UJuly - 10. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Dívám se z čelního okna Wesova trucku a sleduju, jak déšť nemilosrdně bije proti čelnímu sklu, a moje noha se odráží v synchronizaci se stěrači.

„Bejby, relaxuj,“ řekne Wes, když se vezme mě za ruku a položí si ji na stehno. Podívám se na něj a snažím se dýcháním uvolnit stres, který se mi rojil v břiše, od té doby co mě před půl hodinou vyzvedl.

Setkáme se s jeho mámou. Jsem nervózní… tak nervózní, že jsem chtěl vyskočit z jeho trucku a zkusit své štěstí při rychlosti sedmdesát mil za hodinu.

„Bude tě milovat,“ říká mi, a já se podívám z okna, a zajímalo by mě, jestli tohle řekl předtím, než se jeho ex-manželka poprvé setkala s jeho mámou.

„Měla ráda tvou ex-manželku?“ Ptám se a pak si mentálně nakopávám zadek v hlavě, když cítím, jak se mu napjaly svaly na stehně.

„Omlouvám se, Tuck mi to řekl. Neměl to v úmyslu, a slíbila jsem, že nic neřeknu, ale prostě mi to vyklouzlo:“ Plácám a vytáhnu ruku od jeho nohy.

„Neskrýval jsem to,“ řekne potichu.

„Vím. Řekl jsem mu, že se neznáme tak dlouho. Úplně to chápu,“ odpovídám stejně tiše.

„Mojí mámě se líbila,“ odpoví, že mě mrzí, že jsem se zeptala, když příliš známý pocit žárlivosti mě začne žaludku.

„Setkali jsme se hned po Hell Week. Byl jsem ještě na vysoké, kterou jsem dělal, zároveň se SEAL výcvikem.“ Odmlčel se a stáhl mi ruku zpátky na jeho stehno a položil svou ruku na mou.

„Měla, milá dívka-chování. Myslel jsem, že to byla sladká, krásná žena, a já byl pryč tolik, že mi to trvalo příliš dlouho, abych si uvědomil, že není vůbec tím, kdo jsem myslel, že je. Provdala se za mě, aby mohla říkat, že je její muž v armádě. Ve chvíli, kdy jsem začal mluvit o tom, že odejdu, šlo to všechno na hovno. Zajímala se víc o to, co by její přátelé řekli, než to, jak jsem se cítil, když jsem šel každý den do práce.“

„Je mi to líto,“ říkám a stisknu mu stehno.

„Před dvěma lety, hned poté, co jsem vystoupil z armády, jsme se rozvedli. Vím, že to může znít posraně, ale ani o ní nepřemýšlím,“ přiznává, a nemám tušení, co na to říct. Neumím si představit, že bych si vzala člověka, kterému bych slíbila, že s ním strávím svůj život a stala se pro něj ničím, dokonce ani myšlenkou v hlavě.

„Nevím, co na to říct.“

„Není nic, co říct.“ Sevře mi ruku pevněji.

„Proč jsi odešel z armády?“ Ptám se po chvíli, snažíc se zaplnit nepříjemné ticho.

„Já a moji kluci jsme byli na záchranné misi. Někteří z našich byli uneseni, a byli drženi povstalci, kteří nám chtěli jednoho z našich mužů vrátit. USA nevyjednává s teroristy, ale pokusí se zachránit své lidi, pokud si myslí, že může. Byli jsme posláni dovnitř a příliš pozdě zjistili, že to byla léčka. Ztratil jsem tři bratry, když šlo všechno do sraček, a zbytek z nás sotva přežil,“ svěřuje se a potom odtáhne ruku z mé, a všimnu si, že prsty sáhl na džínovinu na stehně.

„Příchod domů po tom co se stalo, mě ujistilo v tom, co musím udělat, a věděl jsem, že je čas, abych opustil armádu a dělal něco jiného se svým životem.“

„Je mi líto, že jsi ztratil své přátele,“ řekla jsem a cítila, jak mi slzy pálí v nose.

„Mě taky, bejby.“ A stiskne mi ruku.

