Lucca - PROLOG - 2. kapitola

Překlad: Simča

PROLOG

Zastavujíc klasický černý cadillac na straně ulice, se dokonale nasměroval, aby sledoval dům. Pak se podíval na hodinky a viděl, že načasování bylo perfektní. Škola skončila.

Zapaloval a vypínal svůj zapalovač, zapaloval a znovu vypínal, čekajíc na její návrat. Lucca nikdy nebyl dobrý ve vysedávání v klidu, ani nebyl velmi trpělivým člověkem, když byl unavený. Noc předtím byla dlouhá, a jeho tělo to stále cítilo dnes odpoledne. Bez ohledu na to, užil si každou vteřinu toho.

Minulou noc uložil pana Johnsona k odpočinku a splnil slib, že bude šukat blondýnku, dokud nebude toho litovat. Obě věci nasytily jeho temnou stránku… pro tuto chvíli, tak jako tak.

Lucca zavřel zapalovač, jak naparáděné BMW zajelo na příjezdovou cestu. Nikdy nedůvěřoval německým autům. Jediné, co na něm bylo dobré, byl jeho černý lak.

Jahodová blondýnka vystoupila z vozu. Elle Buchanová. Nemohl si pomoct, úšklebek se objevil na jeho tváři.

Jeho malý bratr byl v zasraně velkých potížích.

Sledujíc ji jít ke dveřím, on věřil, že dívka byla jen hezčí, když se na ni podíval.

Bude to jen škoda, až z ní budu muset vydusit život.

Jedna věc byla jistá, ta dívka zemře, a nic ji nezachrání. Bylo nešťastné, že tam byla, když spoušť vystřelila, ale některé dívky se prostě rodily se smůlou, jako například tato. Zbývá jí jen měsíc života, dokud jí nebude osmnáct.

Naparáděný vůz odtáhl jeho pozornost. Přemýšlel, kdo mohl vysadit dívku v této čtvrti. Po pravdě řečeno, byl trochu v šoku z této adresy, vzhledem k tomu, že dívka chodila na přípravní školu.

Znovu se podíval na hodinky a všiml si, že měl trochu času, než Elle půjde do práce. Jeho vnitřnosti mu říkaly, aby sledoval auto. Každý s kým trávila čas, mohl nadělat vedlejší škody, pokud její ústa ráda mluvila.

Lucca nastartoval svoje auto a rozhodl se sledovat BMW. Udržoval dobrou vzdálenost za ním, sledujíc ho směrem, který nečekal. Tato část města byla většinou ve vlastnictví města, spolu s některými drahými restauracemi a obchody.

Sledujíc auto zaparkovat u jednoho z nejdražších obchodů ve městě, zaparkoval na ulici a vytáhl mobilní telefon, aby napsal SPZ auta příteli. Čekal v očekávání, zvědavost ho pomalu užírala jen víc, když se dveře od auta otevřely.

Okamžitě věděl, že to byla žena, když vysoké, černé boty a černé džíny dopadly na zem. Další co si všiml, byly její dlouhé, hedvábné vlasy. Byly to nejčernější vlasy, jaké kdy viděl.

Zoufale chtěl zahlédnout její tvář, ale nikdy se neotočila.

Lucca se přistihl, jak vypíná motor auta a dostává se ven a přemýšlel, jak to mohlo být mnohem důležitější, než něco, co mohl udělat se svým časem. Jeho instinkty ho vedly, šel za ní do obchodu.

Lucca se pyšnil svou mocí zůstat bez povšimnutí. Jeho vzhled tmavých džínů, černého trička a černé mikiny, mu dovolil tak udělat, a navíc i jeho zanedbaný obličej a vlasy. Mohl se dostat na místa, kam nikdo z jeho rodiny nemohl. Mafiáni požadovali pozornost svými obleky a neposkvrněnou péčí o svůj vzhled, zatímco on nepotřeboval takovou pozornost. Mám jiné způsoby, jak získat pozornost, kterou požaduju.

