ABK - 13. kapitola

Překlad: Simča

 

"Nejvyšší umění války je přemoci nepřítele bez boje."

~ Sun Tzu

MELODY

04:59

Stála jsem, čekala, sledovala každý pohyb hodin. Přemýšlela jsem o tom: jak bych to udělala, jakbych začala a s ničím jsem nepřišla… ničím jiným než svou vlastní minulostí. Chtěla jsem začít stejným způsobem, jako můj otec začal se mnou.

57.

58.

59.

"Dono." Zavrtěla jsem ji za rameno. Pokusila se odvalit, ale já z ní strhla přikrývku. "Dono, vstávat."

"Maminko-"

"Okamžitě"

Promnula si oči, pomalu se posadila, očividně byla zmatená. Její tmavé vlasy byly naprosto rozcuchané kolem nía ještě víc si je rozhrábla, když se poškrábala po hlavě. Chtěla jsem ji je uhladit, ale místo toho, jsem ustoupila.

"Vezmi ji," řekla jsem Fedelovi, který ji bez emocí zvedl.

"Mami!" Dona zpanikařila, když ji popadl a hodil ji přes rameno. Ignorujíc ji, jsem jim otevřela dveře a šla kupředu, jak jsem si vytáhla vlasy do ohonu.

"Fedele? Držíš mě příliš těsně!"Ona se svíjela, ale neřekl ani slovo, jen šel dál a já věděla, že jeho sevření se neuvolnilo. "Mami, co se děje? Maminko?"

Cítila jsem, jak začínala propadat panice; to bylo pravděpodobně proto, že byla zmatená, ale také proto, že byla unavená. Otevírajíc dveře, Fedel šel rychleji, přesunul ji do náručí, než ji hodil dohlubokého bazénu.

"MAMINKO!" Vykřikla a mráz mi šel po zádech, ale já ho ignorovala. Stále to měla lepší, než kdysi já. Nikdo mě s Orlandem nevzbudil. Stále jsem spala a byla hozena do hlubin, žádné vysvětlení, nic.

"Plav, Donatello," řekla jsem, když zbytečně mávala rukama kolem sebe. Uměla plavat; o to jsem se ujistila. V tuto chvíli měla prostě jen strach. Objala se, zírala na mě, její mokré vlasy se lepily na její tvář. Nepohnula se, jen na mě zírala, jak jsem se posadila na židli u bazénu.

"Proč neplaveš?" Zeptala jsem se jí.

Zamračila se. "Je zima."

"Budeš žít."

Plavala k okraji bazénu a vylezla. "Nechci plavat."

Fedel ji zvedl s lehkostí a hodil ji zpátky dovnitř, tentokrát přísněji. Ze zvuku, jak její tvář dopadla na vodu, se mi udělalo sucho v krku. Chvíli to trvalo, ale plavala pozpátku, odhrnula si vlasy z obličeje, lapala po dechu.

"Je mi jedno, že nechceš plavat. Sem a tam."

"Maminko!"

"Hned!"

Zhluboka se nadechla, pohnula se k okraji bazénu, než začala plavat. Chtěla jsem se usmát nad tím, jakpřirozeně dobrá byla, ale můj obličej byl ztuhlý. Plavala plynule z jedné strany na druhou.

"Šťastná?" Odsekla na mě zlostně, snažila se znovu dostat ven, ale zarazila se ve chvíli, kdy uviděla

Fedela tyčit se nad ní.

"Udělej to znova."

"Co?'

"Udělej to znova."

"Proč?"

"Protože jsem to řekla."

"Maminko!"

"A to hned, Donatello!"

Plácla rukou ve vodě, ale udělala to, co jsem řekla, tentokrát rychleji, rychleji než já v jejím věku… ale to nebylo o rychlosti. Chystala se to naučit tvrdým způsobem.

"Znovu," prohlásila jsem, když skončila.

"Kolik!"

"100."

"Mami!" Spadla ji čelist.

