25D - 23. kapitola

Překlad: Clarissa

'Cherchez la femme' aneb Za vším hledej ženu.

Zdá se, že se taťuldové pohádali kvůli ženský, klasika.....

Holky moc vám všem děkuju za podporu a vaše komentáře, jste zlatý :-*

Clariss

Chloe

Polehávala jsem u Finna většinu rána a pak jsem se rozhodla, že mu tam uklidím. Myslíc si, že to bude trvat jen hodinu nebo dvě, jsem pak byla v šoku, když jsem se podívala na hodinky a zjistila, že už bylo po poledni. Umyla jsem se a popadla své klíče, rozhodujíc se, že se odměním muffinem, kávou a v obchodě s textiliemi. Typ materiálu, který jsem potřebovala pro práci na návrhu mé lyžařské bundy nebylo jednoduché sehnat, ale když jsem viděla, že to byl běžný materiál v Coloradu, měla jsem velkou naději.

Sníh minulou noc napadal docela vysoko kolem mých pneumatik, takže jsem musela najít větvičku a většinu z nich odhrnout. Potřebovala bych, aby mi táta ukázal, jak na ně nasadit ty řetězy, ale to mohlo počkat. Většina hlavních silnic byla posolená a já to mohla vzít pomalu, než bych k nim dojela.

O chvilku později z radia zazněla vánoční hudba a rozehřálo se topení. Moje nálada byla skvělá a mé srdce plné. Tak ráda bych zavolala Jessie a řekla jí skvělé zprávy, ale nedokázala jsem se donutit k tomu, abych s ní zrovna teď mluvila. Ta situace mezi ní a Sethem byla pořád ještě moc čerstvá.

Zvládla jsem dojet k jednomu z velkých obchodních center ve městě a zaparkovala jsem vedle řady náklaďáků, než jsem vystoupila a vešla do obchodu s látkami. Zastavila jsem se vepředu a hluboce se nadechla, ocitla jsem se doma uprostřed všech těch odlišných textur a barev.

„Ne. Je to moc holčičí, ženská. Řekl jsem ti, abys vzala hnědou.“ Mužský hlas zazněl z uličky naproti a byl příliš známý na to, abych to nešla zkontrolovat.

„To není. Modrá je taky chlapská barva.“ Pěkná blondýna strčila do chlapovo hrudi a usmála se, jako kdyby se svět točil kolem něj.

On se otočil, aby se na mě podíval, když jsem procházela uličkou, plánujíc kolem nich projít.

Finnův táta. Úsměv zvedl jeho rty a napřáhl ke mně ruku.

„Chloe. Jaké milé překvapení.“ Potřásl mou rukou, když jsem mu ji nabídla a kývl ke svojí přítelkyni. „Tohle je moje sekretářka, Milly.“

Ta žena sebou cukla a já musela předpokládat, že to byl titul, který s ní používal.

„Ráda vás poznávám. Jsem Finnova přítelkyně.“ Potřásla jsem si s ženou rukou než jsem otočila svou pozornost zpátky ke Clarkovi. „Konečně jste si vzal den volna? Ten váš nevyzpytatelný kluk pracuje ve vaší nepřítomnosti?“

Uculil se a pustil mou ruku. „Jsem si jistý, že maká jako šroub, s tou nadílkou sněhu, kterou jsme dostali.“

„To bezpochyby.“ Přisunula se Milly blíž ke Clarkovi, kterému to zdá se nevadilo. „Ta sněhová nadílka z minulé noci byla strašná. Měli jsme obavy vyjet dneska ven.“

„Ano, já také. Jsem z Californie, takže tohle pro mě bylo pořádné dobrodružství.“ Kývla jsem k látce. „Budete něco šít?“

Clark nám skočil do řeči. „Ujisti se, že máš na pneumatikách řetězy, Chloe. Pokud ti je tam tvůj táta nedá, přijeď k nám a já řeknu jednomu z chlapů, aby ti je tam dal.“

Usmála jsem se na něj. „Myslím, že můj táta to udělá. Nebude mu to vadit.“

Milly se dotkla Clarkovy hrudi a usmála se. „Běž odtud. Budu otravovat Chloe, aby mi pomohla vybrat barvy. Skoč nám vedle pro kávu.“

„Panovačná ženská,“ zamumlal a šel ke dveřím, než se zastavil a podíval se přes rameno. „Chloe, dáš si něco, zlato?“

„Ne, pane, ale děkuju.“ Uculila jsem se, když použil můj a Finnův poslední vtip, a samozřejmě o tom nevěděl.

