TB - 3. kapitola

Překlad: Verča

Delilah

„Ty jsi neslyšela ani slovo, které jsem řekla?“ Zařvala jsem na Indii. Byly jsme v jejím autě, jedouc na Baxter Bowl, charitativní akci pořádanou každý rok na počest bývalého hráče Marcuse Baxtera. Marcus byl field-goal kicker (ten co kopne gól ve hře) u New York Steel, a byl zabit opilým řidičem před šesti lety. Tým a liga od té doby sponzoruje charitativní akci. WMBC letos obstaralo tři stoly. Bylo to moje první pozvání, ale Indie, jako víceprezidentka marketingu, to tu navštěvuje celá léta.

„Slyšela jsem tě. Je to blbec. Ukázal ti jeho ptáka. Uvedl tě do rozpaků.“

„A přesto se mě ptáš, jestli jsem o něm včera v noci snila?“

„Snila?“

„Ne!“ Možná.

Pokrčila rameny. „Já bych určitě snila.“

„Ten chlap je arogantní a hrubý.“

„Vypadá to, že je tvůj typ.“

Měla pravdu. Moje randící historie nebyla nejlepší. Přitahovala jsem nesprávné typy chlapů. „Už ne. Po tomto očistci je konec, chodím s muži, kteří jsou milí, dobře vychovaní a spolehliví.“

„Představím ti nejlepšího kamaráda mého otce, Hugheyho.“

„Velmi vtipné.“

„Co? Je velmi milý. Přísahám. Jsem si jistá, že je to důvod, proč se s ním jeho žena rozvedla a vzala si jejího pětačtyřicetiletého tanečního instruktora. Byl příliš nudný…myslím milý.“

„Udržím si Hugheyoho na mysli.“

„Tak, co budeš dělat příští týden, jestli to udělá znovu?“

„Ignorovat ho a pokračovat v rozhovoru. Očekávala jsem, že bude čurák. Neočekávala jsem, že mi ukáže jeho čuráka. Zaskočil mě. Příště na něj budu připravená.“

„Teď jsem na něj připravená. Pokud bych si oblékla kalhotky, možná by mohly být trochu vlhké. Myslíš, že se dneska večer ukáže?“

„Doufám, že ne.“ Nepatrná, tmavá, masochistická část mého mozku se těšila, že ho uvidí. I když neexistoval žádný způsob v pekle, že bych to někdy přiznala.

***

Můj stůl na Baxter Bowl byl plný zajímavou směsicí lidí z WMBC a managementu New York Steel, včetně okouzlujícího vnuka majitele stanice, Michaela Langleyho, který byl také vedoucím vysílacích operací – jasně, že ho jím udělal šéf šéfa pana CUMa. Mluvili jsme téměř hodinu, a byla jsem překvapena, že jsme měli tolik společného. Oba jsme chodili na Standford, přestože byl o pár let starší než já. Oba naši tátové byli profesionálními quarterbacky, když byli mladí. Rodina Langleyů byla legendární v New York Sports. Michaelův dědeček nejen vlastní WMBC, ale také je majoritním vlastníkem New York Steel.

Když odnesli naše talíře, Michael se ke mně naklonil. „Chceš si jít zatancovat?“

„Jasně. Ráda.“

Venku na parketu mě vedl přes pomalý tanec. Měl pevnou ruku a rozhodně uměl vést. Byl dobře upravený, inteligentní a pohledný – má noc mohla být horší.

„Líbí se mi tvé vlasy takhle vyčesané nahoře.“ Sladké.

Stylistovi trvalo skoro dvě hodiny zkrotit mou vzpurnou masu tmavých kadeří natolik, aby to všechno mohl připnout na vrcholu mé hlavy. Několik pramínků už uniklo.