Vstoupit do obchodu, aniž by si ho někdo všiml, bylo snadné se všemi drahými sračkami, které tam byly. Prohlížejíc si obchod, našel dívku v celé černé, která, jak se zdálo, hledala konkrétní kus. Mírný záblesk levé strany obličeje odhalil její jemnou porcelánovou pleť. Přistoupil blíž.

Už jsem ji viděl?

Další malý záblesk odhalil její mladý věk.

Zastavujíc se, se chystal otočit. Je příliš mladá.

Dívka se otočila a pak se vrátila ke stolu, který minula.

Jeho srdce se zastavilo o úder, když uviděl celou levou stranu obličeje a nápadné šedé oko. Druhá polovina obličeje byla zahalena rouškou vlasů. Přál si, aby se mohl natáhnout a cítit čistě černé prameny hedvábí a otočit ji, aby odhalil zbytek obličeje.

Ihned odejdi. Nic dobrého z toho nevzejde. Měl se otočit ve chvíli, kdy si všiml, že je jen teenager.

Nebyl schopen ji pořád umístit, ale něco na ní ho lákalo. To mu zabránilo odvrátit pohled od dívky a odejít.

Celá ta věc byla cítit tak špatně a přesto tak dobře. On byl vtažen do různých směrů. Jeho mysl mu říkala, aby odešel, ale jeho tělo ho drželo, aby trpělivě čekal.

Sledoval, jak její ruka přešla k obličeji a cítil jeho dech v hrdle, když přetáhla vlasy za ucho. Kurva.

Jeho srdce přeskočilo další úder při pohledu na její tvář v plném rozsahu. Jeho oči cestovaly dolů po pravé straně její nádherné tváře, která měla jizvu od jejího obočí dolů do prohlubně tváře. Další zdobila pravou stranu nad a pod jejími svůdnými rty. Instinkt, aby konečky prstů přejížděl po každé jizvě, byl tak silný, že si myslel, že by mohl zničit jeho krytí.

Její šedé oči držely příběh za jizvami, příběh o smutku, žalu a mučení. Bylo to jako zírat na dokonalou porcelánovou panenku, která byla mnohokrát upuštěná. Jiní by viděli chybu v popraskané panence, mysleli si, že už není dokonalá, ale on viděl jen krásu. Byla nejkrásnějším stvořením, které kdy viděl.

Mohl sledovat, jak studovala křehký kousek s jemnými rukami po celé hodiny.

Zlatě ozdobený kus, kterým byla poblázněná, byl pro něj neznámý, dokud neotevřela věc ve tvaru vejce, a hudba začala hrát. Její oči tančily, když sledovala balerínu točit se do hudby. Uvažoval, jaké by to bylo, kdyby se na něj podívala tímto způsobem.

"Je to krásný kus, že?" Starší žena, která vypadala, že je majitelkou obchodu se zeptala, když k ní přistoupila.

Dívka rychle ztuhla a zavřela hrací skříňku. Chtěl, aby se vrátila k tomu, jaká byla ještě před chvílí.

Když její jazyk vyklouznul, aby si olízla rty, dychtivě čekal, aby uslyšel její hlas, který jí patřil.

"A-ano." Vrátila se pohledem ke skříňce, aby se nedívala na ženu. "K-kolik stojí?"

"Tři tisíce dolarů."

Sundala prsty od kousku. "Ach."

Žena se laskavě usmála. "Vím, že Vánoce právě byly, ale vždy o ní můžete požádat na své narozeniny. Možná bych vám jí mohla schovat."

Zavrtěla hlavou. "Děkuji, ale je příliš drahá."

Dáma se usmála. "No, můžete se vždy vrátit, pokud přemluvíte své rodiče."

"Děkuji." Dívka se ještě naposledy podívala na hrací skříňku, než opustila obchod.

