UJuly - 9. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

„Všechno nejlepší k narozeninám, tati,“ řekla jsem a šla až na místo, kde můj táta griluje.

„Děkuji.“ Usměje se, obalí mi ruku kolem ramen a políbí na stranu hlavy. „Kde jsi byla?“

„No, víš, v práci.“ Pokrčím rameny a pak se krčím, přejíc si abych mu řekla o Wesovi.

„Jednou za čas si musíš udělat volno a přijít navštívit svého starého muže.“

„Promiň,“ omluvím se mu a on mě opět políbí na hlavu.

„Hej, zlato.“ Moje máma se usměje a pak se rozhlédne a já trhnu hlavou ze strany na stranu, než se zeptá přesně na to, co vím, že to bude.

„Tys nepřivedla své rande?“ Zeptá se a já se nadechnu a zavrtím hlavou.

„Ty nerandíš, že ne?“ Ptá se táta.

„Budeš ještě potřebovat pomoc uvnitř, mami?“ Ptám se a ignoruju tátovu otázku. Nedávám jí možnost odpovědět, vezmu ji za loket a vedu kolem bazénu do domu.

„Miláčku,“ směje se, při pohledu na mého otce, který je stále před grilem, ale jeho tělo je otočeno směrem k domu, „vídáš se stále s tím milým chlapíkem Wesem?“

„Mami, vážně?“ Ptám se, jdu do kuchyně a vytahuju tácy z ledničky.

„Co? Myslela jsem, že ho přivedeš, nebo že bude trvat na tom, že dnes příjde.“

„Chtěl, ale požádala jsem ho, aby mě nejprve o něm nechal tátovi říct.“

„Ty jsi o něm otci neřekla a právě teď jsi měla skvělou příležitost, abys mu to řekla, místo toho jsi mě odtáhla.“

„Já vím.“ Zakryju si tvář ve frustraci.

„Co se děje?“ Ptá se a cítím její ruku na zádech a druhou mi odhalí tvář, abych se na ni podívala.

„Obávám se, že ho táta nebude mít rád,“ šeptám a její obličej zněžní.

„Miláčku, co se stane, když ho nebude mít rád?“ Ptá se, vyhledá mou tvář.

„Nevím,“ řekla jsem a cítila, jak se mi sevřela hruď.

„Když jsem začala chodit s tvým otcem, děda nebyl zrovna nadšený, ale já věděla, že tvůj táta ve mně vyvolával pocit, o kterém jsem ani nepomyslela, že by to bylo možné, ale také jsem věděla, že mě můj táta miluje dost na to, aby věděl, že vím, co dělám.“

„Chci, aby ho měl táta rád,“ zašeptám.

„Pak je potřeba dát mu šanci, aby ho poznal.“

„Nevím, jestli jsem připravena, jestli je na náš vztah připraven.“

„Moje krásná holčička se zamilovala,“ zašeptala a já zavřu oči, protože nechci, aby viděla, jak pravdivé toto prohlášení je. Zamilovávám se do kluka, kterého sotva znám.

„Myslím, že potřebuju trochu víc času,“ řekla jsem jí a konečně otevřela oči.

„Jen nečekej příliš dlouho, zlato.“

„Slibuju, že nebudu,“ říkám a vnitřnosti se mi kroutí.

„Je žhavý.“ Usmívá se po chvíli.

„Cože?!“ Zaječím a podívám se na ni.

„Je, a ten polibek, který ti dal, když vešel k tobě domů. ‚Velmi hezké‘.“

„Sklapni.“

„Co? Jsem stará, ale nejsem mrtvá.“ Usmívá se.

„Radši nedovol, aby tě to slyšel táta říkat,“ varuji a jí vklouzne úsměv na tvář.

„Hlídám si to, mladá dámo,“ říká a já jí obalím ruce kolem pasu.

„Miluji tě, mami.“

„Já tebe taky, miláčku.“ Políbí mě na vlasy.

„A teď,“ řekne a odtáhne se s rukama na mých ramenou, „pojďme tohle dodělat, odnést to ven a užít si narozeniny tvého otce.“

„Jasně,“ Souhlasím, vytáhnu zbytek táců z lednice a mířím zpátky ven.

„Ahoj, mami. Ahoj, tati!“ Křiknu z okna auta na mé rodiče, kteří stojí na verandě s pažemi kolem sebe.