„Děkuji. Nekouříš, že ne? Protože jsem si docela jistá, že jestli bude mít poblíž mě někdo cigaretu, možná bych mohla vzplanout s tím množstvím laku, který na mě musel nastříkat, aby to drželo.“

Michael se usmál. „Bez obav. Jsem nekuřák.“

Proč to není typ chlapa, se kterým obvykle randím? Následujíc otcovo šlépěje, Michael hrál univerzitní fotbal, než si natrhl přední zkřížený vaz, což ukončilo jeho kariéru dřív než s ní vůbec začal. S jeho znalostmi hry a celým-americkým skvělým vzhledem, jeho přechod ke sportovním komentátorům šel snadno. I když pohyb k vedení mu trval několik let. „Máš nějaké rozhovory naplánované na tuto sezónu? Ráda bych se dívala na natáčení a učila se. Tvé rozhovory vždy působí, jako bys měl rozhovor v obývacím pokoji.“

„Děkuji. Vlastně nemám žádné v kalendáři, ale právě si mi dala důvod změnit to.“

Právě začala nová píseň, užívala jsem si jeho společnost, když nějaký hlas za mnou se zeptal: „Mohu rušit?“

Má hlava se otočila, i když jsem nepochybovala o tom, komu ten chraplavý hlas patřil.

Michael byl zdvořilý. „Nesnáším sdílení. Ale myslím, že jsem si urval nejkrásnější ženu na akci.“ Pustil mou ruku a ustoupil s gentlemanským kývnutím. „Děkuji za tanec, Delilah.“

Brody Easton mě opět zaskočil. Než jsem se nadála, tancovala jsem s arogantním blbcem. Objal mě a přitáhl těsně k jeho tělu. Způsob držení byl pevnější než ten Michaelův.

„Rád vás opět vidím, Lois Laneová.“

Ten chlap měl koule; musela jsem mu to dát zpět. Podívala jsem se mu přímo do očí. „Jsem ráda, že vás vidím s kalhoty, Eastone.“

„Preferujete mě bez?“

„Preferuji vás na druhé straně místnosti.“

Zasmál se. Byl to srdečný smích. „To se občas stává, když se rozhodnete, že se chcete zachytit v mužské šatně.“

Snažila jsem se odtáhnout, ale pevně mě sevřel a držel na místě. Natahovala jsem krk. „Pusťte mě.“

„Ne.“

„Ne?“

„To je správně. Ne.“

„Můžu křičet.“

„Rád bych tě slyšel křičet.“ Jeho tón dával jasně najevo, že chce abych křičela pod ním.

„Jsi idiot. Víš to?“

„Vím. Ptala ses mě včera.“

Mé oči se vyboulily.

Easton posunul ruku dolů na můj kříž, než nás otočil kolem parketu.

„Vídáš někoho?“

„To nemůžeš myslet vážně?“

Ignoroval mou otázku. „Chtěla bys zajít na večeři?“

„Právě jsme jedli.“

„Dezert u mě?“

Nemohla jsem si pomoc, ale usmála jsem se. „Ty ses včera při hře udeřil do hlavy?“

„Na dietě, co?“

„Jo. To je ono. Nechci k tobě jít na dezert, protože jsem na dietě.“

„No, to je škoda.“ Easton se usmál. Byl vlastně celkem bystrý a vtipný, ale stále to byl idiot. Píseň skončila a kapela všechny požádala, aby se posadili, zatímco se oznámí vítězové tiché aukce.

„Řekla bych, že bylo hezké tě znovu vidět, ale nelžu.“

Easton se usmál. Zdálo se, že se mu líbí mé urážky. Ale než jsem mohla odejít, popadl mě za ruku. „Hej. Buď opatrná s Langleyem. Několikrát jsem se s ním potkal, když byl ještě polní reportér. Ten chlap je vůl.“

„Není to ironické, že to přichází od tebe?“

„Jsem tím, koho vidíš. Ten chlap jím není.“

Po zbytek noci jsem se většinou bavila. Indie mě seznámila s několika lidmi, se kterými jsem se ještě nesetkala a můj rozhovor s Michaelem vedl od přátelského k flirtujícímu. Několikrát, jak jsme s Michaelem seděli u stolu a povídali si, jsem našla Eastonovo oči na mě. Úsměv, který byl na jeho tváři byl pryč, a vypadal skoro naštvaně. To mě donutilo naklonit se k Michaelovi ještě blíž.

