WIA - 24. kapitola

Překlad: Sim

Kelsey

„Bože, je tady narváno,“ zakřičela jsem přes hudbu, která se linula z reproduktorů. Lidé byli naprosto všude, u baru, u stolků, na parketu, což bylo vtipné, protože v tomhle baru ani žádný taneční parket nebyl. Byli prostě jenom opilý natolik, že jim bylo jedno, kde tančí.
Pokládajíc svou dlaň na kříž, se ke mně Jace nakloní a cítím jeho rty u svého ucha. „U baru jsou ještě dvě místa volná,“ zašeptá. Lehce se zachvěji a nejsem si jistá, jestli tím dobrým způsobem nebo špatným.
„A co ostatní?“ zeptám se a podívám se na zbytek, jak se tlačí za námi, povídají si a smějí se.
„No, je to na tobě. Myslím, že bychom měli být alkoholu na blízku. No, hlavně ty. Vypadáš, jakože to potřebuješ.“ Mrkne na mě a odtáhne ruku z mých zad. Potom se otočí a začne se někam prodírat davem. Moje oči ho pozoruje a založím si ruce. Zatraceně. Opravdu tohle chci dělat právě teď a ještě ke všemu s ním?
Před tím, než se nad tím můžu pořádně zamyslet, moje nohy se samy od sebe dají do pohybu a začnu ho následovat. Z nějakého důvodu jsem sem dnes večer přišla. Abych se bavila a přestala myslet na Roye…jestli je to vůbec možné. Vím, že čas strávený s Jacem mi pomůže na chvilku zapomenout. Je to sice debil, ale občas umí být i milý. Vtipný, když má dobrý den.
Zastavím se u baru a Jace mi vytáhne stoličku, abych se mohla posadit, zatímco se charismaticky usmívá mým směrem. Usměju se taky a posadím se, pokládajíc si kabelku do klína.
Když si objednám rum s kolou a Jace si objedná pivo, otočí se na mě a přejede mě pohledem. Chopím se svého pití a dlouze se napiju. „Už jsi dokončila ten projekt pro Moniku? Makala jsi na tom celý den….a trvalo ti to déle, než obvykle,“ řekne Jace.
„Och, jo,“ řeknu a odkašlu si. „Dokončila jsem to, ale začala jsem další projekt. Proto jsem byla v kanceláří celý den. Ačkoliv jsem mohla začít dělat na něčem na příští týden.“ Zasměju se a on taky.
„Víš, nikdo tě rád nevidí takhle… ani já ne.“
„Jak?“ zeptám se a podívám se do jeho kouřových očí.
„Však víš… na dně? Obvykle jsi plná života. Jsi ta, která se vždycky usmívá a říká chytré věci, když já říkat ty hloupé. To se mi na tobě líbí…“
„No,“ vydechnu. „Myslím, že jsem prostě vyhaslá. Nic pro mě teď nemá tak nějak smysl, znáš to?“
„Ne.“ Zavrtí hlavou. „Neznám, ale chápu to.“
Narovnám se a přimhouřím oči. „Takže mi chceš tvrdit, že ti nikdy nikdo neublížil?“
Zavrtí hlavou a usměje se na mě.
„Vůbec nikdo?“ zeptám se. „Ani jednou?“
„Ne. Tak nějak se držím od vztahů dál, ale stárnu a záležitost na jednu noc už je pro mě trochu ohraná. Hádám, že je na čase, abych se pochlapil.“
Zasměju se. „Jo, Jaci, to je.“
„Tak jsem si myslel…“ Sklouzne rukou po mramorovém pultu a položí ji na tu mou. Zhluboka se nadechnu a dívám se na naše ruce. …že by bylo fajn začít s někým, jako jsi ty.“
„Uhm..“ kousnu si ret, nejistá jak reagovat. Jaká je pointa to zvažovat, když moje srdce stejně pořád patří jemu? Nejspíš už vždycky bude.
„Neboj,“ pokračuje. „Chápu, že potřebuješ čas. Vždyť jsi se s Royem rozešla prakticky teď. Proč bych na tebe spěchal?“
Vydechnu úlevou. „Jo…ale on tak nějak…pořád okupuje moje myšlenky.“
„I teď?“
Nemá smysl lhát. „Jo,“ uznám.