„Ahoj, miláčku,“ zavolá moje maminka zpět, jak můj táta zvedá bradu, když couvám.

Po večeři jsme měli svůj čas s mými sestrami, když jsme mu zpívaly všechno nejlepší k narozeninám před tím, než nakrájel dort. Stýskalo se mi po mých sestrách, ale když všechny šly na vysokou školu do jiných států, bylo pro nás těžké, abychom se všechny sešly dohromady, tak jak jsme to dělaly, když jsme byly všechny doma.

Dobrá věc je, že v průběhu několika příštích let se všechny mé sestry, jedna po druhé, vrátí zpět do města, až dokončí vysokou školu. Najedu na hlavní silnici a stisknu tlačítko Wesova čísla, když ho najdu v seznamu.

„Ahoj, bejby,“ odpoví a slyším hudbu na pozadí, s následným přesunutím.

„Ahoj,“ řekla jsem, když jeho strana ztichla.

„Jsi na cestě?“

„Jo.“ Usmála jsem se.

„Dobře, chybíš mi,“ řekne potichu – nelíbí se mi, že se snaží skrýt, co říká, ale líbí se mi, že je opravdu rád, že tam brzy budu.

„Ty mě taky.“ Usmála jsem se, znovu odbočila na jinou silnici.

„Jak to šlo s tátou?“

Hovno.

Nechci lhát, ale nechci mu říct, že jsem se o něm před tátou nezmínila a že jsem vlastně složila Jaxe k zemi, když se chystal říct něco o Wesovi jeho otci.

„Měl velkolepé narozeniny,“ říkám, hrajíc hloupou a zároveň doufám, že se nebude ptát na něco jiného – alespoň zatím ne, ne, dokud si nepromluvím s tátou, což udělám brzy. Dobře, možná ne hned, ale dříve, než později.

„Zastavím se u mě doma a opravdu rychle se převléknu a pak přijedu.“

„Proč se musíš převléknout?“

„Protože mám na sobě šaty na párty.“

„Přijeď rovnou sem,“ zavrčí a mě se zachvěje prostor mezi nohama.

„Wesi –“

„Přijeď rovnou sem, July,“ požaduje, čím způsobuje, že zachvění se přemění na záchvěv vzrušení.

„Uvidíme se brzy,“ řeknu a telefon umře. Hodím si ho do klína a pokusím se soustředit na řízení, ne na bolest, kterou mi způsobil jeho tón hlasu.

Když jsem tam dojela, Wes čeká před domem. A když jsem ho uviděla, doslova jsem začala slintat. Na sobě bílé tílko, čímž ukazuje své tetování, přes něj vestu, džínsy a černé boty, opírá se o budovu s pivem v ruce u boku.

Vypnula jsem auto a prohlédla si tvář v zrcátku a všimla si, že mi oči září vzrušením a štěstím.

Cestují od mého odrazu k Wesovi, který v transu drží oči na mě, když jsem si nemotorně rozepla bezpečnostní pás a otevřela dveře.

Ve chvíli, kdy se můj sandál co mám na noze, dotkne země, vykročí Wes od budovy.

Opustím dveře a zabouchnu je za sebou a jeho oči přese mě projdou od hlavy k patě. Nechala jsem si vlasy rozpuštěné poté, co jsem dnes odpoledne vylezla ze sprchy, takže mi uschly s chaotickými vlnami. Šaty maj barvu blatouchu. Mají široká ramínka a horní část šatů je úzký s knoflíčky na přední straně, spodek se v bocích rozšiřuje, takže to vypadá, že mám dokonalou postavu přesýpacích hodin.

Zhluboka jsem se nadechla a otřela si ruce o spodek přední strany, snažíc se vyrovnat nervy.

„Já nevím, jestli budu v pohodě s mými chlapci, až tě takhle uvidí,“ řekl a položil mi ruku na pas a přitahuje si mé tělo blízko k jeho, dokud nejsme bok-na-boku.

„Vypadáš nádherně,“ říká a zavrtá se do mě pohledem.

„Děkuji.“ Usmála jsem se a položila mu ruku na koženou vestu, a sunula jí až na zadní část krku, abych ho mohla strhnout k polibku.

„Měl bych tě prostě vzít zpět do tvého domu,“ zašeptal, když jsou jeho ústa těsně u mých.

