TD - 15. kapitola

Překlad: Marťa

V pondělí bylo nemožné soustředit se na práci. Celý víkend jsem přemýšlela, pitvala, bagatelizovala a snila o tom, co se, mezi mnou a Graysonem, stalo na schodišti. Nemohla jsem si s ním promluvit, protože ten den, kdy byla firemní šťastná hodinka, byl několik hodin pryč a jindy jsme neměli šanci se sejít. Nemohla jsem se dočkat.

Pracovala jsem přes oběd, abych všechny Alanovy úkoly splnila do 16:59, nejpozději. Neměla jsem čas starat se o to, jestli je Grayson ve své kanceláři, když jsem doufala, že pro jednou odejdu z práce včas. Dokonce jsem několikrát zachytila vůni jeho vody po holení, ale odolala jsem pokušení se otočit. Místo toho jsem držela hlavu dole a pokračovala v dokončování náčrtků, které jsem rychlostí blesku podávala Alanovi.

Když v kanceláři odbily hodiny 16:50, položila jsem s úsměvem, na Alanův stůl parafované skici, které si na dnešní den vyžádal, sbalila si své věci a vypnula počítač.Všechno hotovo. Moje vzrušení přetékalo z toho, že jsem věděla, co Peter řekne. Celý den na mě vrhal zvědavé pohledy, ale já jen pokrčila rameny a předstírala jen dobrou náladu. Byl zločin mít ráda svou práci?

„Všechno hotové?“ Zeptal se Peter s pobaveným úsměvem.

Vystrčila jsem na něj jazyk. „Někteří z nás ví, jak svou práci dokončit,“ žertovala jsem. Alan ožil a podíval se na můj stůl. Očekávala jsem, že řekne alespoň: „dobrá práce“ nebo směrem ke mně kývne. Místo toho zvedl obočí a natáhl se pro bednu pod svým stolem.

„Jsem rád, že jste hotová. Ty náčrtky, které jste dělala před několika dny, jsou k ničemu. Rozměrově nebyly správné. Potřebuju, abyste je udělala znovu, a dopoledne je chci mít na stole.“

Upustil bednu se žuchnutím na můj stůl a mě spadla čelist.

Ne, to mi nemohl udělat.

„Dělala jsem je podle rozměrů, které jste mi dal. Dvakrát jsem každý náčrtek zkontrolovala,“ namítla jsem a jistá si sama sebou, jsem se natáhla po papíře na samém vrcholu hromady.

Alan obrátil oči v sloup. „Ano, ale rozměry se změnily. Právě jsem dostal zprávu od inženýrského týmu. Tak to změňte. Nové proporce jsou napsané v poznámkách.“

Pokynul k bedně, a pak se vrátil ke své práci, nechávajíc mě v mém osobním pekle. Dívala jsem se nevěřícně do náčrtků, které mě zdrží v kanceláři i přes šťastnou hodinku. Měla jsem vědět, že si Alan najde nějaký způsob, jak mi zkazit plány. Po tom všem, co jsem za svůj mizerný život zažila, byl on číslo jedna.

„Nejde to udělat zítra, Alane? V pět máme šťastnou hodinku s lidmi z kanceláře,“ promluvil Peter.

Věnovala jsem mu uznalý úsměv.

„Šťastná hodinka? Děláš si legraci, Petere? Tyhle skici mají přednost před pitím. Ty bys to měl vědět ze všech lidí nejlépe.“

Peter si kousal spodní ret, rozhodujíc se, jestli má promluvit, nebo to nechat být. Rozhodla jsem se vstoupit do hry dřív, než to schytáon.

„To je v pořádku. Budu to mít hotové, Alane.“

A tak to bude. Záleželo mi na té práci a záleželo mi na ní tolik, že jsem byla ochotná prošvihnout i mejdan. Jenže, co když Hannah dostane šanci mluvit s Graysonem, když já budu přivázaná ke stolu? Co když ho rozesměje a bude s ním trávit čas, zatímco já budu pracovat na skicách, na kterých ani nezáleží?

Tak co?

Tuhle mantru si opakovala celou dobu, co sledovala, jak si Peter a zbytek architektů balí své věci a odcházejí. Hannah a její kolegové stáli a sbírali své věci. Zhlédla jsem její oblečení, než odešla: úzké černé šaty, které po celý den skrývala pod volnou bundou.

Povzdechla jsem si, když jsem se otočila zpět ke své práci, která byla přede mnou a nedokázala odhadnout, kdy odtud budu moci odejít.

„Chceš, abych s tebou zůstal? Dohromady bychom to zvládli docela rychle,“ nabídl se Peter s nesmělým úsměvem, který mi napověděl, že to vlastně nemyslí vážně.

„Ne, jdi napřed. Dej si pivo za mě,“ řekla jsem s nevětším úsměvem, s jakým jsem dokázala.

