TB - 22. kapitola

Překlad: Verča

Delilah

„Je všechno v pořádku?“ Brody si pohrával s pikantním Thajským kuřetem a fettuccinami. V úterý večer, řekl, že se necítí moc dobře. V posledních dnech byl tichý. Dnes jeho nálada byla podobná mrzuté. „Nechutnají ti ty těstoviny?“

„Jo. Jsem v pořádku. Promiň, kotě. Těstoviny jsou vynikající. Jsem jen prostě unavený.“

Zbytek večera byl skoro stejný. Cítila jsem se, jako bych z něj tahala otázky. Normálně bych s tím byla v pohodě. Nikdy jsem nebyla člověk, který cítil potřebu mluvit po celou dobu. Problém byl v tom, že ticho dnes nebylo pohodlné.

Později, jsem se snažila stále. Žádné téma se pro něj nezdálo dobré k mluvení. Brody si také dal skleničku po večeři, což mu nebylo podobné. Nalil si rum a colu a posadil se na gauč a zíral do jeho sklenice, zatímco kroužil tekutinou uvnitř ní.

„Stalo se něco na nákupech?“

Napil se a podíval se na mě se zmačkaným čelem. „Hmmm?“

„Nakupoval jsi pro kamaráda v obchodu. Když jsem ti volala, prý jsi kupoval dárek. Pamatuješ?“

Brody se rozhlédl po místnosti a pak upil jeho drinku. Položil skleničku na stůl, zvedl jeho koleno a obrátil se čelem ke mně. „Koupil jsem jí dřevěnou desku na dámu. Žije v domě s pečovatelskou službou a má slabost pro herní show. Sleduje televizi po celý den a ráda hraje stolní hry.“

„Ach. To je od tebe hezké. Je to přítelkyně tvého táty?“

Tentokrát se mi podíval přímo do očí. „Je to Willowiina babička, Marlene.“

Bylo tu více k příběhu. A nebyla jsem si jistá, zda jsem to chtěla vědět.

„Poté, co Willow zmizela, Marlene byla často zmatená. Neměla nikoho, kromě drogově závislé dcery a drogově závislé vnučky. Ta žena trávila celý její život viděním dobra v lidech, a když nastal její čas, když potřebovala aby se jí ukázalo dobro, ti dvě nebyly nikde k nalezení.“ Brody měl jednu ruku přehozenou přes zadní opěrku, sáhla jsem na ní, vzala za ní a stiskla.

„Můj táta a já jsme na ní dohlíželi, poté co jsem se vrátil z vysoké. Ale pak táta nakonec odešel do Arizony, a já cestoval čtyři dny v týdnu s týmem. Prostě nebylo bezpečné, aby byla Marlene sama. Tak jsem ji přestěhoval do soukromé kliniky asi před třemi lety.“

„Wow. A stále jsi s ní v kontaktu?“

„Nezmeškal jsem jediné úterý od té doby, co jsem jí přesunul. Slíbil jsem jí, že uvidí mou usmívající se tvář každý týden.“ Brody se rozchechtal. „I když v pondělí došlo k nějakým sračkám a neměl jsem úsměv na tváři, stejně jsem návštěvu nikdy nevynechal.“

„To je úžasné, Brody. Jen málo lidí, by to pro někoho udělalo. Zvlášť, když to ani není jejich vlastní rodina.“

„Vždycky byla jako moje rodina. Byl jsem mladý, když mi umřela matka. Marlene se snažila pomoc mě a mému tátovi, když mohla. Plus, někdo tu pro ni musel být. Willow tu nebyla.“

Byla jsem na ní zvědavá od té noci, co mi řekl, co se stalo ve škole, ale příležitost se nikdy nenaskytla. Do teď. „Co se stalo s Willow? Zmínil ses, že zmizela po noci s Colinem.“

„Byla potom dlouho pryč. Nezabrousila ke mně, dokud jsem nehrál prvním rokem u profesionálů. Byla to pravděpodobně nejdelší doba, co byla střízlivá, od doby, co jsme byli puberťáci. Věci byly na chvíli dobré. Pak nebyly.“

„To nezní dobře.“

„Nebylo. Jedné noci znovu zmizela. Hledal jsem jí dny. Šel do všech obvyklých kvartýrů, ze kterých jsem tahal její zadek. Zmeškal jsem polovinu mých tréninků, byla to zkurvená ztráta času. Neměl jsem soustředění. V půlce sezóny zaklepali policisté na dveře Marleniného domu. V blízkosti East River bylo několik bezdomoveckých táborů, většinou to byli narkomani, kteří se odřízli od života. Policejní člun jednoho rána, našel její vor lícem dolů.“