„Pak bych se nesetkala s tvým kamarádem,“ řekla jsem mu a stoupla si na prsty u nohou, snažíc se dosáhnout na jeho ústa.

„To není důležité.“

Usmála jsem se, když jsem konečně dostala pusu, na kterou jsem čekala a nějak skončila s omotanýma nohama kolem jeho boků a rukama kolem krku, natisknutá zády na dveře mého auta. Když jsme konečně ukončili naše přivítání, vede mě dovnitř a rovnou k baru směrem ke skupině lidi, kteří spolu mluví.

V okamžiku, kdy se přiblížíme, konverzace se zastaví a jeden z kluků se otočí a podívá na nás. Vlasy má vystříhané, obličej drsný, hezký, skoro natolik, až je to zastrašující. Oči mu zazáří, když si mě prohlíží a Wesova ruka se omotá kolem mého boku.

Pak s ní sklouzne dolů a chytne mě za mou, v tu chvíli je žár pryč, když to pochopí

„Tak to je ona, co?“ Ptá se a dívá se mi přes rameno na Wese.

„Bejby, to je Tuck. Tuck, to je July,“ představuje náš Wes.

„Tuck?“ Ptám se a Wes se směje. (tuck-nacpat, vsunout, zastrčit)

„Nechceš vědět, jak jsem tu přezdívku dostal.“ Zavrtěl hlavou a podává mi ruku.

„Rád tě poznávám. Zdá se, že máš mýho kluka obtočenýho.“

„Nemyslím si, že ano,“ řekla jsem mu, jak jsem mu potřásla rukou.

„To bys ani neměla.“ Dívá se přes rameno a usmívá se, když mi pustí ruku.

„Takže co budeš pít?“

„Oh, dnes večer nebudu pít,“ řekla jsem, zavrtěla hlavou, když jsem si vzpomněla, jak jsem tu byla naposled.

„Jednoho panáka?“ Ptá se a Wes mi stiskne bok a zašeptá mi do ucha, „Postarám se, abys svým tancem nikoho nevyprovokovala.“

„Velmi vtipné,“ odfrknu si, dívám se na něj přes rameno a usměju se.

***

„Panák, panák, panák,“ zajásali a já do sebe hodila panáka tequily, bouchla sklenicí na stůl a pak si zakryla ústa rukou a trhla sebou, když mi chuť zaplavila pusu.

„Gahhh, nenávidím tequilu.“ Směju se pak zvednu dalšího panáka.

„Bejby,“ směje se Wes a vezme mi panáka z ruky, zvedl ho k ústům a hodil do sebe, přičemž mi obalil ruku kolem zadní části krku a přitáhl si mou pusu k jeho. Tlačí mi jazyk do pusy, až jsem mu zasténala do krku.

„Najděte si pokoj,“ říká Tuck, a nalil další dávku.

„Jdi do prdele.“ Usmívá se Wes a znovu mě políbí, tentokrát pod uchem.

„Takže už jsi seznámil July, s Mama Judy?“ Tuck se ptá, jak sedí na židli a natahuje se pro své pivo.

„Ještě ne, myslel jsem tento víkend,“ říká Wes a tře mi rameno.

„Ehm… co?“ Zasípám.

„Má příští víkend volno, takže jsem usoudil, že bychom se mohli projet až do Nashvillu.“

Do prdele.

„Kde je Z?“ Ptám se, abych změnila téma konverzace, která se může změnit na rodinu a rodiče.

„On a tvoje holka už měli být na cestě, když jsi volala.“

Zamračím se, pak vytáhnu telefon a zkontroluju čas.

„Jsem tady už něco málo přes hodinu,“ řekla jsem a moje zamračení roste, když vytáčím její číslo.

„Haló?“ Odpoví Kayan bez dechu, pak zasténá a cítím, jak mi rudne obličej.

„Já…, ehm…, později.“ Zavěsila jsem a položila telefon na stůl, šeptajíc: „Myslím, že měli sex.“

Wes a Tuck se začnou smát, hudba zesílí, tak jsem se rozhlédla kolem a všimla si, že se ukázalo více lidí a tím že se ukázalo více lidí, myslím více žen, všechny měly na sobě něco, co se blížilo k ničemu.