Venku jsem čekala na sluhu, až mi přiveze Indiinino auto, zatímco se loučila s některými lidmi. Michael se ke mně připojil právě když u nás zastavilo jeho stříbrné Porsche Spyder.

„Hezké auto.“

„Díky. Rád bych tě někdy svezl…možná někdy na večeři?“

„Ráda bych. Ale můj rozvrh je trochu bláznivý na několik příštích týdnů.“ Dvacet osm dnů do konce mé očisty.

„Tak pak, až se věci uklidní?“ Podal mi jeho mobil, a já jsem do něj naťukala mé číslo, naklonil se ke mně. „Fantasticky voníš. Chtěl jsem ti to říct celou noc.“

„Díky. Je to Rose de Chloe. Prostě jsem si to koupila a nebyla si jistá, jestli to není příliš květinové.“

„Je to perfektní.“ Místo toho, aby si vzal jeho mobil z mé ruky, Michael ovinul prsty kolem mých a přitáhl si mě do objetí na rozloučenou. Když jsem se podívala nahoru, Brody Easton se na nás díval. Zdálo se, že je víc než trochu naštvaný. Tak jsem udělala Michaelovo objetí extra dlouhé.

***

Další týden, hra Steelů byla naplánována opět doma, takže nebylo žádné cestování. Ale byla jsem mimo město kvůli uvedení Basketball Hall of Fame. Jela jsem čtyři hodiny zpět domů v sobotu v noci, abych se ujistila, že druhý den ráno budu včas na stadionu. Sledovala jsem hru z postranní čáry hřiště. Po další výhře Steelů jsem šla do šatny. Nechtěla jsem se s tím nimrat. Namísto toho jsem se dostala hned do fronty, když bezpečnost otevřela velké modré dveře.

„Co se děje, Dam?“ Henry natáhl jeho ruku, aby mě poplácal.

 „Ahoj, Hi. Něco jsem ti přinesla.“ Sáhla jsem do tašky a vytáhla podepsaný výtisk Rochelle Teavers, střelce sezóny WNBA. „Slyšela jsem od nějakého reportéra, že si tvoje dcera zlomila její kotník (ano je tu kotník a v první kapitole to byla ruka, buď Delilah zjistila správné informace, nebo je chyba v textu), když hrála basketbal. Byla jsem na uvedení Hall of Fame tento týden, a Rochelle tam byl.“ Mé oči se podívaly na lesklou fotografii. „Doufám, že jsem vyhláskovala Larissu správně.“

Henry poklepal na jeho hruď a vytáhl brýle z klopy uniformy. „No, podívej se na to. Velice ti děkuji, Delilah Dam.“

„Žádný problém.“

Byla jsem mezi prvními v šatně. Nějaký reportér už dělal rozhovor s Eastonem, chtěla jsem to mít za sebou tak rychle, jak jsem mohla. Šla jsem s Nickem v závěsu. Brody mluvil o jeho koleni, ale ve chvíli, kdy si mě všiml, úsměv se rozšířil po jeho tváři. Hovno. Měl na sobě znovu ručník. Byla jsem připravena na rozhovor a věděla jak zvládnout domýšlivého quarterbacka, pokud začne opět hrát hru. Ale ten zatracený úsměv mě znervózňoval.

Když na mě přišla řada, přistoupila jsem s ne-kecy postojem. „Jak to budeme hrát dnes, Eastone?“

„Myslela jsi na mě tenhle týden, když jsi byla v Bostonu?“

Zvedla jsem mé obočí. „Udržuješ si o mě přehled?“

„Přiznej, že si na mě myslela a dnes ti to udělám snadné.“

„Jsem na tebe připravená a tvojí exhibicionistickou okázalost. Nemusíš to dělat snadné. Ať je to tak těžké, jak můžeš.“ Pokynula jsem Nickovi, aby začal natáčet.

