Checkmate:TIW - 18. kapitola

Překlad: Simča

Kočky, tuhle kapitolu budete milovat! Bavte se. :)

Už jen dvě kapitoly!

TRAVIS

"Do prdele," zase si zamumlám pod dechem, jak zabušení na okýnko se ozve autem. Otevřu ho a policista mizasvítí světlem přímo do tváře.

"Všechno v pořádku?"

Auto voní jako sex a okna jsou zamžená, nemluvě o slovech na zadním okně. Jsem posranej debil a je docela zřejmé, co jsme dělali. Můj pták je stále napůl tvrdý a moje tělo vře od shonu, jak moc chci být s Violou. Usměju se, jak důstojník posvítí na Violu. Letmým pohledem si všimnu, žemá sexy rozcuchané vlasy. Čím déle na ni zírá, tím rudější má tváře. Vsaje si své oteklé rty do úst, a já zadržuju smích.

"Jen jsme měli přátelskou konverzaci," říkám a snažím se od ní odtáhnout pozornost. Naštěstí nepoznám důstojníka jako jednoho z Drewových policejních kamarádů, ale to nutně nemusí nic znamenat. Někdy se setkávám s ním a jeho kamarády v baru po jejich směnách, ale ne vždy si zapamatujukaždou tvář, kterou mi představí. To poslední, co potřebujeme, je aby někdo poznal Violu nebo mě a nachytal nás spolu, zatímco on je pryč na dovolené.

"Na straně ulice? To není velmi inteligentní rozhodnutí, synu."

Na oplátku přikývnu.

"Potřebuju váš řidičský průkaz a doklad o pojištění."

Zvednu zadek ze sedadla a sáhnu pro peněženku, která již není v mé zadní kapse. Podívám se kolem a vidím ji na zadním sedadle spolu s obalem od kondomu.

"Moje peněženka je na zadním sedadle," vysvětlím. "Můžu si pro ni dojít?"

Důstojník přikývne, jeho rty se stočí do podráždění.

"Zajímavá zpráva na vaší zadní straně auta." Dá mi nesouhlasný pohled.

Sevřu čelist a snažím se zadržet mou reakci, jak se dostanu ze sedadla spolujezdce a popadnu peněženku. Okamžitě vytáhnu, co potřebuju a podám to důstojníkovi. Podívámse na Violu, její dýchání se stále zadrhává a má vytřeštěné oči.

Důstojník si posvítí světlem na můj řidičák a přečte si jej. "Za chvíli se vrátím, pane Kingu," říká, než se vrátí ke svému vozu. Podívám se do zpětného zrcátka a vidím blikat světla, která svítí po celé ulici.

"Bože," řekne, zhluboka si povzdechne. "Drewnemůže zjistit, že jsme byli spolu v autě. To by bylo příliš podezřelé, s ohledem na to, že si myslí, že bych raději snědla jed na krysy, než být sama s tebou."

"Zatraceně, věděl jsem, že jsi mě nenáviděla, ale jed na krysy? Opravdu?" Vyklenu obočí, snažím se odlehčit náladu.

"Drž hubu," říkáa obrátí oči v sloup a hlavou se opře o opěrku hlavy. Taky nechci, aby se Drewo nás dozvěděl tímto způsobem, ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc mě zajímá, jaká by byla jeho reakce.

Překročil bych hranici naše přátelství? Mohl si myslet, že nejsem pro ni dost dobrý? Nebo že jí jen využívám jako všechny ostatní?

Je příliš brzy, abych takhle přemýšlel, ale kvůli ní, nechci, aby se naše tajemství dostalo ven.

Policista se vrátí a podává mi mé průkazy zpět. "To je vaše varování, děti. Ať vás znovu nevidím stát na rušné ulici, jen pokud to nebudestav nouze. "

Usměju se na ně a držím se ze všech svých sil, abych držel jazyk za zuby o tom, jak byla potřeba ošukat Violu v zadní části mého vozu stav nouze. Zoufalá sexuální nouze, ale držím se.

Škubne hlavou směrem k ulici. "A teď odsud vypadněte, než si to rozmyslím."

Přikývnu, stáhnu okýnkoa vyjedu na ulici.

Konečně se uvolní a propukne v smích. "Nemyslím si, že jsem někdy ve svém životě cítila takový adrenalin."Usmívá se.

"Připrav se na mnoha prvenství."

Viola si opře hlavu do opěrky, jak zařadím a dupnu na plyn. Motor zařve, jak vjedeme na dálnici a zařadím ještě jednou, než se ženeme kupředu. Momenty utíkají a ticho přes ně přejedejako ostrý nůž.