„Jsi v pohodě?“ Ptá se Wes, přikývnu a podívám se na láhev tequily, když mi hlasité výbuchy vyplní uši. Wes a Tuck mě oba strčí pod stůl. Kolena a ruce mi tvrdě přistanou na beton, což způsobí, že zařvu bolestí. Pak se stůl převrátí na bok, blokují tím můj výhled, ženy začnou křičet a kluci na otevřeném prostranství na sebe začnou řvát.

Stočila jsem se do klubíčka a zahalila hlavu rukama, když jsem si uvědomila, že to byly výstřely.

Nevím po jaké době, ale určitě dřív než bych řekla, že je to bezpečné, zvedne mě Wes ze země a běží, se mnou zastrčenou v přední části jeho těla. Oči mám pevně zavřené a můj tep se se může zbláznit, jak jsem položená na měkkou matraci.

„Bejby, otevři oči.“ Zavrtěla jsem hlavou a snažila se vymazat hlasité zvonění v uších.

„Bejby.“ Cítím, jak rukama držel můj obličej a já otevřu oči, několikrát zamrkám.

„Tady jsi,“ řekne, táhne mě dopředu a umístí mi jemný polibek na rty.

„Jsi v pořádku, chlape?“ Wes odtáhne ústa od mých a oba jsme se obrátili hlavu k otevřeným dveřím, kde stojí Tuck a stále drží zbraň.

„Jo.“ Opustí oči ze svého kamaráda, znova se podívá na mně a pak se z ničeho nic začne dotýkat všude na mém těle, až se dostane na kolena, které jsou sedřená a krvavá od toho jak jsem tak tvrdě dopadla na beton.

„Do prdele. Přines mi lékárničku z obchodu.“

„To je v pořádku. Jen to omyju trochou vody,“ Ujišťuji ho, pak se podívám ke dveřím, ale Tuck už tam není.

„Kdo to udělal?“ Ptám se a on zatne čelist.

„Nemám ponětí,“ vycedí. „Vyčistím ti to a pak vyrazím s klukama. Tuck zůstane tady, aby tě hlídal, než se vrátím.“

„Zůstaň se mnou,“ šeptám zoufale. V žádném případě ho nechci venku, kde se může dostat do přestřelky.

„Tady máš,“ říká Tuck, vracejíc se do místnosti a odloží něco, co vypadá jako krabice na výzbroj, na postel vedle mě a Wes jí otevírá a začíná vytahovat zásoby.

„Budeš tady s July,“ říká Wes Tuckovi, přičemž mi ošetřuje krvavé koleno.

„Kurva ne, jdu s tebou.“

„Víš, že když jsi na dovolené, nemůžeš se dostat do problémů, bratře,“ řekne mu Wes a já se podívám na Tucka a vidím, že má tvrdě semknutou čelist a ruce u boků sevřené v pěst.

„Prosím, neopouštěj mě,“ Žádám, a podívám se zpět na Wese, který jemně čistí rány které pak pokrývá nějakým druhem masti.

Kdyby mu neztvrdla čelist, řekla bych, že mě neslyšel. Uzavře krabici a pak vytáhne pistoli zpod matrace, opře se pěstí o postel poblíž mého boku a políbí mě před tím, než se postaví do celé své výšky.

„Co budeš dělat?“ Ptám se, ale ignoruje mě, pak se podívá na Tucka.

„Hlídej ji,“ říká mu.

„Wesi!“ Volám, vstávám z postele a jdu za ním, jen aby mě zachytila ruka kolem pasu, která mi brání následovat ho. Odkopnu se vším, co mám, ale moje síla se Tuckově nemůže rovnat, který mě jen pevněji drží proti němu.

„Bude zraněný,“ řekla jsem a snažila se dýchat.

„Bude v pořádku,“ tvrdí Tuck a moje tělo klesne proti němu, když jsem si uvědomila, že on mi nepomůže. Udělá dva kroky zpět a posadí mě na postel.

Dívám se směrem k východu a slyším Tucka zamumlat, „Kurva,“ pod vousy, když se přesune ke dveřím a zavře je.

„Nepůjdeš za ním. On by mě zabil, kdyby se ti něco stalo, když tě hlídám.“

„Nemůžete ode mne očekávat, že tu budu jen tak sedět a nic nedělat, zatímco on dělá bůhví co!“ Zakřičela jsem, vstala a rozhlédla se po místnosti po něčem, co bych na něj mohla hodit.

