TD - 6. kapitola

Překlad: Marťa

Později odpoledne Grayson vyhlásil celopodnikové setkání. S mírným zasténáním všichni ustali ve své práci a přesunuli se do konferenční místnosti. Když jsem došla ke dveřím já, už jsem mohla jen stát. Přitiskla jsem se k protější zdi, hned za Hannah. Vlasy jí byly cítit po česneku a můj žaludek se při té vůni hlasitě ozval s připomínkou, že sýrové křupky mu k obědu nestačily.

„Poslouchejte,“ zaburácel Graysonův hlas z přední části zasedačky.

Všichni přerušili své konverzace a úroveň hluku se snížila na nulu. Posunula jsem se do mezery za Hannah a další osobu, stojící vedle ní, abych získala přímý výhled na Graysona. Jo, sexy jako vždy.

Když se na něj upíraly všechny oči, pokračoval: „Jsme tady, abych vám oznámil nové vedoucí týmů, kteří jimi budou po příští měsíc nebo dva. Každý seniorský vedoucí týmu bude dohlížet na přidružené architekty. Noví zaměstnanci budou při ruce vedoucím, od kterých se dozví, jak pracovat v naší firmě zde, v Cole Designs.“

Sténání z přední části místnosti mě utvrdila v tom, že starší designéři nebyli moc nadšení tím, že si ke své práci ještě přiberou nováčky. Jen jsem překřížila prsty a doufala, že neskončím s Alanem. Velmi jsem pochybovala, že by byl ochotný mě naučit něco jiného, než padání na zem. Ve skutečnosti by mě nejspíš nechal na staveništi a nazval to „učením v praxi“.

Grayson ustoupil stranou, aby se místo něj mohla postavit Beatrice. Sledovala jsem, jak Beatrice začala vyvolávat jména a párovat mentory s jejich svěřenci. Grayson na ní, bez jediného zaváhání, upíral oči, i když jsem ho prakticky prosila, aby se podíval mým směrem. Vlasy měl stále perfektní a jeho oblek vypadal stejně nedotčeně, jako ráno. Je možné, že by jeho randící oběd nezahrnoval šťastný konec?

Když Beatrice vyvolala Alanovo jméno, zadržela jsem dech a zkřížila prsty za zády. Prosím, jen ne já. Prosím, jen ne já.

„Hannah Montgomeryová,“ řekla Beatrice. Zděsila jsem se. Alana jsem nepřála nejhoršímu nepříteli a už vůbec ne své nové spolubydlící.

„Cammie Heartová,“ promluvila Beatrice, vzhlédla nahoru, aby se mě pokusila najít v davu. Zvedla jsem za Hannah ruku a její oči se stočily mým směrem.  „Budeš v páru s Elim.“

Eli vstal v přední části místnosti a já se posunula kolem Hannah kousek dopředu, abych získala lepší výhled. OH, K ČERTU, ANO. Eli vypadal, jako jeden z nejmladších seniorských společníků. Byl pohledný a se zářivým úsměvem a světlými, ostřihanými vlasy vypadal, jako anděl. Neměl sako a rukávy košile měl vyhrnuté až k loktům. Vypadal mnohem méně strašidelně, než Grayson, který stál o několik stop vedle s rukama zkříženýma na hrudi a smrtícím výrazem ve tváři a očích.

„Ve skutečnosti, Cammie bude se mnou,“ promluvil Grayson, čímž přerušil Beatrice, která už pokračovala ve čtení seznamu.

Okamžitě se ozvala šeptanda a já zrudla ve tváři. Co to sakra udělal?

„Hm, ale obvykle si neberete…“ začala Beatrice, aby zpochybnila jeho výbuch, ale Grayson zvedl ruku.

„Je hotovo. Eli pracuje na projektu Whitaker Street a nemože si dovolit žádné další zpoždění.“

Můj měřič keců teď svítil radioaktivně.

Graysone, ty špinavá hnido.

Poté, co byla oznámena všechna jména, se dalších dvacet minut věnovalo všedním informacím, které jsem zcela ignorovala ve prospěch Graysonových špinavých motivů, kterými převzal Eliho roli, jakožto mého mentora. (Nemohla jsem přijít ani na jediný, který by nebyl součástí mé podivné fantazie.)

A konečně, Grayson oznámil konec schůzky. Všichni se vyhrnuli ven, neochotně se vracejíc na svá pracovní místa. Zůstalo tam jen několik mentorů a jejich svěřenců, kteří se na chvíli zastavili, aby se oficiálně seznámili. Alan jen mrknul směrem k Hannah, než oddupal zpět ke svému stolu.