Dívám se na jeho profil a můžu říct, že tu není se mnou, ale tam, tak jsem se pokusila zlepšit náladu tím, že se zeptám. „Takže ses rozhodl, že se staneš motorkářem?“

„Bystrá prdelka,“ zamumlá, usmívá se na čelní sklo a pak se na mě na chvilku podívá.

„No, já a moji kluci jsme vždycky o víkendu jezdili, když jsme byli doma, a všichni jsme si udělali vlastní opravy a zakázkovou práci na našich motorkách, takže to vypadalo jako osud, který nás vedl tímto směrem dlouho předtím, než jsme se přestěhovali do Tennessee.“

„Jsem ráda, že tě zavedl sem,“ řekla jsem tiše, a poplácala ho po stehně.

„My oba, bejby,“ zamumlal, pak dal ruku pryč z mé a sjel na jinou silnici pak další, dokud jsme nedojeli k malému, světle modrému domu s bílými okenicemi a malou verandou, která je pokryta květinami.

„Jsi připravená?“

„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou, když žena s dlouhými bílými vlasy, na sobě džíny, kovbojské boty a tričko, vystoupí na verandu.

„Viděl jsem tě čelit gangu rozzuřených motorkářů. Toto bude procházka v růžovým sadem.“

„Velmi vtipné,“ zamumlala jsem, políbí mě na nos a já se dívám, jak vystupuje z auta. Rozepnu si pás, pak najdu kliku a zároveň s ním otevřu dveře.

Chytne mě za pas a vyzvedne z kabiny, drží mě, dokud nestojím nohama pevně na zemi. Pak mě přesune z cesty, zabouchne dveře, dá mi ruku kolem pasu, a vede mě do domu.

V okamžiku, kdy jsme došli na verandu, jeho matka ho obejme a něco mu zašeptá do ucha před tím, než ho pustí, a otočí se na mě.

„Mami, chci tě seznámit s July. July, to je moje máma, Judy.“

„Je tak hezké, že vás poznávám.“ Držím ruku a ona mě překvapí přitáhnutím si mě do náruče, která mě naplňuje vřelostí.

„Promiň.“ Usmívá se a pak se směje, poplácávajíc mě po tváři.

„Mám pocit, že už znám. Pokaždé, když mluvím s mým synem, vypráví mi o tobě.“

„Opravdu?“ Ptám se a cítím, jak se mi po tvářích rozpaky rozlívá teplo.

„To je pravda. Určitě jsi mého syna okouzlila.“

Podívám se od ní na Wese, nejistá si tím, co mám na to říct, ale neřeknu nic, protože mě vezme za ruku a vede mě do domu, čímž zanecháváme Wese na verandě který vrtí hlavou.

Jakmile se dostaneme dovnitř, ucítím vůně skořice a jablek, připomíná mi to domov. Sleduji Judy do obývacího pokoje a do kuchyně, kde mě zavede k ostrůvku.

„Posaď se tady,“ říká, a pustí mi ruku. Zadržím smích a usazuji se na jedné z jejích barových stoliček a dívám se, jak se vytáhne z trouby krásný koláč a položí ho přede mnou.

„Vytáhla jsi velké zbraně, mami?“ Ptá se Wes, líbajíc mě na spánek, než sedl si vedle mě.

„Víš, že ráda peču,“ konstatuje, usmívá se a nepatrně koláčem otočí. Přála bych si polovinu jejích pečicích schopností; celý koláč vypadá jako by mohl být v časopise.

„To by byla pravda, pokud bys nezanechala důkaz svých pečících schopností ve svých odpadcích,“ říká Wes a já namířím oči na koš, a na vrchu je to, v čem kdysi jablečný koláč byl.

„Ty jsi takový chytrolín.“ Jeho matka se směje, a plácne ho horkou rukavicí trouby, co drží v ruce, což způsobí, že se začnu smát.

„Jen abys věděla, zlato, to je jeho oblíbený koláč. Mají ho v každém obchodě a vše, co musíš udělat, je dát ho do trouby.“

„To je dobré vědět. Neumím péct, „ řekla jsem jí, a její tvář se zjemní.