"Na co myslíš?" Ptám se. Je tichá a mám pocit, že znovu buduje zeď, kterou si zdokonalila v průběhu let. Otočí hlavu a podívá se na mě. Jestli bych mohl tohle auto zastavit na dálnici a znovu ji ošukat, udělal bych to. Ona je návyková.

"Co to děláme, Travisi?"

Usměju se. "Vracíme se domů na druhé kolo."

"Pravdu, to je všechno, co pro jednou chci. Ne chytráckou odpověďTravise Kinga." Frustrace a zmatek je jasný v jejím hlase. Zastrčí si vlasy za uši, stejně jako to dělala, když jsme byli mladí a byla kolem mě nervózní. Neexistuje na mě žádný úder, žádná nenávistná poznámka, Viola skutečně chce vědět, co děláme, ale nemám odpověď. Sexuální napětí mezi námi bylo evidentní několik let, ale teď, když jsme konečně překročili tu hranici, nemyslím si, že bychom se mohli někdy vrátit.

Soustředím sena silnici před sebou, myslím na to, jak sobecký jsem. Chci ji, ale bojím se, že pokud to zajde dál, než to je právě teď, skončí to tím, že ji ublížím. Nemůžu jí dát to, co chce a zejména to, co si zaslouží. Nedovolím si být mužem, jakým byl můj otec s mou matkou. Je to jedna z mých největších obav a největší důvodů, proč ji musím před sebou chránit.

Odbočím na výjezd z dálnice a jedu po silnici, než zabočím do svéhosousedství. Přemýšlím, jak odpovědět, ale vím, že cokoliv to bude, jí nebude stačit. "Já nevím." Polknu, snažím se najít správná slova, ale nic nezní dobře. "Být s tebou-"

Ona čeká se zatajeným dechem na má další slova, ale nikdy ze mě nevyjdou, protože když uvidím Jasona zaparkovaného na příjezdové cestě, mé cestě, opřenýho osvoje auto s rukama zastrčenýma v kapsách, znovu vidím rudě.

"Do prdele," Viola zamumlá polohlasem. "Zapomněla jsem, že máme plány."

Zpomalím, než zajedu na svou příjezdovou cestu a zaparkuju na svém obvyklém místě. Zvýším otáčky motoru, ale Jason je zbabělec a nepodívá se na mě.

Nechám auto na volnoběhu, zatímco se moje čelist vzteky zatíná.

"To myslíš zasraně vážně?"

"Travisi, já-" ona začne, ale já ji přeruším, začnu se smát předstíraným smíchem.

"Jen do toho, Violo. Tvoje rande již čeká."Nemůžu uvěřit, že by to udělala, ale nemám nad ní kontrolu. Ona není moje, bez ohleduna to, co se stalo mezi námi a já cítím.

"Travisi…"prosí, je zoufalá, aby mi to mohla vysvětlit, ale nechci slyšet nic z toho.

"Vypadni. Jdi. Pryč."Má slova jsou chladná a bez emocí. Nemůžu se jí ani podívat do očí.

"Travisi, prosím."

Nakloním se přes její tělo a uchopím dveřní západku a otevřu je. "Ujisti se, že mu řekneš, že jsem tě měl a uvolnil tě pro něj. Ošukal tě opravdu tvrdě a zničil tvojí kundu."

Prudce se nadechne a zúží na mě oči. Moje slova jsou tvrdá, ale to je můj záměr. Chci, aby se cítila stejně jako já v této chvíli- naštvaně, ublíženě a zmateně. Jen pomyšlení na ně spolu mě znechucuje.

"Okamžitě."

Ona silně rozevře dveře a než je zabouchne, předkloní se. "Pojeb se, Travisi."

"Ne, díky. To jsem už udělal."

Viola násilím zabouchne dveře a odchází směrem kJasonovi a jeho samolibýmu výrazu. Usměje se na něj falešným úsměvem, ale nečekám, abych je viděl spolu. Místo toho couvnu z příjezdové cesty a vyjedu, na ulici zrychlím. Na první stopce, udeřím pěstí do volantu. Ani nevím, jak to všechno zpracovat. Ztrácím se a musím se dát zpátky zasraně dohromady.

To je vše, na čem je náš vztah založen. Nemůžeme být spolu dlouho ve stejném prostoru, aniž bychom na sebe vyjeli. V jednu chvíli jsme zasraně perfektní, v další si jdeme navzájem po krku. Všechno to napětí se nahromaďuje a uniká v drsných vlnách, připravený na nás skočit, abychom si ublížili nebo se zabili.

Skončímv GoodTimes a rozhodnu se, že potřebuju drink, nebo dva. Jsem stále v kalhotách a košili, ve kterých jsem pracoval,mám rozcuchaný vlasy a hněv je evidentní na mé tváři. V tomhle bodě potřebuju víc, než drink. Moje hlava je v oparu po tom všem, co se dnes stalo, a přehrávám si každý okamžik, jak jdu k prázdné židli v polovině baru.