„To je přesně to, co očekává, že budeš dělat.“

„To je směšné. Musím jít ven. Co když někdo potřebuje mou pomoc?“

„Nikdo nebude zraněn a i kdyby byl, ty zůstaneš tady.“

„Potřebuju svůj telefon,“ Snažím se znovu v naději, že mě ho nechá jít hledat.

„Hezký pokus.“ Zavrtí hlavou a pak zamumlá: „Vidím, na co myslíš,“ když si rukou prohrábne vlasy.

„Vážně, ho potřebuji. Můžeš volat Z a zeptat se, jestli jsou s Kayan v pořádku?“

„Dobře,“ zavrčí, vytáhne telefon ze zadní kapsy, stiskne pár tlačítek a přiloží si telefon k uchu a potom zamumlá několik věcí, zatímco mě pozoruje a poté si dá telefon zpátky do kapsy.

„Tvoje kamarádka je v pořádku.  Je doma.“

„Můžu jí zavolat?“ Ptám se a on zavrtí hlavou.

„To je blbost,“ zareptám a seskočím z postele. „Máš štěstí, že máš zbraň, jinak bych ti úplně v Kung Fu stylu nakopala zadek a odešla, ať by se ti to líbilo nebo ne.“

„Ježíši.“ Zavrtí hlavou. Uháním zpátky do postele a pak se opřu o zeď, překřížím si ruce na hrudi a upřeně na něj zírám.

„Jak je možné, že jsem býval s přáteli v některých z nejhorších podmínek, jaký si člověk umí představit, ale po setkání s tebou, mám větší starost o jeho blaho, než jsem kdy měl?“

„To je hrubý.“ Zamračím se.

„Ne, je to pravda. Nikdy jsem ho neviděl zmateného kvůli ženě. Dokonce ani jeho ex-manželka ho nikdy neovlivňovala tak jako ty,“ řekne a mě se zarazí dech v plicích. Neměla jsem tušení, že byl Wes někdy ženatý. Nikdy mi to neřekl.

„Do prdele,“ řekne Tuck, když se posadí na posteli po mém boku.

„Omlouvám se, myslel jsem, že to víš.“

Otočím hlavu, podívám se na něho a polknu tu hroudu, která se mi bolestivě tvoří v krku, než promluvím.

„To je v pořádku; neznáme se dlouho,“ Přiznávám se s něčím o čem doufám, že vypadá jako úsměv.

„On mě zabije.“ Pak zavrtí hlavou.

„Neřeknu mu to,“ Ujistím ho, opřu si hlavu o zeď a zavřu oči.

***

„Ježíši,“ Slyším a otevřu oči a pak se mračím ve zmatku, jak se dívám na Wese, ale cítím teplo pod mou tváří a stabilní vzestup a pád hrudníku, na kterém ležím a ruce mám omotané kolem tvrdého žaludku. Dívám se z naštvaného Wese na Tuckera, jehož oči jsou otevřené a dívá se na mě.

Rychle se odtáhnu a podívám se znovu na Wese a zároveň se snažím, vzpomenout.

„Usnula jsem,“ říkám jemu i sobě.

„To vidím, bejby,“ zavrčí a pak se podívá na Tucka. „Potřebuji s tebou mluvit.“

„Bratře, ani na to kurva nemyli,“ řekne Tuck a Wesova čelist se drtí.

„Co se stalo?“ Ptám se.

„Nic,“ ucedí Wes a nespouští oči od svého přítele.

„Ty nevíš, nebo mi to neřekneš?“ Ptám se.

„To se tě netýká,“ odpoví, čímž působí, že můj vztek znovu vzplane.

„Jestli se to týká tebe, tak se to týká i mě,“ odseknu, překřížím si ruce na hrudníku, když se na mně podívá.

„Nezačínej ty tvoje sračky.“

„Co jsi to řekl?“ Ptám se a dostanu se z postele.

„Řekl jsem, abys nezačínala ty tvoje hovna, ne právě teď.“

„Ty jsi neuvěřitelný,“ zasyčím, pak se podívám na Tucka.

„Říkala jsem ti, abys mě nechal odejít, ale to ty ne, ty jsi prostě musel poslouchat tohoto blbce.“

Vidím, jak mu škubají koutky rtů, ale ignoruju ho a jdu kolem Wese ke dveřím.

