

„Máš mé číslo, že?“ Zeptal se Grayson, když si stříkl vodu na tvář a pak si jí utřel ručníkem.

„Nedávno jsem ho ukradla Brooklyn z telefonu,“ přiznala jsem.

A tím „nedávno“, jsem měla na mysli dobu, kdy mi bylo osmnáct.

„Dobrá,“ řekl, vyšel z koupelny a ze stolu posbíral několik papírů. „Napiš mi, kam si půjdete sednout. Přijdu tam.“

***

„Užila sis schůzku s Graysonem?“ Zeptala se Hannah, když jsem si o hodnu později dolévala kávu v naší kuchyňce. Díky tomu, že Grayson opustil kancelář, jsem byla velmi produktivní. Podařilo se mi zkontrolovat emaily, odpovědět na zmeškané hovory, a pak vypít dva šálky kávy, zatímco jsem si hlavě přehrávala naší společnou chvilku s Graysonem.

Podívala jsem se na Hannah se zmateným výrazem.

„Jo, myslím, že naše setkání proběhlo dobře.“ Doufala jsem, že to znělo nonšalantně, ale řekla jsem to defenzivněji, než jsem původně chtěla.

Přimhouřila oči. „Víš, že s nikým jiným se takhle nestýká? Musíš být něčím speciální.“

„Myslím, že o tom moc přemýšlíš,“ pokrčila jsem rameny. „Řešíme spolu ty nudné mentorské věci.Stejně, jako ty s Alanem.“

Hanah přistoupila blíž, aby si mohla vzít svůj vlastní hrnek. Díky tomu, že jsem musela tak rychle vymýšlet výmluvy, mě praštila dvířky skříňky do obličeje a ji to ani nevyvedlo z míry.

„Vypadá to legračně, protože jsem se s ním včera snažila naplánovat schůzku, ale Beatrice mi řekla, že několik dní nebude k dispozici, a přesto jsi právě vtančila do jeho kanceláře a on tě pustil dovnitř. Divné, že jo?“

Položila jsem hrnek na pult, zkřížila ruce na prsou a otočila se k Hannah.

„O co ti vlastně jde, Hannah? Prostě narovinu řekni, co chceš říct.“

Její přísný výraz nahradil úsměv, jako by mě chtěla uchlácholit. „Co?“ Zasmála se. „Jen jsem se chtěla zeptat, jestli není něco, co bys mi chtěla povědět. Víš, jako své spolubydlící.“

Trhla jsem sebou, když řekla „spolubydlící“. Jen jsme spolu několik týdnů bydlely a většinu té doby jsem jí ani neviděla. Myslela jsem, že její touha po Graysonovi už opadla, ale když se na mě dívala přes svůj hrnek s kávou, měla jsem pocit, že jsem její posedlost značně podcenila.

Od nynějška si budu zamykat dveře.

Věnovala jsem jí falešný úsměv. „Nemyslím si, že se máš čeho bát. Grayson je přítel mé sestry a to je pravděpodobně důvod, proč mu nevadí setkat se se mnou. Nechce jí naštvat,“ zasmála jsem se. Moje chování v téhle situaci pro mě bylo nepřirozené, ale doufala jsem, že to Hannah nepozná.

Naklonila hlavu a sledovala mě ještě několik sekund, než se jí na rtech rozvinul ryzí úsměv.

„Pravda,“ přikývla. „Zapomněla jsem, že si jsou tak blízcí.“

V duchu jsem si povzdechla. „Jo, jako rodina,“ pokračovala jsem s detaily. „Už se známe dlouhá léta a ona by ho zabila, kdyby na mě byl hrubý – poslyš, musím se vrátit k práci. Alan mi dnes celý den dýchá na krk.“

Přikývla, jako by rozuměla. „Oh, to se vsadím. Uvidíme se později,“ zavolala za mnou a znělo to mnohem veseleji, než před několika okamžiky.

Když jsem odcházela z kuchyňky, udělala jsem si v duchu poznámku, abychom byli s Graysonem opatrnější, když budeme v práci. Pokud Hannah pojala podezření, byla šance, že není sama.

Rozhodně se nemůže plížit pozdě v noci ke mně do bytu. Nemohla bych z toho vinit sestru, kdyby ho Hannah našla stát v naší kuchyni jen v nedbalkách.