„Já taky, ale můj kluk nevěděl, že to neumím, dokud mu nebylo šestnáct a poprvé nenašel krabici od zmraženého jablečného koláče, který jsem právě upekla.“

„Věděl jsem to už, když mi bylo deset,“ přiznává Wes a její pohled se stočí k němu.

„To ne!“ Vykřikne.

„Ano; jednou jsem spal u kamaráda a jeho matka jeden koupila, a to vypadalo a chutnalo stejně jako od tebe. Jen jsem tě konfrontoval, až když mi bylo šestnáct.“

Zavrtěla hlavou, ale její pohled na něj je něžný a tak plný lásky, kterou cítím celým mým tělem až po na prsty u nohou.

„Tak, jak jste se seznámili?“ Ptá se a jde, aby ze skříňky vytáhla tři talíře, která položí před nás.

„Já a kluci jsme jezdili, když nějaký motorkář vybočil a snažil se mě vykličkovat z cesty,“ říká Wes  a tvář jeho matky bledne.

„Vyhýbala jsem se chudáku ptákovi, který byl na cestě,“ bráním se, přitahujíc tím oči ke mně.

„Jeho křídlo bylo zlomené, a nechtěla jsem ho zabít. Poté, co jsem uhnula, tvůj syn a jeho přátelé mě honili na jejich motorkách,“ žaluju, a ona se zprudka nadechne.

„Proč jí neřekneš, jak jsi mě ohrožoval – lovil mě?“

„Ach…“

Otočím hlavu, abych se na něj podívala, a pak zasyčím, „Že jsi mě vyděsil a že to byla nehoda.“

„Ach pane,“ šeptá Judy, a otočím se k ní. Stočí pohled od něj ke mně, a na tváři, se jí objeví stejný výraz, který jsem viděla na tváři mojí maminky, když potkala Wese.

„To bude jednou dobrý příběh pro vaše děti,“ šťastně zajásá a pak se otočí, takže jsem tam seděla jako ryba na suchu s otevřenými ústy dokořán, zatímco ona jde k zásuvce, otevři ji a vytáhne vidličky.

„Zavři pusu, bejby,“ řekne Wes s potlačovaným smíchem, a tlačí mi bradu nahoru. Obracím se na něj a vidím, že nevypadá ani mírně zaskočen komentářem jeho matky. Dvakrát zamrkám a zavřu ústa.

„Takže také jezdíš na motorce?“ Ptá Judy při řezání kousku koláče a umisťujíc ho přede mnou.

„Ano… ale, ne Harleyi, ale sportovní motorce,“ řekla jsem jí s úsměvem.

„Můj bývalý jezdil, a já nenávidím, že jezdí i můj syn. Bojím se o něj každý den, ale vím, že je to něco, co ho dělá šťastným. Jsem ráda, že kluci mají něco společného,“ říká, a Wes si mě za zadní část krku přitáhne blíž k sobě, aby mě mohl políbit nad ucho.

„Moje máma jezdí, a vždy to bylo něco, co jsme udělali společně.“

„Jak se se ohledně toho cítí tvůj otec?“ Ptá se Judy.

„U první motorky, kterou jsem měla, jsem neustále musela nafukovat pneumatiky, a nemohla jsem přijít na to proč. Takže jsem nechtěla jezdit, protože to bylo příliš riskantní. Pak jsem šla jednoho dne do garáže a našla tátu, jak mi odšroubovává ventilek na pneumatikách. Nenáviděl, že jsem jezdila, takže sabotoval motorku.“

„No teď se necítím tak špatně.“ Jeho máma se usměje a já se usměju nazpět, přičemž si kousnu koláče a musím souhlasit; i když byl zmrazený, je vážně vynikající.

V době, kdy odcházíme, jsem naprosto zamilovaná do Wesovy maminky, a vím, že kdyby popřípadě přišla doba, kdy by se naši rodiče setkali, moje máma a táta ji budou milovat taky.

„Miluji tvou mámu,“ řekla jsem Wesovi, jak se vydáme zpátky do mého domu.