„Kam si kurva, myslíš, že jdeš?“

Podívám se přes rameno, abych po něm přejela očima, pak zamumlám. „Domů, do postele.“

„Neodejdeš beze mě.“

Nevěřícně si odfrknu a mířím ven ze dveří, jen aby mě zatáhl zpět. „Nech mě jít,“ zasyčím.

„Nikdy,“ odpoví blízko u mého ucha, pak zavrčí: „Jestli tě ještě někdy uvidím dotknout se jiného muže, dokonce i nevědomě, zabiju ho, přítel, nebo ne.“

„Spala jsem,“ zašeptala jsem nevěřícně.

„Zasraně mě to nezajímá.“

„Poslouchej se, co říkáš!“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Ty jsi mě proměnila v tohle.“

„Neobviňuj mě z toho, že jsi šílený.“

„Chtěl bych potvrdit, že můj přítel nikdy předtím takový nebyl, než potkal tebe,“ říká Tuck a já na něj hodím zlostný pohled. „Jen to říkám.“ Zvedne před sebou ruce.

„Pokud mi neřekneš, co se stalo, když jsi byl pryč, nech mě jít,“ zavrčím a utěsním kolem mě ruce.

„Opravdu si myslíš, že nechám mojí ženu zapojit se do toho, co se dnes večer stalo?“ Ptá se a zní to, jako že já jsem ta šílená.

„Chtěla jsem snad, abys mě vzal sebou na jízdu? Ne. Ptala jsem se, co se stalo a jestli jste venku našli něco, podle čeho byste věděli, kdo střílel do budovy.“

„Říkal jsem ti – že do toho nebudeš zapletená.“

Jsme prostě připravená odejít, když mě někdo přeruší.

„Má pravdu. Nebudeš do toho zapojena. Není žádný důvod, abys věděla, co se dnes stalo,“ říká Jax, který stojí v otevřených dveřích místnosti.

„Vy jste tak směšní.“ Přesunu se ve Wesově náručí a otočím se na něj.

„Byla jsem tady, když se toto místo proměnilo na střelnici. Já tě nežádám, abys zacházel do detailů o tom, co se stalo; Jen chci vědět, jestli můžu jít v noci bez obav spát.“

„Jsi v bezpečí,“ řekne mi Wes, jemným hlasem a prsty mě pohladí po tváři.

„Nelíbí se mi, že tu stříleli a nenávidím, že se to děje kvůli mně,“ řekla jsem a opřela si tvář do jeho dlaně.

Ztuhla mu čelist a oči přemístil ze mě na dveře. „To nemá nic společného s tím, co se děje.“

„Nemá?“ Ptám se, zkoumajíc jeho tvář a pak se podívám na Jaxe, když si všimnu, že ho Wes stále pozoruje, jako by ho chtěl zabít.

„Chtěl jsem po Wesovi, aby mi s něčím pomohl,“ odsekne Jax.

„Ti lidé, které jeho chlapi sledovali, museli něco zachytit a dali jasně najevo, že ví, že je sledujeme.“

Dívám se z Jaxe na Wese a pak zase zpátky. Chci uškrtit svého bratrance za to, že zapojil Wese do toho co dělá, ale vím, že jediný způsob, aby se do něčeho Wes nechal zapojit je, že věří v to, co dělá. Takže co k tomu mohu opravdu říci?

„Je pro mě bezpečné jít domů?“ Ptám se, jak opět tvrdě zatne čelist a podívá se na Tucka a pak na mě.

„Můžu ti věřit, abys ji vzal domů a počkal tam, než se tam dostaneme?“ Zeptá se Wes, Tucka.

„Víš, že se na takový hovna ani nemusíš ptát,“ vrací Tuck.

„Zdá se, že ano,“ odpoví Wes a já rozhodím ruce.

„Spala jsem!“ Znovu opakuji, což způsobí, že stiskne čelist ještě tvrději.

„Našel jsem to venku,“ řekne Jax a prolomí ten moment tím, že mi podává můj telefon, který ukazuje, mám několik zmeškaných hovorů od Kayan.

„Díky,“ zamumlám a pak se podívám na Wese.

„Prosím buď opatrný.“

„Bude to v pohodě,“ odvětí a rty se krátce dotkne mých předtím, než přesune ruku do středu mých zad. Jakmile jsme venku, dívám se kolem a všimnu si, že je tu několik kulek v objektech a jedna v mém kufru, na což budu muset něco nalepit nebo to nějak zakrýt před zrakem někoho z mé rodiny, protože kdyby to viděli, tak by se divili, proč je sakra díra po kulce v mém autě.