"Co si dáš, zlato?" Barmanka v tričku s výstřihem se opře o pult. Je roztomilá a prohlíží si mě, jako by si mě měla vzít domů a dělat se mnou nemravné věci.

"Whisky s kolou."

Nalije mi to a mrkne na mě, jak mi to podává. Nabídnu ji slabý úsměv a ona si olízne rty. Kdyby to byla jakákoli jiná doba, vložil bych se do toho, zalichotil ji a okomentoval její vzhled, ale teď vše, na co můžu myslet, je Viola a jak je s tím blbcem, Jasonem.

Cítím, jak mi zavibruje v kapse telefon, ale ignoruju ho. Potřebuju čas na přemýšlení. Nebo spíš se potřebuju napít a nemysle vůbec. Několik velkých doušků a whisky s kolou je pryč. Barmankaukáže na mojí sklenici a já přikývnu pro další. Jak ji položí na bar, slyším za sebou známý hlas.

"Travisi?" Otočím se a vidím, že je to Courtney. "Co tu sakra děláš?"

Vypadá opravdu zmateně, když se napije jejího martini. Hudba je hlasitá a ona ječí, abych ji slyšel.

"Co tady dělášty?"Doopravdy se nestarám o její odpověď. Otočím se zpátky k mé druhé skleničce whisky skolou a napiju se. Vezme to jako výzvu a posadí se na židli vedle mě.

"Měl bys být ve svým pokoji a dopřávat mý nejlepší kámošce zábavu."

Sarkasticky sezasměju. "Ne. Je příliš zaneprázdněnašukáním někoho jinýho. "

"Ježíšikriste," ona mumlá. "Oba jste tak zatraceně tvrdohlaví." Pokrčím rameny, ne že bych souhlasil nebo nesouhlasil s jejím prohlášením.

"To je ono." Popadne svůj telefon z kabelky, zvedne svoje martini, a odejde.

"Ne-" Obracím se k ní, ale ona už mizí do hromady lidí na parketu.

Zasraně skvělý. Nemám sílu se za ní honit, ale ona nevypadá jako typ holky, který by tak jako tak moc poslouchal.

"Zapíjíš žal?" Barmanka se ptá s úsměvem na tváři.

"Něco takového." Nemám náladu na povídání si.

"Je to šťastná holka." Naleje mi panáka tequilly. "Tohle je na mě. Jsem Krystal." Natáhne ke mně ruku a neochotně ji za ní vezmu.

"Díky, Krystal. Jsem Travis. "

"Travis," opakuje. "No, ať už piješ z jakéhokoliv důvodu, neváhej a zůstaň tak dlouho, jak jen chceš." Mrkne, než se dostane na zavolání na druhou stranu baru.

Energie místnosti se změní, jak hudba zpomaluje. Je tu nespočet opilých párů tisknoucích se proti sobě na tanečním parketu, a tak skloním hlavu a znovu se napiju.

Jak začínám svoje třetí pití, podívám se do zrcadla, které lemuje bar, a vidím Violu projít dveřmi v těch samých modrých džínech a tričku, které měla na sobě dříve. JdekeCourtney, která dychtivě

čeká na okraji parketu s obrovským úsměvem na tváři. Courtneypřitáhne Violu do velkého opileckého objetí, pak ukáže na bar. Nevím, co jí sakraCourtneyříká, ale snažím se splynout. Pokud bych vstal, mohl bych být schopen dostat se ke dveřím, aniž by mě viděla, ale mám otevřený účet a Krystal je zaneprázdněná na druhém konci baru. Mé tělo ztuhne, protože nechci, aby si mě Viola všimla, a tak se soustředím na mé pití. Po několika okamžicích, slyším za sebou pročištění hrdla, ale ignoruju ji.

"Travisi," říká Viola vztekle.

Prudce se nadechnu a ztěžka polknu předtím, než se otočím. Za ní vidím jít Courtneyk davu a začít tančit jako v rudém moři. Rty má v širokém úsměvu a proklínám pod mým dechem při uvědomění si, že sem zavolala Violu.

"Kde je tvoje rande?" Ptám se nespokojeným tónem, jak se za ní podívám, jako kdybych očekával, že jí bude sem dovnitř následovat.

"Prostě toho nech. Dobře? Drž hubu a poslouchej mě pro jednou."Viola si založíruce v bok. Blikající světla z parketu proudí po celém jejím těle, a i když není oblečená, je nejvíce sexy žena v celé této místnosti. Nemusí se ani snažit.

"Ach čau, Travisi. Nevěděla jsem, že jsi tady. Objednala jsi mi pití, Lolo?"Courtneyna mě mrkne, pak se obrátí k Viole.