"Udělala jsi jen dvě, zbývá 98," řekla jsem. "Zůstaneš tam tak dlouho, jak bude třeba, Donatello."

Kousla se do rtu, její zelené oči se na mě mračily, jak se v nich odrážela voda, ale tak jako tak plavala. Nebylo možné, aby udělala stovku, ale o to nešlo. Šlo o to, aby byla zlomená, aby se cítila tak slabě, že nemohla vydržet stát na nohou. Plavání na lačný žaludek bez předchozí přípravy, s jejím huňatým pyžamem, tahajícím jidolů, jí to bude bolet… hodně, a to byl jen začátek.

Trvalo deset koleček, než se musela zastavit. Lapala po dechu. Znovu na mě pohlédla a musela na mé tváři něco být, protože vypadala ublíženě, ale neřekla nic, jen se vrátila k plavání.

"Pravděpodobně zvládne už jen deset koleček, než se potopí. Připrav se skočit,"řekla jsem Fedelovi, a on si vyzul boty.

Mýlila jsem se.

Byla slabší, než jsem si myslela. Nebylo to deset; bylo to šest. Udělala dalších šest koleček, nežse její nohy vzdaly a vykřikla.

"Mam-" Pokusila se na mě zavolat předtím, než její hlava klesla pod vodou. Mé srdce kleslo. Sevřela jsem okraj mé židle, ale nepohnula jsem se. Fedel se vrhl dovnitř a přestože jsem věděla, že není pod hladinou dlouho a že se s ní snadno dostane ven, pořád jsem zatajovala dech.

Zakašlala, když ji přivedl zpátky nahoru a vytáhl se na okraj. Strčila do něj, snažila se stát, i když sotva dýchala. Podařilo se jí udělat krok dopředu, než se ji podlomily nohy a ona spadla na zem. Vykřikla, schoulila se do klubíčka.

"Proč pláčeš?" Zeptala jsem se jí, ale ona neodpověděla. Kleklajsem si vedle ní, strčila jsem do jejíchzad. Zírala na mě, když se chytla za srdce. "Bolí to? Máš pocit, že tvoje srdce se chystá explodovat a tvoje nohy jsou pryč? Máš pocit, že zemřeš? "

Přikývla a její rty se zachvěly, ale nedokázala zastavit slzy stékající po stranách jejího obličeje.

"No, dovol mi říct tajemství, které mi řekl můj otec: když máš pocit, že umíráš, tak víš, že opravdu neumíráš. Dospíváš. Zvykni si na tento pocit, Donatello, protože budeš dospívat hodně od této chvíle. Vstaň, právě jsme začali." Vstala jsem,jak dvě služebné vešlys jejím oblečením a snídaní: Chléb a obohacené mléko.

08:27

"Nech toho!" Křikla na mě házejícrukama ve vzduchu. "Jsem unavená! Bolí mě nohy! Mé ruce bolí!

Všechno mě bolí!"

"To je smutné, chceš, abych je políbila a učinila je cítit se lépe?" Posmívala jsem se jí, kroužila kolem ní v ringu.

"Naše chudinka, malá princezna. Bolí ji nohy, paže -oh ne! "

Její tvář se zamračila a jako zuřící, křičící býk, ona slepě na mně vyběhla. Všechno, co jsem udělala, bylo udělat krok do strany, natáhnout svou pěst a udeřit ji přímo do úst. Její hlava se prudce odvrátila na stranu, její celé tělo tvrdě dopadlo na zem, a ona se nezvedla zpátky nahoru.

"Co to sakra, Melody!"

Poznala jsem ten hlas. Ani jsem se neobtěžovala na něj podívat a v mžiku byl v ringu, pokleklvedle ní, když jsem si rozbalovala ruce.

"Dono? Miláčku! Dono!"Zařval, jak s ní třásl, ale byla mimo. Vstal ze země a ovinul kolem ní paže, když se na mě podíval. "Ztratila jsi zasraný rozum?!"

"Dobré ráno, Declane." Usmála jsem se.

"Je to tvoje dcera! Tvoje dcera a ty ji mlátíš."