„Opravíme to,“ říká Wes, když si toho všimne a já se přestanu dívat na díry.

Drsně vydechnu a pak ho poslouchám, jak směruje Tucka do mého domu před tím než mě posadí na sedadlo spolujezdce s polibkem na čelo.

„Vidíš, proč mám o něj strach?“ Ptá se Tuck, jak jsme odjížděli od budovy s Wesem, který se na nás dívá, jako by se chystal za námi rozběhnout. Ignoruju jeho prohlášení a dám si telefon k uchu.

„Ó můj bože! Snažila jsem se s tebou spojit. Jsi v pořádku.“ Ptá se Kayan, jakmile mi to zvedne.

„Jsem v pohodě; Právě jsem dostala můj telefon zpět. Jsi v pořádku?“

„Ano, jsem v domě Z. Byli jsme na cestě tam, když někdo zavolal, aby mu řekl, co se stalo, takže obrátil auto, přivezl mě sem, vysadil mě tu a odjel.“

„Řekl ti něco?“ Ptám se.

„Ne, jen to, že se vrátí. Kde jsi teď?“

„Na cestě domů. Wes řekl, že bude u mě doma za pár hodin, takže můj odhad je, že Z bude asi tak stejně dlouho pryč.“

„On tě nechal jít domů samotnou?“ Ptá se nevěřícně.

„Ne, Tuck je moje chůva.“ Protočím oči.

„Kdo je Tuck?“ Zeptá se a já se podívám z okna.

„Je to jeden z Wesových přátel z armády,“ vysvětluji a pak zívnu, jak mě přemůže únava.

„Jdi se vyspat a zavolej mi ráno.“

„Jasně. Dej na sebe pozor.“

„Ty taky, holka. Všechno tohle drama je skoro víc, než mohu zvládnout.“

„Když jsem předtím volala, to znělo, jako bys s tím byla v pohodě,“ zašeptám a slyším její smích.

„Drž hubu. Promluvím si s tebou zítra. Miluji tě.“

„Já tebe taky,“ řekla jsem a stiskla tlačítko konec na telefonu ve stejnou dobu kdy jsme přijížděli k mému domu.

Dostanu se ven z auta a zamířím k předním dveřím s Tuckem v patách. Jakmile se dostaneme dovnitř, já chytím Caponeho a poškrábu ho za ušima a pak ho nechám jít do chodby, kde obchází Tucka. Pak zvednu Juice a trochu ho pomazlím a pak ho postavím zpátky na stůl a jdu k pohovce a posadím se, abych si mohla rozepnout sandály a vyklouznout z nich.

„Chceš pivo nebo něco?“ Ptám se Tucka, který si taky sedl na pohovku.

„Jsem v pohodě. Jdi do postele,“ řekne, zvedne dálkové ovládání a zapne televizi.

„Jsi si jistý?“ Zeptala jsem se mumlajíc a nepřítomně sledovala jak přeskakuje z jednoho kanálu na druhý.

Odlepí prst z dálkového ovladače, hlavu otočí ke mně a jeho tvář se zjemní. „Bejby, jdi do postele.“

„Jasně,“ zamumlám a postavím se.

„Uvidíme se zítra.“ Přikývl a pak se otočí zpět k televizi a začne znovu projíždět kanály. Jdu do svého pokoje, zavřu za sebou dveře a pak jdu do sprchy, zapnu teplou vodu předtím, než se vysvléknu a vlezu dovnitř.

V okamžiku, kdy se na mě začne řinout horká voda, povzdechnu si úlevou. Rychle se umyju, usuším a jdu do svého pokoje. Za normálních okolností bych se jen dostala do postele, aniž bych si cokoliv vzala na sebe, ale s vědomím, že Tuck je tady mě přinutí vytáhnout pyžamo a obléknout si ho, před tím než vlezu do postele.

„Jsi doma,“ povzdechnu si, jak Wes vklouzne za mne a jeho vůně pohltí mé smysly.

„Líbí se mi, že to nazýváš mým domovem,“ zašeptá a políbí mě na zadní straně krku. Snažím se odpovědět, ale spánek mě přemůže dřív, než stačím něco říct.