Sledujíc jí odejít z obchodu, bylo těžší, než si myslel, že bude. Nebyl schopen vyjít z obchodu, dokud neodjede. Proto se musel dívat, jak odchází k autu oknem výlohy, a to pro něj nebylo dost blízko.

Vibrace v kapse ho přinutily vytáhnout mobilní telefon. Neřekl ani slovo, když přijal hovor.

Jeho přítel, Sal se ozval přes telefon. "BMW je registrováno na Maxwella Masterse."

To nebylo to, co se očekával, ačkoli to vysvětlovalo, proč měl pocit, jako by ji už viděl.

"Děvče," Lucca mluvil do telefonu pečlivě sledujíc, jak přistoupila ke straně řidiče.

"Je ženatý s Elainou Maste-"

"Mladší," přerušil ho.

Sal se na chvíli odmlčel. "Jizvy?"

Luccovy oči sledovaly její značení. "Ano."

"To je Maxwellova dcera, Chloe Mastersová."

Ukončil hovor pouhým stisknutím tlačítka.

Čas se pro něj zastavil, když všechno na ní pobíral, než zmizela v autě.

Vždy byl jeden okamžik v životě, kterému musel člověk čelit, a volba musela být učiněna, a to byl jeho.

Její umučená duše volala jeho temnou, šeptala mu, aby ji zachránil. Jeho srdce bilo nyní pomalu,

stabilně, nacházejíc svůj účel – Chloe Mastersová…

Naposledy se podíval na její zjizvenou tvář a nemohl se dočkat dne, kdy bude moc po nich přejet prsty. Krásná.

JEDNA

MOJE

Lucca seděl u stolu ve své domácí kanceláři a přejížděl si rukou po vlasech a snažil se zhluboka dýchat. Její obrázek mu stále nemizel z mysli. Prsty ho stále svědilypotřebou přejetjimi po jejích nádherných jizvách. Chtěl ji, bez ohledu na svůj věk, a nic mě nezastaví.

Velmi zřídka chtěl něco ve svém životě. První věcí bylo stát semafiánem, a druhou bylo stát se podšéfem. Obě věci se mu podařily dosáhnout ve velmi mladém věku. Bylo mu dvacet šest let a už byl nejmladšímpodšéfem v historii rodiny Carusových, a stal se mafiánem v sedmnácti letech, což také byl nejmladší věk, kdy bylněkdo v rodině mafiánem. Co udělal, aby se stal mafiánem v sedmnácti letech, bylo něco, co by poslalo nejvíce vyspěléhomuže na psychiatrii, ale ne Luccu.

Lucca se narodil s temnou stránkou. Ve velmi mladém věku, si uvědomil, že nebyl jakozbytek světa. Jediné emoce, které kdy cítil, byly, když způsoboval bolest. Nejprve se moc snažit nemusel, jen jednoduše štípal další dítě, dokudneplakalo. To mu přineslo radost a spokojenost. Ačkoli pomalu v průběhu let potřeboval víc a víc, aby přivedl ty pocity zpět. Nyní, o dvacet šest let později byl plnohodnotným monstrem, chtějíc nic jiného, než krev a chaos.

Zapnul svůj počítač a hledal na internetu jméno, které ho volalo. Když její fotka vyskočila, srdce mu začalo hučet v hrudi. Byla to její mnohem mladší fotka; jizvy na tváři byly mnohem čerstvější. Bylyjasně červené na rozdíl od slabě růžové, kterou dnes viděl. Zjednodušeně řečeno, vypadaly příšerně na její dokonale porcelánové tváři.

Jak si fotku víc přiblížil, myš začal svírat pevněji a začal vřít čistým hněvem. Řezy byly čisté a precizní, vypočtenou hloubkou způsobily ohromnoubolest v citlivých oblastech, a byly to jizvy na celý život. Věděl moc dobře, že mohlybýt způsobeny jen nožem.