"Tak to je přehnané," odpověděla jsem, popadla svou láhev s vodou ze strany ringu. "Bylo to poprvé, kdy jsem ji zasáhla po celý zápas. Je to sotva bití. Kromě toho, zpomalila jsem těsně před tím, než jsemji udeřila do brady. Bude to ráno bolet jako kurva, když se probudí, ale nebylo to tak zlé. Pravděpodobně by se dostala nahoru, pokud by netrénovala celé dopoledne."Když jsem vyplivlavodu z mých úst, zíral na mě, otevřenými ústy, úplně v rozpacích slov.

"Je to dítě."

"Všichni mi to pořád říkají, jako bych to nebyla já, kdo ji porodil."

"To je možný, protože je pro nás těžké říct, jestli ty to víš nebo ne!" Zařval zpátky. "Neřekl jsem nic, když jsi trénovala Coru, protože to chtěla. Ale Dona ne- "

"Kdybych dávala Doně všechno, co chce, bude žít z jahodových koláčů a barvit si vlasy na růžovo.Nedáváš dětem to, co chtějí, ale dáváš to, co potřebují. "

"Takže jsi jí dala pravý hák?"

Hrdě jsem přikývla. "Ano. Úplně první jejího života a teď ví, jaké to je, být udeřena. Ona ví, že je to bolestivé, ale přežije. Dnes se naučila, že její tělo je silnější, než si myslí. Celkově vzato, je to dobrý den. Takže, odneseš ji do jejího pokoje, aby se z toho vyspala, nebo tu budeš pokračovat nadávat o tom, jak je křehkou květinkou, která potřebuje být chráněna před svou zlou maminkou?"

Zatínal zuby; Viděla jsem, jak skřípaly. "Liam bude-"

"Budu co?" Hned jak na zavolanou Liam vešel dovnitř, oblečený v černých kraťasech a černém tričku bez rukávů.Ethan byl po jeho pravici a Wyatt po jeho levici. Oba byli zmatení, dokud neviděli Donatellu.

"Dono!" Oba se snažil běžet dopředu, ale jak se očekávalo,Liam  je chytil za límce jejich triček, tahal je zpátky tak silně, že spadli na zadek.

Ethan skočil hned na nohy a upřeně se na něj podíval. "Tati-"

"Říkal jsem vám, abyste byli po mém boku. Kam jste se sakra vydali? "

"Dona -"

"Skončila se svou denní přípravou; vy dva ne, takže zůstaňte na místě."Zamračil se na Wyatta.

"Ne!" Zařval Wyatt, odvrátil se od něj, a opět ho Liam odtáhl, tentokrát silněji.

Když ho pustil, dal mu tak silnou facku, že se vrátil na zadek. Ethan vytřeštil oči, když zíral mezi nimi.

Klekl si vedle něj, popadl ho za tričko. "Když ti dám rozkaz, synu, není to volba. Posloucháš nebo dostaneš na zadek. Je to jasné? "

Wyatt nepromluvil.

"Řekl jsem, je to jasné?"

"Ano-"

"Ano co?"

"Ano, pane."

"Co to bylo?"

"Řekl jsem ANO, PANE!" Wyatt zařval z plných plic.

"Skvělé. Teď do ringu, oba dva,"uvedl, jak Declan vystoupil, stále držíc Donu, jako kdyby byla kus vzácného skla.

"Tatínku," zamumlala. Probudila se rychleji, než jsem očekávala. Možná, že jsem jí uhodila moc jemně?

"Au!" Vyplivla krev z úst a Declan mi opět věnovala chladný pohled.

Nevadí.

"Tatínku-" Natáhla se pro něj a tentokrát jsem se zamračila na Liama. Bez emocí, se na ní podíval a ona hned upustila ruce. "Tatínku?"

"Declane, sežeň jí led," prohlásil, a všem ostatním musel připadat jako zkurvysyn bez srdce, ale pro mě, vypadal, jako by byl ve větší bolesti, než Dona.