„Oh, můj bože.“

„Byla bez kyslíku skoro tři minuty a byla modrá a studená. Marlene a já jsme strávili dva dny v nemocnici. Dvakrát zkolabovala, ale přivedli ji zpět. Bylo možné, že bude mít poškozený mozek.“

„To je příšerné.“

„Byla bys tam byla ty nebo já, zemřeli bysme nebo bysme byli připojení na hadičkách a slintali po zbytek našich životů. Ale Willow ne. O deset dní později vyšla z nemocnice jako by se nic nestalo.“

„Páni.“

„Myslel jsem si, že ta celá věc jí donutí skoncovat s drogami. A myslím si, že na chvíli ano. Do třetího prosince, před čtyřmi lety.“

„Co se stalo pak?“

„Nic. To bylo naposledy, co jsem jí viděl.“ Brody se zastavil, zvedl sklenici ze stolu a vypil zbytek jeho pití. „Do tohohle úterý.“

***

Spánek byl téměř nemožný. Bylo tolik věcí, které procházely mou myslí. Třeba to, že mě Brody políbil na dobrou noc a nechal to být. Věděla jsem, že nebylo normální mít sex pokaždé, co dvojice spolu trávila společně noc. Ale my měli sex každý den. Normální by bylo samozřejmě i to kdybychom jsme šli normálně spát, jako ostatní páry. Ale skutečnost, že se to stalo jenom tuto noc, byla pro mou mysl nejhorší.

Zhruba ve dvě hodiny ráno, jsem se rozhodla přestat přemýšlet, převalila jsem se a šla spát. Malé světlo na mém nočním stolku bylo rozsvícené a tak jsem se natáhla, abych zhasla. Mé oči spočinuly na místě, kde bývala zarámovaná fotka Drewa. Pak mě zasáhla ironie. Po všech těch letech, jsem se konečně rozhodla zkusit to a dát mou minulost za mě. Právě ve stejnou dobu, kdy se Brody rozhodl vrátit k jeho životu.

***

V dalších několika týdnech se vše vrátilo do normálu. Vzdálenost, kterou jsem cítila po dobu několika dní zmizela, když se Brody vrátil do jeho obvyklého nafoukaného-okouzlujícího já. Dokonce souhlasil s tím, že se mnou půjde ve čtvrtek ráno do Fit Factory a přespíme u něj.

Na procházce mě držel za ruku. Pro chlapa, který se rozhlížel pro zábavnou noc před šesti týdny, zapadl do režimu přítel jako profesionál.

„Takže, jaký druh dívčích sraček tu dělají?“

Chystala jsem se mu vysvětlit program posilovny, do které jsem chodila. Zastavil na chodníku, než jsem mohla odpovědět. „Není to Zumba sračka, že ne?“

„Ne, není Zumba den. A Zumba není sračka. Ve skutečnosti je to dřina. Odcházím promočená – to znamená, že to byl dobrý trénink.“

Znovu vyšel. „Dnes ráno si byla promočená a vzhledem k tomu, že jsem tě přitiskl proti zdi a udělal všechnu práci, nemyslím si, že jsi odvedla dobré cvičení.“

„Jsi prase, víš to?“

Brody pustil mou ruku a popadl do dlaně můj zadek, na ulici. „Co to o tobě říká? Chceš to prase tak moc.“

Zvedla jsem oči v sloup. Ale měl naprostou pravdu. Chtěla jsem ho tak moc.

Blok od tělocvičny, Brody ukázal přes ulici. „To je místo, kde bydlí Marlene. Broadhollow Manor.“

Prošla jsem kolem už předtím. Zvenku to vypadalo spíš jako nóbl bytový komplex, než pečovatelský dům. „Vypadá to spíš jako luxusní byty, než pečovatelský dům.“

„Je to pěkné místo. Udržují tam čisto a o všechny je dobře postaráno. Měla bys vidět některé ze skládek, které jsem předtím viděl, než jsem našel Broadhollow. Místa, která platí stát jsou jeden krok nad útulky. Mohl bych si koupit luxusní jednotku, za to co jsem za to utratil. Ale stojí to za to. Nikdy bych nebyl schopen spát s vědomím, že má ve zdi díru a sedí jen na lavičce.“

I když mi dnes vařil snídani, nahý, a pak mi dopřál lahodný orgasmus u zdi v ložnici, tak přesto poslední prohlášení způsobilo, že jsem mu trochu víc propadla. Mému prasátku.

Přicházejíc do tělocvičny, mi otevřel dveře, abych vstoupila jako první. Předtím, než jsem vešla, jsem se zastavila, natáhla se na špičky a políbila ho na tvář.