„Páni. Co jsem komu udělala, že jsem vyfásla toho kreténa?“ Zašeptala Hannah, když jsme se vydaly ven k místnosti.

„Jo, já jsem křížila prsty, aby ho ani jedna z nás nedostala.“

Podívala se na mě zpoza řas. „No, muselo to fungovat, protože jsi skončila s nejlepším ze všech.“

Obě jsme se otočily za Graysonem, který se vracel do své kanceláře. Jak jsem tak sledovala jeho pohyby v na míru šitém obleku, rozhodla jsem se, že by každý muž, ve věku nad jednadvacet let, měl nosit na míru šité kalhoty. Ta látka dělala, na už tak skvělé postavě, zázraky.

„Vážně, nemůžu uvěřit, že je to tvůj mentor,“ řekla.

„Jo, ani si nejsem jistá, jak se to stalo,“ připustila jsem, oči stále upírající na jeho zavřené dveře.

„Koho to zajímá? Zjisti mi, jestli je singl. Viděla jsem, jak šel na oběd s jednou dívkou, ale to mohlo být cokoliv,“ řekla Hannah a naklonila hlavu, aby se na mě lépe podívala. „Myslím, že hodně randí a je jen o pár let starší, než já.“

Kousla jsem se tvrdě do vnitřní stěny úst, abych jí neodkázala do patřičných mezí. Chtěla jsem jí za její postoj nenávidět, ale nebylo nic, co bych jí mohla vyčítat. Každá žena s očima by udělala to samé.

„Na tohle pravděpodobně nepřijde při naší práci řeč,“ podotkla jsem ve chvíli, kdy jí noví kolegové zavolali k sobě.

„To je jedno. Prostě se ho zeptej. Můžeš říct, že se ptáš za kamarádku, pokud bys byla příliš nervózní.“

Kamarádka. Byly jsme kamarádky? Byly jsme spolubydlící, takže myslím, že to z nás kamarádky asi dělá, no ne?

„Jo, a později bychom si mohly objednat polévku Wonton, abychom pokřtily náš nový byt!“ Řekla a hravě zakývala obočím, než se vrátila ke svému stolu.

Přikývla jsem a nechala svůj pohled sklouznout zpět ke Graysonovým dveřím. Jestli chci zjistit, proč se zapojil jako můj mentor, měla bych se zeptat? Beatrice se ještě nevrátila na své místo. Byl v kanceláři sám a nechal pootevřené dveře. Všichni byli příliš zaneprázdněni u svých stolů, než aby si mě všimli a to i v případě, kdyby o nás mluvili. Prostě by předpokládali, že jsem za ním šla, protože byl mým mentorem.

S tou myšlenkou jsem šla rovnou do Graysonovy kanceláře a snažila se ovládnout svůj potutelný úsměv. Když jsem se blížila k jeho dveřím, viděla jsem, jak sedí za stolem, skloněný nad svou prací a naprosto nevědomý si mé přítomnosti. Dvakrát jsem poklepala klouby na otevřené dveře. Byl to příjemný druh pozdravu, ale když sklouzl jeho ocelově tvrdý pohled z jeho práce na mě, bylo mi jasné, že vůbec nepůjde o příjemnou konverzaci. Ne, zcela jistě by dal přednost tomu, aby se žádný rozhovor nekonal. Ignorovala jsem varovné signály a pokračovala podle plánu.

„Vypadá to, že budeš můj mentor,“ řekla jsem s úsměvem, když jsem udělala krok do jeho kanceláře. Nepozval mě dovnitř, takže jsem musela buď převzít iniciativu, nebo uvíznout ve dveřích. Sebrala jsem dost odvahy, abych vstoupila do Dračího doupěte.

Upravil si kravatu a sklouznul rukou z papírů, než konečně promluvil. „Začneme zítra. Je tu staveniště, které bych chtěl, abys viděla, a je to jen pár bloků odtud.“

No, to bylo o hodně rychlejší, než jsem očekávala.

