TB - 14. kapitola

Překlad: Verča

Ahoj, holky J

Moc děkuji za hojný počet vašich komentářů. Jsem ráda, že se vám kniha líbí.

Hezké čtení J

Delilah

Brody psal každý den po naší společné noci. A mluvili jsme spolu po telefonu, dvakrát. Vyrůstala jsem s mým taťkou, takže jsem nebyla překvapena, že byl zaneprázdněn. Ale nezastavilo mě to od pocitu zklamání. Sex byl velkolepý. I přesto, že jsme strávili v posteli hodiny mluvením, cítila jsem něco, co jsem necítila mnoho let. Naději. To je to, co mi naše noc dala. Málem jsem zapomněla jaké to je. Když jsem nastoupila do letadla směrem do Texasu kvůli hře Steelů, připomněla jsem si, proč jsem se vzdala naděje po Drewovi. Protože tě tvoje naděje můžou rozdrtit.

Zamířila jsem k mému přidělenému sedadlu, když se ozval kapitánův hlas z reproduktorů a všechny požádal, aby si sedli na jejich místa. Byli jsme připraveni na odlet brzy. Provoz k letišti byl tak silný, že jsem neměla čas dát si Xanax. To bude katastrofa.

Když na mě přišla řada, Brody vzhlédl a zachytil můj pohled z jeho místa, byl o několik řad ode mě. Cítila jsem se trapně, usmála jsem se a spěchala si uložit mou tašku. Kontrolovala jsem si po třetí můj bezpečnostní pás, když mě překvapil Brodyho hlas.

„Connors,“ oslovil mě reportér, sedajíc si vedle mě. „Řada třicet jedna.“

Reportér vzhlédl na Brodyho a pak ně mě. „Chystáme se vzlétnout.“

„Jo, to je důvod, proč byste si měl pospíšit.“

„Všechny moje věci jsou nahoře.“

„Přinesu vám je, jakmile budeme ve vzduchu. Je tam láhev Merlotu a volné sedadlo vedle vás.“

Nafouknul se, ale Connors se zvedl. Brody se usadil vedle mě.

„Hádám, že sis nevšimla, že je vedle mě volno.“

Vlastně ne. „Prostě jsem si chtěla sednout. A snažila jsem se soustředit na skutečnost, že budeme ve vzduchu a můj Xanax začne působit tak za dvacet minut.“

Právě v tu chvíli, se letadlo začalo rolovat od dráhy. Pohybovali jsme se hlemýždím tempem, ale moje ruce svíraly opěradla sedadla.

Brody odtáhl mé bílé klouby a chytil je do svých. „Mám tě.“

„Když zavrávoráme z nebe pět set mil nad Zemí, budeš mě mít i nadále?“

Jeho obočí vylétlo nahoru. Mé vnitřnosti začaly šílet a nemohla jsem to kontrolovat. Cítila jsem, jak srdce uvnitř mé hrudi závodí.

„Víš, vydělávám si s těma rukama.“ Brody přimhouřil jeho oči na naše sepjaté ruce. Moje vymačkaly všechnu barvu z jeho.

„Promiň.“

„Jen tě škádlím.“ Naklonil se ke mně. „Líbí se mi, jak mi do kůže zarýváš nehty. Chybí mi způsob jejich škrábání na mých zádech, když jsi blízko a já zpomalím.“

„Opravdu? Vytahuješ toto, když totálně panikařím?“

Zasmál se. „Potřebuješ rozptýlení.“

„Dobře, co třeba takhle počasí. Nebo sporty? Věděl jsi, že v současné době existuje osm hráčů se jménem Smith v lize, co je rekord od r-“ Mlela jsem. Uprostřed věty se Brody rozhodl, že mě umlčí. Jeho ústa sestoupila na má, líbajíc mě tak, až se mi podlomily kolena. Agresivní, kontrolující, jako by se nemohl nabažit.