"Ne," Viola nevypadá pobaveně, rty má sevřené do pevné linky.

Courtneyzřejmě už tancuje polovinu noci a je cítit jako gin, parfém a pot. Zavrtím hlavou a malý úšklebek hraje na mých rtech, jak se Courtney opře o barjako typicky opilá holka a objedná si jiný nápoj. Poplácá mě po zádech, než se vrátí zpět na taneční parket.

Viola si jí ani nevšímá. Jediný člověk, na kterého se právě teď dívá, jsem já. A vrhá na mě dýky svýma očima.

Olíznu si ty, a i když je to těžké, podívám se jí do očí. Je vynervovaná a smutná, a já studuju její tvář.

"Plakala jsi?" Dělám si obavy.

"Ne."

"Lhářko."

Ona obrátí oči v sloup. "To je fuk."

Ústa mi mírně klesnou, když si uvědomím, že jsem udělal přesně to, co jsem nikdy neměl v úmyslu udělat - ublížit Viole. Měl jsem ji dovolit mi to vysvětlit a pravděpodobně jsem přehnal situaci, ale když přijde na VioluFisher, nemůžu kontrolovat nutkání zůstat kolem ní v klidu.

"Zapomeň na to. Jsi kretén, Travisi. Měla jsem to vědět."

"Dobře, zasloužím si to." Zamávám na Krystal, aby mi uzavřela účet. "Ale na mou obranu-"

"Tvojí obranu?" Zvedne obočí. "Jdi do prdele." Otočí se a začne procházet davem.

Sakra.

Nečekám na účet, místo toho jen položím pár dvacek na bar a spěchám za ní. "Violo, počkej!"

Ignoruje mě a zvedne ruku do vzduchu, posílajíc mi prostředníček její pravou rukou, když kráčí keCourtney, která je ve velké skupině holek a tancuje.

Neexistuje žádný způsob, jak ji tentokrát dovolím utéct.

VIOLA

Nevydržím se dívat na Travise déle. Mé srdce silně buší, jak se pomalu láme, a vše co chci, je najít Courtney a vypadnout odsud. Ona je jediný důvod, proč jsem se vůbec objevila.

Jakmile mi napsala a požádala o svezení domů, protože pila, obula jsem se a vyjela. Po Travisovýmvýbuchu, jsem poslala Jasona pryč a seděla sama v posteli. Nechtěla jsem být tapitomá holka, která pláčekvůli klukovi, ale způsob, jakým jednal v okamžiku, kdy uviděl Jasona, aniž by mě nechal to vysvětlit, nezastavilo moje emoce. Tohle skákání tam a zpět, z dobrých momentů ke špatným a zraňujícím, je na mě moc. Nevím, kolik toho ještě můžu zvládnout.

Plán byl jednoduchý. Přijet, vyzvednoutCourtney, jet domů a pohřbít svou tvář v mé knize, dokud neodpadnu. Když jsem vešla dovnitř, poslední člověk, kteréhojsem očekávalavidět sedět u baru a pít, byl Travis.

Tohle není čas ani místo, kde se hádat, ne zatímco jsem tak nestálá, a tak se otočím a procházím davem, jak volá mé jméno. Už to dělat nemůžua musím to zastavit dřív, než do toho spadnu ještě víc. Ačkoli jsem naštvaná na něj, jsem naštvanější na sebe, že jsem to nechala zajít až sem. Na co jsem sakra myslela?

Travisi nadále volá mé jméno, ale já ho ignoruju. Než se dostanu keCourtney, popadne mě za paži a přitáhne mě k němu. Mé tělo se tlačí proti jeho tvrdé hrudi a prudce se nadechnu, než se mu podívám do očí.

Travismi hledí do tváře, a na okamžik, nemohu najít žádná slova. Jsme ztraceni v moři těl, jediní dva lidé na tanečním parketu, kteří se nepohybují na pomalý rytmus hudby. Jeho kůže mě téměř propaluje a musím se od něj dostat dřív, než řeknu něco, čeho budu později litovat.

"Pusť mě," říkám s hlasem plným jedu.

"Ne."

Snažím se od něj odtáhnout, ale jeho sevření jen utáhne.

"Okamžitě," zasyčím, napodobuju jeho tón z dřívějška.

Ale on mě nepustí.

Nedává mi jinou možnost. Strčím ho do hrudi a on se zakymácí dozadu. Jeho stisk se uvolní, čímž mi dává šanci odejít a vzítCourtney.

"Je čas jít," křičím přes hudbu.

Otočí se a podívá se na Travise, který stále stojí tam, kde jsem ho nechala, neudělá ani krok vpřed.

"Je čas jít," opakuju, tahám ji přes dav.