Vystoupila jsem z ringu a také ignorovala Ethana a Wyatta. Skutečnost, že se na nás dívali tak často pronáklonnost a byli šokováni, když ji nedostali, ukázalo dvě věci: za prvé, byli jsme dobrými rodiči, a za druhé, jsme se k nim chovali jako k dětem příliš dlouho. Když jsem šla to ráno pro Donu, Liam byl vzhůru. Neřekl ani slovo, když jsem se převlékla a připravila. Nezbylo tedy nic, co říci. Střílenívšechno změnilo. Nemohli jsme je chránit každý okamžik dne; to nebylo možné, bez ohledu na to, jak moc jsme si to přáli. Avšak, jsme je mohli naučit se chránit…tak jak nejlépe děti mohly. Vzala jsem Donu jako první a brzy, jen aby ji Ethan a Wyatt mohli vidět v tomto stavu. Bojovali proti sobě a měli neshody, ale teď Liam a já jsme byli nepřátelé, ti, kteří ubližovali jim, a jejich sestře. Budou muset společně pracovat, aby porazili Liama ​​a málem jsem je litovala. Liam nenáviděl prohrávat a neměl v úmyslu jít na ně snadno.

Budeme potřebovat hodně ledu.

LIAM

11:45

Rodičovství mě naučiloo sobě tři věci.

Za prvé, je možné bezvýhradně milovat čtyři lidi najednou.

Za druhé, a to navzdory síle své milující ženy, byl jsem stále trochu sexista.

A za třetí, byl jsem mnohem víc sadistický, než jsem si myslel; Neměl jsem si tak moc užívat mlátit sračky ze svých synů.

"Sakra!" Ethan křičel, když jsem mu podrazil nohy a poslal ho opět nazem. Přestal jsem počítat, kolikrát to teď bylo.

"Ugh!" Zaječel Wyatt jako opice, když běžel ke mně. Kopal a bušil kolem sebe jako šílenec,když jsem se jen smál a položil mu ruku na hlavu, abych ho zadržel. Ethan za mnou vstal a snažil se mě trefit, ale já natáhl nohu a kopl ho rovnou do nosu, než jsem praštil Wyatta do hrudi, jemně samozřejmě - ne pro něj, ale pro mě to bylo jemný.

"Urgh…" Oni zasténali, chytaly se za své rány, když lapali po vzduchu, na zemi.

"Omlouvám se, co to bylo?" Usmál jsem se a protáhl. "Vypadá to, že mám dvě malé macešky za syny. Možná bychom mohli jít pro Donu, aby vám pomohla?"

Líbilo se mi, jak se jejich oči zamlžily vztekem a frustrací. I když byli v bolestech, a to i ačkoli nebylo možné, aby vyhráli, dostali se na své nohy tak jako tak. Nedokázali se moc hýbat, kvůli bolestem, ale přesto se přemohli, aby vstali a zkusili bojovat.

"Co teď?" Zeptal jsem se jich, čekal.

Křičeli… zase… zubili se na mě… znovu… jen abych je znovu poslal na zadek.

"Přestaňte!" Já na ně nekřičel, ale Dona jo. Držela si ledový obklad na obličeji, jak vlezla do ringu. První věc, které jsem si všiml, bylo to, jak její nohy sebou škubly; Také jsem si všiml, že její ústa byla oteklá a nejhorší ze všeho, oči měla červené. Stoupla si přede mne, zírala na mě s takovým hněvem, že jsem si nebyl jistý,co jí mám říct. Vypadala jako její matka.

Místo toho, aby na mě křičela, otočila se tváří v tvář Ethanovi a Wyattovi. "Přestaňte být hloupí!"

"Přestaň nám říkat, že jsme hloupí! Neumíš to ani hláskovat!"Wyatt na ni zařval a otřel si krev z nosu. Donanatáhla pěst a chystala se vykopnout, aby ho kopla, ale Ethan ji zastavil.

"Proč jsme hloupí teď, Dono?" Zeptal se Ethan. Dona se zastavila, ale předtím, než promluvila, otočila se ke mně.