„Tak se podívej na tyhle dvě látky.“ Zvedla je Milly nahoru. „O které si myslíš, že lépe padne Finnovi?“

„Oh ta modrá. Rozhodně.“ Natáhla jsem se a přejela rukou po látce. „Co budete šít?“

„Vestu, kterou si oblékne pod bundu.“ Zazářila a já mohla říct, že se ohromně starala o Finna.

„Uvažovala jste o flanelu nebo o fleecu?“ Přesunula jsem se ke stojanu s materiály a našla jsem ten stejný odstín v dalších dvou látkách. „Tady, vyzkoušejte přejet rukou přes tyhle.“

Udělala zvuk uznání, když to udělala. „Jsou obě skvělé.“

„S tou zimou, co je tady, bych použila fleece.“ Odmlčela jsem se a přitiskla své prsty přes rty. To bylo ono. Musela jsem použít fleece jako podšívku pro mou vlastní bundu, kterou jsem navrhovala.

„Takže ty šiješ?“ Zeptala se Milly, znovu získávajíc mou pozornost.

„Oh ano. Právě jsem získala titul z návrhářství.“ Nemohla jsem si pomoct a zařila jsem. „Moje máma mě naučila šít, když mi bylo devět. Můj táta měl amok kvůli hejbání s jehlami a tak, ale já milovala každou minutu z toho.“

„Pořád šijete spolu, když přijedeš domů na návštěvu? Předpokládám, že jsi tu na návštěvě.“ Přejela rukou přes flanel a přitiskla si ho k hrudi.

„Ona umřela před osmi lety v tuhle dobu.“ Hledala jsem bledě růžovou v té samé látce.

„Oh zlato, to je mi líto.“ Pohladila mě rukou po zádech.

„To je v pořádku, ale děkuju za vaši laskavost.“ Otočila jsem se a rozhodla jsem se zeptat Milly na tu palčivou otázku uvnitř mě, která mi nedala spát. „Můžu se vás na něco zeptat?“

„Jistě. Po tom, co jsi mi pomohla najít tenhle skvělý materiál pro Finnův vánoční dárek, můžeš dělat cokoliv chceš. Hledala bych věčnost a jak jsi mohla vidět, Clark mi vůbec nepomohl.“

„Jak dlouho znáte Clarka.“

„Od našeho dětství. Jeho první manželka byla moje kamarádka.“ Naklonila svou hlavu. „Proč?“

„Potom tedy myslím, že znáte i mého tátu?“

„Jak se jmenuje, drahá?“

„Jonathan Burke.“

Ona ztuhla a já nepotřebovala odpověď. Už jsem ji měla.

„Znám Jona.“ Usmála se uvolněně.

„Něco se mezi nimi stalo, ale já nemůžu přijít na to, co.“ Rozhlédla jsem se kolem, abych viděla, jak se Clark vrací zpátky do obchodu. „To je jedno.“

Natáhla se a stiskla mou ruku. „Zeptej se tvého táty a pak mu to pomoz překonat. Byl to dlouholetý spor, je to už dlouho, co se přestali chovat jako žárliví kluci kvůli holce.“

Myslela to doslova nebo obrazně? Byla jsem víc zmatená, což bylo frustrující.

„Co si to tady holky špitáte?“ Podával Clark Milly kelímek a usmíval se na nás obě.

„Sdělujeme si tajemství o tom, jak získat skvělého muže.“ Uculila jsem se.

„Ano, ale nejdřív jich musíme pár najít.“ Štouchla Milly loktem Clarka do břicha a on se na ni podíval.

„Chystám se jít dneska na nějaké nákupy, a mám pro Finna nějakou kolínskou, ale co jiného by se mu líbilo? Nepotřebuje něco z těch snowboardových věcí nebo nějaké nové košile nebo....“ Nechala jsem svá slova volně rozplynout, když se oba otočili a zírali na mě.

„On je zcela nenáročný kluk.“ Výraz na obličeji jeho táty trochu změknul.

„A taky nesnáší dárky.“ Otočila se Milly na Clarka.

„To protože je vždycky moc chudý, aby to oplatil.“ Srkl si Clark jeho kávy.

„Oh, já od něj nic nechci. Jen jsem mu chtěla dát něco hezkého, co by o vánočním ránu otevřel.“

„Vy dva spolu chodíte nebo jste jen kamarádi?“ Millyiny tváře zčervenaly, jako kdyby se ptala na něco nevhodného.

„Myslím, že jsme tak nějak uprostřed mezi tím.“ Pokrčila jsem rameny.

Pohlédla zpátky na Clarka a zvedla její obočí. „Vypadá to, že ty a Jon byste raději měli ty vaše záležitosti vyřešit. Není třeba to nechat spadnout na tyhle dva. Oni neudělali nic, aby si to zasloužili.“

Clark otočil svůj pohled zpátky na mě, a já se snažila přečíst cokoliv, co si myslel, ale bylo to nemožné.