***

Telefon na stole mi zazvonil ve chvíli, kdy jsem dokončila první polovinu náčrtků.

Hannah: OMG. Je tu skvělá zábava. Kde jsi? Právě jsme začali panákovat!

Než jsem se stihla zarazit, prolétl mi hlavou obraz Graysona, jak se muchluje s Hannah. Byl tam s ní? Nebyl ve své kanceláři, ale neviděla jsem ho odejít.

Telefon mi opět zabzučel a já jsem shlédla na další textovku od Hannah. Tentokrát připojila selfie, jak pije panáka.

„Kurva,“ zamumlala jsem tiše. Podívala jsem se zpátky na hromadu skic. Měla jsem ještě hodně práce, ale jediné, co jsem chtěla udělat, bylo odejít.

Alanovi zazvonil telefon, čímž přesunul mou pozornost k jeho stolu. Nenáviděla jsem fakt, že tam zůstával se mnou. Kdyby tam nebyl, tak bych už odešla a vrátila se dokončit práci až ráno.

„Co chceš, Suzie?“ Vyštěkl do telefonu.

Krása. Je hezké vědět, že v životě každého člověka je nějaká nepříjemnost.

„Děláš si srandu? Čekáš, že ti pomůžu s dětmi, kdykoliv se to bude hodit tobě?“

Zůstala jsem nehybně sedět, když křičel na osobu na druhém konci linky.

„Ne,“ tvrdil. „Chtělas plné opatrovnictví, takže mě do toho nezatahuj. Nenechám okamžitě všeho jen proto, abych ti pomáhal.“

Oh, Ježíši. Ke mně se choval, jako kretén, ale z toho, jak to znělo teď, mi běhal mráz po zádech. Měla jsem vědět, že se s ním něco děje. Nikdo není bezdůvodně hrubý.

„Zatraceně, Suzie. Jsem na cestě.“

Udeřil telefonem zpátky na stůl, odstrčil židli. Váhavě jsem se na něj podívala, zmatená z toho, jak mám postupovat.

„Chcete, abych dokončila i vaši práci?“ Zeptala jsem se a ukázala na papíry na stole.

Pevně zavřel oči a zavrtěl hlavou.

„Ne. To je v pořádku. Prostě jděte domů.“

Znělo to naprosto poraženecky a to se mi nelíbilo. Bylo snadné vypořádat se s kreténem Alanem. Mohla jsem ho v hlavě proklínat a dál žít svým životem, ale smutná a depresivní verze Alana? To bylo neznámé území.

„Dobře, fajn. Dobrou noc,“ řekla jsem a věnovala mu plachý úsměv.

Ignoroval mě a už mířil k výtahům.

Jakmile byl pryč, sáhla jsem po telefonu a napsala Hannah.

Cammie: Jsem na cestě! Schovej mi jednoho panáka!

Vstala jsem, znovu vklouzla do svých tělových střevíčků a stáhla si sako. Na cestě k výtahům jsem si zkontrolovala líčení a nechala si vlasy volně sepnuté sponkou tak, aby mi rámovaly obličej a otíraly se mi o holá záda.

Nemohla jsem se dočkat, až uvidím Graysonovu tvář, až vejdu do baru.

***

Jak jsem měla podezření, Pat O´Keefevlastnil bar jen pár bloků od ColeDesigns. Jeho poloha byla spárovaná s jejich speciální šťastnou hodinkou (pryč byly doby, kdy jsem se tam dostala v osm hodin večer) a bar byl plný mladých lidí. Razila jsem si cestu podél baru, když vtom jsem procházela kolem skupiny hlučných mužů ve fotbalových dresech, sedících na barových stoličkách, kteří v ten okamžik propukli v jásot a rozhazovali rukama kolem sebe. Největší z nich by mi urazil hlavu, kdybych včas neuhnula jeho ruce.

„Do prdele!“ Řekl muž, který se ke mně otočil. Obočí mu okamžitě zaujatě vzrostlo. „Ach! Omlouvám se. Dovol mi, ať ti koupím něco k pití,“ řekl a natáhl se pro mou ruku. Jeho přátelé mi říkali kotě a bylo jasné, že už mají pořádně naváto.

Dobromyslně jsem se usmála a pokračovala v chůzi. Tak, jako tak, jsem už ztratila spoustu času.

Jak jsem si razila cestu davem, nakonec jsem si všimla Peterových rudých vlasů u řady terčů na šipky v zadní části místnosti. Třicet až čtyřicet lidí se mačkalo dohromady. Pití teklo proudem a smích přehlušil rockovou hudbu, která hrála v pozadí. Moje halenka bez zad mi vysloužila několik dlouhých pohledů, když jsem přistoupila ke skupině, ale nevšímala jsem si toho. Jsou to jen ramena, lidi, má je každý.

„CAMMIE!“ Zařvala Hannah přes dav.