"Pauza," řekla.

"Pauza? Kdo řekl, že dostanou pauzu? "

"Tati. Pauza, "prohlásila násilně a pohnula se do rohu s Ethanem. Wyatt se nezvedl z podlahy, jen tam ležel.

"Wyatte!" Znovu vykřikla.

"Už jdu! Už jdu! Ježíš!"Zavrčel.

Co to sakra? Byla to jediná věc, která mi přišla na mysl, když jsem ustoupil do svého rohu. Byl jsem v rozporu mezi chechtáním se a zíráním v úžasu.

"Je to malý šéfík, co?" Otočil jsem se a podíval se na Coru, její vlasy byly v culíku, usmívala se na ně.

"Připomíná mi tolik Melody, je to pozoruhodné. Dnes jí její matka vbila do země; Declan přišel za mnou naštvaný, jak moc ji Mel tlačila, a křičel, ženedovolí, aby Helen získala nějaké nápady. Ale přesto tu Dona je, drží si ledový obklad na bradě a snaží se pomoci svým bratrům. Ona je mnohem silnější, než si všichni myslí. Nicméně jsem šoku, že jí povoluještrénovat. Myslela jsem, že budeš tvrdohlavý jako Declan. "

"Díky," odpověděl jsem, opřel se o lana. "Řekl ti někdy Declan o našich tetách, Fianně, a Abigail? "

"Ne, víš, že Declan má problémy o tom všem mluvit. Ale Evelyn mi řekla, že byly zavražděny."

"Nebyly jen zavražděny. Byly mučeny. Fianna zemřela dřív, než Declanův otce, takže si jí stěží pamatuju. Jen jsem věděl, že to bylo poprvé, co můj otec a strýc pracovali spolu, pozabíjeli tucty lidí; celé město v hněvu zničili."Stejně jako Ethan a Wyatt, můj strýc a otec stále bojovali. Když můj otec odešel z domova, ve skutečnosti se to zhoršilo, ale smrt tety Fianny je znovu přivedla dohromady.

"Evelyn řekla, že Declanův otec zemřel krátce po tom," řekla tiše. "Život mafiánskérodiny."

To byla pravda.

"Moje teta Abby byla divoké dítě. Milovala život. Trávila dny všude na cestách; pokaždé když za námi přišla, koupila nám něco nového. Na jeho třinácté narozeniny, dala Declanovi zub malého tygra a já jsem tak moc žárlil. Na zahradu nám pořídila divadlo a nutila nás, abychom hráli s ní. Byla úžasná a otec ji k smrti miloval. Máma žertovala, že miloval Abby víc než ji, takže v den, kdy ji zavraždili a poslali mu její hlavu… on se zhroutil. To bylopoprvé a naposled, kdy jsem viděl svého otce plakat… ne, ronit slzy. Řekl mi, že selhal jako bratr, jako člověk, a jakovůdce rodiny; řekl, že se nemůže dočkat dne, kdy se stanu hlavou rodiny. Vyděsilo mě vidět svého otce takhle poraženého. Nyní o všechny ty roky později, chápu. Svět je krutý, ale je obzvláště krutý k ženám. Pokud ti není žena nijak blízká, je to jen výsměch. Když ona je… není nic horšího. Takže," Zhluboka jsem se nadechl a čelil své vlastní dceři, když se na své bratry zazubila. "Jako vždy, moje žena měla pravdu. Chci, aby Dona uměla bojovat, pokud bude třeba. Chci, aby se jí bál každý, kdo ji zkříží cestu. Jen ji nechci vidět klopýtat na cestě k dosažení toho."I tak tu nebylo nic, co bych mohl dělat.

"Konec pauzy!" Dona zavolala,než vyšla ven z ringu. Cora jej obešla, aby se s ní setkala.