Jace přikývne a začne odtahovat ruku. Vypadá to, jako by se chtěl natáhnout pro svoje pití, ale neudělá to. Místo toho položí svou dlaň na moje stehno a přejede mi po noze. Podívám se dolů a dech se mi zadrhne v plicích. Jeho teplé prsty se plazí po mém stehnu a já odtrhnu pohled, abych se setkala s jeho očima. Už se na mě dívá, na rtech ten jeho typický úsměv. „Jak může někdo, tak vyjebat s někým, jako jsi ty?“ zašeptá. Nejsem si jistá, jak se mi povedlo ho slyšet před tu hlasitou hudbu nebo hlasy ostatních, ale povedlo se mi to, zakroutil se mi žaludek.
S lehkostí odtáhne ruku z mé nohy a narovná se. Zvedne svou lahev s pivem, dopije a objedná si další.
Nadechnu si, chopím se svého pití a třikrát si hltnu.
Co to sakra děláš, Kelsey? Tohle je…špatné.
Mezi dalšími několika drinky jsme s Jacem začali mluvit o našich dalších projektech, na kterých pracujeme, ale já si nemohla pomoc a musela jsem myslet na to, co řekl před tím. Proč by si ze všech lidí, chtěl začít zrovna něco se mnou?
„Na odlehčení,“ řekne Jace a usměje se. „Moje sestra randila s klukem s kapely. Kapela to nikdy nedotáhla moc daleko, ale ona věřila, že ano a on taky. Vzhledem k tomu, že si myslel, že jejich kapela to dotáhne na vysoký místa, rozhodl se s ní rozejít. Ani jí neřekl, že už s ní nechce být. Prostě s ní přestal mluvit. Byla z ní troska. Proto si myslím, že všechny rockový hvězdy jsou stejný. Jenom banda namyšlených kreténů.“
„Ale nejsou,“ nesouhlasím.
„Samozřejmě, že si to myslíš, Kelsey. Pořád ho miluješ.“
„Ne, myslím to vážně, nejsou všichni stejní.“
„FireNine je jenom banda blbců. Byl jsem s nimi jednou na turné a oni jednaly s holkami, jako kdyby nebyly nic…jenom předměty.“
„A to bylo kdy?“ zeptám se a stisknu rty k sobě.
„Před několika lety…“ Usrkne si piva. „Když začali hrát.“
Protočím oči. „Přesně. Když začali. GageGrendel je teď ženatý, Deed má přítelkyni s kterou už je pár let a Montana se taky trochu uklidnil. Nejsou všichni stejní. Každý z nich má svou vlastní osobnost.“
„A co Roy?“ zeptá se.
„co s ním?“
„Jaký byl on před pár lety?“
„jak bych to mohla vědět, když jsem ho potkala teprve před rokem?“  Tohle je přesně ten důvod, proč nebyl dobrý nápad jít ven s Jacem někam pít. Vždycky vynese na povrch to nejhorší. Mám chuť mu rozdrtit lebku. Myslí si, že je ten nejchytřejší a že všechny. Jsem si docela jistá, že toho o FireNine vím mnohem víc, než on.
Jace se zasměje a já se zamračím. „To nic, Kelsey. Jenom… by mě zajímalo, co jsi čekala od hlavního kytaristy slavné kapely? Od kluka, jehož směrem běží miliony holek pokaždé, když se někde objeví. Jsem trochu zmatený tvým myšlením.“
„S Royem jsme byli šťastní. Dostala jsem se přes veškerou tu věc s médii. A Roy není, a nikdy nebyl, takový. Nestřídá holky.“
„Samozřejmě, že ne,“ ušklíbne se. „Ty bys to věděla. Jsi s ním totiž každé vystoupení.“ Jeho tón je plný sarkasmu, a zrovna teď, je plný sám sebe.
Praštím skleničkou o pult a hodím si kabelku přes rameno. „Nepřišla jsem dneska večer, abych se vypořádávala s tvým idiotským já,“ štěknu na něj. Zamířím k východu a on za mnou volá. Neohlédnu se. Nestojí mi za to.