"Ještě ne," mumlá opile. Pila až moc.

"Už tu nemůžu zůstat, Courtney. Musím jít."Vzduch je hustý a mé srdce je připraveno vybuchnout z mé hrudi.

"Kde je Travis?" Zapotácí se a já ji chytím.

"Skončili jsme. Je mi jedno, kde je. "

Vyvlíkne svou ruku z mého držení a zastaví se. "Pojedu sChelsea. Je támhle."Courtneyukáže na svou kamarádku, která na mě mává,a teď jsem ještě víc frustrovaná, než jsem byla, když mi to dojde.

"Věděla jsi, že tu je?" Zastavím se a zeptám se jí. Teď cítím, jako by to byla obrovská past. Měla jsem to vědět, vědět, že to byla další Courtneyšaškárná.

Ona se začne chichotat a tím se prozradí. "Oba jste svým vlastním nejhorším nepřítelem. Ale já tě miluju, Lolo. Ale ne tím holka miluje holku způsobem."Znovu se zachichotá, alkohol je cítitz jejího dechu. "Ale jestli bys chtěla- "

"Panebože," přeruším ji dřív, než může pokračovat mlít o něco déle. "Jsi směšná." Jsem na ni naštvaná, ale ona se nakloní a tak jako tak mě obejme.

"Uvidíme se později, jo? Mám domluvenýho řidiče. Budu v pořádku. Naprav to."Courtneyzatřese svým malým zadkem na tanečním parketě a zamávámi sbohem, než vyjdu ze dveří. Celá pěním. Vše, co můžu udělat, je zavrtět hlavou. Jakmile chladný vánek zasáhne můj obličej, mám konečně pocit, že zase můžu dýchat. Jdu k mému autu, moje mysl se motáa mé tělo stále křičí, jak jsem byla s Travisem dříve. Bože. Kdyby si mě jen vyslechl a dovolil mi to vysvětlit. To všechno je jeden velký, posraný nepořádek.

"Violo," Travis křičí přes parkoviště.

"Vypadneš někdy?" Povzdechnu si, jak odemknu svoje auto, ale dožene mě dřív, než otevřu dveře.

Cítím whisky z jeho dechu, jak se přiblíží.

"Ne."

"Takhle řídit nebudeš, Travisi. Bez ohledu na to, jak jsem právě teď na tebe naštvaná. "

"Naštvaná na mě? Za co přesně, princezno? Pokud se nepletu, to ty jsi šla na rande. Já ne."

"Proboha, Travisi. To je jako ta věc sAnthonym. "

"Andrewem," zase mě opraví.

Povzdechnu si. "Gah, to je jedno. Důležité je, že si můžeš dělat, co chceš, ale v okamžiku, kdy jdu s někým ven já, ty se začneš chovat takhle. Vyber si už. Nechceš mě, ale taky nechceš, aby mě měl někdo jiný? To je kravina. Jsem unavenáz tvýhonestejnýho přístupu. Moje srdce není na jedno použití. Není to poprvé, co mi tvoje slova takhle ublížila, ajsem si jistá, že ani naposled"

Dívá se na mě, jeho výraz je prázdný. Využiju té příležitosti, abychnastoupila do auta. Otevřu okýnko a sleduju, jak tam stojí s rukama v kapsách.

"Nastup. Beru tě domů." Odfrknu si pro sebe. "Legrační, je to přesný opak toho, co jsi mi dnes řekl ty."

Travisse skloní, zkříží si ruce na prsou proti mému okennímu rámu, jeho tvář je nepříjemně blízko k té mé. "Ráno potřebuju auto do práce. Pokud teda neplánuješ být můj osobní šofér?" Koutek jeho rtů se pobaveně zvedne.

"Dobře. Dej mi svoje klíče." Natáhnu k němu svou ruku. "Nemůžeš takhle jet."

Zasměje se a začne houpat jehoklíčky před mým obličejem. "Nemyslím si, že ho zvládneš."

Sténám. "Ty jsi takový dítě."

"To není to, co jsi dřív řekla."

"Jestli zvládnu tebe, zvládnu i tvoje drahocenný auto," říkám důrazně a vytrhnu mu klíče z ruky. Stáhnu okýnko a zabouchnu dveře, než ho zamknu. Ani na něj nečekám, než zamířím k jeho autu. Odemknu Challenger a vlezu na sedadlo řidiče, když on si nastoupí na sedadlo spolujezdce.

"Dej si pás. Nebudu zodpovědná za to, že Travis King si udělá bebíčko." Vrtím hlavou a dupnu na spojku, než zařadím na jedničku. Vyjedu hladce a než si uvědomím, jedu šedesátkou. Motor křičí, abych jela na hranici jeho možností, ale to já neudělám. Podívám se do zpětného zrcátka a podívám se na zadní sedadlo a hluboce vydechnu.