„To zní dobře,“ řekla jsem a snažila se vymyslet, co říct, abych mohla v jeho kanceláři zůstat déle. „Brooklyn mi řekla, že přijdeš na naší večeři.“

Zvedl levé obočí. „To udělala?“

Přikývla jsem a udělala další váhavý krok směrem k jeho stolu. Oči se mu přesunuly dolů, na mé nohy, když viděl, co dělám. „Ano. Říkala, že tě přinutila.“

Opřel se do křesla a přejel prstem podél hrany stolu. „Jsem zaneprázdněný člověk, Cameron. Nechci chodit ven příliš často.“

Zkřížila jsem ruce na prsou a přenesla svou váhu na levou nohu. „Ale kvůli mně půjdeš?“

Povzdechl si a ukázal ke dveřím. „Uvědom si, že nikdo jiný do mé kanceláře ještě bez pozvání nevešel. Přesto jsi sem právě prošla, jakoby ty dveře byly otáčivé a bylo na nich tvoje jméno.“

Ohlédla jsem se k jeho dveřím, které byly dokořán. Mě to ponoukalo jít dál, ale představovala jsem si, že všichni ostatní vidí na dveřích velké červené X, které je varuje, aby se drželi dál.

„Líbí se mi tady,“ připustila jsem a prohlížela si prostor. Na stěnách byly tmavě zelené lesní tapety a podél jedné zdi stály od podlahy až ke stropu vestavěné dřevěné police. „Kromě toho, máme společnou minulost.“

„Musím se vrátit ke své práci,“ řekl tónem natolik jemným, že bych z něj pravděpodobně vytáhla dalších pět minut v jeho kanceláři, ale nechtěla jsem ho obtěžovat, a tak jsem zamířila ke dveřím.

„Uvidíme se zítra,“ řekla jsem.

Modré oči upíral na můj obličej, než přikývl. „Zítra. Teď zavři dveře.“

„Počkat.“ Udělej to, zeptej se ho. Udělej to. „Jaký byl oběd?“

„Cameron.“ Jeho hlas zněl unaveně a otráveně. „Vypadni z mé kanceláře.“

„Byla hezká,“ řekla jsem a vytlačila z jeho nálady veselou část.

Přimhouřil oči.

„Ano a měli jsme sex právě tam, kde stojíš,“ promluvil a jeho slova pro mě byla, jako jedovaté drápy. „To je to, cos chtěla vědět?“

Už mě nemusel žádat, abych odešla. Beze slova jsem se otočila a zabouchla za sebou dveře. Panty zarachotily a Beatrice se na mě zvědavě podívala, když jsem procházela kolem jejího stolu.

„Milé, že jste se k nám připojila,“ odsekl Alan, když jsem si sedla ke svému stolu.

Neobtěžovala jsem se mu za svou nepřítomnost omlouvat. Podle všeho věděl, že mi Grayson dává rady,jakožto můj mentor, ale moje mlčení ho zjevně naštvalo ještě víc.

„Vzhledem k tomu, že máte čas dělat oči na generálního ředitele, myslím, že můžete zůstat déle a dokončit zpracování těchto koupelen, které potřebuji na zítřek,“ pokračoval Alan s drsným tónem.

Zůstat déle?

Peter po mě střelil omluvným úsměvem.

Chtěla jsem se hádat, ale to bych dala Alanovi navrch a zvýšila tak jeho uspokojení z mého týrání.

„To zní skvěle,“ řekla jsem s falešným nadšením. Na tváři jsem měla kyselý úsměv.

Alan zabručel a vrátil se k práci.

V 17 hodin se kancelář začala vyprazdňovat, jak začali zaměstnanci, jeden po druhém, zvedat své aktovky a zavazadla, a zamířili k výtahům. Já, na druhé straně, zůstala na své židli a navrhovala svítidla do koupelen nějakého výškového bytu. Můj hlad mě dál stravoval, ale nechtěla jsem se Alana ptát, jestli bych si mohla dojít pro večeři, takže jsem zůstala. Můj první den v práci mě naučil tři věci: Grayson byl arogantní bastard, Alan byl čubčí syn a v jakémkoliv volném prostoru svého stolu potřebuji zásoby jídla, abych měla naději,že v Cole Designs nějakou dobu přežiju.

V 18 hodin opustil Grayson kancelář s telefonem přitisknutým k uchu. Na krku se mi naježila husina, když jsem ho od svého stolu sledovala, jak jde k výtahům.

Zastaví se a promluví si se mnou? Soustředila jsem se právě na návrh tužkou s touhou zaslechnout, o čem mluví. Kdyby byla místnost plná, nebylo by možné ho slyšet, ale byli jsme tam prakticky sami – s výjimkou Alana, takže jsem každé jeho slovo slyšela křišťálově jasně.