„Říkal jsem ti to.“ Usměje se a stiskne mi stehno.

„Chceš zůstat dnes večer v mém domě?“ Ptám se, a nevím, proč se vůbec obtěžuju ptát, protože zůstal se mnou každý večer od prvního okamžiku, kdy vlezl do mé posteli.

„Bejby,“ začne, a mohu vám říct, že se snaží nesmát, „Poslední tři dny jsem ještě vůbec nebyl doma.“

„Tato věc, co se mezi námi děje je divná,“ řekla jsem tiše.

„Co tím myslíš?“

„Všechno to nabralo na rychlosti od naší první schůzky, nebo to, co by bylo naše první rande, než jsi to zničil.“

„Myslel jsem, že jsi na to zapomněla,“ zamumlal, ale slyším v jeho hlase úsměv.

„Ne, já si to stále pamatuju, a budu to pravděpodobně používat jako páku pro zbytek tvého života.“

„Máš v plánu chytračit na mě tak dlouho?“

„Doufám, že ano,“ odpověděla jsem, a přemýšlela, proč jsem to právě řekla.

„Jsem rád, že vím, že i po tom pokrouceném začátku, to vidíme stejně,“ říká, a já odtáhnu pohled daleko od něj a dívám se z okna.

Nevím, jestli je možné zamilovat se v tak krátkém čase, ale pokud je, tak jsem zamilovaná do Wese Silvera. Teď jsem prostě musela přijít na to, jak o něm říct tátovi.

***

Wes

„Silvere,“ zvolá Jax, když vchází do obchodu otevřenými dveřmi. Zvednu bradu a ustoupím od motorky, na které pracuji, zatímco si otírám ruce do mastného hadru.

„Mám nějaké zprávy o Snakeovi,“ říká, a já drtím čelist při zmínce o jeho jména. Stejně tak jak se nechci zapojovat do těchto sraček, vím, že to udělám. Není to ve mně, abych seděl stranou, zatímco dobří, nevinní lidé jsou zranění.

„Byl viděn při setkání v centru Nashville dnes odpoledne.“

„A?“

„A bylo to setkání s Francem Demitrezem.“

„A pro mě to znamená co?“

„On ovládá jeden z největších obchodů se sexem a prostitucí na této straně Mississippi,“ říká, a mě se kroutí střeva. Věděl jsem už nějakou chvíli, že to, co se děje se Snakem a jeho chlapi bylo špatné, ale tohle svinstvo je na zcela jiné úrovni.

„Víš, že nenávidím žádat tě o jakoukoliv laskavost,“ začne, a já zúžím oči. Od prvního okamžiku, kdy jsme se potkali, žádá mě a mou posádku, abychom mu pomohli nějakýma sračkama.

„Potřebuju tebe a tvé kluky, abyste mi pomohli zabezpečit několik dívek, které budou brzy přesunuty.“

„A co pak? Víš vůbec, s jakou úrovní sraček máš právě teď co dočinění? Nemůžete tam jen tak napochodovat a sebrat je, také je kurva třeba naplánovat místo kam s nimi, až bude po všem.“

„Chápu, ale také chápu to, proč si se mnou přišel Landon promluvit.“ Říká, stáhne si čepici a přejede si rukou přes hlavu.

„Co chtěl?“ Ptám se, Landonův táta vlastní Mamma’s Country; je to ten kluk, který zanechával psy u July, stejný kluk kvůli kterému mě July požádala, abych mu pomohl.

„Víš, že má Landon sestru?“

„Ne.“ Ronnie se nikdy nezmínil, že má další dítě, ne mě a nikdy jsem neviděl dívku kolem.

„Má a Snakeovi chlapi si ji vzali, aby měli na Ronnieho páku, to je důvod, proč nechá proházet ty sračky v Mamma’s Country.

„Kriste.“

„Landon slyšel jednoho ze Snakeových chlapů mluvit o některých dívkách, které drží a Landon si myslí, že jeho sestra bude s nimi.