"Violo, omlouvám se. Nikdy jsem s tebou neměl takhlezacházet. Jsem zkurvenej kretén. A když říkáš, že tě nechci…"

Zajedu na příjezdovou cestu a vypnu motor. Podám mu jeho klíče a dostanu se ven z auta. I když chci slyšet, co má na srdci, vím, že je lepší to nechat tam, kde je. Vejdu do domu a vyzuju si boty u dveří. Travisvejde a sundá si sako a hodí ho přes opěradlo gauče.

Měla bych to prostě nechat být a přijmout to.

Ale nemůžu.

"Víš, Travisi, to je omluva, na kterou jsem čekala několik let." Jdu do kuchyně a vezmu z ledničky láhev vody. Stojí ve dveřích s úplně rozepnutou košilí. Nutím se odtrhnout od jeho svalů, a jak jeho kalhoty volně sedí na bocích.

"Několik let?" On si založí ruce a studuje mě. "Za co?" Vypadá opravdu zmateně, ale to mě nepřekvapuje.

Zakoulím na něj očima a napiju se vody. Já ani nevím, jestli to stojí vůbec pořád za zmínku. Jak se pokusím projít kolem něj, on mizablokuje cestu a jsem nucena se na něj podívat.

"Nevím, o čem to sakra mluvíš, Violo."

Jeho rysy jsou tvrdé a nedovolí mi zmizet.

"Nedělej blbýho," prohlašuju drsně. "Víš přesně, o čem mluvím. Byla jsem tvoje kamarádka ze soucitu a nedovolím si být znovu tou holkou…"Jeho tvář se napne a zatne zuby. Ten muž je lidskouzdí, jak mi blokuje utéct.

"To ne."

"To je jedno." Nemám právě teď sílu na tuhle hádku. "Prosím, pusť mě," vyštěknu. Potřebuju odejít, než přijdou slzy. Nevím, jak dlouho je můžu zadržovat.

"Jen počkej zatracenou minutu," požaduje. "Kdy jsem řekl, že jsem byl tvůj kamarád ze soucitu?"

Je nebezpečně blízko. Vdechnu jeho kolínskou, což jen rozmíchá všechny mé emoce.

"Na mé třinácté narozeniny. Kvůli tobě byly ty nejhorší, jaké jsem měla. Díky, kreténe. "

Emoce začínají lézt na povrch, takže se snažím projít kolem něj, než bude moci odpovědět, ale on mi to znemožní. "Nikdy jsem neřekl-"

Přeruším ho před tím, než má šanci to popřít. "Mluvil jsi s Drewem. Řekl jsi, že nejsem nic víc, než otravná malá sestra tvého nejlepšího přítele. Byla jsem samotář a bez kamarádů. Že jsem měla jen

moje knihy a hloupé postavy, spolu s mnoha dalšími posranými věcmi. Litoval jsi mě a kamarádil ses se mnou jen proto, že ti mě bylo líto."

"Violo…"

"Zlomil jsi mi srdce, Travisi. Byla jsem jen dítě, ale věřila jsem ti. Každý den jsem se držela naděje, že tě uvidím, i když jen okrajově. Díky tobě jsem se necítila jako zátěž. Přiměl jsi mě cítit se výjimečně. " Zavřu oči, jak zadržuju budující se slzy.

Začne mu to docházet a jeho tělo se napne. "Nikdy jsi nebyla na obtíž, Violo." Slyšímupřímnost v jeho slovech, ale zavrtím hlavou. Nechci to slyšet.

"Něco jiného je slyšet tato slova od svého staršího bratra, ale slyšet je vyjít z tvých úst; já bylazničena."

"Musíš vědět, že jsem nemyslel vážně, co jsem řekl, Violo. Nikdy bych si to nemyslel."

"Víš, je to legrační, protože i když jsem to poslouchala, držela jsem se naděje, že snad jen možná, jen možná,si ze mě střílíš nějakým narozeninovým vtipem."

Ramena se mu uvolní, jak se skloní a zakroutí nevěřícně hlavou. "To je důvod, proč jsi mě odstřihla ze svého života? Slyšela jsi mě a Drewa."

"Co jsem měla dělat? Byla jsem do tebe prakticky zamilovaná a tys tehdy právě přiznal svoje opravdické city vůči mě. Připadala jsem si jako idiot. "

"Proč jsi nic neřekla?"