Ten, kdo se jí kurva dotkl, ať je radši mrtvý.

Vrátil se zpět k vyhledávání a hledal, kdo ji označil, ale jediná věc, která se objevila, bylaautonehoda, ve které byla před třemi lety. Četl starý novinovýčlánek a zjistil, že její otec, Maxwell Masters, byl tím, kdo byl v tu noc za volantem, a že za jejími jizvamibylo popraskané sklo, které jí zasáhlo na straně spolujezdce. Blbost.

Lucca se vrátil k fotografii Chloe, kterou si zpátky vzdálil a uviděl na ní jejího otce, jakskládápřísahu, aby se stal starostou Kansas City v Missouri. Nebylo na něm ani jedno škrábnutí, což potvrdilo to, co už věděl.

Žízeň po krvi teď projížděla v jeho žilách. Chystal se něco udělat a zjistit vše, co se s ní stalo tu noc, kdy získala své jizvy.

Každý, kdo měl s tímo do činění, se chystal být pohřben šest stop pod zemí v době, kdy budehotov.

Při pohledu na jejího sviňskýho otce a matku, měl pocit, že seznam bude poměrně dlouhý. Všichni zemřou.

Vrátil se zpět k vyhledávání a chtěl se o ní dozvědět všechno, co jen mohl.

Jak uviděl její mnohem novějšífotku při nějaké funkci, zíral na fotku a jeho srdce začalobušit ještě hlasitěji a potřeboval poněkudukojit jeho žízeň po krvi. Kurva, chtělji ještě víc, než kdy chtěl být mafiánem, nebo se stát podšéfem.

Jeho vnitřnosti se kroutily při přemýšlení na to, jak dlouho bude muset čekat, až jí bude osmnáct. Nebyl si jistý, jak sám sebe od toho udrží, když nebyl zvyklý na tyto silné pocity. Její zmučené oči jako by na nějkřičely, ať ji zachrání a tím bylo jeho nutkání jenom horší.

Přivedl si ke rtům cigaretu, odklopil víko na jeho chladném, kovovémzapalovači azapálil sikonec,zhluboka si popotáhl.

Kouření ho vždy zaměstnalo a pomohlo mu se soustředit, když jeho zvrácené, špatné nutkání přišlo. Jen doufal, že muto taky pomůže držet se od Chloe daleko.

Zavírajíc víko, položil zapalovač zpátky na svůjstůl, než se znovu podíval na její nejnovější fotku.

Jedna jediná myšlenka vstoupila do jeho mysli.

Moje.

DVA

Pokud spasení je to, co hledáš, násilí není řešením

Lucca seděl v malé tmavé místnosti a čekal, divil se, proč ho sem jeho nohy vůbecpřivedly. Chodíval sem, jen když si vzpomněl na jeho matku. Avšak od doby, co jeho matka zemřela, nehledal pokání. Pokání bylo pro ty, kteří hledají odpuštění. Nebyl ten typ muže. Lucca hledal pouze odplatu.

Zvuk zatáhnutípřimělo jeho oči se zvednout a uviděl spletité okýnko, přes které nebylo vidět téměř žádné světlo. Mohl vidět stín staršího muže na druhé straně zdi.

Myšlenka na odchod vstoupila do jeho mysli, ale místo toho z něj vyšla slova, jako by to bylo právě včera, kdy tam byl naposledy. "Odpusť mi, otče, neboť jsem zhřešil. Je to dlouhá doba od mé poslední zpovědi."

Jak tam Lucca tiše seděl, neschopný najít další slova, postava za zdí promluvila.

"Ano, můj synu?"

"Moje matka mě sem nutila chodit se vyzpovídat, když jsem byl mladší, ale když jsem se připojil k rodině, nemohla mě sem už dostat. Stále si pamatuju na den, kdy jsem se připojil. Prosila a prosila, abych sem přišel. Řekl jsem jí, že pro mě už není spása za to, co jsem udělal.