„Ježíši,“ znechuceně zavrčím. „Promluvím s klukama. Zavolám ti, takže se pak můžeme setkat a zjistit, co budeme dělat.“ Kluci a já, nikdy neuděláme nic, aniž by s tím každý z nás souhlasil, a nehodlám začít dělat tyhle sračky ani teď.

„Jdu,“ říká Z, přicházejíc ke mě ze strany.

„Já taky,“ přizvukuje Mic.

„Jdu do toho,“ zamumlá Harlen.

„Tak jako tak se nudím.“ Pokrčí rameny Everret, přidávajíc ke skupině.

„Vypadá to, že jdeme do toho,“ Povzdechl jsem si. „Sejdeme se dnes večer a projdeme si podrobnosti.

„Takže dnes večer,“ řekne Jax, a míří ven.

„Budeme si muset obstarat nějaké zbraně,“ říká Z.

„Znám místo,“ oznámí Harlen.

„Když vyrazím hned, měl bych být stále schopen se včas připojit.“

„Micu, jdi s Everretem. Harlene, zjisti, co se dá o této situaci.“

„Jdu na to,“ říká Mic, odcházejíc, následovaný Everretem a Harlenem.

„Budeme potřebovat někoho, kdo dohlédne na holky, když my nebudeme moct,“ podotkne Z, přejedu si rukou přes hlavu a pak se na něj podívám. (tím myslí jejich holky)

„Jax a chlapi pomůžou.“

„Budou zabíjet pro jejich ochranu? Zemřou pro jejich ochranu?“ Ptá se, a já pomyslím na Jaxe, Talona a Sageho a vím, že ano.

„Budou dělat, co je třeba,“ Ujišťuji ho.

„Neměl jsem v úmyslu to zatím někomu říkat, protože je to tak brzy, ale Kayan je těhotná,“ svěřuje se, a vše, co mohu udělat, je dívat se na něj.

„Neplánovali jsme to. Sakra neměl jsem to ani v úmyslu.“ Přejede si rukou po tváři, a když se jeho oči setkají s mýma, všiml jsem si, že poprvé po mnoha letech, vypadá šťastně.

„Ježíši, ty jsi ale rychlík,“ zamumlal jsem s úsměvem.

„Když mi řekla, že je těhotná, myslel jsem, že zasraně uteču. Nikdy v životě jsem neměl takový strach.“

Zakroutí hlavou a podívá se ven ze dveří pak zpátky na mě.

„Nikdy jsem moc nemyslel do budoucnosti, až s ní,“ říká, a já to chápu. Dokonce, i když jsem byl ženatý, jsem nepřemýšlel o budoucnosti nebo o tom, že bych měl děti. Nepřemýšlel jsem o ničem jiném jak o mé další misi. Poznáním July se všechno změnilo. Chci zítřek a sedmdesát let ode dneška s ní.

„Jsem za tebe šťastný, bratře.“ Obejmu ho jednou rukolu a pak se odtáhnu, jen natolik, abych viděl jeho tvář, a druhou ruku mu položím ze strany krku, a usměju se.

„Pomyslel by sis před dvěma lety, že by se to mohlo stát?“

„Kurva ne.“ Pak zavrtí hlavou a já ho pustím.

„Já taky ne.“

Nečekal jsem, že najdu ženu, která je pro mě perfektní, ženu, které chci nasadit prsten na prst, abych tím všem ukázal, že je moje žena, což přináší každý majetnický a ochranný instinkt o kterém jsem ani nevěděl, že ho mám. Ale to je to, co jsem našel v den, kdy jsem potkal July Mayson.

„Jsi v pořádku?“ Ptám se Z, který náhle vypadá vystrašeně.

„Nikdy jsem nebyl zamilovaný. Víš, že moje rodina je v prdeli,“ říká, a já přikývnu. „Já ani nevím, jaké to je pocítit lásku.“

Fuck…

„Bojím se, že pro ní nejsem ten pravý“ přiznává, a mne si hrudník.

„To je láska, bratře. S vědomím, že nejsi dost dobrý, a stejně s ní zůstáváš – to je láska.“

„To je posraný.“

Směju se a souhlasím, „Jo.“