"Neřekla?" Opakuju. "Já byla ponížená! Šla jsem tě najít, abych ti mohlapoděkovat za dárek, když jsem tě slyšela, že to bylo všechno ze soucitu. Poté to vypadalo, jako kdyby ses záměrně předváděl s každou holkou, se kterou jsi byl, jen abys mi to potvrdil a zasunul nůž hlouběji."Mé srdce bije hlasitěji v mé hrudi, adrenalin se řítí přes mé žíly, jak mě požírají vzpomínky. "Všechno, co jsem myslela, že jsem mezi námi cítila, se roztříštilo. Byla jsem zničená. "

Tře si prsty po strništi, které se táhne po celé délce jeho čelisti. Rty má v pevné lince, a ve stejnou dobu, kdy se ho snažím přečíst, onřekne něco, na co nejsem připravená.

"Ty jsi byla zničená?" Jeho hluboký tón mě překvapí, ​​přimhouří na mě oči. "Já byl zasraně zdevastovaný, Violo. Zničila jsi mě."

"O čem to sakra mluvíš?"

"Nikdy jsem tě nelitoval, Violo. Nikdy. Ty jsi ten hlavní důvod, proč jsem byl pořád zatraceně kolem. Jak jsi to nemohla vidět?"

"No, hejno holek kolem tebe mi opravdu nedávalo ten dojem."

"Měla jsi mě znát lépe, já bych nikdy nemyslel vážně ta slova. Drew a několik dalších kluků o tobě stálevtipkovali a dělali si ze mě srandu, že jsem s tebou pořád trávil časa já jsem jen chtěl, aby drželi hubu. Drewtě za zády škádlil při každé příležitosti, co mohl, a tak jsem řekl jedinou věc, o které jsem si myslel, že by ho umlčela. "

"Mě to znělo skutečně," říkám, ne zcela si jistá, jak se cítím ohledně jeho přiznání.

"Takže po tom všem čím jsme si prošli, to bylo jen tak jednoduché mě poslat k vodě?" Ptá se, ublíženost je evidentní v jeho tónu. "Bylo?"

"Děláš si teď srandu? Proplakávala jsem se k spánku několik měsíců! Chyběl jsi mi tak zatraceně moc, zatímco jsem tě nenáviděla. Moje emoce byly nekontrolovatelné, a pak, když jsem začala střední, moje kamarádky mluvily jen o tobě. Bylo to mučení. "

"Snažil jsem se upoutat tvojí pozornost, Violo," zavrčí, jeho rty jsou nebezpečně blízko. "Ignorovala jsi mě kdykoliv jsem se s tebou pokusil mluvit. Odcházela jsi ode mě, jako kdybych pro tebe vůbec nic neznamenal. Dívala ses na mě, jako bych byl nejnechutnější člověk na světě. To mě ničilo."

Jeho slova mě zasáhnou jako cihla, a nemohu dýchat. "Nechtěla jsem poslouchat tvoje výmluvy."

"Nebylo pro tebe naše přátelství dostatečně silné, abys mi třeba dala příležitost všechno zase dát do pořádku?"Jeho čelist se zatne, a vidím na jeho hrdle se vyboulitžíly.

"Už tak jsem se cítila jako ubohá nicka. Nechtěla jsem ti čelit a říct ti, co jsem slyšela. Už jsem nechtěla být ničí přítel ze soucitu."

On vrtí hlavou, svírá se za zadní stranu krku. "Jak jsi to nemohla vidět, Violo? Jak jsi nemohla vidět, že jsi pro mě byla výjimečná?" Posune se svým tělem, ošívá se, když pokračuje. "Byla jsi jediný člověk, který mi rozuměl." Vydechne a nadechne se. "Dokonce jsem nikdyDrewovi neřekl o mém otci. Byla jsi jediná osoba, které jsem o tom kdy řekl."

Spadne mi čelist při jeho upřímnosti a já jsem bez řeči. Motá se mi hlava a srdce mě zrazuje.

"T-to jsem nevěděla. Vždycky jsem předpokládala, žeDrew to věděl. "

Zavrtí hlavou a poraženě se na mě podívá.

"Violo, přísahám na svůj život, že jsem nikdy nemyslel vážně to, co jsem řekl Drewovi ten den. Byl jsem hloupý dítě, v rozpacích za to, že jsem byl zamilovaný do sestry svého nejlepšího přítele, ale nikdy jsem se nestyděl za tebe. Byl jsem do tebe blázen. "

Můj dech se zadrhne, jak uzamkneme svoje pohledy.

"Pořád jsem do tebe zasraný blázen." Přistoupí o krok blíž ke mně, uvězní mě mezi svou tvrdou hrudí a zdí a obalí ruku kolem mého krku a přitáhne mé rty ke svým.

Jeho polibek je zoufalý a všeříkající; rozzlobený a vášnivý, hluboký a jemný.

Je tovšechno.

