SF - 11. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Srdce mě bolí pro Becka.

Pro mnoho věcí a v mnoha ohledech.

Ale slyšet ho mluvit s jeho matkou o všem, co ho tížilo, mě rozesmutnilo a dusilo, jako bych měla na sobě deku. Nedokážu si to představit, protože moje matka byla úžasná a není den, který uplyne, abych na ní nemyslela a nepřála si, aby byla zpět. Přemýšlení nad tím, jak špatné zkušenosti za svůj život má s mateřskou láskou, bodajíc ho jako jed a téměř nesnesitelné na to jen myslet.

Nechám posvátnost ložnice za sebou, jakmile uslyším zavření dveří za jeho matkou a najdu Becka v kuchyni. Dvířka trouby jsou otevřená a kontroluje kuře.

„Myslím, že už bude,“ říká, když ucítí mou přítomnost za sebou.

„Podívám se,“ říkám, když zvednu ruku a něžně mu ji položím na záda, nakukujíc do trouby vedle něho.

Vypadá to, že je udělané, ale nebudu to vědět jistě, dokud do něho neříznu a neuvidím jistě, že je propečené. Beck si vezme dvě chňapky, trochu se posune stranou a vytahuje pekáč s pečeným kuřetem ven. Voní to krásně a umírám hlady, prosto události několika posledních minut mi zanechali v zadní části mých úst kyselou chuť.

Vytáhnu se zásuvky vidličku a nůž a zaříznu do prsou. Jak je roztahuji od sebe, abych se podívala, Beck říká: „Takže…zpět k naší původní diskuzi…o čem jste ty a Caroline během oběda mluvili, než o tom, že chceš jít na policii, což je téma, které předpokládám, bylo důkladně projednáno a už více projednáváno nebude?“

Moje čelist mírně klesne a otočím se k němu. „Nechceš mluvit o tom, co se právě stalo s tvou matkou?“

Beck nakloní hlavu na stranu a sympaticky se na mě usměje. „Milá Selo,“ říká s jemným výsměchem, nechce mi tím ublížit, ale dává mi znát, že moje znepokojení je hloupé. „Chceš idealizovat neexistující vztah matky a syna.“

Odfrknu si a plácnu ho do hrudi. „Mluvím vážně.“

„Já taky, kotě,“ říká před tím, než se nakloní a rychle mě políbí. Jeho oči jsou ponuré, ale tón hlasu je podivně lehký. „Viděla jsi mě udělat něco, co jsem měl udělat už dávno. Vypustil jsem ven jed a upřímně řečeno, cítím se mnohem lépe.“

Dívám se na něho trochu skepticky, ale musím trochu ustoupit. „Jestliže jsi si jistý, potom je to v pořádku. Ale pokud o tom chceš mluvit, klidně do mě. Mám pro tebe spoustu rad a spoustu sladkých pocitů.“

„Ty jsi hlupáček,“ říká a obrátí se ke skříňce, z které vytahuje dva talíře. „Ale vážně…o čem jste s Caroline mluvili?“

„Bože, ty jsi jako pes s kostí,“ nadávám, když si beru od něho talíře a pokládám na něj kuřecí prso. Postavím ho na pult a beru si jiný. „Ale když to musíš vědět, procházeli jsme detaily našich znásilnění. Myslím si, že pravděpodobně budeme i v budoucnu jedna s druhou rozebírat detaily.“

„Pokračuj,“ říká, když držím v ruce talíř s druhým kuřecím prsem. Otočí se a položí na ně několik kousků rajčat a mozzarelly, které ještě potřebujeme dozdobit bazalkou a balsamikem, na obou talířích.

„Co tím myslíš, pokračuj?“ Ptám se vyhýbavě, když jdu do lednice a vezmu čerstvou bazalku. Jsme sehraný tým, Beck vezme z poličky nad sporákem balsamiko.

„Chci tím říct, abys mi řekla, co jste říkali o mně,“ říká rozhořčeně. „A nezkoušej předstírat, že jste o mě nemluvili.“

Pokrčím rameny a začínám drtit bazalku rukou nad rajčaty a mozzarellou, zatímco Beck jemně kape balsamiko. „Chtěla vědět, jak to zvládáš. Řekla jsem jí, že jsi v pořádku.“

„Lhala jsem jí.“

„Protože vím, že nejsi,“ prohlašuji. „Ale ona to nepotřebuje vědět, že.“

Beck kývne, ale mlčí. Vezmu talíře, vidličky a nože a zamířím do jídelny. Beck vezme dvě láhve vody z ledničky. Sedíme a pustíme se do našeho jídla. Jsme hladový a vím, že do sebe jídlo ne dost pěkně házíme. Když se Beck zařízne do svého kuřete, říká: „Zůstává toho spousta ležet.“

Dívám se na něho přes sousto mozzarelly, která je na půl cestě do úst. Skloním vidličku. „Co tím myslíš?“

„Řekla jsi Caroline, že jsem v pořádku a přitom nejsem…“

„Chtěla jsem ji uchránit,“ upozorňuji.