Otočila jsem se k ní a skupince ostatních nováčků, Christopha a Nathana, se kterými se mi podařilo stěží promluvit, přes všechnu tu mojí práci. Když jsem se připojila ke skupince, oba dva přimhouřili oči, jako by se mě snažili zařadit.Ach můj bože, oni si mě nepamatovali.

„Cammie,“ řekla jsem s rukou na prsou, abych jim připomněla, kdo jsem. Oba se viditelně uvolnili, když jsem je zachránila před tím, že by museli předstírat, že mě znají.

„Pojďme na panáka,“ řekla Hannah, natáhla se pro mou ruku a přitáhla mě blíž k baru.

Znělo to jako hrozný nápad, ale nechtěla jsem kazit zábavu, zejména proto, že to byl zázrak, že jsem se tu mohla objevit. Nechala jsem se Hannah táhnout davem a já se vlekla za ní a po celou dobu jsem otáčela hlavou, bych našla Graysona.

Někde tam byl. Řekl, že bude. Chtěla jsem se na to zeptat Hannah, ale vyslovení jeho jména se zdálo, jako špatné znamení. Zejména proto, že lhala – nebo „přizdobila“ – skutečnost, že ji sem pozval.

„Ty vole, přišlas o všechnu zábavu. Nějaký chlápek z účtárny vypil sedm panáků v řadě, a pak to všude pozvracel.“

Páni. To zní úžasně.

„Hm, to je šílené,“ řekla jsem, neschopná skrýt nudu ve svém hlase.

„To jo. A Grayson se neukázal. Jak trapné!“

Trhla jsem hlavou zpátky k ní. „Co? Myslela jsem, že jsi říkala, že tě pozval?“ Zeptala jsem se jemně. Byla jsem takhle blízko, abych jí usvědčila ze lži. Ale, však víte, musela jsem s tou holkou bydlet.

Pokrčila nad mou otázkou rameny, otočila se a plácla rukou do baru.

„Barmane! Čekáme tady věčnost!“ Vyštěkla.

Zděsila jsem se a střelila omluvným pohledem po všech, kdo na nás vrhal naštvané pohledy.

„Barmane!“ Zařvala znovu.

Udělala jsem krok od ní, aby si nás spolu lidé nespojovali, ale ona si toho ani nevšimla.

„Chceš whisky nebo něco jiného? Můžeme dostat jedno z těch Butterynipple.“ Zeptala se, spojujíc každou vteřinou víc a víc slov dohromady. Rozhlédla jsem se po baru a potvrdila si Graysonovupřítomnost, ale měla pravdu. Nebyl tam.

„Víš co? Necítím se dobře. Proč se nevrátíš ke klukům? Chci se vrátit do bytu.“

„Co? Bůůůůů. Nesnáším tě,“ řekla a strčila do mě. Asi to mělo být lehký a hravý šťouch, ale ztratila jsem rovnováhu a narazila do číšníka za mnou, načež se všechny jeho koktejly rozlily. Červená tekutina vytekla přes okraj jeho tácu a zmáčela mu přední část jeho bílé košile.

„Ach ne! Moc se omlouvám!“ Zvolala jsem, než jsem se otočila zpět k Hannah, abych zjistila, jestli viděla škodu, kterou právě způsobila.

Ne. Skláněla se nad barem, pije dalšího panáka a flirtuje s barmanem. Zvedla jsem oči a znovu se omluvila číšníkovi a vyšla z baru ven.

Grayson nebyl na šťastné hodince. Celý den jsem s ním nemluvila a teď jsem zažívala abstinenční příznaky: třes (pravděpodobně kvůli tomu, že jsem neměla sako a venku bylo chladno), únavu (jistě, možná jsem byla unavená, protože jsem vstávala časně) a podrážděnost (pravděpodobně z důvodu, že víc než co jiného, byla Hannah opilec).

Jak jsem šla domů, představovala jsem si různé důvody, proč Grayson vynechal večerní zábavu. Možná ho zdržel klient nebo měl na práci něco jiného… nebo se možná vrátil k Nicole?

Fuj. Fuj. Fuj.

Nemohla jsem si pomoct, ale představila jsem si celou scénu plnou detailů. Zřejmě dorazila do jeho bytu v nějakých krátkých šatech, a pak ho přinutila, aby ji pustil dovnitř. Nejspíš našla způsob, jak ho přesvědčit, aby ji nechal zůstat, a pak měli drsný sex po celém jeho debilním bytě.

Strčila jsem klíč do zámku od domu a otevřela dveře. Kovová rukojeť s tupým úderem narazila do betonové zdi, ale bylo mi to jedno. Byla to jen kapka v moři mých starostí.

Šla jsem do baru proto, že tam měl být Grayson – stejně, jako jsem tak dělala spoustu věcí několik posledních týdnů – a on tam ani nebyl.

Proč tam nebyl?

„Cammie?“