Úplně jsem se ztratila v polibku a ani si nevšimla, že letadlo vzlétlo. „Vidíš. Vzlet je úžasný, pokud jen sedíš a užíváš si jízdu.“

„Pokusím se o to častěji. Zajímalo by mě, kdo vedle mě bude sedět na cestě domů?“

„To není vtipné.“ Způsob, jakým se na mě podíval potlačil rostoucí pocit neklidu, který se ke mně plížil několik posledních dní.

Dívali jsme se na sebe nějakou chvíli, než mi začal fungovat Xanax. Opřela jsem se o jeho rameno a usnula. Když jsem se probudila, přistávali jsme.

„Na chvíli jsem si nebyl jistý, zda dýcháš.“

Protáhla jsem se v mém sedadle. „Byla jsem opravdu mimo.“

„Vím. Snažil jsem se tě vzbudit k připojení klubu nalétaných mílí, ale nepohnula ses. Sundal jsem tvý kalhotky, ale skončil jsem, když jsi byla jako dřevo."

„To jsi neudělal.“

Pokrčil rameny a ušklíbl se. Pak se vrátil ke studiu jeho playlistu.

Uhladila jsem si zmuchlanou sukni a když už jsem byla u toho, tak jsem si diskrétně zkontrolovala kalhotky.

Brody nevzhlédl, když promluvil. „Věděl jsem, že to zkontroluješ.“

Dva autobusy nás dopravily z letiště do hotelu. Byli jsme nasměrováni spíše do konferenční místnosti než do normální haly, kde byl náš hotelový personál, který nám vydal karty (klíče).

Samozřejmě Brody nemusel říkat jeho jméno. „Dobré odpoledne, pane Eastone. Vítejte v Sonetta Hotel. Jsem Gail. Pokud budete cokoli potřebovat, tak moje a manažerovo číslo jsou na zadní straně této vizitky, a tady jsou dva klíče k vašemu apartmá.“ Něco načmárala dolů na její desky s klipem a obrátila to k Brodymu, podávajíc mu pero k podpisu.

„Děkuji.“

Gail obrátila její pozornost na mě. „Vy jste s týmem nebo tiskem?“

„Je se mnou,“ odpověděl Brody.

Recepční přikývla. „Jsem tady jako host. Potřebuju se zapsat.“

Brody přimhouřil oči a pak promluvil ke Gail, „Nepotřebuje pokoj.“

„Ano. Potřebuju.“

„Nemáš v plánu být dnes večer v mé posteli?“

Gailvzhlédla a vypadala trochu nepříjemně, když jsem pokračovala v této konverzaci. „To jsem neřekla. Ale pokud mě ještě více ztrapníš před touto milou slečnou, ne, nebudu dnes večer ve tvé posteli.“

Obrátila jsem se na Gail. „Maddox, dvě D.“

Brody nic neřekl, dokud měGail nezapsala. Pak natáhl ruku a dal jí kartu zpět. „Chci se odhlásit.“

„Promiňte?“

„Chci se odhlásit. Nepotřebuju pokoj. Budu bydlet v jejím.“ Kývl mým směrem.

„Um.“ Chudák Gail vypadala zmateně. „Váš pokoj je apartmá, pane Eastone. Slečna Maddoxová má standardní pokoj.“

„Má postel?“

„To ano.“

„Chci se odhlásit.“

Můj pokoj byl v šestém patře. Stejně jako Gail řekla, byl standardní. Postel, komoda, malá lednička, TV a koupelna. Brody uložil naše kufry do skříně, když jsem se šla osvěžit. Cítila jsem se, jako bych se právě probudila z noci plné spánku, než jen ze zdřímnutí. Když jsem vyšla, Brody ležel uprostřed postele, ruce zvolna sepjaté za hlavou.

„Nechtěla jsi se mnou zůstat?“ To bylo poprvé, co jsem slyšela jeho důvěru zakolísat. Bylo v tom něco roztomilého. Vytáhla jsem si mou sukni nahoru a vylezla na postel, rozkročujíc se nad jeho bokami.