„Za co to bylo?“

„Za to, že jsi.“

Vešel za mnou a plácl mě přes zadek, když mi zašeptal do ucha. „Moje holka má ráda špinavá prasata.“

Žena na recepci byla na jejím mobilu, když jsem se chtěla zapsat. Když zavěsila, neobtěžovala se ani vzhlédnout.

„Moje členství má povoleno vzít několik hostů. Dnes ho tu s sebou nemám. Doufala jsem, že by to mohlo být v pořádku a šlo by to nějak zařídit.“

Naštvaně se nafoukla a její pozornost z mobilu přesměrovala na počítač. „Jméno?“

„Delilah Maddoxová.“

Její nehty klikaly. „Jméno hosta?“

„Um. Brody.“

Zastavila se v klepání. „Příjmení.“

„Easton.“

No, to získalo její pozornost. Její hlava vystřelila nahoru. „Jste…“

„Host tady Delilah.“

„Ó můj bože. Jste opravdu Brody Easton. Miluju vás! Jsem velký fanoušek Steelů.“

„Děkuji.“

Opřela se lokty o pult a usmála se. Ta ženská byla svině, přešla z nezájmu k flirtování moc rychle.

„Tak co vás přivádí do naší malé tělocvičny?“

„Cvičení,“ Brody zareagoval.

Zachichotala se, jako by právě řekl tu nejzábavnější věc. „Tato třída není pro někoho jako jste vy.“

Moje odpověď byla …no…byla to mrcha, která právě urazila mé cvičení a právě očumovala mého přítele. „To je v pořádku. Dnes ráno cvičil doma. Výpady o zeď.“

Přikývla. „Zajímavé. Nikdy jsem to nezkoušela. Možná byste mi to mohl později ukázat?“

Falešně jsem se na ní usmála. „Myslím si, že ne. Ale mohli bysme dostat návštěvní list?“

„Oh. Ano. Jistě. Žádný problém.“ Ukázala ke vchodu za stolem. „Jděte přímo rovně. Je to na mě. Nepotřebuje se zapisovat.“

Třída byla skoro plná, když jsme se tam dostali.

„Jsi roztomilá, když žárlíš.“

„Nežárlila jsem.“

Zvedl obočí a ušklíbl se. „Ale ano.“

„Nejsem ten žárlivý typ.“

„Opravdu?“

„Ano.“

„Jsi plná sraček.“

„Nejsem.“

„Vsadila bys tvoje peníze?“

„Chceš se sázet o to, že mě uděláš žárlivou?“

„Jop.“

Natáhla jsem ruku. „Oukej. Kdo prohraje, dá tomu druhému masáž.“

Brody si potřásl s mou rukou a mrkl. „Dobře. Ale nebudeš mi masírovat záda.“

„Cokoliv. Ale tato soutěž jde oběma směry.“

Brody se rozhlédl po místnosti. Byla plná žen. „Budeš flirtovat s nějakou ženou odtud? Jsem si docela jistá, že tohle je ta nejlepší soutěž, kterou vyhraju, a to jsme ještě ani nezačali hrát.“

Nemravná ženská z recepce přišla dovnitř. „Alex bude mít zpoždění asi tak pět minut. Tak, proč se nezahřejeme? Nějaký dobrovolník, který by přišel sem dopředu a nepředcvičoval?“

Brodyho ruka vystřelila vzhůru rychleji než rachejtle. Mrcha vypadala potěšeně.

„Pan Easton. Jaká to radost. Dámy, není to nikdo jiný než Super Bowl MVP Brody Easton! A přišel sem a ukáže nám, jak se to dělá.“ Nikdo si nás nevšiml, do této doby. Ženy se otočily a zíraly. Brody s radostí zamířil dopředu.

Úplně jsem zapomněla, jakým arogantním showmanem může být. Když se dostal na místo, usmál se na mě a pak si přetáhl triko přes hlavu. Jeho kraťasy na cvičení mu visely nízko na jeho útlém pasu a každý vypracovaný sval byl vystaven v plné kráse. Hlavně jeho véčko. To véčko, o kterém jsem nedávno zjistila, že se nám oběma líbilo, když jsem sledovala jeho cestu mým jazykem.

Rozhlédla jsem se po místnosti. Rozhodně jsem nebyla jediná slintající. Cítila jsem feromony ve vzduchu. Nikdy bych to nepřiznala, ale nelíbilo se mi, jak tyto ženy sledovaly Brodyho. Celá třída mohla být k němu přikovaná, ale muž v čele třídy se mě pokoušel přimět žárlit.