Do druhé rukyuchopí můj obličej a já se v něm úplně ztrácím. Všechna ta bolest a emoce jsou obaleny v tomto jediném polibku. Tento polibek je odlišný od všech těch, které jsme sdíleli, a on si toho všimne taky.

Opře čelo proti mému, odtáhne se jen natolik, aby popadl dech. "Všechny ty roky jednorázovek a náhodnýho sexu nikdy nic neznamenaly. Otupovaly jen bolest, kterou jsem cítil, když jsem o tebe přišel."

Polknu, nejsem schopná plně vstřebat jeho slova. Pořád mám zavřené oči, bojím se, že jestli je otevřu, slzy začnou padat. Jeho doznání mě zasáhne zcela nepřipravenou, ​​a chci se rozplynout dojeho náruče právě tady.

"Proč jsi o mě pak nebojoval? Pokud bys byl upřímný o tom, jak ses cítil, proč jsi na mě netlačilvíc a nezeptal se mě, co se děje? Bylo to, jako kdyby sesprostě vzdal. "

Nasaje dech a zavrtí hlavou. "Byl jsem vyděšený."

"Kvůli čemu?"

Udělá malý krok zpět, drží jeho dlaň na mé tváři a dívá se mi do očí. "Po celá léta jsem sledoval, jak se můj otec choval k mé matce. Byl jsem si jistý, že budu stejný, a pokud bychom se sblížili, nakonec bych se vybarvil jako on. Začal jsem přesvědčovat sám sebe, že možná to, že jsi mě nenáviděla, bylo to nejlepší a já bych nikdy nebyl schopný ti ublížit. Nevěděl jsem, jak emočně zpracovat právě naše odhozené přátelství, takže kdykoliv jsi na mě hodila dýku,já ji hodil hned zpátky, abych z tebe dostal nějaký druh reakce, i kdyby byl negativní. "

Slzy se začnou hromadit v mých očích. Z té představy mě zabolí srdce. "Ty nejsi tvůj otec," šeptám. "Nikdy nebudeš jako tvůj otec, Travisi."

Pokrčí rameny, není o tom přesvědčen. "Nikdy jsem se nechtěl k někomu dostat dost blízko, abych to zjistil." Jeho slova začnou zapadat na místo v mé hlavě, dávajíc smyslkaždé maličkosti, kvůli které jsme se hádali. On je neustále na režimu obrany.

Studuje můj výraz a začne třít polštářkem svého palcemou čelist. "Omlouvám se za způsob, jakým jsem reagoval dnes večer. Bylo to nemístné a zcela mimo. Nemám žádnou omluvu. "

Nikdy v celém svém životě, jsem nevidělaTravise takového. Vypadá tak zranitelně a zoufale pro mé

odpuštění.

Jeho ruce zajednou do mých vlasů a instinktivně padám do jeho doteku.

"Omlouvám se, Violo. Je mi tak zatraceně líto, že jsem řekl ta slova, že jsem ti ublížil, že jsem nebojoval za naše přátelství. Byl jsem zbabělec, a plný dospívajících hormonů, které jsem nevěděl, jak ovládat a vybil si je na tobě pokaždé, když jsem dostal šanci."Dívá se na mě s takovou upřímností, ženemůžu od něj odtrhnout oči. "Podělal jsem to. "

Jsem v šoku, jak čestný a upřímný je. Představovala jsem si tento scénář stokrát v mé hlavě a nikdy nevěřila, že by se to stalo.

"Myslím, že jsme to oba podělali," řeknu mu upřímně. "Nenávidět tě byl jediný způsob, jak jsem se s tím mohla vyrovnat. Moc to bolelo."

"Navíc, jsi zatraceně krásná, abysbyla naštvaná po celou dobu." Jeho rty se stočí do úsměvu. Způsob, jakým se na mě teď dívá a říká mi všechna ta slova, která jsem celá ta léta tak zoufale chtěla slyšet, je ohromující.

"Roky praxe," zavtipkuju s pokrčením ramen.

Podívá se na mě, obalí paži kolem mě a přitáhne si mě k hrudi. Druhou ruku natáhne a chytne mě za krk, jemně přitiskne rty na moje. "Violo," zašeptá a lehce se odtáhne, aby se mi mohl podívat do očí. Jeho prsty kloužou po straně mého ramene a husí kůže poseje mou kůži. Svou druhou rukou přejíždí po mém spodním rtu, který je stále oteklýod našeho momentu v autě.

"Řekla jsi, že tě nechci." Než znovu promluví, vtáhnemůj spodní ret mezi své zuby a zatahá. Zalapám po dechu a on ho pustí. "To je ta nejhloupější věc, jakou jsem tě kdy slyšel říct."Jeho rty se přitisknou na moje a malý sten unikáz mých úst, prosíc ho, aby mě už nikdy nenechal jít.