Přikývne mi, jakože to chápe. „Ano, chápu to. Ale to mě nutí přemýšlet o všech podvodech, které se dějí…proboha po většinu mého života. Rodiče žijící pro vnější svět, hrajíc si na šťastnou rodinku. Zakrývali Carolinino znásilnění. Neuznali Ally. Můj táta a JT. To vše…“

„Neříct policii, co se vlastně stalo s JT,“ přidám tiše.

To on ignoruje. „Zakrývání JTho smrti, protože ta loď už vyplula a já jsem z toho všeho unavený. Takže když jsi mě viděla vyhodit mou matku, tak to byl první krok, jak některou z těch sraček napravit.“

„Dokážu to pochopit,“ říkám neutrálně, protože na to opravdu nemyslím, že mi tohle říká proto, aby ospravedlnil své činy vůči jeho matce.

„Myslím, že nejsem loajální vůči Caroline,“ říká tiše.

A je to tady. Věděla jsem, že tam bylo něco jiného.

„Jak to?“ Ptám se prostě.

„Tím, že mám s mými rodiči stále vztah po tom, jak se k ní zachovali,“ zamumlá a položí příbor.

Jeho oči jsou tak smutné, když se na mě podívá. „Měl jsem je hned poté od sebe odříznout. Měl jsem zvolit Caroline a Ally. Měl bych si postavit na tu správnou stranu a ne se chovat jako bych se podílel na jejich shnilém chování.“

Já ani nevím, co na to říct, protože bohužel si myslím, že může mít pravdu. Vlastně nerozumím tomu, proč s nimi udržuje vztah, i když to nebylo víc jak pár sešlostí za rok. Ale nebylo na mě, to soudit, to ne. Jediná věc, kterou bezesporu vím je, že Caroline nikdy nepohlížela na Becka, že by jim dal jen kousíček svého života.

„Když jsme dnes byli na obědě,“ řekla jsem, když jsem se naklonila přes stůl a zakryla jeho ruku svou vlastní, „vyprávěla jsem Caroline, jak dlouho jsem si dávala své znásilnění za vinu. Že jsem ji hodila na sebe.“

Beck přikývne a nepokouší se mé pocity opravovat. Už jsme to před tím probírali….mnohokrát….a ví, že to jsou pocity, které jsem měla díky mé komplikované a ztracené důvěře v minulosti.

„Caroline se cítí stejně,“ pokračuju. „Což není překvapující. Myslím si, že hodně obětí znásilnění pravděpodobně cítí částečný pocit viny.“

Pečlivě mě sleduje a zatraceně dobře mi rozumí a tak mluvím dál, aby bylo jasno.

„Řekla jsem Caroline, že mi trvalo velmi dlouho, abych se s tím vyrovnala, a víš, co mi řekla?“

Beck zavrtí hlavou.

„Řekla, že jí netrvalo tak dlouho se přes to všechno dostat,“ řekla jsem mu a mé oči se do něho zavrtávaly. „Říkala, že jsi jí to nedovolil. Že jsi její ochránce a zachránce. Že jsi jí pomohl najít klid. Takže ti zaručuji, že je jí úplně fuk jestli si dáš Vánoční punč nebo plátek narozeninového dortu několikrát do roka v domě tvých rodičů.“

Dlouze a hlasitě si povzdechne, položí jeho ruku na mou a zmačkne mi ji. „Já vím. Máš pravdu.“

„To sakra mám.“ Říkám mu s úsměvem a pak vytáhnu mou ruku pryč, abych mohla jíst.

Jsem ještě hladovější.

„Myslím, že musíme Caroline říct, že JT je ten, kdo ji znásilnil,“ říká tiše Beck, ale tón jeho hlasu nijak nesnižuje sílu bomby, kterou právě vyhodil.

„Co?“ Ptám se ohromeně nad rámec jakýchkoli dalších slov.

„Ona potřebuje znát pravdu. Bude to bolet jako čert, ale bude to moci uzavřít. Bude schopna přestat přemýšlet nad tím, kdo to udělal a já vím, že ty to chápeš Selo. Ty stále dumáš nad svými dvěma útočníky.“

Sakra. Má pravdu. Hlodá ve mně každý den, kdo spolu s JT na mě spáchat za zvěrstva.

„Chystáš se jí říci, že JT byl její nevlastní bratr?“ Ptám se váhavě, protože to je další věc, kterou bude Caroline nucena od nás slyšet.

Přikývne. „Jo…vím, že je to odporná myšlenka, ale sakra musím jí to říct. Vidím Ally a to jak je hezká, chytrá a zábavná jako ona a není v ní nic z JTho. Ona je celá Caroline a to je to, jak jsem se rozhodl na to dívat.“

A sakra…mé srdce. Přesně tam mě zasáhl. Vznáší se s malými šťastnými křídly radosti, že mám někoho tak úžasného, jako je tento muž.

„Přála bych si, abych tě poznala dříve, když…no, vždyť víš,“ řekla jsem mu s rozpačitým úsměvem.

„Caroline měla takové štěstí, že tě měla po svém boku.“

„Přenesla ses přes to v pohodě i beze mě,“ říká Beck a pak zvedne svůj příbor.