„Musím dávat mé zprávy o výdajích každý týden, a nechtěla jsem, aby se mě ptali, kde je můj hotelový účet.“

„Proč by se o to měli zajímat? Ušetřila bys jim peníze.“

„Můj šéf mi dává zabrat. Byl proti tomu, abych byla povýšena, byl to jeho šéf, který mě vybral pro tuto práci.“

„Proč ti nechtěl dát tuhle práci?“

„Protože je to sexistický blbec, který si myslí, že ženy nepatří do šaten. Zní ti to povědomě?“

„Já jsem ti dal zabrat, protože jsem si myslel, že jsi žhavá jako hovno.“

„Snažila jsem se dělat svou práci.“

„Vím. Jsem sobecký parchant. Opravdu jsem si to nemyslel. Jen jsem s tebou chtěl šoustat, a nechal jsem se unést.“

„A co SusanMetzinger? Byl jsi tak hlasitý, že –“

„Přišla do šatny a popadla moje nádobíčko. Neměl jsem zájem.“

„Opravdu?“

„Ano. Gleason z WMBC zachytil celou tu věc na film. Měl rozhovor se Smithem vedle mě.“ Odmlčel se. „Jeden z osmi Smithů.“

„Proč si to tak nechal? Ona tě vyždímala v médiích.“

„Hádám, že jsem se cítil špatně za odmítnutí jí.“

„Takže ty opravdu nemáš nic proti ženám v šatnách?“

„Mám něco proti tobě v šatnách.“ Přitáhl si mě na něj, takže jsem na něm ležela.

„Proč?“

„Protože jediné péro, které chci abys viděla, je moje.“

„To je zvláštně sladké prohlášení.“

„Jsem kupodivu trochu sladký chlap. Teď buď ticho a dej mi pusu.“

Můj zadek stále seděl na jeho bocích, ale ohnula jsem se v pase, můj hrudník byl přitisknutý k jeho. Mé rty se dotkly jeho lehce. „Jsem nahoře, víš.“

„Jo, vidím.“

***

Brody měl schůzku týmu a já měla nějakou práci. Když se vrátil, objednali jsme si něco na pokoj a strávili zbytek noci v posteli. Vzhledem k tomu, že jsem si zdřímla, nebyla jsem unavená. A protože Brodymu stačilo čtyři nebo šest hodin spánku, ještě nebyl unavený.

Po několika kolech, kdy jsme se navzájem zkoumali, jsme se vrátili k formě poznávání jeden druhého. Ptala jsem se na normální otázky a Brody z nich udělal směšné. Z větší části udržoval věci snadné. Dokud nevědomky neklopýtl o tu část mého života, o které jsem nechtěla mluvit.

Kreslila jsem osmičku na jeho nahé hrudi, když přišel s další podivínskou otázkou. „Kdyby sis mohla vybrat rozhovor s někým z tvého života, kdo by to byl? Může být jak živý tak i mrtvý.“

Nepřemýšlela jsem o mé odpovědi, ale možná jsem měla. „Drew Martin.“ Můj prst se zastavil v kreslení. Přála jsem si, abych mohla vzít svá slova zpátky.

„Proč znám jeho jméno?“

„Byl taky v draftu. Druhé kolo. Kicker.“

Brody nás posunul, takže jsme oba leželi na našich bocích. Raději bych měla hlavu na jeho hrudi, kde by nemohl vidět mou tvář.

„Měl bych žárlit?“ Řekl napůl žertem.

„Nemyslím si.“ Polkla jsem. „Je mrtvý.“

„Byl tvůj příbuzný?“

Zavrtěla jsem hlavou.

„Je z tvého života?“

Přikývla jsem.

„Chceš si o tom promluvit?“

„Spíš ne.“

Překvapil mě, když si mě k němu přitáhl a políbil mě na čelo. „Dobře. Promluvíme si o tom, až budeš připravená.“