Nebyl jsem si jistý, co jim řekla, ale poprvé za téměř dvě hodiny, spolu nakonec spolupracovali. Wyatt se snažil upoutat mou pozornost na levé straně, zatímco Ethan přišel zprava.Pomalu se úšklebek šířil po métváři… moje děti, mohl jsem to vidět v jejich očích. To byl začátek, temnota v jejich očích a jejich potenciál se začal ukazovat. Předčili by i mou velikost.

Jen ne dnes.

"Sakra!" Ethan zasyčel skrz zuby, když moje pěst se srazila s jeho žaludkem.

"Vy oba opravdu musíte zasraně přestat klet."

MELODY

11:49

Právě jsem vyšla z mé koupelny, když jsem našla Minu držet moje džíny a jednoduchou bílou košili.

"Máme problém," uvedla Mina.

"Myslíš kromě skutečnosti, že jsi byla v mé šatně?"

"Mnohem větší než to."

"Jsou Liam, Ethan, Wyatt, nebo Dona v nebezpečí?"

Zamračila se. "Ne proč-"

"Pak není větší problém, než že jsi byla v mé šatně."

Vzdychla, obrátila oči v sloup. "Odstřelovač znovu střílel, tentokrát na jiné škole, čtyři další děti… jeto pro tebe dost velký problém? "

"Je to napodobenina?" Proč by odstřelovač poslal zprávu Liamovi a mě a pak šel a střílel v jiné škole?

"Policie si není jistá."

"Jsou si vůbec někdy jistí?" Utratila jsem miliony na jejich vzdělávání a oni stále nemohli vykonávat svou zasranou práci. Ježíšikriste.

"No, to je velmi smutné." Pokrčila jsem rameny, upustila ručník a oblékla si spodní prádlo, než jsem se natáhla pro svůj tělový krém. "Ať tak či onak, měli bychom počkat, než uvidíme rodiče."

"Melody, je třeba svolat státní pohotovost-"

"Aby zablokovali školy a zakázali vycházení? K čemu by to vůbec bylo, Mino? Odstřelovač střílí za denního světla. Nehodlám nechat jednoho člověka držet mé město jako rukojmí. "

Přistoupila ke mně, když mi podala oblečení. "Paktě veřejnost potřebuje vidět, alespoň předstírat, že se tě to týká."

"Nech mě hádat, vybrala jsi tenhle outfit, protože to vypadá, jako bych neměla čas se nafintit a prostě jsem jen přispěchala za lidmi?"

"Žádný podpatky."

"Umím utíkat v podpatcích."

"Melody."

"Umím utíkat v podpatcích," znovu jsem konstatovala a vstoupila do džínů. Po pravdě řečeno, bylo mi to jedno. Děti zemřely, ale bylo mi to jedno, protože to nebyly moje děti. Nebyly rodina. Byly to jen čtyři náhodné malé tváře.

To, co jsem chtěla udělat, to na čem mi záleželo, bylo zůstat doma s rodinou, jak jsem slíbila. Taky jsem ale slíbila, že město nebude tak zatraceně krvavý, ale Chicago bylo zřejmě závislé na násilí.

Oblékla jsemse a spletla si vlasy do rozcuchaného drdolu. Popadla jsem černé podpatky, které jsem si měla vzít k šatům a vyšla s ní ven. Byla už na telefonu, s největší pravděpodobností s kanceláří, která byla nepochybně plná tiskem.

"O'Phelane, dej Liamovi vědět, že budu venku až do večeře," prohlásila jsem, když se otevřely dveře. Nepatrně se uklonil.

"Samozřejmě, madam."

"Dobré ráno, šéfe." Murphy mi podržel dveře.

"To stěží," zamumlala jsem si pro sebe, když Mina vklouzla vedle mě. Vytáhla tablet a podala mi ho. Ve všech zprávách, stejně jako den předtím, byli policisté, média, a plačící rodiče.

"Dostávám aktualizace, jak jsme na cestě, nicméně, stejně jako minule, oni použili kulky z Normy?"