„Ale teď jsem tu pro tebe, kdyby se dělo cokoliv, víš to viď?“

„Dobře!“ Souhlasím a pozvednu vidličku s napíchnutou mozzarellou na jejím konci.

Dám si jí k puse, ale pak se znovu zastavím, když Beck řekne, „Je tu ještě něco, co bys měla kvůli mně strávit.“

Opět dám vidličku dolů a toužebně si vůči němu povzdechnu. Beck se zahihňá a říká: „Jez to jídlo a poslouchej, co říkám.“

„Dobře,“ řeknu a šťastně ji opět pozvednu nahoru a dám si sýr do pusy, dokud mě znovu něco nezastaví.

„DNA mě štve,“ říká mi, když se soustředí na krájení kuřete.

Přikývnu a mluvím s plnými ústy. Vím, o čem to mluví, protože to dělá velké starosti i mě. „To znamená, že pokud JT znásilnil Caroline a mě, jak to, že nebylo DNA objasněno?“

„Jo,“ říká, hodíc si kousek kuřete do pusy, než pokračuje v tom, aby mi sdělil své myšlenky. „Je možné, že JT lhal. Mohl ti říct, že znásilnil Caroline jen proto, aby tě mučil před tím, než tě zabije, ale nedokážu pochopit, která sadistická kurva by tohle udělala.“

„Ale nemyslím si, že lhal,“ pozoruji, jak si napichuji kus rajčete.

Pokrčí rameny. „Upřímně nevím. Druhé možné vysvětlení je, že se něco stalo s policejní databází a DNA nebylo správně identifikováno. Což znamená…že kurva nevím jak je to možné, ale lidé jsou omylní. Počítače jsou omylné. Kdo ví?“

„A Dennis se zmínil, že ve složce neviděl dokument, že by byl vzorek DNA do databáze zaslán…tak to bylo řečeno,“ přidám.

„To je pravda,“ souhlasí a konečně si vloží nějaké jídlo do úst. Žvýká, polyká a pak se to opakuje, když přemýšlí nad tím, co to všechno znamená.

Nakonec znovu skloní vidličku a říká: „Musím to vědět, ale nejsem si jistý, jak to se ohledně toho postupuje.“

„Stačí zavolat vyšetřovateli mého případu. Je to jednoduché.“

„Možná,“ říká váhavě. „Ale mám trochu obavy, abychom na sebe právě teď moc neupozornili. A rozhodně jim nemůžeme říct, proč se na to ptáme. Jen bychom měli další motiv. Takže nevím. Nemám z toho dobrý pocit, ale na druhou stranu, je to ta nejjednodušší věc, kterou můžeme udělat.“

„A co zapojit Dennise?“

A podle výrazu v jeho tváři můžu říci, že na to taky myslel. „Je na prázdninách a nechci ho obtěžovat.“

„Kdo to sakra je, Beckett North,“ vysmívám se mu. „Dennis je přítel a skočil by do toho se srdce rád.“

„A kladl by nám otázky,“ říká a já nyní chápu jeho váhavost. „Nechci ho do toho zatáhnout hlouběji.“

„Dobře, nemusíme se rozhodnout hned,“ říkám mu, když znovu zvedám svůj příbor. „Myslím, že můžeme dokončit večeři a po zbytek noci relaxovat. Bůh ví, že potřebujeme trochu odstup od všech těch starostí a strestu.“

„A dáme si šlehačku,“ říká s chraplavým smíchem.

„Přesně tak.“ Vložím rajče do úst a žvýkám ho i přes úsměv.

V kuchyni začne zvonit Beckův telefon a tak vstane, aby ho zvedl. Když ode mě odchází, podívá se přes rameno a dodá: „Ale nemyslím si, že něco Caroline řekneme, dokud nebudeme mít jistotu ohledně DNA. Souhlasíš?“

„Jasně,“ říkám s pokývnutím. Je jedno jestli jí to řekneme zítra nebo ode dneška za několik týdnů.

Beck zmizí do kuchyně a před tím, než telefon zazvoní potřetí, tak ho zvedne: „Beck North.“

Několik vteřin je ticho a pak slyším, jak rezignovaně říká: „Jasně. Budu tam ve dvě.“

Položí telefon bez rozloučení a já vše chápu dřív, než se objeví přede mnou v jídelně.

„To byl můj právník,“ říká tichým hlasem plným napětí. „Policie chce, abych zítra přišel a podal formální prohlášení. On zařídit, abychom se tam sešli ve dvě.“

Jídlo, která mám v žaludku se mi obrátí a usazuje se mi s těžkým pocitem. Všechny myšlenky na šlehačku a relaxaci jsou pryč.

Zítra bude policie mluvit s Beckem, a zatímco budou chtít z jeho mozku získat všechny potenciální možnosti, jak mohl bookmaker zabít JTho, můj instinkt říká, že zúžili své hledání pachatele na Becka, kvůli jeho blízkému vztahu s jeho partnerem.

 Ve středu hrudi se mi tvoří jádro strachu a představuji si to nejhorší.

Beck půjde ke dnů za mé hříchy.