„Právě odcházím,“ řekl. „Vezmu auto a přijedu k tobě do bytu. Neobtěžuj se oblékat, stejně odtamtud dnes v noci neodejdeme.“

Jeho slova byla kyselinou a já musela bojovat s nutkáním hodit mu tužku na zátylek. Neexistovalo, že by byl Grayson ohledně svých vztahů tak otevřený. Bylo to představení pro mě. Opravdu? Chtěl, abych věděla, že není k dispozici. Extrémně nedostupný. Co by měl vědět, bylo, že nechci, aby to bylo jednoduché a snadno dostupné. Chtěla jsem kořist.

„Máte tady ještě dalších dvacet koupelen, než budete moci dnes v noci odejít,“ připomněl mi Alan, což mělo stejný účinek, jako kdyby mi na hlavu vylil kyblík ledové vody. V duchu jsem zasténala. Alan opravdu věděl, jak zničit okamžik svými fádními a hroznými řečmi.

Brzy jsme Alan a já zůstali v kanceláři, jako jediní a já věděla, že v jakékoliv jiné situaci bych si myslela, že mě požádal, abych zůstala déle, jen proto, aby mě mohl svádět nebo tak něco. Možná, že někdo jiný by to udělal, ale ne Alan. Měla jsem dojem, že je asexuální.Jako kaktus.

I když, abych byla upřímná, měla jsem takový hlad, že kdyby mi někdo řekl, že můžu jít domů, když ho nechám sáhnout mi na prsa nebo tak něco, okamžitě bych toho využila. Měla jsem opravdu hlad a mám velká prsa, tak co. Ale tohle nebyla mýdlová opera a on pravděpodobně nebyl sexuální delikvent, takže jsem musela pokračovat v práci.

V 19:30 jsem byla rozhodnutá vydržet tak dlouho, jak jen bude Alan chtít, tak jsem napsala Brooklyn a poprosila jí, aby mi donesla něco k jídlu.

Cammie: SOS. Prosím, pošli mi jídlo. Můj debilní séf mě nutí zůstat tu déle.

Brooklyn: Grayson tě první den nutí pracovat tak pozdě? Zavolám mu.

Cammie: NE! Je to chlápek ze středního managementu. Snažím se dokázat, že zvládnu jakoukoliv zátěž.

Brooklyn:Objednám gáblík.

Cammie: DĚKUJU!! Ale gáblík už nikdo neříká.

Poté, co jsem odeslala poslední zprávu, uviděla jsem, že mi před několika minutami napsala Hannah.

Hannah: Budeš už brzy doma? Objednala jsem si pizzu.

Cammie: Ne, najez se beze mě. Alan mě nutí zůstat déle. L

Hannah: Dobře. Nevadí. Zeptej se Graysona, jestli je singl!

Okamžitě jsem její druhou zprávu smazala. Jejda, kluzké prsty.

„Nemyslím si, že vás platíme za psaní zpráv,“ řekl Alan stojící za mnou, čímž mě totálně vyděsil.

Málem jsem po něm hodila svým telefonem v reflexu chránit sama sebe.

Obrátil oči v sloup a znovu se posadil vedle mě.

Chystala jsem se mu vysvětlit, že jsem psala své sestře, aby mi poslala jídlo, které každý normální člověk potřebuje k životu, když vtom se rozezvonil Alanův pracovní telefon. Pronikavý zvuk se odrážel od prázdného prostoru kanceláře.

Zvedl ho po druhém zazvonění s ostrým „Haló.“

Neslyšela jsem, kdo byl na druhém konci linky, ale modlila jsem se, aby to nebylo něco, co by klient potřeboval dnes upravit. Jak dlouho po mně mohl chtít, abych zůstala?

„Ne. Ne… právě jsme byli na odchodu.“ Mluvil Alan se strachem v hlase.

Moje tužka se zastavila uprostřed pohybu.

„Neměli bychom zůstat déle…?“

Jeho věta byla utnutá a zvuk těžkého ovzduší nahradilo tiché mumlání z druhého konce telefonu. Alan vstal a jeho židle na betonové podlaze zaskřípala.

„Je čas jít. Popadněte své věci, ať můžu zavřít.“

Byl naštvaný víc, než za celý den.

Popadla jsem své věci, a pak jsme já a Alan v tichu sjeli výtahem do přízemí. Celou dobu jsem si představovala, co Grayson dělá s tou ženou, se kterou volal, když odcházel. Byla to tatáž žena, která byla u něj v kanceláři přes oběd nebo se stýkal i s jinými ženami?

Potřebovala jsem posunout svou hru o úroveň výš. Možná bych si mohla půjčit nějakou Brooklyninu pushupku.

Jo, to byl dobrý nápad.

Krok číslo jedna: oslepit ho svýma prsama.