Po několika minutách Brodyho show Alex vešel dovnitř. Učil třídu v místě jako obvykle, byli jsme přátelští. Možná více přátelštější, než by se mé sebejistotě-vyhrát-sázku s mým přítelem mohlo líbit. V duchu jsem se ušklíbla, protože jsem věděla, že mi bude trvat jednu nebo dvě věty po třídě k výhře naší sázky. Mohla jsem prakticky cítit mé svaly relaxujíc pod Brodyho masážními tahy.

Po třídě, ženy kroužily kolem Brodyho, žádajíc ho o autogramy. Vyžíval se v tom, myslíc si, že byl nade mnou, ale shledala jsem tu věc zábavnou. Když dav prořídl, zamířili jsme ke dveřím…ale ne dříve, než jsem se zastavila, abych si popovídala s instruktorem.

„Ahoj, Alexi.“

„Pretzel (Preclík). Milé překvapení, že tě tu dnes vidím.“ Alexův typický koketní žert byl utlumen. Zadíval se na Brodyho.

„To je Brody Easton. Starý rodinný přítel.“

Brody na mě zamžoural, když si potřásl s Alexovo rukou. Malá informace, nepřímé potvrzení, že muž stojící vedle mě, nebyl můj přítel, stačilo k Alexovo oddychu. „Těší mě, Brody. Vy dva jdete pryč, že?“

„Zřejmě ano.“

„Pověz mi, byla naše malá Pretzel vždycky tak zasraně žhavá?“

Vzduch okamžitě ochladnul. Brody se podíval na Alexe, který si ho ani nevšiml.

„Tvůj dolů-směřující pes potřebuje trochu dopilovat. Proč se nezdržíš ještě chvíli a já ti to pořádně ukážu?“

„To zní jako dobrý nápad.“ Obrátila jsem se na Brodyho a usmála se z toho, že jsem rozdmýchala oheň. „Proč nejdeš do šatny a Alex mi zatím pomůže s mou pozicí? Dohoním tě.“

Brody se tvrdě snažil, ale Alexův lstivý pohled byl příliš moc.

„Seru na to.“ Jeho ruka majetnicky sevřela můj pas. „Vyhrálas. Pojďme odsud vypadnout.“

Alex vypadal zmateně, když se mnou Brody rychle zamířil k šatně. „Velmi hezké,“ zavrčel.

„Taky si myslím.“

Odcházejíc z tělocvičny jsem se vysmívala Brodymu. „Myslela jsem, že budeš silná konkurence. Asi ne.“

„Dám ti sílu…“ Vzal mě za ruku.

„Nehádala bych tě, že jsi žárlivý typ.“

„Já taky ne,“ zabručel.

„Dám si sprchu a zamířím do stanice. Máme plánovací schůzku. Přidají několik last-minute rozhovorů s některými hráči Eagles před hrou o víkendu.“

„Setkání s nepřítelem. Snažíš se mě zabít? Nejdřív ten kterénský Yogin a teď budeš trávit čas se soupeřem. Myslím, že potřebuju dnes večer extra pozornost. Cítím se zanedbaně.“

„Oh, ano?“

„Ano. Myslím, že potřebuju od tebe ukázat, jak jsem jedinečný.“

„A co přesně by to mělo být?“

„Něco vymyslím. Až vymyslím, a budu si jistý, pošlu ti zprávu s detaily, zhruba tak uprostřed tvého setkání.“

Zahnuli jsme za roh a zamířili k bloku, kde žila Marlene. Brody mi vyprávěl o jeho rozvrhu po zbytek týdne, když náhle utichl a zastavil se. Chvíli mi trvalo, než jsem si získala jeho pozornost. „Brody?“

Hleděl na protější stranu ulice.

„Všechno v pořádku?“

Ulice New Yorku byly živé. Zpočátku jsem si ničeho nevšimla. Ale pak jsem ji uviděla. Žena stála venku u Marlenina domu a zírala naším směrem. Lidé přicházeli a odcházeli, ale ona tam jen stála, fixována na nás.

Byla naprosto úžasná. Modelka s dlouhými blond vlasy a očima tak velkýma, že jsem si jich všimla i přes rušnou ulici. Mé srdce se potopilo. Znala jsem odpověď, ale tak jako tak jsem se zeptala. „Znáš tu ženu přes ulici?“

Brody se otočil dopředu a pokračoval v chůzi. „Ano. To je Willow.“

Ta sebejistota, kterou jsem dřív cítila – pocit moci – se proměnila ve strach a zranitelnost. A, ano, dokonce i žárlivost.