Přikývla jsem. "Je to 6,5 Norma, ale byla vystřelena z Truvelo odstřelovači pušky; kdokoliv střílí, je dalekonosný profesionál. Je to lehké v závislosti na délce hlavně. Je dostatečně kompaktní, aby vystřelila a měla přesnost 1 MOA v - "

Zastavila jsem, když jsem si uvědomila, že neměla tušení, o čem jsem to mluvila, i když jsem se ještě ani nedostala do skutečných podrobností o věci.

"Legrační, neodbíháš od tématu k ničemu jinému než ke zbraním ​​."

"Neodběhla jsem od tématu, prostě jsi jen nevěděla, o čem jsem mluvila," odpověděla jsem, opřela se do svého sedadla. Když jsem se podívala ven, všimla jsem si, že jsme nemířili směrem ke kanceláři.

"Murphy-"

"Ano, šéfe."

"Kam jedeme?"

"Do nemocnice," odpověděla Mina za něj.

Zasraně jsem nenáviděla nemocnice.

"Myslela jsem, že se půjdeme podívat na oběti -"

"Nepůjdeme," prohlásila, aniž by vzhlédla, když rychle psala zprávy. "Chystáme se navštívit rodiny, které přežili. Jen dělej to, co vždycky: usmívej se, předstírej pláč a zajímej se."

Zírala jsem na ni. "Víš, jsi čím dál víc panovačná s každým dnem. Nelíbí se mi to. "

Odmlčela se a vzhlédla od telefonu. Neviděla jsem strach; Místo toho, se usmála. "Jen na tebe dávám pozor. Jsme přeci rodina. "

Ona a Cora předstíraly, že jsme si byly dostatečně blízké, abychom… abychom… byly kamarádky? Ale já neměla přátele. Byly nezbytné, protože dělaly Declana a Neala šťastnými, což dělalo Liama šťastným. Jeho rodina byla šťastná; všichni srali jednorožce a duhy štěstí, zatímco jsem já seděla v rohu a snažila se neztratit rozum.

"Úsměv - ne neusmívej se," rychle promluvila, když vůz zastavil v nemocnici a jistě, byl tam tisk. "Buď vážná a nechoď mimo téma. Jen řekni, že je nám líto za ztrátu více nevinných životů. Policie jde po něm… blablabla… právě teď chceš projevit respekt rodinám. Chápeš to?"

Znovu jsem se zamračila.

"Chápeš to, šéfe?" Zeptala se znovu, její hlas byl o oktávu tišší.

Přikývla jsem, než zaklepala na okýnko a Murphy otevřel dveře. Vystoupila jsem a slyšela stejné otázky, které jsem slyšela den předtím.

"Guvernérko Callahanová, máte nějaké připomínky?"

"Guvernérko, máte chvilku!"

"Neměla jste kampaň na téma bezpečnější ulice?"

"Co řeknete rodičům?"

"Jsou nějaké stopy po Pískovém Odstřelovači?"

Musíte si ze mě dělat kurva srandu. To mu už dali jméno?

Pozastavila jsem se a naklonila se, jejich nechutné mikrofony byly tak blízko k mému obličeji, že byste si mysleli, že se snažilije strčit do mého zatraceného krku.

"PískovýOdstřelovač?" Zeptala jsem se.

Jedna žena vyšla, její rudé vlasy byly ostříhané po ramena. Její oči byly zelené, plné strachu a vzrušení, jako by rodící pták právě začínal létat.

"Ano." Stála zpříma. "Vzhledem k povaze těchto trestných činů, lidé mají-"

12:17

BANG.

Výstřel byl tak hlasitý, že se mi odrazil v uších. Jako mravenci, všichni se rozběhli, zakopávali o sobe,jak jsem padala dozadu. Murphy a další strážci mě chytili, všichni mě táhli do bezpečí nemocnice. Věděla jsem, že křičeli, viděla jsem jejich ústa se pohybovat, ale nemohla jsem nic slyšet.

Podívala jsem se dolů na mou bílou košili od Valentina, viděla jsem krev nyní vsakovat sedo tkaniny a jen jedna myšlenka přešla mou myslí.

Liame… jdu jako první.