"Stále žertovala, říkávala, že byl ve mně démon. Nastal ale den, kdy si uvědomila, že tam opravdu byl. Nikdy nezapomenu na výraz v jejích očích, když viděla, kdo skutečně jsem, když neviděla nic jiného než čisté zlo."Lucca se zastavil na krátký okamžik. "Přesto nějak, dokonce až do doby, kdy byla zavražděna, věřila, že byl způsob, jak mě zachránit, že nějak bych stále mohl najít spásu po všem, co jsem udělal."

Zkušený hlas vyplnil prostor mezi nimi. "Pro to tu jsi; najít spásu?"

Šedé oči zíraly na něj v jeho mysli. "Ano."

"Pak se musíš kát, můj synu."

"Nehledám Boží druh spásy."

Kněz ztichl po dobu jedné minuty. "Tak jaký druh spásy hledáš?"

Nyní, v jeho mysli, jeho prsty přejíždělypo jizvě od obočí dolů k její tvářisměrem dolů k jizvě nad jejími plnými rty.

"Moje spása přichází v sedmnácti leté dívce."

"Pravidla, Lucco."

"Moc dobře víš, že jsem si vědom, že se nedotýkáme nikoho nezletilého."

"Už jsi…?" Kněz nebyl schopen dokončit větu, měl strach z odpovědi, kterou by mohl slyšet.

"Jsem vinen z nejhorších hříchů, otče, ale nejsem tady k pokání nějakých hříchů, které jsem spáchal. Jsem zde, abych požádal o odpuštění, co bych mohludělat."Co udělám. Bylo otázkou, kdy, ne jestli.

"Žádáš o odpuštění za svou budoucnost, ale ne svou minulost?" I když byla mezi nimi zeď, starcůvzmatek byl evidentní.

"Věci, které ji udělám, které udělám pro ni… Obávám se, že budou ty nejhorší zločiny, které kdy spáchám."

"Pokud spása je to, co hledáš, násilí není řešením."

Násilí je vždy řešením…

"Jak jsem řekl, nehledám Boží druh spásy. Má spása přijde, jak na ní položím své ruce, ty samé ruce, které vzaly život z těl těch, kteří se jí dotkli."

Luccase chystal opustit místnost, ale hlas kněze ho zastavil.

"Vidím tě sedávat v mém kostele jednou za čas od doby,co tvá matka zemřela, když si myslíš, že tě tu nikdo nevidí. Bůh tě vidí taky. Myslím, že chceš odpuštění za všechny tvé hříchy, můj synu."

"Možná máš pravdu, otče. Možná, že část mého já doufala, že znovu najde cestu k mé matce, ale cesta, na které jsem teď, mě povede jen rovnou do pekla."

Když vycházel z místnosti, slyšel Otcovy bezmocné modlitby a utahování korálků, když sevřel růženec kolem svého krku.

Modlitby nebyly pro Luccu, ale pro duše, které siPřízrak hodlal nárokovat.

UKÁZKA

Temnota v něm šeptala, utíkej a chytni ji. Ukaž ji, jak by tvůj pravý vězeň vypadal.

Zírajíc dolů na telefon, si ho zvednul k uchu a poslechnul si záznamník.

"V okamžiku, kdy jsem zařval zasraná zrůda přes jídelnu, litoval jsem toho a nedělám nic jiného, než že si od té doby přeju, abych mohl ta slova vzít zpět." Zdálo se, že Amův hlas se na konci zlomil, než si znovu uklidnil hlas. "Jestli jsem tě vyděsil vyřčením, že tě miluju, omlouvám se. Tak zasraně moc se za všechno omlouvám, Chloe."

Lucca zmáčkl telefon ve své ruce a obrazovka začala praskat.

TRAILER

https://www.youtube.com/watch?v=RcCKz1O6AGc