Vklopítam ven na čerstvý vzduch a zhluboka se nadechnu. Bydlím jenom kousek odtud. Ano, mám podpatky, ale koho to zajímá. Radši půjdu pěšky, než abych jela s tím idiotem.
Jace vystřelí ze dveří a křičí moje jméno. Odmítám se na něj podívat. Proč bych měla? Ani není ten, po kterém bych chtěla, aby mě pronásledoval. Chci Roye..mého Roye.
„Kelsey.. prosím počkej,“ řekne Jace a chytne mě za paži. Vytrhnu se mi a on se zamračí.
„Podívej, bylo to fajn, Jaci, ale neměla jsem sem dneska chodit.“
Jeho oči se rozšíří. O krok ustoupím a polknu.
„Jen mě nech tě odvést domů,“ zašeptá. „Je moc velká zima na to, abys šla pěšky.“
Podívám se do jeho očí a ty vypadají klidně. Kývnu a zamíříme k jeho autu, které parkuje u obrubníku. Otevře mi dveře, ale já držím vážný obličej a vyšplhám se dovnitř. Sleduju, jak si pospíší na stranu řidiče, nastoupí a nastartuje. Bez jediného slova se vydá na cestu a já jsem ráda, protože už nemám, co bych řekla.
„Omlouvám se, za plýtvání tvého času.. a benzínu,“ zamumlám.
„To nic, chápu. Neboj.“
„Vždycky říkáš, že chápeš.“ Podívám se na něj. „Co přesně chápeš?“
„Chápu, že jsi chtěla dneska jít ven a pročistit si hlavu, ale hádám, že jsem to zničil se svou chytráckou pusou, huh?“
„Yeah,“ zasměju se. „Tak trochu.“
„No, Kelsey, omlouvám se.“ Jace zahne za další roh a zatočí. Zajede na parkoviště před mým bytem a já si povzdychnu.
„To nic. Jenom se musíš naučit, kdy máš sklapnout,“ řekne škádlivě.
Zasměje se, když vystoupím z auta. Otevře dveře a vystoupí taky, dívajíc se mým směrem. „Chceš, abych tě doprovodil?“
„Uhm..jasně.“ Pousměju se a zavřu za sebou dveře.
Přikývne a zamkne auto. Otevřu dveře, ale před tím, než stihnu vejít, dožene mě, chytne za paži a zastaví. „Kelsey, opravdu mě to mrzí. Vím, že si teď procházíš těžkými časy a vím, že na něj pořád myslíš. Je to pro tebe něco nového. Omlouvám se za to, že jsem zničil tvou noc. Myslel jsem si, že to bude fajn, koupit ti pití a pokecat.“
„Nezničil jsi to, Jaci. Dnešní večer byl od tebe milý.“
„Jsi si jistý?“
„Ano,“ zašeptám. „Nelituju toho, nebo tak něco.“
Přikývne, udělá ke mně krok blíž a podívá se na moje rty. Moje srdce tluče jako o závod a pohled klouznu na ty jeho. Jsou plně…růžové. Vypadají lákavě, ale abych byla upřímná, tohle nejsou ty rty, které bych chtěla cítit právě teď. Nakloní se ke mně blíž, oční víčka má skoro zavřená. Sleduju, jak lehce nastevře rty, ale než se mě stihnou dotknout, natočím hlavu a jeho rty přistanou na mé tváří.
„Jaci… nemyslím si, že je to teď dobrý nápad,“ zašeptám.
Odstoupí ode mě a vydechne. „Omlouvám se.“
Pokrčí rameny. „Jen…teď není ten správný okamžik.“
„Jo, jasně,“ nuceně se pousměje  a naprosto nečekaně mě chytne za ruku. Zírám na něj zmateně.
„Pořád mě chceš doprovodit i potom, co jsem tě takhle shodila?“ zeptám se.
Zakření se. „Není to poprvé, co jsem byl odmítnut. Kromě toho,“ vydechne. „Můžu počkat.“
„Počkat na co? Na mě?“ zeptám se.
„Jop, na tebe.“ Usměje se na mě. Zakřením se a on mě lehce chytne za bradu. „Tady je ten úsměv, co mám rád. Je hezké ho vidět.“
Snažím se potlačit ten další a on se rozesměje tak moc, že se musím smát taky.
Hádám, že nakonec není tak špatný.