„Myslel jsem, že se vracíš zpátky na západní pobřeží. Jsi z L.A., že?“

„Ano, pane, ale právě jsem promovala.“ Přešlápla jsem se z jedné nohy na druhou, přejíc si, abych se nedostala do kouta v téhle podivné konverzaci. „Už si nejsem tak jistá, co budu dělat.“

„Co změnilo tvůj názor?“ Usmála se Milly s vědoucím pohledem na její tváři.

„Začal to Finn.“

„Vždyť jsi ho právě potkala.“ Opřel se Clark o stojan s bavlněnými rolemi. „On není ten obvyklý závazkový typ.“

„Clarku.“ Plácla ho Milly, ale já se usmála, chápajíc co tím jeho táta myslel.

„Já myslím, že se to chystá změnit.“ Vytahovala jsem svůj mobil z kapsy, když zazvonil. „Omluvte mě.“

„Jistě, drahá. Rád jsem tě zase viděl.“ Clark se otočil a dal jeho ruku Milly na záda, strkajíc ji před sebou.

„Chloe?“ Finnův hlas byl napjatý.

„Ahoj. Kdepak jsi?“ Nechala jsem své oči projíždět po pár dalších barvách, než jsem se s určitostí rozhodla pro růžovou.

„Odjíždím od tvého domu.“ Zněl jako kdyby z něj někdo vytáhl teplo.

„Já jsem ve městě.“ Odmlčela jsem se a čekala jsem na odpověď, ale žádnou jsem nedostala. „Finne. Co se stalo?“

„Tvůj táta byl doma a já, jak debil, jsem si myslel, že bych mu možná dokázal pomoct vidět, že nejsem jako můj otec, takže cokoliv se mezi nimi stalo...“ jeho hlas se znovu vytratil.

„Ale ne. Byl na tebe sprostej?“

„Ne, jen mi řekl pravdu.“ Finn zakašlal. „Všechno je v pohodě. Jen jsem nechtěl, abys přijela domů a on se na tebe naštval, aniž bych tě varoval.“

„Je mi úplně ukradený, co si on myslí.“

„To by nemělo, zlato. On je tvůj táta. Jen se tě snaží chránit a najít pro tebe správného muže.“

„Ty seš ten pravej muž pro mě.“ Frustrovaně jsem vzdychla. „Kde jsi? Prostě přijedu k tobě a můžeme spolu strávit večer v objetí.“

„To zní skvěle, Chloe, ale možná zítra večer. Jsem unavený a potřebuju si promyslet nějaké věci.“

„Cože? Ne. Neodtahuj se znovu zpátky. Zrovna jsem to začali řeš....“

Přerušil mě. „Hej. Já se neodtahuju zpátky. Jeď domů a promluv si s ním, a pokud mě pořád budeš chtít vidět, jen mi napiš zprávu a sejdeme se.“

Polkla jsem nutkání plakat a mělce se nadechla. „Dobře, ale čekej, že ti napíšu. Kam jedeš?“

„Na tu novou sjezdovku na východní straně města. Ale budu kontrolovat svůj mobil.“

„Bouře byla včera v noci opravdu hrozná. Myslíš, že to je bezpečné?“

„Rozhodně. To je ta nejlepší doba pro ježdění na snowboardu, Californské děvče. Ty znáš vlny, ale my máme sněžnou hlídku.“ Zasmál se, ale mohla jsem slyšet, že to bylo nucené.

„Buď opatrný,“ zašeptala jsem do telefonu.

„Vždycky.“ Zavěsil, když se skrz mě valily obavy.

Odložila jsem fleece zpátky do stojanu a šla jsem dopředu, naštvaná na svého tátu kvůli čemukoliv, co udělal, že Finna tak zdrbl. Slzy mi padaly po tvářích, když jsem strčila do dveří a samozřejmě jsem měla štěstí, že Milly a Clark byli na schodech a nad něčím se rozčilovali.

„Co se děje, Chloe?“ Clark přistoupil ke mně s obavami v jeho obličeji. Pokud se mu nelíbila ta představa, že Finn a já jsme spolu, velmi dobře to skrýval. Nebo možná nebyl takový odsuzující kretén, jako byl můj otec.

Otřela jsem si slzy a roztřeseně se nadechla. „Nic...jenom můj táta.“

„Je zraněný? Potřebuješ naši pomoc?“ Clarkova ochota nabídnout pomoc jenom posílila můj vztek na mého otce.