Easton zazářil a okamžitě pustil jeho ručník.

Jdeme na to. „Tak. Gratuluji k dalšímu velkému vítězství v tomto týdnu. A k vašemu touchdownu.“

„Děkuji.“

Držela jsem své oči po několik sekund, pak jsem záměrně upustila můj pohled – správně, na jeho mužství. „Byl to krátký běh. Asi tak čtyři palce?“

„Oh, ne. Určitě to bylo víc než čtyři palce. Řekl bych tak nejméně dvanáct palců.“

„Domnívám se, že oficiálně to jsou čtyři palce. Muži a jejich rybí příběhy,“ zapeskovala jsem.

Eastonovo samolibé šklebení trochu povolilo. A bylo protkáno rozhořčením. Byla jsem šťastná. Bylo zřejmé, že on ne. „Řekněte mi, co jste změnil ve druhé polovině? Před poločasem to vypadalo, že jste měl potíže s vaší přechodovou hrou. Wren Jacobs dokonce srazil dva s vašich pokusů přihrát Darylovi Breezymu. Měl jste potíže?“

Easton přimhouřil oči. „Ne. Neměl jsem potíže. Jen jsem potřeboval lepší ochranu. Trenér v poločase udělal nějaké změny, které zacpaly mezery v naší útočné linii. Jakmile tam byla ochrana, byl jsem schopen proklouznout dovnitř.“ Stejně jako já, Easton držel můj pohled po několik vteřin, pak se podíval dolů, přičemž moje oči s jeho. Můj řízený rozhovor šel do pekla, když jsem si uvědomila, že byl vzrušený.

Když jsem se podívala zpět nahoru, usmíval se jako Cheshire kočka. (https://www.google.cz/search?q=Cheshire&espv=2&biw=1366&bih=638&tbm=isch&imgil=cf-RAtBLmrGrBM%253A%253B6yAvgCM2BG3i-M%253Bhttp%25253A%25252F%25252Fsonnykat.deviantart.com%25252Fart%25252FCheshire-the-cat-155079820&source=iu&pf=m&fir=cf-RAtBLmrGrBM%253A%252C6yAvgCM2BG3i-M%252C_&usg=__HVOF233iyrJe3d4MVpUeM3-mZGI%3D&ved=0ahUKEwjqtauekZLQAhVE6RQKHV_-BL4QyjcINA&ei=ChYeWOqIA8TSU9_8k_AL#imgrc=cf-RAtBLmrGrBM%3A ) Potom opět převzal kontrolu nad mým rozhovorem. „Bruce Harness dneska odvedl vynikající práci. Vsadil na blokování na začátku druhé poloviny, změnil dynamiku.“

„Ten blok pronikl do první desítky bloků,“ odpověděla jsem.

Eastonův úšklebek zmizel. Vypadal překvapeně, že jsem znala statistiku bloků jen tak z mé hlavy.

„Správně. Pět navíc a může překonat rekord nejlepších blokerů.“

„Šest,“ opravila jsem ho.

„Pět.“

„Šest.“

„Pět.“

„Herman Weaver, 1970 – 1980. Začal s Detroitem, skončil s Seahawks. Čtrnáct bloků. Harness má devět. Potřebuje o šest víc, aby překonal rekord.“ Eastonova ústa se otevřela, aby promluvil, pak je zase zavřel. Získala jsem kontrolu nad mým rozhovorem. „Ještě poslední otázka?“ Otočila jsem se a uviděla řadu netrpělivých reportérů za mnou. „Je vaše koleno připraveno čelit prvně-umístěným Chargers příští týden v Kalifornii?“

„Budete tam?“

„Budu.“

„Tak se můžete spolehnout, že budu připraven.“