„Ne, ale zřejmě bude, až ho dostanu do rukou.“ Odfrkla jsem a přinutila se k úsměvu.

„Jen kvůli mně zkontrolujte Finna. Myslim si, že se pokusil promluvit do duše mému tátovi, ale nedopadlo to moc dobře.“

„Oh...sakra.“ Clark pohlédl na Milly.

„Říkala jsem ti, abys to vyřešil už před pětadvaceti lety.“ Dala si ruku v bok.

„Budu muset jít, ale ráda jsem vás oba viděla.“ Věnovala jsem jim smutný úsměv a běžela ke svému SUV, připravená bojovat za muže, do kterého jsem byla zamilovaná.

*****

Ujistila jsem se, že jsem pořádně práskla dveřmi, když jsem vešla dovnitř z garáže. Můj brácha a táta vzhlédli od kuchyňského stolu, Parkerův pohled vykulený, když jsem nechala rozlít svůj vztek přes celý svůj obličej.

„Oh sakra. Já padám.“ Stoupl si Parker a otočil se, odcházejíc do jeho pokoje.

Můj otec se opřel do své židle a překřížil si ruce na jeho hrudi, jak očekával, že vybouchnu.

„Jak se opovažuješ?“ zavrčela jsem na něj, natahujíc se, abych se chytila za nejbližší pracovní desku, když se mi roztřásly ruce.

„Cože? Zachránit tě od chyby? On je jedna velká chyba. Zapiš si to za uši.“

„Je mi čtyřiadvacet. Budu randit s kým chci. Jsi můj otec, ne můj dozorce.“

„Jen si uhoď do tvýho sponzora, plátce nájmu, do tvého plátce školného...“

Přerušila jsem ho. „Nech si svoje zasraný peníze. Už nikdy od tebe nic nechci.“

Stoupl si, když jsem se chystala odejít do svého pokoje. „Ještě jsme neskončili.“

„Ano. Vlastně jsme skončili. Můj táta umřel v ten samý den, co moje máma. Skočili jsme spolu den po pohřbu. Ty ses o tom ujistil.“ Křičela jsem na místě a slzy se valily dolů tou samou cestou po mých tvářich jako vždycky. „Od té doby jsi nebyl nic, než skořápka.“

„Chloe,“ jeho hlas změknul a já přitiskla dlaně na svůj obličej, když jsem zavzlykala.

„Ne,“ zašeptala jsem, když mě obejmul.

„Jen chci pro tebe to nejlepší. Finn je...“

Odtáhla jsem se zpátky a vrazila jsem prst do jeho hrudi. „Finn je dobrý člověk. Tvrdě pracuje a nikdy o tobě neřekl nic špatného. Ani jednou.“

„Proč by měl?“

„Protože jak tě znám, tak cokoliv se stalo mezi tebou a Clarkem byla tvoje chyba.“ Strčila jsem tvrději. „Cokoliv jsi mu dneska řekl, tak ho to zlomilo...znovu.“

„Řekl jsem mu pravdu.“ Můj otec odstrčil mou ruku z jeho hrudi a pohlédl na mě přísně.

„Pravdu.“ Zasmála jsem se temně. „Pravda je taková, že se chystám změnit všechny svoje plány. Chtěla jsem zůstat tady s tebou a Parkerem. Chtěla jsem se zeptat, jestli bych nemohla pracovat pod tvými křídli a učit se od tebe, co ses ty naučil nebo ti pomoct budovat tvůj obchod. Chystala jsem se přestěhovat svůj život a sny sem a Finn je ten hlavní důvod, proč jsme mohli mít naši rodinu zpátky.“

„Chloe....“

„Ne. Kašlu na všechno. Skončila jsem s tebou. Finn a já budeme spolu.“

„S tímhle nesouhlasím.“

Znovu jsem se vztekle ušklíbla. „Fajn. Nerada bych musela slyšet, jak vychvaluješ svoji významnost, když to vyjde a bude to ta největší láska všech dob.“

Nedala jsem mu šanci, aby mi odpověděl, než jsem se otočila na patě a oddupala jsem do svého pokoje, třískajíc za sebou dveřmi ještě víc. Nenáviděla jsem ho, a ještě hůř, nenáviděla jsem způsob, jak jsem se kvůli němu chovala.

Finn a já dokážme všechno zvládnout sami a pokud to nevyjde, budu dělat, co jsem dělala posledních osm let. Zvládnu to sakra sama.

Pozn.: Holky, já jen doufám, že se nakonec neukáže, že by Chloe a Finn byli nějak příbuzní, když se jejich otcové pohádaly kvůli ženský a Chloein otec je tak zaujatý proti Finnovi.....